ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.1066.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 1066/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. září 2011 o dovolání obviněného M. D., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. 7 To 71/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 2 T 305/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 2 T 305/2009, uznal obviněného M. D. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že
„dne 24. 8. 2009 kolem 01:50 hodin v K., okr. F., na pozemní komunikaci před rodinným domem, ve vozidle taxislužby firmy K. Z., tov. zn. Škoda Fabia Combi, opakovaně požadoval po řidiči vozidla taxi D. P. vrácení svého mobilního telefonu Nokia 3110c, černé barvy, s vloženou SIM kartou operátora O2, který mu před jízdou dal jako zástavu na platbu za poskytnuté služby, a poté, co mu D. P. sdělil, že mu telefon vydá až po řádném zaplacení za odvoz z K. do O. a zpět, vytáhl nůž, kterým na D. P. namířil a opětovně se dožadoval vrácení telefonu, který mu D. P. kvůli intenzivnímu strachu o život ihned vydal“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), za který mu uložil podle §235 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání čtyř roků nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Současně mu podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému D. P., částku ve výši 380,- Kč.
Proti citovanému rozsudku podali obviněný a v jeho neprospěch také státní zástupce odvolání, o nichž Krajský soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. 7 To 71/2011, tak, že z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a za použití §259 odst. 3 tr. ř. obviněnému nově uložil podle §235 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce JUDr. Břetislava Puzoně podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel v úvodu svého podání předeslal, že si je vědom, že důvodem k dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné skutkové zjištění. V návaznosti na to zpochybnil právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí s tím, že předmětný skutek nenaplňuje zákonné znaky trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. To odůvodnil tím, že ani sám poškozený D. P. si není zcela jist, že obviněný držel v ruce právě nůž. Jednalo se údajně o nějaký předmět, který mu z 90% připomínal nůž, avšak nelze vyloučit, že se mohlo jednat i o jiný předmět, jako je třeba klíčenka nebo šroubovák. Nejistotu poškozeného ohledně předmětu, který obviněný držel v inkriminovaný okamžik v ruce, potvrdila také matka poškozeného D. P., která na toto téma se synem hovořila a on se jí svěřil, že si není jistý, zda se jednalo o nůž.
Obviněný proto vyslovil nesouhlas s právní kvalifikací nalézacího soudu, kterou akceptoval také soud odvolací, jelikož je podle něj nesprávná a nepřiléhavá. Měl za to, že soud druhého stupně, jenž připustil možnost jiného předmětu, např. v podobě šroubováku, který je však třeba považovat za zbraň ve smyslu trestního zákona, se současně dostatečně nevypořádal s eventualitou, že by se jednalo o prosté pouzdro na klíče, jež zbraní ve smyslu trestního zákona rozhodně není. Na základě těchto argumentů dovolatel dovodil, že jeho jednání mohlo být právně posouzeno maximálně jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák.
V závěru svého podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2011, č.j. 7 To 71/2011-316, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. věcně nevyjádřila, pouze podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. písemně sdělila, že souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z tohoto pohledu námitky, které obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozvedl, nemohou obstát. Dovolatel totiž ve svém podání [i přes výslovnou proklamaci své vědomosti o požadavcích kladených na obsah dovolání ve smyslu ustanovení §265b tr. ř. ve spojení s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.] napadal jednak správnost provedeného dokazování a jednak způsob hodnocení provedených důkazů (zejména svědeckých výpovědí poškozeného D. P. a jeho matky D. P.) ze strany soudů nižších stupňů. Tím zásadně napadal správnost učiněných skutkových zjištění (především použití nože vůči poškozenému) a v důsledku toho se domáhal jejich změny ve svůj prospěch (aplikaci mírnějšího ustanovení §235 odst. 1 tr. zák.); teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Takovou argumentaci ovšem pod uvedený dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů totiž vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Jestliže by uvedené výhrady obviněného měly být považovány za zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. ř.).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. září 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a