ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.1061.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 1061/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. září 2011 o dovolání obviněné Z. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 4 To 208/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 2 T 53/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné Z. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 2 T 53/2009, byla obviněná Z. V. společně s obviněným J. V. uznána vinnou v bodě 1) zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a v bodě 2) přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a byla odsouzena podle §209 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného J. V.
Krajský soud v Ostravě jako odvolací soud rozsudkem ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 4 To 208/2010, jednak podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná odvolání, která proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění, a jednak z podnětu odvolání státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně podaného proti výroku o trestu v neprospěch obviněných podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. zrušil uvedený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou Z. V. uznal vinnou zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku (v bodě 1) a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (v bodě 2), kterých se podle skutkových zjištění tam popsaných dopustila společně s obviněným J. V. tím, že
1) dne 1. 9. 2008 kolem 10.00 hodin v N. J., po vzájemné dohodě a s vědomím, že již zemřelá E. P. trpí duševní poruchou, v důsledku které není schopna řádně hospodařit se svými prostředky, a že je snadno ovladatelná, a že v důsledku předchozích styků získala ke Z. V. důvěru, využili toho, když jí ještě před tím tvrdili, že hodlají řešit její závazky vůči více osobám tak, že E. P. dočasně na dobu do prosince 2008 převede vlastnické právo ke svému bytu a dalším nemovitostem na jinou osobu a tak získá prostředky k oddlužení, poté, co vstoupili do bytu E. P. nacházejícím se v domě na ulici R. v N. J., Z. V., zatímco obviněný J. V. v bytě jednal s dalšími přítomnými osobami-příbuznými poškozené, E. P. odvedla na jiná místa v N. J. za tím účelem, aby nepřišla do styku se svými příbuznými, kteří by ji od nevýhodných dispozic s jejím majetkem mohli odradit, a později téhož dne kolem 16.00 hodin oba obvinění dovedli poškozenou na Městský úřad v N. J., kde jí byla obviněným J. V. za přítomnosti zástupce obchodní společnosti PREMIÉR MARKETING GROUP, spol. s r.o., předložena k podpisu kupní smlouva, kterou obviněný J. V. zprostředkoval, na základě které měla E. P. jako prodávající na obchodní společnost PREMIÉR MARKETING GROUP jako kupující převést vlastnické právo k nemovitostem konkrétně v rozsudku popsaných, které do té doby vlastnila, vše za kupní cenu 750.000,- Kč, přičemž v bodě V. této smlouvy bylo uvedeno, že před podpisem smlouvy uhradil kupující prodávajícímu částku ve výši 400.000,- Kč, částku 350.000,- Kč při podpisu smlouvy, a zbylou část uhradí kupující oproti dokladu o úhradě daně z převodu nemovitostí prodávajícím, a dále v bodě VII. odstavec 3 smlouvy bylo uvedeno, že prodávající se zavazuje předmět převodu, zejména pak byt, vyklidit a vyklizený předat nejpozději ve lhůtě tří kalendářních měsíců od data povolení vkladu práva vlastnického ve prospěch kupujícího, přičemž využili duševního stavu a důvěry E. P., která smlouvu vůbec nečetla a nevěděla, že jde o kupní smlouvu a že se na jejím podkladě zbavuje vlastnického práva k uvedeným nemovitostem, současně E. P. předložili k podpisu i související návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch společnosti PREMIÉR MARKETING GROUP do katastru nemovitostí, a poté, co E. P., aniž by je četla, uvedené listiny podepsala, přepravil obviněný J. V. E. P. na pracoviště Katastrálního úřadu pro M. k. v N. J., kde ji instruoval, aby návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch obchodní společnosti PREMIÉR MARKETING GROUP do katastru nemovitostí podala, čemuž tato vyhověla, přičemž od počátku oba obvinění jednali srozuměni s tím, že vlastnické právo k výše uvedeným nemovitostem E. P. bude na společnost PREMIÉR MARKETING GROUP skutečně převedeno, i s tím, že E. P. za podmínek kupní smlouvou stanovených za převedené nemovitosti nezíská kupní cenu, a ani nebude zajištěno splnění jejích závazků vůči jejím věřitelům, a nebudou splněny podmínky pro zpětný převod vlastnického práva k předmětným nemovitostem na E. P., a poté, co E. P. od zástupce obchodní společnosti PREMIÉR MARKETING GROUP po podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí obdržela jen část kupní ceny pravděpodobně ve výši 476.000,- Kč, tuto částku jí bezprostředně poté odňal obviněný J. V., který s ní dále naložil neznámo jak, za účelem zhodnocení finanční částky k oddlužení, splnění závazků E. P. vůči jejím věřitelům obvinění nesplnili, ani nezajistili zpětný převod uvedených nemovitostí na poškozenou, čímž jí způsobili škodu ve výši 720.000,- Kč odpovídající obvyklé ceně výše uvedených nemovitostí,
2) dne 1. 9. 2008 v N. J., v bytovém domě nacházejícím se na ulici R., obvinění J. V. a Z. V. poté, co zvenčí zazvonili u zavřených vstupních dveří bytu vlastníka a uživatele již zemřelé E. P. nacházejícího se v 7. nadzemním podlaží domu, a poté, co jim bylo matkou E. P. V. D. nacházející se spolu s E. P. v bytě za zavřenými dveřmi sděleno, že nebudou do bytu vpuštěni, obviněný J. V. vyřkl slova „exekuce, otevřete“, na základě čehož V. D. pod dojmem, že jde o soudního exekutora, umožnila obviněným vstup do bytu tím, že vstupní dveře otevřela, a na základě čehož ani E. P. ve vstupu jmenovaným nebránila, v důsledku čehož se obvinění v bytě volně pohybovali, kdy obviněný tam opakovaně dával najevo, že přišel provádět exekuci, kdy např. uváděl, že by mohl „olepit“ věci, a tak v bytě setrval cca 1 hodinu, obviněná Z. V. dobu kratší, přičemž oba jednali srozuměni s tím, že do bytu vnikli bez souhlasu uživatelky bytu, že k takovému postupu nemají oprávnění, když obviněný J. V. soudním exekutorem není, a že tak zasahují do svobody E. P. spojené s řádným užíváním bytu.
Za tyto trestné činy odvolací soud obviněnou odsoudil podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněné uložen peněžitý trest ve výši 50.000,- Kč, což představuje 100 celých denních sazeb po 500,- Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.
Odvolací soud též rozhodl o vině a trestu obviněného J. V.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala obviněná dovolání. Učinila tak prostřednictvím obhájce Mgr. Jiřího Mikundy s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť vada napadeného rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněná i přes vědomost, že nelze napadat dovoláním skutkové vady, upozornila na rozdíly mezi skutkovými zjištěními soudů a výsledky dokazování, jež pro jejich vysokou závažnost zasahují do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, že v okamžiku, kdy seznámila obviněného J. V. s poškozenou E. P. ani nikdy později netušila a nemohla tušit, jaké listiny spoluobviněný předloží poškozené k podpisu, neznala jejich obsah, jejich přípravě sepsání ani podepisování nebyla přítomna a především nevěděla, že kupní cenu za byt poškozená neobdrží, ale ponechá si ji J. V. k jakémusi zhodnocení. Pokud jde o skutek, ve kterém je spatřován zločin podvodu, soudy obou stupňů se shodly na tom, že podvodným jednáním je prodej nemovitosti dlužníka, vyplacení závazků dlužníka a zpětný prodej dlužníkovi, který kupní cenu financuje z hypotečního úvěru. Od počátku trestního řízení obviněná tvrdila, že na tomto postupu nebylo nic nelegálního, ale je to jedna z forem konsolidace závazků. Odvolací soud pominul důvod celé transakce, tedy vysoké dluhy poškozené, a to, že poškozená v případě standardního úvěru by nebyla schopná pro vysoké úroky takový úvěr splácet. Pokud by obviněná pro poškozenou vyřídila běžný úvěr zajištěný zástavním právem, pak by se při vědomí, že tento úvěr nebude poškozená schopná splácet, dopustila účastenství na trestném činu podvodu. Obviněná odvolacímu soudu vytkla, že její vinu dovozoval mimo jiné z toho, že odmítla svědkyni V. D. předložit doklady od bytu poškozené E. P., přičemž však neexistuje žádný právní předpis, který by obviněné přikazoval ukazovat doklady, které převzala od poškozené komukoli, natož třetí osobě. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně při popisu podvodného úmyslu konstatoval, že obvinění nezajistili a ani nemohli zajistit další práva poškozené k bytové jednotce. Smluvní dokumenty viděla obviněná až v souvislosti s touto trestní věcí, jejich přípravy ani v ústní ani v písemné podobě se neúčastnila. Soudy se soustředily na autora smluv, ale vůbec právně neposoudily jejich obsah, zejména pokud jde o smlouvu o smlouvě budoucí kupní. K přečinu porušování domovní svobody zmínila, že si nepamatuje, že by se obviněný J. V. za dveřmi bytu představil jako exekutor, neboť k tomu ani nebyl důvod, když schůzka byla s poškozenou předem dohodnuta. Oprávněnou uživatelkou bytu byla E. P., avšak ve vstupu do bytu jim bránila svědkyně V. D. Pokud byla použita lest, tak vůči svědkyni D., nikoli vůči oprávněné uživatele. Použití lsti přitom mohlo být aktuální pouze u otevření vstupních dveří, nikoli k samotnému vstupu do bytu. Obviněná poukázala na to, že samotná poškozená jako uživatelka bytu jim nijak ve vstupu nebránila.
V závěru dovolání obviněná navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby ji sám obžaloby zprostil s tím, že její jednání není vytýkaným zločinem či přečinem.
K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který shrnul průběh řízení před soudy obou stupňů a také obsah námitek obviněné a konstatoval, že námitkám obviněné přisvědčit nelze. Především zdůraznil, že jednání spoluobviněných od samého počátku směřovalo k tomu, aby bylo zneužito duševního postižení poškozené E. P., a proto jednání obviněných nemohlo být v souladu s právem, byť lze připustit, že právní nakládání s bytem v režimu obdobném tzv. zpětnému leasingu by zřejmě samo o sobě porušení zákona nepředstavovalo. To ovšem za předpokladu, že by vše probíhalo bez předstírání nepravdivých skutečností, jejichž cílem bylo poškozenou připravit o vlastnické právo k bytu a spoluvlastnickým podílům na dalších souvisejících nemovitostech. Poškozená podepsala nikoliv smlouvu o budoucí smlouvě kupní, ale smlouvu kupní (viz stížnost firmy PREMIÉR MARKETING GROUP, spol. s r. o., ze dne 10. 9. 2008 proti usnesení státního zástupce o zajištění nemovitostí, kde se výslovně uvádí, že tato společnost řádně nabyla předmětné nemovitosti smlouvou uzavřenou s E. P.). Státní zástupce rovněž poukázal na nereálnost slibů, které dávali obvinění poškozené, jakož i na způsob, jímž se společně s obviněným J. V. dne 1. 9. 2008 dostali do bytu poškozené, kdy matka poškozené důvodně odmítala vstup obou pachatelů do bytu, aby chránila zájmy své dcery, avšak pachatelé její snahu eliminovali lstí, kterou jednasedmdesátiletá svědkyně neprohlédla. Protože obviněná svého spolupachatele a jeho pracovní náplň znala, věděla, že vstupuje užitím lsti do cizího bytu proti vůli osob, které se v něm zdržovaly oprávněně – a to vše proto, aby dosáhli svého cíle a připravili poškozenou o její nemovitý majetek. Vzhledem k tomu, že všechny námitky dovolatelky jsou výhradami skutkové povahy, neboť se domáhá pouze odlišného posouzení provedených důkazů, aby dosáhla odchylných skutkových východisek, než k jakým dospěly soudy, nemohou být relevantním důvodem pro založení pochybností o správnosti právních závěrů. Nelze ani tvrdit, že by ve věci šlo o případ extrémního nesouladu. Pouhý nesouhlas dovolatelky se způsobem, jímž ve věci činné soudy hodnotily provedené důkazy, nepostačuje k osvědčení této specifické námitky. Dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu tudíž v daném případě naplněn nebyl. V závěru vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněné bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., že bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání může být relevantně podáno jen ze zákonem stanovených důvodů, dovolací soud zkoumal, zda obviněná dovolání opřela o takové skutečnosti, které dopadají na jí označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a proto je možné takto podaným dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným.
Z tohoto vymezení plyne, že dovoláním se nelze domáhat změny skutkových zjištění pro nedostatečný rozsah provedeného dokazování, či proto, že důkazy nebyly řádně hodnoceny. Jestliže tedy obviněná v části dovolání argumentovala porušením postupu při provádění a hodnocení důkazů, těmito námitkami dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnila, jakož ani tehdy, pokud líčila skutkový děj zcela odlišně od toho, jak ho podle popsaných skutkových okolností zjistily oba soudy. Především se jedná o ty pasáže dovolání, v nichž v rozporu se skutkovým dějem uvedla svou verzi okolností, za nichž k činu došlo. Nejvyšší soud proto z podnětu těchto výhrad správnost napadených rozhodnutí nepřezkoumával. Obviněná především nerespektovala, že v případě argumentů podřazovaných pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecně vycházeno ze zásady, že dovolací soud je zjištěným skutkovým stavem vázán a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03), a že k výjimečnému zásahu do učiněných skutkových zjištěních může dojít jen za situace, že jsou zjištěny odůvodněné pochybnosti o souladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 4/04).
S ohledem na skutečnosti vycházející z obsahu spisu však Nejvyšší soud existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku v projednávané věci neshledal. Nevznikají pochybnosti o tom, že soudy při provádění i hodnocení důkazů zachovaly všechny zásady vyplývající z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., aniž by byly patrné jakékoliv projevy libovůle či neobjektivního hodnocení uvedených důkazů. Lze proto stručně uzavřít, že výsledkem nezávadného procesního postupu jsou učiněná skutková zjištění, která mají podklad v provedených důkazech, a Nejvyšší soud na jejich podkladě mohl posuzovat správnost právního posouzení, jež bylo v dovolání namítáno.
O výhradu hmotně právní povahy se jedná pouze v té části dovolání, ze které lze dovodit výtky proti subjektivní stránce ve vztahu ke zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku v případě bodu 1), a ohledně správnosti použití právní kvalifikace u přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku v bodě 2). Vzhledem k tomu, že tyto námitky jsou uplatněny v souladu s označeným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dovolací soud z jejich podnětu mohl zkoumat, zda jsou takto relevantně uvedené dovolací důvody opodstatněné.
Pro upřesnění všech skutkových souvislostí, jež soudy učinily na podkladě provedeného dokazování, a které jsou obsažené nejenom v popisu skutku, ale rovněž v souladu s ním i v obsahu odůvodnění napadených rozhodnutí, lze shrnout, že soud prvního stupně na straně 27 konstatoval, že obviněný J. V. využil nejprve kontaktů Z. V. s poškozenou a důvěry, která mezi nimi byla, a skutečnosti, že poškozená věděla, že obviněná Z. V. se zabývá oddlužováním, případně jiným řešením finanční situace osob s více závazky. Prostřednictvím obviněné Z. V. se s ní seznámil, společně ji vedli k úmyslu řešit finanční problémy jejich prostřednictvím. Ze způsobu, jakým obvinění s poškozenou jednali, je zřejmé, že si oba obvinění byli vědomi jejího handicapu, a též i snahy rodiny poškozenou ochránit, a proto zajistili při jednání dne 1. 9. 2008 nepřítomnost rodiny poškozené, kdy obviněný zabavil matku poškozené hovorem o situaci její dcery, přitom jí poskytoval nepravdivé informace o způsobu, jakým má v úmyslu problémy poškozené řešit (konsolidace půjček apod.). Obviněná Z. V. v té době odvedla poškozenou mimo její byt, nakonec jí zajistila přespání u své matky, aby po rozhodnou dobu byla mimo dosah rodiny, která by jim mohla zabránit ve snaze, aby poškozená uzavřela kupní smlouvu a v předání peněz J. V. Přitom využili manipulovatelnosti poškozené, jejího sklonu podléhat názorům osob, kterým důvěřuje. Těmi, díky předchozí známosti, byla jak obviněná Z. V., tak následně jejím prostřednictvím i obviněný J. V. Navíc odchodem z domova bez osobních věcí zabránili poškozené, aby měla při sobě brýle a měla tak aspoň teoretickou možnost se seznámit s texty listin, které jí byly předloženy k podpisu. Navíc ze způsobu uzavření smluv je zřejmé, že obvinění nemohli do textu smluv předložených poškozené k podpisu (kupní smlouva a budoucí smlouva o kupní smlouvě) nijak zasáhnout, tedy fakticky zajistit práva poškozené, jak jí slibovali. Text smluv byl v režii PREMIÉR MARKETING GROUP, spol. s r. o., osoby zcela odlišné od obviněných. Poškozená byla přesvědčena, že se jedná pouze o zástavu, neměla v úmyslu předmětnou bytovou jednotku dostat ze své dispozice převodem na jinou osobu. Obvinění poškozenou uvedli v omyl nejprve tím, že předstírali, že jsou schopni zajistit zhodnocení jejích finančních prostředků k úhradě jejích dluhů, když ji pak dovedli k uzavření kupní smlouvy (ač poškozená neměla v úmyslu bytovou jednotku prodat), nijak nezajistili (a ani nemohli zajistit) její další práva k bytové jednotce, čímž poškozené způsobili značnou škodu.
Odvolací soud, jenž se ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně k obdobným námitkám shodnými s těmi, jež obviněná učinila i v dovolání, doplnil (strana 13 odůvodnění napadeného rozsudku), že „jednání obviněných bylo koordinované, obviněná byla ve dnech 30. 8. a 31. 8. 2008 v četném kontaktu s poškozenou. Od samého počátku byla obviněná detailně obeznámena se všemi záměry spoluobviněného a ostatních zainteresovaných osob, a účastnila se jednotlivých kroků s plným zapojením. Svědkyni V. D. odmítla předložit doklady od bytu poškozené s tím, že je má spoluobviněný. Obvinění jednali společně a pod záminkou řešení finanční situace poškozené ji přesvědčili, aby převedla svůj nemovitý majetek na další osobu, čímž získá finanční hotovost, kterou se nejen uhradí její dluhy, ale znovu získá i dříve převedený byt. Byli si vědomi snížené mentální úrovně poškozené, této zneužili a uvedli poškozenou v omyl tím, že jsou schopni zajistit zhodnocení jejích finančních prostředků k úhradě jejích dluhů, následně tuto přiměli k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví k bytové jednotce a spoluvlastnického podílu k nemovitostem na jinou osobu“.
Nejvyšší soud tyto skutkové závěry posuzoval ve vztahu k právní kvalifikaci zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, podle něhož čin v bodě 1) soudy posoudily, a připomíná, že se ho dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí takovým činem značnou škodu.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu se podává, že obviněná se činu dopustila v alternativě „uvedení v omyl jiného“. O tento znak jde tehdy, když pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Tento znak předpokládá, že pachatel sám jiné osobě předkládá okolnosti, jež jsou v rozporu se skutečností. Uvedení v omyl se může stát lstí, ale může jít i jen o pouhou nepravdivou informaci (srov. přim. rozhodnutí č. 57/1978 a č. 46/1981 Sb. rozh. tr.).
Mezi omylem u podváděné osoby, majetkovou dispozicí, kterou provede oklamaný a na základě ní vzniklou škodou u poškozeného a obohacením pachatele, popř. jiné osoby, musí být příčinná souvislost.
Jestliže obviněná v dovolání namítala, že podvodným jednáním nemohl být prodej nemovitosti dlužníka, vyplacení jeho závazků a zpětný prodej dlužníkovi, který kupní cenu financuje z hypotečního úvěru, neboť to je jedna z forem konsolidace závazků, a nelze to považovat za jednání protizákonné, pak je k tomuto vhodné uvést, že obviněná od počátku poškozené tvrdila, že jí s úhradou dluhů pomůže k jejímu oddlužení, a to tím způsobem, že dočasně bude její nemovitost převedena na jinou osobu, čímž poškozená získá prostředky k úhradě svých závazků, takový slib obviněná nedodržela. Na základě konstruktivně realizovaného plánu navozovali oba obvinění situaci tak, aby zajistili, že poškozená podepíše kupní smlouvu, čímž dosáhli svého cíle. Tím poškozená pozbyla práva k nemovitosti, jíž vlastnila, a to ve prospěch třetí osoby - společnosti PREMIÉR MARKETING GROUP, spol. s r. o. jako kupující. Žádné finanční náhrady jako ceny za její prodej, se však poškozená nedočkala, neboť i když převzala část kupní ceny ve výši 476.000,- Kč, tuto částku jí bezprostředně poté odňal obviněný J. V., který s ní naložil nezjištěným způsobem.
Z uvedených zjištění soudy učinily správný závěr, že obvinění již od počátku jednali ve vztahu k poškozené se záměrem z ní vylákat převod nemovitosti na osobu s nimi spřízněnou, což se jim v souvislosti se všemi podrobně rozvedenými souvislostmi podařilo. Kromě toho, že poškozenou řádně o svých záměrech neinformovali, vmanipulovali ji do přesvědčení, že se jí snaží pomoci, o to lehčeji, že poškozená, jak vyplynulo ze znaleckého posudku, dlouhodobě trpěla paranoidní schizofrenií, vzhledem k níž u ní byla snížena schopnost analýzy, rozlišování podstatného od méně podstatného a slabší schopnost koncentrace. V důsledku své choroby jednala impulsivně a ukvapeně, byla silně ovlivnitelná osobami blízkými, jimž důvěřovala. Byla však způsobilá činit běžné úkony, jako nákup obvyklých věcí, nebyla ovšem schopna složitějších právních úkonů, které mají konsekvence složitější a rozsáhlejší, jako je např. u převodu bytu. Koupi či prodej bytu nebyla schopna pochopit ani si uvědomit jeho dosah. Při osobním kontaktu s poškozenou bylo na ní její postižení zřejmé, a i osoba, která se s ní setkávala méně, byla schopná shledat, že u poškozené není něco v pořádku. Její nemoc se projevovala při gestikulaci, záškubech, otupělosti atd. Při hovoru s ní bylo zřejmé, že nereaguje adekvátně emočně, je nepozorná, odtažitá od linie hovoru. Stav poškozené znalci laicky přirovnali osobě postižené mozkovou mrtvicí.
Na základě těchto poznatků je patrné, že obvinění jednali zcela záměrně a vědomě s tím, že zneužili tohoto stavu poškozené, s níž byla obviněná delší dobu v kontaktu, a tak tím spíše postižení poškozené mohla poznat. Obviněná zneužila i toho, že jí poškozená důvěřuje, a proto udělá, co jí obviněná sdělí. Záměr obviněných vylákat od poškozené pod nepravdivou záminkou podpisy na kupní smlouvu bytu, v němž bydlela, je rovněž plně patrný z toho, že když se do záležitosti vložila matka obviněné, V. D., obvinění učinili různá opatření, aby poškozenou z vlivu matky odpoutali.
Jestliže dovolatelka tvrdila, že poškozené chtěla pomoci s jejím oddlužením, tato její tvrzení jsou zcela v rozporu s výsledky provedeného dokazování. Z jejího jednání a způsobu, jakým vystupovala vůči poškozené, je zřejmé, že v plnohodnotné součinnosti s obviněným J. V. jednala po celou dobu tak, aby poškozená se podvolila jejich snaze od ní vylákat byt pod smyšlenou záminkou, že jí pomohou od jejích dluhů. Poškozenou tak vědomě uvedli v omyl ohledně toho, jakou dispozici s nemovitostí, která byla v jejím vlastnictví, činí. Peníze, které následně za prodej získali, si ponechal obviněný J. V..
Nejvyšší soud se ze všech rozvedených důvodů ztotožnil s právním posouzením činu obviněné, v němž soudy shledaly naplnění všech znaků skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Námitky obviněné proto ve vztahu ke skutku pod bodem 1) lze označit za nedůvodné.
Pokud obviněná brojila též proti právní kvalifikaci přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byla obviněná uznána vinnou pod bodem 2), vytkla vůči tomuto právnímu posouzení jen to, že osoba, která jim bránila ve vstupu do bytu poškozené, nebyla sama poškozená jako majitelka bytu, ale její matka.
K této právní kvalifikaci je nejprve vhodné uvést, že přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vnikne do obydlí jiného nebo tam neoprávněně setrvá, užije-li při činu násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná-li překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí.
Ze skutkových zjištění popsaných odvolacím soudem v bodě 2) a korespondujících pasáží odůvodnění napadených rozhodnutí lze za prokázané považovat, že obvinění v rámci realizace svého záměru vyplývajícího ze skutku uvedeného pod bodem 1), dne 1. 9. 2008 poté, co zvenčí zazvonili u zavřených vstupních dveří bytu poškozené E. P., a poté, co jim bylo matkou poškozené V. D., nacházející se spolu s poškozenou v bytě, za zavřenými dveřmi sděleno, že nebudou do bytu vpuštěni, obviněný J. V. lstivě předstíral, že je exekutor, na základě čehož V. D. pod dojmem, že jde o skutečného soudního exekutora, umožnila obviněným vstup do bytu tím, že vstupní dveře otevřela.
Obvinění tedy lstí překonali překážku, která má zabránit vniknutí (srov. rozhodnutí č. 29/2008 Sb. rozh. tr.). V daném případě byl uvedený byt obydlím ve smyslu §133 tr. zákoníku, jímž se rozumí dům, byt nebo jiná prostora sloužící k bydlení a příslušenství k nim náležející. Tato ochrana se vztahuje na ty prostory, které uživatel drží k bydlení, tj. kde má svou domácnost a své soukromí. Tímto ustanovením je chráněn jakýkoli uživatel, zejména nájemce domu, bytu nebo jiné prostory sloužící k bydlení, tedy nejen vlastník, a to proti komukoli (srov. rozhodnutí č. 30/1965 a č. 51/1973 Sb. rozh. tr.).
Neoprávněným vniknutím do obydlí jiného je nežádoucí, bez souhlasu nebo proti vůli oprávněného uživatele uskutečněné vejití do domu, bytu nebo jiné prostory sloužící k bydlení, jakož i do příslušenství k nim náležející, jímž se zasahuje do domovní svobody jiného.
S ohledem na uvedené skutečnosti je zřejmé, že pro posouzení činu obviněné nebylo rozhodné, že za poškozenou v jejím bytě před nežádoucím vniknutím obviněných komunikovala matka poškozené. Rozhodně ona v té době byla osobou, která v bytě oprávněně setrvávala, a v zájmu své dcery jednala. Podstatné bylo, že oprávněný vlastník bytu i osoby v něm v té době setrvávající, jasně dali obviněným najevo, že jejich vstup do bytu poškozené je nežádoucí. Obvinění však využili lsti, prostřednictvím níž si zajistili vpuštění do bytu, kde setrvávali i poté neoprávněně, a i tehdy lstivě předstírali konání úkonů exekučního úředníka, ač taková činnost byla jen další z podvodných záminek vytvářejících nátlak na poškozenou, aby ji přesvědčili o hrozbě exekuce z důvodů jejích dluhů, čímž chtěli docílit záměru, aby poškozená svůj byt převedla na jinou osobu.
Nejvyšší soud s ohledem na rozvedené okolnosti shledal, že soudy nepochybily ani ohledně právní kvalifikace přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, a takto čin v bodě 2) posoudily v souladu se zákonem.
Ze všech důvodů shora uvedených Nejvyšší soud považoval dovolání obviněné za zjevně neopodstatněné, a proto ho podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. září 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová