ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.697.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 697/2011-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. června 2011 o dovolání obviněného T. J . , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 4. 3. 2011, č. j. 55 To 75/2011-211, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 42 T 208/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 4. 3. 2011, č. j. 55 To 75/2011-211, byla podle §256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněného a státního zástupce Okresního státního zastupitelství v České Lípě proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. 1. 2011, č. j. 42 T 208/2010-189. Tímto rozsudkem byl obviněný T.J. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Za tento trestný čin mu byl podle §205 odst. 4 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání šesti let, přičemž podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody. Naproti tomu byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin maření výkonu rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nesouhlasí s právní kvalifikací skutku podle kvalifikované skutkové podstaty podle odst. 4 písm. b) zločinu krádeže podle §205 tr. zákoníku, tedy znaku spáchání činu za živelní pohromy. Podle jeho názoru nelze paušálně posuzovat všechny případy podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pokud pachatel v době, kdy byl v určitém časovém úseku v jednotlivých obcích Libereckého kraje vyhlášen stav nebezpečí, se dopustí majetkového deliktu. V této souvislosti upozornil na to, že ke skutku nedošlo v den povodní, ale až tři dny poté, co byla obec R. povodní postižena. Nezpochybňuje, že následky povodní ještě trvaly, nicméně zdůraznil, že v domě byl povodní postižen pouze sklep, nikoliv další obytný prostor domu. Považuje za podstatné, že poškozený O. H. prováděl na domě stavební práce ještě před povodněmi, a to v souvislosti s tím, že hodlal nemovitost koupit. V tomto směru obviněný poukazuje na to, že stavební práce s povodněmi nijak nesouvisely. Dodal, že pokud v domě odcizil notebook, okružní pilu a motorovou sekačku, nešlo o případ odcizení těchto věcí např. v souvislosti s povodňovým rabováním. Z uvedených skutečností dovozuje, že chybí příčinná souvislost mezi jeho protiprávním jednáním, tedy krádeží věcí v domě a tím, že nemovitost byla dříve postižena povodní. Podle jeho názoru zákonodárce nepředpokládal zahrnovat pod kvalifikovanou skutkovou podstatu jednání za výše uvedených okolností. Vzhledem k těmto skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 4. 3. 2011, č. j. 55 To 75/2011-211, a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství předložil Nejvyššímu soudu vyjádření k dovolání obviněného, v němž uvedl, že právní názor soudů ohledně naplnění kvalifikační okolnosti „spáchá-li takový čin za živelní pohromy“ považuje za zcela správný. Konstatoval dále, že argumentace obviněného zužuje tento problém pouze na bezprostřední vazbu činu z hlediska časového a disponibility odcizených věcí na právě probíhající živelní pohromu. Tímto vymezením se však podle státního zástupce předmětný zákonný znak zdaleka nevyčerpává. Obviněný totiž odhlíží od dalších aspektů živelní pohromy, zejména jejího komplexního vlivu na obyvatele postižené oblasti, jimž vzniká nejenom hmotná škoda, ale kteří současně musí snášet psychické trauma z výrazně negativního zásahu vyšší moci do jejich dosavadního života a ničení hodnot, na nichž jsou existenčně i citově závislí. V takové situaci jsou obyvatelé postižené oblasti daleko více odkázáni na pomoc jiných, chovají se důvěřivěji a vstřícněji než za normální situace a také jsou méně ostražití, protože jejich pozornost si vynucují výjimečné okolnosti spojené s pohromou, jež je postihla. Státní zástupce poukázal na to, že toho všeho zneužívá pachatel, který se dopustí trestné činnosti ke škodě takto postižených obyvatel a taková trestná činnost nejenže svědčí o naprosté bezcitnosti, ba hyenismu pachatele, ale pochopitelně vykazuje nepoměrně vyšší stupeň společenské škodlivosti než „normální“ krádež. Je přesvědčen, že z toho důvodu zákonodárce vtělil do ustanovení §205 odst. 4 tr. zákoníku již výraznou trestní sazbu, jejímž účelem je jednak odstrašit potenciální pachatele od páchání majetkové trestné činnosti v oblasti postižené živelní pohromou, a ty, kteří se jí přesto dopustí, pak radikálně postihnout. Námitky obviněného proti právnímu posouzení skutku proto státní zástupce neshledal důvodnými a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Z toho, jak zákon vymezuje tento dovolací důvod je zřejmé, že v jeho rámci lze přezkoumávat toliko otázky, které souvisejí buď s právní kvalifikací skutku anebo s hmotně právním posouzením jiné otázky mající význam z hlediska hmotného práva. V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je tedy možné namítat, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Přitom pro právní kvalifikaci je rozhodující popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině.
Zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se obviněný dopustil tím, že „dne 10. 8. 2010 v R., L. kraj, kde byl v té době na základě rozsáhlých povodní a povodňového ohrožení rozhodnutím hejtmana L. kraje ze dne 7. 8. 2010 pro území všech 215 obcí L. kraje od 7. 8. 2010 v 16:30 hod. do 14. 8. 2010 do 24:00 hod., vyhlášen stav nebezpečí, nabídl poškozenému O. H., který zde v domě prováděl rekonstrukci domu, který byl rovněž zasažen povodní, pomoc při provádění pomocných zednických prací, a když poškozený pomoc přijal a začali pracovat a následně neočekávaně musel poškozený dům na delší dobu opustit a nechal v domě obžalovaného samotného, tak ten toho využil a v přesně nezjištěné době od 16:00 do 19:15 hod., kdy se poškozený vrátil, z domu ke škodě poškozeného O. H. odcizil nejméně notebook zn. Acer s příslušenstvím v hodnotě 15.000,- Kč, okružní pilu zn. Bosch v hodnotě 6.000,- Kč a motorovou benzinovou travní sekačku zn. Merox v hodnotě 7.200,- Kč, tedy věci v celkové hodnotě 28.200,- Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 11. 2009, sp. zn. 3 T 124/2009, odsouzen mimo jiné pro pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zákona a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let“.
Obviněný se domnívá, že za okolností, kterých se trestného činu dopustil, nemohlo být jeho jednání posouzeno podle kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a že tedy zákonný znak spáchání činu za živelní pohromy nenaplnil. Nejvyšší soud se však s touto jeho námitkou neztotožnil.
Je logické, že obviněný se snaží zpochybnit použití kvalifikované skutkové podstaty v jeho případě. Na rozdíl od základní skutkové podstaty totiž posouzení činu podle kvalifikované skutkové podstaty znamená podstatné zpřísnění trestní sazby.
V dané věci však nelze obviněnému přisvědčit, že trestný čin nespáchal za živelní pohromy. Na tyto okolnosti nelze poukazovat v souvislosti s tím, že poškozený O. H. prováděl stavební práce na domě již měsíc před povodněmi nebo že povodní nebyla zaplavená celá nemovitost, ale jen její část a že věci, které odcizil, nebyly povodní postiženy. Nevyvratitelnou skutečností totiž zůstává, že v dané obci objektivně existoval stav ohrožení, tedy situace, kdy bylo možno očekávat, že přijde další povodňová vlna. Tuto situaci lidé žijící v dané oblasti vnímají velice citlivě a pokud se v uvedeném období pachatel dopustí majetkového deliktu, jde o zvlášť zavrženíhodné jednání, které lidem v této oblasti přináší další psychické útrapy. Lhostejno tedy zůstává, že obviněný odcizil věci, které nebyly postiženy povodní. V každém případě poškozenému odcizil věci, které pro něho měly majetkovou hodnotu a zvláště v době, kdy řešil záležitosti související s tím, jak odstranit povodňové škody, spoléhal na to, že mu bude poskytnuta nezištná pomoc právě s ohledem na situaci, která v době povodní v obci panovala. Je jen smutné, že obviněný neváhal využít situace, kdy poškozený dům opustil. Obecně každý nahlíží na oblasti a lidi postižené povodní s určitou dávkou soucitu a toto neštěstí většinou lidi vede k tomu, že se semknou natolik, že se snaží si svůj majetek navzájem chránit. To však není případ obviněného. Jeho postoj byl zcela opačný. Velice dobře věděl, že se nachází na území, které bylo přímo zasaženo povodní, neboť stopy po povodni byly zřejmé na první pohled a není pochyb, že uvedené situace využil ve svůj prospěch. V souvislosti s charakteristikou obviněného nelze přehlédnout, že jde o tzv. speciálního recidivistu, tedy pachatele, jež opakovaně páchá stejný druh trestné činnosti. Lze tedy říci, že s obdobnou trestnou činností má velice dobré zkušenosti a v dané věci navíc využil důvěry poškozeného, aby se snadno věcí, které byly v domě poškozeného, zmocnil. Není proto rozhodné, zda byl v domě zaplaven pouze sklep nebo z jakého důvodu byly na domě prováděny rekonstrukce, ale podstatné je, že v kritické době, kdy trval stav povodňového nebezpečí, poškozený s důvěrou nechal v domě obviněného samotného, očekávaje nezištnou pomoc. Odcizil-li obviněný z domu věci v celkové hodnotě 28.200,- Kč, za dané situace uvedené jen podtrhuje jeho bezohledné jednání, přičemž nyní se obviněný snaží trestný čin ospravedlnit okolnostmi na straně poškozeného. Je zcela evidentní, že tímto způsobem má obviněný v úmyslu zmírnit dopad své trestné činnosti, které se dopustil za živelní pohromy. Vyzdvihnout je třeba skutečnost, že stav povodňového nebezpečí trval od 7. 8. 2010 do 14. 8. 2010, to znamená, že po celou tuto dobu by delikty obdobného charakteru mohly být posuzovány jako delikty spáchané za živelní pohromy. Nejvyšší soud považuje právní kvalifikaci skutku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku za naprosto správnou.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dovolání obviněného T. J. podané s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by musel dovolání obviněného meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, bylo postupováno podle ustanovení §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. června 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann