ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.1571.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 1571/2010 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. ledna 2011 o dovolání obviněného Ing. P. K . , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 8. 2010, č. j. 8 To 372/2010-168, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 102/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2010, č. j. 91 T 102/2009-147, byl obviněný Ing. P. K. uznán vinným jednak trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jednak trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. Za tyto trestné činy mu byl podle §180d tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, přičemž pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvaceti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.
Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 8. 2010, č. j. 8 To 372/2010-168, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za tento trestný čin mu podle §171 odst. 1 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně mu podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený M. Z. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dovolání obviněný opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí podle jeho mínění spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Má za to, že nemohl naplnit subjektivní stránku trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí, protože jednal v omylu, který spočíval v tom, že mu bylo oprávněně vydáno řidičské oprávnění. Tvrdí, že dne „4. 11. 2009“ nenahlásil ztrátu řidičského průkazu, nýbrž řidičský průkaz odevzdal. Podle jeho názoru tato skutečnost vyplývá i z karty řidiče založené ve spisu, neboť nelze zaměstnancem Magistrátu města B. převzít řidičský průkaz, který je ztracený. Jestliže mu dne 5. 12. 2008 bylo vydáno Magistrátem města B. řidičské oprávnění, odvolává se na zákon č. 361/2000 Sb., podle něhož lze vydat řidičské oprávnění jen osobě, která splňuje zákonem stanovené podmínky. V této souvislosti zdůraznil, že vydání řidičského oprávnění příslušným orgánem obce není úkonem bez právního významu. Byl-li mu řidičský průkaz vydán, oprávněně se mohl domnívat, že mu byl vydán v souladu s podmínkami zákona č. 361/2000 Sb., a že výkon trestu zákazu činnosti uložený dne 29. 10. 2008, začne vykonávat od doručení písemného rozhodnutí Krajského soudu v Brně. Prodlení státních orgánů v evidenci uloženého trestu mu podle jeho názoru nelze přičítat k tíži. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2010, sp. zn. 91 T 102/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 8 To 372/2010, zrušil a sám, aby podle §265m tr. ř. obviněného obžaloby zprostil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. Obviněný dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Podstatu dovolání obviněný spatřuje v tom, že z hlediska subjektivní stránky nemohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Nejvyšší soud shledal, že jde o právně relevantní námitku podanou v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle učiněného skutkového zjištění, se obviněný trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. měl dopustit tím, že „ dne
13. 12. 2008 v 11:00 hodin v B., na ulici Ž., řídil osobní motorové vozidlo zn. Porsche Boxster, kde se při projíždění pravotočivé zatáčky bočně střetl s protijedoucím vozidlem, a tohoto jednání se dopustil přesto, že mu rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 7. 2008, sp. zn. 89 T 97/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 4 To 303/2008, byl za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. uložen mj. i trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu třinácti měsíců, v důsledku čehož pozbyl příslušné řidičské oprávnění podle §81 a násl. zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu“.
Podle ustálené soudní judikatury k naplnění skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. je nezbytné, aby rozhodnutí, kterým byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, nabylo právní moci (srov. č. 8/2003 Sb. rozh. tr.). Podle §139 odst. 1 písm. a) tr. ř. rozsudek je pravomocný, a nestanoví-li zákon něco jiného, i vykonatelný, jestliže zákon proti němu odvolání nepřipouští.
Právní moc je důležitou vlastností rozhodnutí znamenající jeho nezměnitelnost (tzv. formální právní moc) a závaznost (tzv. materiální právní moc). To znamená, že na jedné straně vyjadřuje vůli státu vyřešit konečně určitou věc, a zároveň tak znemožňuje stíhat osobu, proti které bylo již trestní řízení skončeno, znovu pro týž skutek
a vystavovat ji nepříznivým důsledkům trestního řízení, čímž se stává významnou zárukou právní jistoty, občanských práv a svobod. Nezměnitelnost rozsudku vyjadřuje, že v rámci procesu, v němž byl vydán, nelze o věci, která byla předmětem tohoto procesu nadále nebo znovu jednat. Je výrazem definitivního skončení procesu. Závazností se rozumí, že věc je vyřešena konečně a závazně a nemůže být předmětem projednávání ani v jiném procesu.
Vzhledem k tomu, že v dané věci byl rozsudek vyhlášen odvolacím soudem, stal se vykonatelným dnem vyhlášení, neboť ve smyslu §139 odst. 1 písm. a) tr. ř. není proti tomuto rozsudku řádný opravný prostředek přípustný.
Od právní moci rozhodnutí je nutno odlišovat jeho vykonatelnost, která není jeho součástí, nýbrž jeho vlastností. Rozsudek se stane vykonatelným ve stejnou dobu, kdy se stane pravomocným. Právní moc je nezbytným předpokladem vykonatelnosti, poněvadž zákon nezná případ, kdy by rozsudek mohl být vykonán dříve, než nabude právní moci. Vykonatelností se rozumí skutečnost, že obsah rozsudku může být orgánem činným v trestním řízení vynucen proti tomu, komu rozsudek ukládá nějakou povinnost.
Shora uvedené skutečnosti mají na danou věc ten dopad, že výrok rozsudku (nikoliv jeho odůvodnění) obsahující mimo jiné výrok u uloženém trestu zákazu činnosti, není závislý na okamžik doručení rozsudku odvolacího soudu.
V konkrétní věci lze v této souvislosti v podstatě již odkázat na to, co uvedly k dané problematice soudy nižších stupňů. Nejvyšší soud v tomto směru považuje za nezbytné zdůraznit, že rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. 4 To 303/2008 byl vyhlášen dne 29. 10. 2008 u veřejného zasedání za přítomnosti obviněného, tak jeho obhájce. Z protokolu o veřejném zasedání (č. l. 63-64) rovněž vyplývá, že předsedou senátu odvolacího soudu byl obviněný poučen o opravných prostředcích, včetně možnosti podat dovolání. Z takto podaného poučení je zřejmé, že odvolací soud neučinil „konečnost“ a tedy závaznost a nezměnitelnost rozhodnutí závislou na doručení tohoto rozhodnutí (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 8 Tdo 1219/2009). Jinými slovy řečeno, výrok soudu o uložení trestu zákazu činnosti ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 97/2008 byl obviněnému znám vyhlášením u veřejného zasedání a stal se tudíž ihned vykonatelným. Nadto lze dodat, že z výpisu centrálního registru řidičů (č. l. 53) je zjevné, že obviněný patří mezi neukázněné řidiče. Z opisu evidence rejstříků trestů se dále podává, že trest zákazu řízení motorových vozidel mu nebyl ukládán poprvé (č. l. 51). Především musí Nejvyšší soud konstatovat, že pokud obviněný uvádí, že dne „4. 11. 2009“ (správně má být uveden den 4. 11. 2008) nenahlásil ztrátu řidičského průkazu, ale tento řidičský průkaz odevzdal, je toto tvrzení v rozporu se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně. Městský soud v Brně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že obviněný nahlásil ztrátu řidičského příkazu, v důsledku čehož mu byl vydán nový řidičský průkaz Nepochybně využil situace, že Magistrát města B. v evidenční kartě nestačil zaevidovat předtím uložený trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel (viz str. 4 rozsudku). Ze shora uvedených okolností je zcela evidentní, že obviněný chtěl porušit zájem chráněný trestním zákonem a zasáhnout do objektu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jímž je poskytována ochrana řádnému výkonu pravomocných rozhodnutí. Lze tudíž konstatovat, že po subjektivní stránce spáchal trestný čin ve formě přímého úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák. Z těchto důvodů námitkám obviněného nemohl Nejvyšší soud přisvědčit, a proto shledal dovolání obviněného zjevně neopodstatněným.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. P. K. odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, aniž věc musel meritorně přezkoumávat ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. ledna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann