ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.231.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 231/2011-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. února 2011 o dovolání obviněného L. F . , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 9. 2010, č. j. 7 To 18/2010-128, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 5 T 488/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 9. 2010, č. j. 7 To 18/2010-128, byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného L. F. v celém rozsahu zrušen rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. 7. 2009, č. j. 5 T 488/2006-92, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. a poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák., ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. (a obviněný S. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák.) a odsouzen podle §250b odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, když výkon trestu odnětí svobody mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků, a nově bylo podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným jednak pomocí k pokusu trestného činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., §8 odst. 1 tr. zák. §250b odst. 1, 3 tr. zák., jednak pomocí k pokusu trestného činu poškozování cizích práv podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., §8 odst. 1 tr. zák., §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. a byl mu podle §250b odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 9. 2010, č. j. 7 To 18/2010-128, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že „došlo k procesnímu pochybení, zejména porušením ustanovení o řízení“. Obviněný soudům vytýká, že trestní věc, ve které je jím podáno dovolání, nespojily s trestní věcí vedenou u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 11/2008, kde byla obžaloba podána na obviněného a dalších 23 obviněných a předmětem tohoto řízení jsou skutky, v nichž je spatřován trestný čin úvěrového podvodu podle §250b tr. zák. v různých fázích dokonání či účastenství. S ohledem na skutečnosti, které vyplývají z podané obžaloby, je obviněný toho názoru, že v uvedených dvou řízeních je zcela jinak hodnocen podíl obviněného na páchané trestné činnosti a jednání hlavního organizátora (ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 11/2008). S ohledem na tyto skutečnosti je obviněný toho názoru, že při rozhodování obou soudů došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci, kdy věci měly být spojeny a projednány v rámci jediného řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem a je tedy dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedené okolnosti vedly obviněného k závěru, že navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek zrušil a věc byla projednána s věcí vedenou u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 11/2008.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného ke dni konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný v podaném dovolání sám poukazuje na to, že „došlo k procesnímu pochybení, zejména porušením ustanovení o řízení“. Procesní pochybení, která jsou spjata s možností padat dovolání, jsou uvedena v §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. – ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen; §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. – ve věci rozhodl vyloučený orgán; §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. – obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl; §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. – byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání; §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. - proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné; §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. – bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu... apod. Z výše uvedeného a §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že žádné z ustanovení, pro které je možno dovolání podat, nedopadá na okolnosti, které obviněný zmiňuje v podaném dovolání.
V souvislosti s námitkami, pro které obviněný podal dovolání, je nutno upozornit i na tu skutečnost, že obsahově shodné námitky byly obviněným uplatněny již v řízení před soudem odvolacím, a s těmito se vypořádal soud druhého stupně v odůvodnění svého rozsudku na str. 5 a Nejvyšší soud se s jeho závěry ztotožňuje. V návaznosti na uvedené skutečnosti je pak potřebné odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 82/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu /C.H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408/, podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“. Uvedený postup by přicházel v úvahu, pokud by obvinění uplatnili námitky právně relevantního charakteru, o takový případ se však v dané trestní věci nejedná, neboť obviněným byly uplatněny námitky, které žádný z dovolacích důvodů nenaplňují.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. února 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann