ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.871.2011.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. července 2011 dovolání, která podali obvinění M. S. , D. K. , J.K. , a M. P. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 5 To 553/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 33/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných J. K. a M. P. o d m í t a j í .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M.S. a D. K. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 7. 2010, sp. zn. 4 T 33/2010, byl podle §45 tr. zákoníku ve věci obviněného M.P. zrušen z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2009, sp. zn. 4 T 114/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2010, sp. zn. 3 To 38/2010, výrok o vině přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad.
Dále byli uznáni vinnými:
obviněný M. S.
- trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. [v bodech 1) – 3), 5), 6) výroku],
- trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. [v bodech 1), 2), 7) výroku],
- trestným činem poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle §257a odst. 1 písm. a), c) tr. zák. [v bodě 7) výroku],
- trestným činem zatajení věci podle §254 odst. 1 tr. zák. [v bodě 4) výroku],
obviněný D. K.
- trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. [v bodech 8) – 10) výroku],
obviněný J. K.
- trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. [v bodě 2) výroku],
- trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. [v bodě 2) výroku],
obviněný M. P.
přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. [v bodech 11) – 14) výroku], dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku [v bodech 13), 14) výroku].
Za tyto trestné činy byli odsouzeni:
obviněný M.S.
podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou;
obviněný D. K. podle §247 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou;
obviněný J.K. podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou;
obviněný M.P.
a taktéž za sbíhající se trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2009, sp. zn. 4 T 114/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2010, sp. zn. 3 To 38/2010, podle §205 odst. 1 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1, 2 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou; podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let; podle §70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci – věcí specifikovaných na str. 8 rozsudku; podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2009, sp. zn. 4 T 114/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2010, sp. zn. 3 To 38/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody (str. 9 rozsudku).
Naproti tomu byli podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. 6 Zt 144/2009, a to:
obviněný M.S. , pro skutky [v bodech 15) – 21) výroku], jimiž měl (podle obžaloby) spáchat trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák.;
obviněný D. K. pro skutky [v bodech 15) – 16), 22) – 23) výroku], jimiž měl (podle obžaloby) spáchat trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák.
Podle §229 odst. 3 tr. ř. byli poškození specifikovaní na str. 13 rozsudku odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o obžalobě obviněného T. C.
Vůči konstatovanému rozhodnutí podali obvinění M. S., D. K., J.K. a M. P. odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 5 To 553/2010, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu obvinění M. S., D. K., J. K. a M. P. napadli prostřednictvím obhájců dovoláními. Obvinění M.S., D. K. a M. P. uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obvinění D.K. a M. S. navíc i důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Obviněný J.K. uplatnil toliko dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Obviněný M.S. uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, případně na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je ve smyslu §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. dán rovněž v řízení předcházejícím. Dovoláním napadl výrok odvolacího soudu, kterým bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání. Současně připomněl dosavadní průběh soudního řízení a namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu je nesprávné a není v souladu se zákonem.
Podle obviněného bylo řízení před soudy obou stupňů jednostranně vedeno, strana obžaloby byla zvýhodněna vůči straně obžalované, přičemž odůvodnění, a to zejména rozsudku soudu prvního stupně, spočívá na zkreslené interpretaci provedených důkazů. V řadě případů neodpovídá popis důkazů tomu, jak byly skutečně u hlavního líčení provedeny a jak bylo jejich provedení protokolováno. S ohledem na provedené dokazování byly skutky popsané pod body 1) – 6) v rozsudku prvostupňového soudu nesprávně hmotně právně kvalifikovány, tj. byly podřazeny ke skutkovým podstatám trestných činů nesprávným způsobem. V průběhu celého trestního řízení nebyly provedeny žádné přímé důkazy, které by svědčily o jeho vině, veškeré důkazy jsou pouze nepřímé a ze spáchání trestné činnosti jej přímo neusvědčují. Na základě provedených důkazů soud nesprávně vyhodnotil skutky popsané v obžalobě.
Co se týče skutku pod bodem 1) rozsudku městského soudu je jediným důkazem svědčícím v jeho neprospěch videozáznam, z něhož je patrné, jak přijíždí ke svému domu a z vozidla Renault vynáší fukar, hokejky a hokejovou přilbu. Nelze však dovozovat, že by se jakýmkoliv způsobem podílel na krádeži uvedených věcí. Pokud by snad skutečně věci, které byly do jeho domu vnášeny, pocházely z trestné činnosti, bylo by namístě věc posoudit jako trestný čin podílnictví podle §251 či §252 tr. zák., a to vzhledem k subjektivní stránce jednání obviněného. Právní hodnocení skutku jako krádeže je tudíž nesprávné i pro případ, že by se skutečně jednalo o věci získané trestným činem spáchaným jinou neznámou osobou.
Totéž lze vztáhnout i na skutek pod bodem 2) rozsudku, kdy bylo objektivně zjištěno pouze to, že se u něj nacházela řada údajně odcizených brýlí, když podle svého tvrzení je zakoupil v počtu 150 kusů. Žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že předmětné brýle odcizil, nebyly v průběhu trestního řízení zjištěny. Stejně jako v bodě 1) je v tomto případě namístě věc hodnotit jako trestný čin podílnictví podle §251 nebo §252 tr. zák., nikoliv jako trestný čin krádeže.
Dále obviněný namítl, že u skutku pod bodem 3) rozsudku nesvědčí o jeho vině žádný relevantní důkaz. S ohledem na provedené dokazování nelze skutek podřadit pod žádnou skutkovou podstatu trestného činu. Pokud je ze strany soudů obou stupňů odkazováno na pachovou stopu, má za to, že pouhá pachová stopa nemůže být důkazem, že se dopustil trestného činu krádeže. Jde pouze o důkaz nepřímý a nelze na jeho základě dospět k závěru o vině. Při snímání pachových stop záleží na technikovi, počasí, povětrnostních podmínkách a dalších vnějších vlivech, nelze ani vyloučit přenos pachu. V této souvislosti obviněný odkázal na nález Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 623/2000. Rozhodnutí o vině tudíž označil za nesprávné a nepodložené.
Ohledně skutku pod bodem 4) rozsudku obviněný odkázal na skutečnost, že mu původ stravenek nebyl znám, nalezl je v autě třetí osoby a ve svém domě je umístil pouze po přechodnou dobu, než měl motorové vozidlo vrátit majiteli. Dodal, že zcela absentoval jeho úmysl si stravenky ponechat, jak soudy obou stupňů dovodily. Jeho jednání nemělo být vůbec hodnoceno z trestně právního hlediska.
U skutku pod bodem 5) rozsudku obviněný vyslovil, a to i pro případ, že by připustil, že předmětné motorové vozidlo Mitsubishi Pajero užil, domněnku, že z provedených důkazů nevyplývá, že by se měl skutek hodnotit jako krádež. Motorové vozidlo bylo nalezeno odstavené na parkovišti v B., ulice P., a pachová stopa odkazuje na spoluobviněného T. C., nikoliv na jeho osobu. Vzhledem k tomu, že vozidlo bylo odstaveno, nikdo jej neužíval, nepokusil se jej převést na třetí osobu ani jiným způsobem neuplatňoval vůči vozidlu jakékoliv práva, nelze u jakékoliv osoby dovozovat úmysl spáchat trestný čin krádeže. Popsané jednání mělo být kvalifikováno podle §249 odst. 1 tr. zák., tj. jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci.
V případě skutku pod bodem 6) rozsudku obviněný vytkl, že nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by měl být osobou, která odcizila předmětnou skluzavku a dopustila se trestného činu krádeže. Pokud u něj byla skluzavka nalezena, a šlo-li skutečně o věc, která byla získána na základě trestné činnosti spáchané třetí osobou, bylo namístě posuzovat jednání nejvýše jako trestný čin podílnictví podle §251 či §252 tr. zák., a to stejně, jak je výše popsáno u skutků 1) a 2).
S poukazem na popsané skutečnosti obviněný uzavřel, že se cítí ve všech popsaných bodech nevinen. Namítl, že soudy obou stupňů hodnotily jednání popsaná v obžalobě nesprávným způsobem, neboť skutky nesprávně právně posoudily jako trestné činy krádeže, a nikoli nejvýše jako trestné činy podílnictví a neoprávněné užívání cizí věci. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v celém rozsahu napadené usnesení včetně rozhodnutí obsahově navazujících a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný D. K. napadl dovoláním výrok, jímž krajský soud zamítl jeho odvolání. Vytkl, že rozhodnutí soudů, která ohledně své osoby připomněl, spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Konstatoval, že skutky pod bodem 8) a 9) rozsudku nelze právně kvalifikovat jako trestný čin krádeže, protože jejich popis neobsahuje skutečnosti, z nichž by bylo možné beze všech pochybností usuzovat na naplnění objektivní a subjektivní stránky tohoto trestného činu, ale tyto měly být posouzeny jako trestný čin neoprávněné užívání cizí věci. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. l, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 5 To 553/2010, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. 7. 2010, sp. zn. 4 T 33/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obviněný J. K. konstatoval, že v obecné rovině uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. V podrobnostech připomněl, jak ohledně jeho osoby rozhodl Městský soud v Brně a obsah svých námitek, které uplatnil v řízení před soudem prvního stupně a následně v odvolání.
Vytkl, že Krajský soud v Brně, který jeho odvolání podle §256 tr. ř. zamítl, se omezil na stručné shrnutí odvolací argumentace, kterou podrobně ocitoval. Je však otázkou, jak se s námitkami vyrovnal, když způsob rozhodnutí je patrný toliko z výroku usnesení, podle něhož odvolání všech obviněných zamítl. Pokud jde o odůvodnění usnesení, tak se odvolací soud omezil na obecné fráze, přičemž argumentací obviněného se, i přes její obsáhlost a konkretizaci jednotlivých pochybení prvostupňového soudu, vůbec nezabýval. Konkrétní výhrady (stejně jako věcné argumenty ostatních obviněných) odbyl větou: „Odvolací soud se s odůvodněním napadeného rozsudku ztotožnil, a proto v podrobnostech na toto odůvodnění odkazuje.“ Obviněný označil odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně za velmi kusé, nekonkrétní, fakticky nepřezkoumatelné a nesplňující náležitosti ustanovení §134 odst. 2 tr. ř. Podotkl, že z těchto důvodů je pro něj i obtížné precizovat dovolací důvody ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V souvislosti s pochybeními, která vznesl vůči soudům obou stupňů, ocitoval pasáž z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 55/04, jež se týká restriktivního výkladu důvodnosti dovolání Nejvyšším soudem. V této souvislosti Ústavní soud v nálezu mimo jiné konstatoval: „Dovolací řízení se v žádném svém stádiu nenachází mimo ústavní rámec pravidel spravedlivého procesu vymezeného Úmluvou a Listinou a rozhodovací praxe nesmí narušovat ústavní zásadu rovnosti účastníků řízeni. Stejně tak musí rozhodovací praxe obecných soudů interpretovat domácí právo konformně se závazky vyplývajícími pro ČR z relevantních mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 2 Ústavy). Ústavní soud připomíná. že čl. 6 odst. 1 Úmluvy obsahuje procesní ustanovení, s nimiž musí být ustanovení jednoduchého procesního práva interpretována souladně, a to včetně těch ustanovení trestního řádu, která vymezují dovolací důvody uvedené v ust. §265b tr. řádu. Neobstojí tedy ani námitka nedostatku kompetence dovolacího soudu zabývat se dovoláními podanými z jiných důvodů, než jsou důvody vyplývající z Nejvyšším soudem aplikovaného výkladu tr. řádu.“
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný M. P. napadl dovoláním výrok o vině i trestu a namítl, že soudy obou stupňů nerespektovaly zásadu in dubio pro reo, která je zakotvena v §2 odst. 5 tr. ř. Z provedeného dokazování nelze bez důvodných pochybností dovodit, že byly naplněny zákonné předpoklady pro řádné a bezvadné rozhodnutí ve věci, čímž byla vážným způsobem porušena jeho práva. Z dokazování vyplývá, že skutek byl nesprávně právně posouzen, neboť se nejednalo o přečin krádeže podle §205 tr. zák., a ani o žádný jiný trestný čin. Jeho vina nebyla prokázána.
Dále obviněný vytkl, že soud rozhodoval na základě výpovědi spoluobviněného T. C., která však byla v průběhu řízení změněna a u hlavního líčení jmenovaný popřel, že by se měl obviněný na trestné činnosti jakkoliv podílet. Namítl, že změnu výpovědi a s ní související změnu právního hodnocení věci soud v rozhodnutí dostatečně neodůvodnil. Vyslovil názor, že výpověď spoluobviněného v hlavním líčení, a to jako podklad pro rozhodnutí, měl soud upřednostnit před výpovědí z přípravného řízení. Na základě tohoto skutkového stavu proto právní hodnocení celé věci neodpovídá §205 tr. zák. a naplňuje uplatněný dovolací důvod.
Podle obviněného soud nerozhodl na základě skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V rozporu se zásadou in dubio pro reo rozhodl o jeho vině, ačkoliv existují zcela oprávněné pochybnosti, neboť neexistují přímé důkazy a nepřímé důkazy rozhodně netvoří uzavřený řetězec. Odvolací soud se nevypořádal s argumenty uvedenými v odvolání a nereflektoval na námitky ohledně nezákonnosti postupu při vyhodnocování skutkového stavu věci. Obviněný podotkl, že trest je zcela nepřiměřený jednání, jež bylo chybně posouzeno. Závěrem dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 5 To 553/2010.
Dne 10. 6. 2011 Nejvyšší soud obdržel sdělení státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 7. 6. 2011, č. j. 1 NZO 541/2011-23, že se k dovolání obviněných M.S., D.K., J. K. a M. P. nebude věcně vyjadřovat. Současně vyslovila souhlas, aby za podmínek ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. bylo ve věci rozhodnuto v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu znění §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádných opravných prostředků předně shledal, že dovolání obviněných M. S., D. K., J.K.a M.P.jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který uplatnili obvinění M.S., D.K. a J.K. , patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněných M. S., D. K. a J. K. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku – odvolání obviněných – rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l ) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obvinění M.S. a D. K. uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný J. K.žádný jiný dovolací důvod neuvedl.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, pokud skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy nebo nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení či jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Obviněný J. K. sice výhradně namítá procesní nedostatky, avšak o zmíněný rozpor se u jeho osoby v předmětné trestní věci nejedná. Z příslušné části podrobného odůvodnění rozsudku Městského soudu v Brně plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného J. K. a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. S těmito závěry se v odůvodnění napadeného usnesení ztotožnil Krajský soud v Brně.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští.
Jelikož obviněný J. K. uplatnil výlučně námitky, které nenaplňují žádný z dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny, tak Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jeho dovolání, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který uplatnili obvinění M. S., D. K. a M.P. , lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Z těchto důvodů je nutno označit za irelevantní námitky obviněných M.S. a M.P., neboť v podstatné části svých dovolání vznáší výhrady, které jimi deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Tak je tomu v případě, když obviněný M. S. tvrdí, že soudní řízení bylo jednostranně vedeno, strana obžaloby byla zvýhodněna vůči straně obžalované a že odůvodnění zejména rozsudku soudu prvního stupně spočívá na zkreslené interpretaci provedených důkazů. Rovněž uvádí, že v řadě případů neodpovídá popis důkazů tomu, jak byly u hlavního líčení skutečně provedeny a jak bylo jejich provedení protokolováno. Dále ve své podstatě popírá spáchání skutků pod body 1) - 6) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, přičemž u některých skutků popisuje vlastní verzi události. Obviněný M. P. konstatuje, že z provedeného dokazování nelze bez důvodných pochybností dovodit, že byly zákonné předpoklady pro řádné a bezvadné rozhodnutí ve věci. Vytýká, že soud měl upřednostnit výpověď spoluobviněného T. C. učiněnou v hlavním líčení, a to před výpovědí jmenovaného z přípravného řízení. Namítá, že odvolací soud se nevypořádal s argumenty, které byly obsaženy v odvolání a výhradami, které se týkaly postupu při vyhodnocování skutkového stavu věci. Taktéž uvádí, že o vině bylo rozhodnuto v rozporu se zásadou in dubio pro reo, neboť neexistují přímé důkazy a nepřímé důkazy netvoří uzavřený řetězec. Nutno zdůraznit, že všechny tyto námitky (některé jsou v dovoláních blíže rozvedeny) primárně vytýkají správnost skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení ve věci provedených důkazů (tj. zejména nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.), přičemž z tvrzených procesních nedostatků obvinění dovozují vady ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše řečeno, v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V dovolání obviněný M. P. nenamítá, že skutky pod body 11) – 14) výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu, jež se týkají jeho osoby, a s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výtky směřují výlučně vůči skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě soudy obou stupňů učinily právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku [v bodech 11) – 14) výroku], dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku [v bodech 13), 14) výroku].
Žádný dovolací důvod nenaplňuje ani námitka obviněného M. P., že uložený trest je nepřiměřený (zřejmě je myšleno příliš přísný).
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným . Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku, záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Pro úplnost lze poznamenat, že obviněnému M. P. byl uložen přípustný druh trestu – odnětí svobody, který byl vyměřen v rámci příslušné trestní sazby stanovené v §205 odst. 1 tr. zákoníku, podle níž byl trest ukládán.
S poukazem na popsané skutečnosti Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného M. P., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Obvinění M. S. a D. K. uplatňují v mimořádném opravném prostředku rovněž výhrady, které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově naplňují, pokud své právní námitky spojují se skutkovými zjištěními, jak byla v soudním řízení pravomocně učiněna. V případě obviněného M.S. jde o tvrzení, že skutky pod body 1) – 6) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně byly nesprávně podřazeny ke skutkovým podstatám trestných činů. U obviněného D. K. se jedná o námitku, že skutky pod body 8) a 9) rozsudečného výroku o vině v rozhodnutí prvostupňového soudu nelze právně kvalifikovat jako trestný čin krádeže. Konstatuje, že jejich popis neobsahuje skutečnosti, z nichž by bylo možné beze všech pochybností usuzovat na naplnění objektivní a subjektivní stránky tohoto trestného činu, a proto měly být posouzeny jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci. Nejvyšší soud tudíž posuzoval, zda napadená soudní rozhodnutí jsou zatížena tvrzenými právními vadami.
Trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, čin spáchá vloupáním a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán a způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek .
Podle §89 odst. 11 tr. zák. platí, že značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč. Podle §89 odst. 14 tr. zák. se vloupáním rozumí vniknutí do uzavřeného prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly .
Trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou .
Podle §89 odst. 11 tr. zák. platí, že škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 Kč.
Trestného činu zatajení věci podle §254 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nikoli nepatrné hodnoty, která se dostala do jeho moci nálezem, omylem nebo jinak bez přivolení osoby oprávněné.
Ustanovení §4 písm. a) tr. zák. zakotvuje, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel
chtěl způsobem v tomto zákoně (tj. trestním zákoně) uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem .
V tzv. skutkových větách odsuzující výrokové části rozsudku Městského soudu v Brně je obviněnému M. S. kladeno za vinu, že:
obvinění M.S.a T.C. :
1) v době od 19.00 hodin dne 9. 5. 2009 do 10.00 hodin dne 10. 5. 2009 v obci H. v areálu fotbalového hřiště, po odstranění 2 kusů visacích zámků na mřížích před vstupními dveřmi budovy sportovního zařízení města H., vnikli do objektu. kde následně nezjištěným předmětem vypáčili vstupní dveře kabin hokejbalového klubu a zde odcizili různou hokejbalovou výstroj, převážně hokejové hole, 2 kusy horkovzdušné pistole a 1 vysavač na listí, čímž způsobili majitelům V. K., škodu odcizením ve výši 3.708,- Kč, O. B., škodu odcizením ve výši 1.840,- Kč, R. B., škodu ve výši 1.622,- Kč, L.Č., škodu ve výši 2.832,- Kč, L. N., škodu odcizením ve výši 1.859,- Kč, F.S., škodu ve výši 496,- Kč, společnosti TJ A. H., škodu odcizením ve výši 2.027,- Kč a společnosti Sportovní zařízení města H., škodu odcizením ve výši 704,- Kč a zároveň škodu poškozením ve výši 3.249,- Kč,
obvinění M. S. a J. K.:
2) v době od 3.58 do 4.01 hodin dne 13. 5. 2009 v obci B. n. S. na ulici S., se vloupali do osobního motorového vozidla tovární značky Honda CRV, zaparkovaného na parkovišti před domem, ze kterého po rozbití skleněné výplně pravých zadních a pátých dveří odcizili 5 kusů černých přepravních kufrů, které obsahovaly 686 kusů obrouček dioptrických a slunečních brýlí nezjištěných značek v kazetách zn. LOZZA a LOZZA Titanium, typ Etro, Fila, Givenchy, La Perla, SL, STING, Tous, JP Gaultier, VL a fliesovou bundu značky Polartec šedé – antracitové barvy s odepínacími rukávy, čímž způsobili poškozené firmě APIA INDUSTRY s. r. o., škodu odcizením obrouček brýlí a kufrů ve výši 1.413.965,- Kč, odcizením bundy osobě majitele J. V., škodu ve výši 1.103,- Kč a škodu poškozením části vozidla ve výši 11.825,- Kč,
obviněný M. S. :
3) v době od 18.55 hodin dne 18. 5. 2008 do 06.50 hodin dne 19. 5. 2008 v B. odcizil osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia, r. v. 2003, šedé metalické barvy, zaparkované na parkovacím stání před domem na ulici P. v B., čímž firmě LUTZ GmbH, způsobil škodu odcizením ve výši nejméně ve výši 200.200,- Kč,
4) poté, co v blíže nezjištěné době od 5. 5. 2009 do 19. 8. 2009 nalezl ve vozidle Opel Astra, které užíval, 71 ks stravenek Sodexho Pass v celkové nominální hodnotě 3.940,- Kč, 14 ks stravenek Exit Group v celkové nominální hodnotě 770,- Kč a 55 ks stravenek Le Chégue Déjeuner v celkové nominální hodnotě 3.495,-Kč, kdy všechny tyto stravenky byly razítkem tyto místo navrácení označenému vlastníku Karlova pekárna, spol. s r. o. si ponechal a uschoval je v černém koženém kufříku s průhledným víkem v objektu rodinného domu na ulici P., H.u B., přičemž byly stravenky nalezeny až v rámci domovní prohlídky policejním orgánem provedené dne 19. 8. 2009, kdy uvedeným jednáním způsobil firmě Karlova pekárna, spol. s r. o., škodu v celkové výši 8.205,-Kč,
5) v době od 20.00 hodin dne 10. 6. 2009 do 6.00 hodin dne 11. 6. 2009 v obci B., okres B., odcizil spolu s další dosud neustanovenou osobou osobní motorové vozidlo tovární značky Mitsubishi Pajero 2,5 TO GLX, modré metalické barvy, včetně povinné výbavy nacházející se ve vozidle a vysílačky, které bylo zaparkováno ve vjezdu před rodinným domem, čímž majiteli T. T., způsobil škodu ve výši 89.600,- Kč,
6) v době od 23.00 hodin dne 11. 7. 2009 do 9.40 hodin dne 12. 7. 2009 v obci Š., okres B., z dětského hřiště na ulici U R. odšrouboval a následně odcizil laminátovou skluzavku žluté barvy, čímž způsobil majiteli Obci Š., škodu ve výši 1.707,- Kč,
7) v přesně nezjištěné době nejméně od 1. 4. 2009 do 10.29 hodin dne 12. 8. 2009 v obci H.u B., okres B. – v., opakovaně vypáčil nezjištěným předmětem dvířka skříně rozvaděče televizního kabelového rozvodu na ulici P. před domem a neoprávněně se opakovaně napojil na páteřní vedení kabelové televize, kdy tímto poškodil terciální (přívodní) kabel kabelové televize Belden C6, přičemž došlo k narušení mechanické ochrany pláště, asymetrického vedení, stínění, izolace jádra a jádra samotného a neoprávněně odebíral televizní signál, kdy uvedeným jednáním způsobil firmě Self Servis, s. r. o., škodu poškozením nejméně ve výši 11.825,- Kč,
přičemž obžalovaný M. S. se jednání v bodech 1-3,5,6 dopustil i přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu Brno - venkov 19. 3. 2008, sp. zn. 1 T 126/20004, pravomocně dne 30. 5. 2008 uznán vinným mimo jiné ze spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., dílem formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., za což a za další trestné činy a sbíhající se trestné činy mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Městský soud v Brně (následně v napadeném usnesení Krajský soud v Brně) v rozporu s trestním zákonem, když skutky popsané pod body 1) – 6) výroku o vině rozsudku a blíže rozvedené v jeho odůvodnění, posoudil jako trestné činy, jimiž byl obviněný M. S. uznán vinným. Předně jednáním pod body 1) – 3), 5), 6) rozsudečného výroku obviněný naplnil zákonné znaky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., neboť si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil (šlo o věci v rozhodnutí blíže specifikované), čin spáchal vloupáním (ve smyslu ustanovení §89 odst. 14 tr. zák. - nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly), byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen (rozsudkem Okresního soudu Brno - venkov ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 1 T 126/2004) a způsobil takovým činem značnou škodu. Že došlo ke krádeži podle §247 tr. zák. i osobních motorových vozidel tovární značky Škoda Octavia, a tovární značky Mitsubishi Pajero 2,5 TO GLX, a nikoli pouze k neoprávněnému užívání cizí věci podle §249 tr. zák., lze důvodně usuzovat ze skutkových zjištění. V případě prvního z vozidel byly po odcizení odmontovány obě registrační značky, které byly nalezeny zdeformované v jeho zavazadlovém prostoru (viz protokol o ohledání místa činu s fotodokumentací vozidla tov. zn. Škoda Octavia, na č. l. 1002 a násl. spisu). U druhého z vozidel dokonce byla po jeho odcizení vyměněna registrační značka za jinou registrační značku (viz svědecká výpověď poškozeného T. T. u hlavního líčení dne 28. 5. 2010 na č. l. 2032 spisu). V obou případech evidentně šlo o jednání s cílem, aby vozidlo nemohlo být snadno identifikováno jako odcizené a navráceno poškozenému, čímž bylo výrazně ztíženo i obnovení jeho dispozičního práva. Nejde o trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 tr. zák., nýbrž o trestný čin krádeže podle §247 tr. zák., jestliže pachatel s cizím motorovým vozidlem, jehož se zmocnil v úmyslu užívat je jen přechodně, naloží tak, že poškozenému natrvalo odejme či znemožní obnovení dispozičního práva, případně toto výrazně ztíží (např. odstaví vozidlo na odlehlém místě, kdy jeho navrácení poškozenému je závislé na náhodě) – viz rozhodnutí č. 42/2001 Sb. rozh. tr.
Dále jednání obviněného M. S. pod body 1), 2), 7) výroku o vině naplnilo zákonné znaky trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., neboť poškodil cizí věc a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Konečně jednáním pod bodem 4) rozsudečného výroku o vině obviněný naplnil zákonné znaky trestného činu zatajení věci podle §254 odst. 1 tr. zák., neboť si přisvojil cizí věc nikoli nepatrné hodnoty (tj. věc, jejíž hodnota stanovená podle §89 odst. 11, 12 tr. zák. dosahuje nejméně 5 000 Kč), která se dostala do jeho moci nálezem. Tím, že stravenky po nalezení doma uschoval, ačkoli věděl komu náleží, vyjádřil vůli si je ponechat.
U většiny trestných činů šlo o pokračování v trestném činu podle §89 odst. 3 tr. zák. (evidentně se jednalo o jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem, naplnily stejnou skutkovou podstatu trestného činu, byly spojeny podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku). Trestné činy obviněný M. S.spáchal v úmyslu přímém ve smyslu ustanovení §4 písm. a) tr. zák., jak ostatně soud prvního stupně důvodně konstatoval na str. 37 rozsudku, když chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit zájmy chráněné tímto zákonem, jimiž jsou zejména vlastnické právo k věci, držba věci, ale i jen faktické držení věci. Nejvyšší soud připomíná, že k naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 3 písm. b) tr. zák., tj. ohledně způsobení značné škody, postačuje [§6 písm. a) tr. zák.] i zavinění z nedbalosti. Jednání obviněného je nebezpečné pro společnost, která spočívá zejména ve významu zájmů chráněných trestním zákonem, které vyšší formou úmyslného zavinění porušil. Rovněž nelze pominout, že u jeho osoby jde o speciálního recidivistu, jenž v trestné činnosti pokračoval po dobu několika měsíců, přičemž celková škoda u trestného činu krádeže třikrát převyšuje zákonný znak značné škody.
Trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, čin spáchá vloupáním a způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek .
V tzv. skutkových větách odsuzující výrokové části rozsudku Městského soudu v Brně je obviněnému D. K.kladeno za vinu, že:
8) v době od 4.17 hodin do 4.20 hodin dne 16. 2. 2009 v obci O., okres V., spolu s další dosud nezjištěnou osobou, nezjištěným způsobem odcizil nákladní motorové vozidlo zn. Avia D90-N, bílé barvy, a to z místa jeho zaparkování u bytového domu na ulici B. N., čímž způsobil firmě Drift Sport, a. s., škodu ve výši 766.500,- Kč,
9) v době od 4.47 hodin do 5.41 hodin dne 19. 3. 2009 v obci V. B., okres J., spolu s další dosud nezjištěnou osobou odcizil před domem, zde zaparkované nákladní vozidlo zn. Avia D100, bílé barvy, s dodatečně namontovanou hydraulickou rukou, do nějž vnikl po vylomení zámku dveří řidiče, čímž způsobil firmě Jaromír Klouda, škodu ve výši 1.152.900,- Kč,
10) v době od 3.00 do 7.30 hodin dne 19. 6. 2009 v obci S., okres B., před domem, se vloupal do zde zaparkovaného osobního motorového vozidla zn. Ford Fiesta, registrační značky kdy nezjištěným předmětem poškodil zámek pravých dveří, rozbil skleněnou výplň těchto dveří a z vozidla odcizil 20 ks CD disků (převážně originály) různých hudebních žánrů, autorádio s CD přehrávačem zn. Panasonic a zadní krycí plato zavazadlového prostoru, ve kterém byly zabudovány 2 ks reproduktorů zn. Magnat, čímž majitelce M. P., způsobil škodu odcizením ve výši 5.319,- Kč a poškozením části vozidla ve výši 2.628,- Kč.
Pokud jde obviněného D. K. bylo jeho jednání pod body 8) – 10) výroku o vině v rozsudku Městského soudu v Brně soudy obou stupňů důvodně posouzeno jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., neboť si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil (jednalo se o dvě v rozhodnutí specifikovaná nákladní motorová vozidla a další konkrétně označené věci), čin spáchal vloupáním (nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly ve smyslu znění §89 odst. 14 tr. zák.) a způsobil takovým činem značnou škodu. Ze skutkových zjištění je evidentní, že došlo ke krádeži podle §247 tr. zák. nákladních motorových vozidel tovární značky Avia D90-N a tovární značky zn. Avia D100, s dodatečně namontovanou hydraulickou rukou, a nikoli pouze k neoprávněnému užívání cizí věci podle §249 tr. zák. V případě prvně označeného vozidla došlo po odcizení k přestříkání bílou barvou nápisů na jeho čelní straně, což je zcela typický postup, který má zakrýt skutečný původ vozidla, respektive znesnadnit jeho identifikaci. I takovéto naložení s cizím motorovým vozidlem výrazně ztěžuje obnovení dispozičního práva poškozeného. Podle skutkového zjištění, jak je popsáno na str. 31 – 32 rozsudku prvostupňového soudu, tuto činnost realizoval obviněný D. K. U druhého označeného vozidla lze na krádež (a nikoli na neoprávněné užívání cizí věci) usuzovat ze skutkového zjištění, že obviněný je osobou, která se specializuje na krádeže motorových vozidel (str. 32 rozsudku prvostupňového soudu).
U dílčích skutků (útoků) pod body 8) – 10) rozsudečného výroku rozhodnutí soudu prvního stupně se jedná o pokračování v trestném činu podle §89 odst. 3 tr. zák. (evidentně jde o jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem, naplnily stejnou skutkovou podstatu trestného činu, byly spojeny podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku). Obviněný D. K. spáchal trestný čin v úmyslu přímém podle §4 písm. a) tr. zák., když chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit zájem chráněný tímto zákonem, jímž je především vlastnické právo k věci, držba věci a též i jen faktické držení věci. V tomto směru lze plně souhlasit s názorem prvostupňového soudu vysloveným na str. 37 rozhodnutí. Jak již bylo výše řečeno, k naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 3 písm. b) tr. zák., tj. ohledně způsobení značné škody, postačuje [§6 písm. a) tr. zák.] i zavinění z nedbalosti. Nebezpečnost činu obviněného pro společnost spočívá především ve významu zájmu chráněného trestním zákonem, který vyšší formou úmyslného zavinění porušil. I u jeho osoby se jedná o speciálního recidivistu, jenž v trestné činnosti pokračoval po dobu několika měsíců a celková škoda více než třikrát převyšuje zákonný znak značné škody.
Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění, jak byla v soudním řízení učiněna, objasňují všechny potřebné okolnosti pro posouzení jednání obviněných M. S. a D.K. jako trestných činů, jimiž byly v případě dovoláními napadených skutků pravomocně uznáni vinnými. Správné právní kvalifikaci předmětných skutků, s níž se v napadeném usnesení důvodně ztotožnil i Krajský soud v Brně, odpovídají ve výroku o vině v rozsudku Městského soudu v Brně též aplikované příslušné tzv. právní věty. Námitky jmenovaných obviněných, jak byly v mimořádném opravném prostředku v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně relevantně uplatněny, proto nelze akceptovat.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání, která podali obvinění M. S. a D. K., neboť je shledal zjevně neopodstatněnými.
Rozhodnutí o dovoláních obviněných M.S., D. K., J. K. a M. P. Nejvyšší soud učinil v souladu se zněním §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. července 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k