ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.1331.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 1331/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. listopadu 2011 o dovolání obviněného D. K., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 13 To 107/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 4 T 192/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. K. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 4 T 192/2010, uznal obviněného D. K. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným v bodě I. za současného zrušení výroku o vině o pokračujícím trestném činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“) a výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. 4 T 229/2009, jakož i dalších výroků, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, při vázanosti skutkovými zjištěními z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. 4 T 229/2009, skutky popsanými v bodech 1) – 15), a dále ad II. v bodech 1) – 22) citovaného rozsudku. Tato jednání právně kvalifikoval v bodě I. jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku a v bodě II. jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku.
Za jednání popsané pod bodem I. citovaného rozsudku a za přečin přechovávání omamné a psychotropní látky podle §284 odst. 2 trestního zákoníku, kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. 4 T 229/2009, pod bodem 1) tohoto rozsudku, mu uložil podle §283 odst. 1 za použití §43 odst. 1 a §45 odst. 1 trestního zákoníku společný souhrnný trest odnětí svobody dva roky nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařadil do věznice s dozorem, a podle §70 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku trest propadnutí věci specifikované na stranách 6 až 7 citovaného rozsudku. Podle §43 odst. 2 trestního zákoníku současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. 4 T 229/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za jednání popsané v bodě II. předmětného rozsudku mu uložil podle §283 odst. 2 trestního zákoníku trest odnětí svobody tři roky nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařadil do věznice s dozorem, a podle §70 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku trest propadnutí věci specifikované na straně 7 citovaného rozsudku. Současně mu podle §99 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku uložil ochranné léčení protitoxikomanické ambulantní formou.
Proti citovanému rozsudku podali obviněný a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Pardubicích (ta tak učinila v neprospěch obviněného) odvolání, o nichž Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl rozsudkem ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 13 To 107/2011, tak, že z podnětu odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §45 odst. 1 trestního zákoníku za současného zrušení výroku o vině pokračujícím trestným činem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku a výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. 4 T 229/2009, jakož i dalších výroků, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, při vázanosti skutkovými zjištěními z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. 4 T 229/2009, obviněného uznal vinným, že
„I.
1) v době nejméně od léta 2007 do dne 6. 5. 2009 v bytě své přítelkyně v ulici N. v P. vyrobil opakovaně blíže nezjištěné množství drogy pervitin,
2) v době od počátku roku 2009 do května 2009 v P. prodal v 1 případě blíže nezjištěné množství drogy pervitin za částku 500,- Kč za dávku N. K.,
3) v době od léta 2006 do května 2009 v ulici N. v P. prodal nejméně v 10 případech blíže nezjištěné množství drogy pervitin za částku vždy od 250,- Kč do 300,- Kč za dávku a v 1 případě poskytl zdarma nezjištěné množství této látky K. D.,
4) od konce roku 2007 do prosince 2008 na různých místech v P. prodal ve 20 případech blíže nezjištěné množství drogy pervitin vždy za částku 500,- Kč za dávku I. K.,
5) v blíže nezjištěné době letních měsíců roku 2007 v P. a v Ch. prodal ve 2 případech blíže nezjištěné množství drogy pervitin vždy za částku od 600,- Kč do 800,- Kč za dávku a v 1 případě poskytl zdarma blíže nezjištěné množství této drogy M. Ch.,
6) v blíže nezjištěné době od zimy 2006 do léta 2007 v P. v restauraci G. prodal nejméně v 15 případech blíže nezjištěné množství drogy pervitin vždy za částku 250,- Kč za dávku J. D.,
7) v blíže nezjištěné době od léta 2006 do května 2007 v P. v restauraci G. prodal nejméně v 10 případech blíže nezjištěné množství drogy pervitin vždy za částku 200,- Kč za dávku a ve 2 případech poskytl zdarma blíže nezjištěné množství této drogy T. H.,
8) v období od března 2007 do října 2007 v P. v 60 případech prodal S. C. a V. M. v dávkách za 1.000, - Kč v množství po 0,5 g psychotropní látku metamfetamin v celkovém množství 30 g,
9) v období od začátku roku 2009 do začátku května 2009 v P. ve 2 případech prodal V. V. v dávkách za 500,- Kč psychotropní látku metamfetamin v množství po 0,1 - 0,3 g a ve 2 případech mu tuto látku poskytl zdarma,
10) v období od prosince 2008 do začátku dubna 2009 v P. v 10 případech prodal L. P. v dávkách za 500,- Kč přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin za celkovou částku 5.000,- Kč,
11) v období od srpna 2008 do dubna 2009 v P. ve 4 případech prodal L. R. v dávkách za 500,- Kč přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin za celkovou částku 2.000,- Kč a ve 2 případech mu tuto látku poskytl zdarma,
12) v období od července 2007 do konce dubna 2009 v P. ve 30 případech prodal D. D. v dávkách za 500,- Kč přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin za celkovou částku 15.000,- Kč a v 10 případech mu tuto látku poskytl zdarma,
13) v období od února 2009 do začátku května 2009 v P. v 5 případech prodal D. Z. v dávkách po 0,2 - 0,3 g za 500,- Kč psychotropní látku metamfetamin v celkovém množství 1 - 1,3 g,
14) v období od letních měsíců roku 2008 do konce dubna 2009 v P. v 10 případech prodal M. H. v dávkách za 500, - Kč přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin za celkovou částku 5.000,- Kč,
15) v období od března 2009 do dubna 2009 v P. v 10 případech prodal J. S. v dávkách za 1.000,- Kč přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin za celkovou částku 10.000,- Kč,
a jednání se dopustil bez příslušného povolení a s vědomím, že metamfetamin je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. 5 Psychotropních látek zařazených v seznamu č. II zákona č. 167/98 Sb. o návykových látkách a látka je určená k poskytnutí dalším osobám,
II.
1) v období od prosince 2009 do 8. 7. 2010 v P. nejméně ve 12 případech prodal T.B. psychotropní látku metamfetamin v dávkách po 0,5 g – 1 g v celkovém množství 9 g za celkovou částku 21.000,- Kč a v 5 případech mu tuto látku poskytl zdarma v dávkách po 0,1 g, v celkovém množství 0,5 g,
2) v období od ledna 2010 do začátku července 2010 v P. v přesně nezjištěném množství případů při četnosti přibližně 2x týdně prodal S. C. v dávkách za 1.000,- až 1.500,- Kč přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin za celkovou částku 65.000,- až 70.000,- Kč,
3) v období od září 2009 do července 2010 v P. v 6 případech poskytl zdarma P. K. psychotropní látku metamfetamin v přesně nezjištěných dávkách,
4) v období od prosince 2009 do začátku července 2010 v P. v 10 případech poskytl výměnou za různé protislužby a zčásti zdarma S. M. psychotropní látku metamfetamin v přesně nezjištěném množství,
5) v oobdobí od začátku května 2009 do června 2010 v P. ve 40 případech prodal J. S. v dávkách za 500,- Kč až 2.500,- Kč přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin za celkovou částku 40.000,- Kč,
6) v období od prosince 2009 do května 2010 v P. v 50 případech prodal D. N. v dávkách po 0,2 g za 500,- Kč psychotropní látku metamfetamin v celkovém množství 10 g,
7) v období od října 2009 do května 2010 v P. v 10 případech prodal L.M. v dávkách za 2.000,- Kč psychotropní látku metamfetamin v množství 10 g za celkovou částku 20.000,- Kč a v 10 případech mu tuto látku poskytl zdarma v celkovém množství 10 g,
8) v období od ledna 2010 do poloviny června 2010 v P. ve 20 případech prodal S. Č. v dávkách za 500,- Kč psychotropní látku metamfetamin v přesně nezjištěném množství za celkovou částku nejméně 15.000, - Kč,
9) v období od května 2009 do začátku července 2010 v P. ve 20 případech prodal D. D. v dávkách za 500,- Kč psychotropní látku metamfetamin v přesně nezjištěném množství za celkovou částku 10.000,- Kč,
10) v období od května 2009 do července 2010 v P. ve 25 případech prodal D. Z. v dávkách po 0,2 - 0,3 g za částku 500,- Kč psychotropní látku mefamfetamin v celkovém množství 5 - 7,5 g,
11) v období od května 2009 do července 2010 v P. ve 30 případech prodal L. P. v dávkách za 500,- Kč psychotropní látku metamfetamin v přesně nezjištěném množství za celkovou částku 15.000,- Kč,
12) v období od května 2009 do května 2010 v P. v 50 případech prodal R. Š. v dávkách za 500,- až 1.000,- Kč psychotropní látku metamfetamin v přesně nezjištěném množství a v 50 případech jí tuto látku poskytl zdarma v přesně nezjištěném množství,
13) v období od května 2009 do června 2010 v P. ve 20 případech prodal M. H. v dávkách za 500,- Kč psychotropní látku metamfetamin v přesně nezjištěném množství za celkovou částku 10.000,- Kč,
14) v období od května 2009 do července 2010 v P. v 6 případech prodal L. R. v dávkách za 500,- Kč psychotropní látku metamfetamin v přesně nezjištěném množství za celkovou částku 3.000, - Kč a ve 3 případech mu tuto látku poskytl zdarma v přesně nezjištěném množství,
15) v období od prosince 2009 do května 2010 v P. ve 20 případech zčásti prodal a zčásti poskytl za různé protislužby J. S. v dávkách po 0,25 g až 0,5 g celkem 5 g psychotropní látky metamfetamin a v 5 případech mu tuto látku v množství po 0,1 g poskytl zdarma,
16) v období od jarních měsíců roku 2010 do začátku července 2010 v P. v 10 případech prodal V. L. v dávkách za 1.000,- Kč přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin za celkovou částku 10.000, - Kč,
17) v období od jarních měsíců roku 2010 do začátku července 2010 v P. v 10 případech prodal V. P. v dávkách za 500,- až 1.000,- Kč přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin za celkovou částku 8.500,- Kč,
18) v období od ledna 2010 do začátku července 2010 v P. a v Ch. ve 20 případech prodal A. K. v dávkách za 500,- Kč celkem 10 g psychotropní látky metamfetamin za celkovou částku 10.000,- Kč a ve 30 případech jí tuto látku poskytl zdarma v dávkách po 0,5 g, v celkovém množství 15 g,
19) v období od listopadu 2009 do začátku července 2010 v P. v 15 případech prodal M. V. v dávkách za 500,- až 1.000,- Kč přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin za celkovou částku 10.000,- Kč,
20) v období od listopadu 2009 do začátku července 2010 v P. ve 30 případech prodal J. S. v dávkách za 300,- až 500,- Kč přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin za celkovou částku 13.000,- Kč,
21) v období od začátku května 2009 do 8. 7. 2010 v P. v 10 případech prodal V. V. v dávkách po 0,1 g - 0,3 g celkem 0,3 g - 3,9 g psychotropní látky metamfetamin a v 6 případech mu tuto látku poskytl zdarma,
22) v přesně nezjištěné době od letních měsíců roku 2009 do 8. 7. 2010 v místě svého bydliště v P., ul. J. R. na vlastním zařízení způsobilém k výrobě za použití chemických prostředků opakovaně vyrobil psychotropní látku metamfetamin v přesně nezjištěném množství, nejméně však v množství 27,97 g,
a jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 3. 2010 pod č.j. 4 T 229/2009 odsouzen za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří let a rozsudek nabyl právní moci dne 11. 3. 2010, a dále se jednání dopustil bez příslušného povolení a s vědomím, že metamfetamin je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. 5 Psychotropních látek zařazených v seznamu č. II. zákona č. 167/98 Sb. o návykových látkách a látka je určená k poskytnutí dalším osobám“ .
Soud druhého stupně právně kvalifikoval takto zjištěná jednání obviněného popsaná bod bodem I. jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a jednání popsaná pod bodem II. jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), c) trestního zákoníku. Za jednání popsané v bodě I. a za přečin přechovávání omamné a psychotropní látky podle §284 odst. 2 trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. 4 T 229/2009, pod bodem 1) tohoto rozsudku, mu uložil podle §283 odst. 1 za použití §45 odst. 1, 2 trestního zákoníku společný trest odnětí svobody na dobu dvou let a tří měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařadil do věznice s dozorem, a podle §70 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku trest propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty (v podrobnostech viz stranu 7 citovaného rozsudku). Za jednání popsané v bodě II. mu uložil podle §283 odst. 2 trestního zákoníku trest odnětí svobody na dobu tří let a tří měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 trestního zákoníku zařadil do věznice s dozorem, a podle §70 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku trest propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty (v podrobnostech viz stranu 8 citovaného rozsudku). Současně mu podle §99 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku uložil ochranné léčení protitoxikomanické ambulantní formou.
Konečně výrokem pod bodem 2) rozsudku odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný však s takovýmto rozhodnutím soudu druhého stupně nesouhlasil a prostřednictvím obhájkyně JUDr. Šárky Línkové podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel vyslovil nesouhlas s právní kvalifikací odvolacího soudu, neboť měl za to, že skutky popsané v bodech I. a II. rozsudku nenaplňují znak „značného rozsahu“ ve smyslu ustanovení §283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Své závěry opřel o judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) a odvolacímu soudu vytknul, že interpretaci pojmu „značný rozsah“ učinil zcela chybně a v rozporu se zásadou in dubio pro reo. V tomto směru poukázal zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010.
V návaznosti na vytýkaná pochybení obviněný uvedl, že v případě jednání pod bodem I. rozsudku bylo distribuováno 60 g pervitinu a v případě jednání pod bodem II. 170 g pervitinu, tedy že ani v jednom případě nebyla překročena hranice značného rozsahu.
Za nesprávný dovolatel označil postup odvolacího soudu, který podle jeho názoru nesprávně vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010. Poukázal naopak na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, 7 Tdo 12/2011, v němž byl vysloven závěr, že nakládání s 89 gramy metamfetaminu nenaplňuje zákonný znak značného rozsahu.
Obviněný dále vyjádřil přesvědčení, že nelze opomenout otázku polehčujících a přitěžujících okolností. V tomto kontextu zmínil, že odvolací soud zcela chybně poukázal jakožto na přitěžující okolnost na jeho recidivní jednání s tím, že byl v minulosti odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. 4 T 229/2009. Dovolatel však měl za to, že takové odsouzení je zákonným znakem skutkové podstaty zločinu, jímž byl uznán vinným pod bodem II. rozsudku soudu druhého stupně, a proto tuto skutečnost nelze považovat za přitěžující. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem I. téhož rozsudku namítl, že pokud soud prvního stupně zrušil původní rozsudek a uložil mu souhrnný trest za skutky spáchané v letech 2007 až 2009, porušil tím zásadu ne bis in idem.
Z těchto důvodů dovolatel v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v P. ze dne 26. 4. 2011, č.j. 13 To 107/2011 ( správně mělo být „sp. zn. 13 To 107/2011“ ), jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že soudní praxe týkající se výkladu §283 trestního zákoníku, a to i ve vztahu k výkladu pojmu značný rozsah podle §283 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, se do jisté míry vyvíjí a upřesňuje. Podle jeho názoru tedy nelze zásadně zpochybnit závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010, a ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 7 Tdo 12/2011, na která obviněný poukazuje.
Současně státní zástupce vyslovil domněnku, že i s přihlédnutím ke zmíněnému usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011 sp. zn. 7 Tdo 12/2011, a zejména usnesení ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, publikovanému pod č. 12/2011 Sb. rozh. trest., resp. i některým dalším, je třeba konstatovat, že při posouzení naplnění kvantifikačních znaků uvedených v §283 trestního zákoníku bude nutné vycházet nikoli pouze z konkrétního množství a kvality omamné nebo psychotropní látky, ale i z dalších okolností, např. z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou či distribuovanou látku pachatel buď utržil, anebo utržit chtěl, či mohl, délky doby, po níž pachatel s uvedenými látkami neoprávněně nakládal, eventuelně pro jaký okruh osob byl určen. Současně bude namístě podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, případně i jiné skutečnosti (odkázal přitom na přiměřené použití rozhodnutí publikovaného pod č. 1/2006 Sb. rozh. trest.). V návaznosti na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 3 Tdo 631/2011, potom dovodil, že množství pervitinu, potřebné pro naplnění znaku značného rozsahu ve smyslu §283 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, se orientačně pohybuje mezi 50 g až 200 g této látky.
Státní zástupce na základě soudy učiněných skutkových zjištění shrnul, že obviněný, který byl dlouhodobým distributorem pervitinu, se jednání popsaného pod bodem I. výroku o vině napadeného rozsudku dopouštěl od léta 2006 do dubna 2009, tedy po dobu téměř tří let. Přitom opakovaně, v cca 200 případech, prodal či daroval 15 dalším osobám zmíněnou drogu v celkové hmotnosti přesahující 60 gramů, za což inkasoval částku přesahující 50.000,- Kč. Druhého skutku se dopouštěl od května 2009 do července 2010, tedy déle než jeden rok, když ve více než 500 případech prodal či daroval 21 osobám cca 200 gramů pervitinu, za což získal částku přesahující 300.000,- Kč. Všechny osoby přitom od něho kupovaly drogu opakovaně, z čehož lze usuzovat, že byla nejméně standardní kvality. Dále upozornil na to, že obviněný pervitin v případě druhého ze skutků i vyráběl. Rovněž doplnil, že psychická závislost na látkách typu amfetaminu se vyvíjí rychle a dlouho přetrvává, tedy se jedná o nebezpečnou tzv. tvrdou drogu.
S ohledem na popsané okolnosti státní zástupce dospěl k závěru, že obviněný se v případě obou projednávaných skutků dopustil nakládání s psychotropní látkou ve značném rozsahu, a to zcela ve smyslu přijaté soudní praxe, tudíž právní posouzení jeho jednání podle §283 odst. 1, 2 písm. c) [příp. i b)] trestního zákoníku shledal správným a odpovídajícím zákonu. Rozvedl, že míra a intenzita projednávané činnosti obviněného, zejména s přihlédnutím k opakovanosti, dlouhodobosti, množství zákazníků a s přihlédnutím k objemům obchodů jak po hmotnostní, tak i po finanční stránce, totiž dosahují stupně, který je vzhledem k okolnostem zjevně namístě posoudit jako nadstandardní, což činí jednání obviněného závažnějším a s ohledem na poruchový následek (v trestně právním smyslu) významnějším, tedy jinak řečeno značně rozsáhlým, a tudíž odpovídajícím aplikované kvalifikované skutkové podstatě.
Pokud obviněný ve svém dovolání rovněž shledával pochybení při hodnocení přitěžujících okolností, státní zástupce měl za to, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkumu přiměřenosti trestu ve smyslu §39 či §41 a §42 trestního zákoníku. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí totiž je sice možné v dovolání úspěšně uplatnit, avšak pouze v rámci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 a násl. trestního zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím ani tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (poukázal přitom na rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. trest.).
Z těchto důvodů státní zástupce v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s tím, aby i jiné nežli navrhované rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů ze strany soudů obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Některé z námitek, které obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohly obstát. Jednalo se především o ty výhrady, jimiž brojil proti nesprávné aplikaci ustanovení upravujících polehčující a přitěžující okolnosti, tj. §41 a §42 trestního zákoníku. Argumenty obviněného vztahující se k nesprávné aplikaci citovaných ustanovení totiž nejsou způsobilé citovaný (ani žádný jiný) dovolací důvod naplnit, neboť jimi brojil jednak proti nepřiměřené přísnosti právní kvalifikace, jednak proti hodnotícím kritériím uplatněným soudy nižších stupňů ve vztahu k přitěžujícím okolnostem podmiňujícím použití vyšší trestní sazby, nikoli proti vadám tímto důvodem dovolání předpokládaným. Nadto dlužno dodat, že jeho výhrada, jak ji formuloval ve svém dovolání, je naprosto lichá, neboť žádný ze soudů nižšího stupně nezohlednil obviněným namítanou „recidivu“ při úvahách o výši a druhu ukládaného trestu (v případě skutku pod bodem II. jej zařadil podle §56 odst. 3 trestního zákoníku dokonce do mírnějšího typu věznice), avšak konstatoval ji právě a toliko v souvislosti s použitou právní kvalifikací podle §283 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku (k tomu srov. stranu 17 rozsudku odvolacího soudu).
Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat tvrzení dovolatele, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou „in dubio pro reo“. Tato námitka směřuje výlučně do skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo se týká právě jen otázek skutkových, nikoliv otázky právního posouzení skutku či otázky jiného hmotně právního posouzení.
Pokud obviněný vznesl námitku týkající se porušení zásady „ne bis in idem“, je nutno konstatovat, že se jedná o procesní zásadu vážící se ke skutkovému základu a případnému duplicitnímu rozhodnutí o vině za táž jednání a tytéž skutky, která ovšem ve vztahu k ukládání souhrnného trestu podle §43 odst. 2 trestního zákoníku či společného trestu podle §45 odst. 1 trestního zákoníku nemá své opodstatnění.
Z povahy takto vytýkaných vad je mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli dovolatel ve svém podání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil námitky skutkové, resp. procesní, jež však žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, a proto neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Pouze na okraj lze doplnit, že zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Jestliže by uvedené výhrady obviněného měly být považovány za zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. ř.).
Lze tak uzavřít, že všechny doposud zmíněné námitky dovolatele stojí mimo jím zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto pokud by uplatnil pouze tyto výhrady, musel by Nejvyšší soud jeho dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však obviněný uplatnil relevantně v té části, v níž zpochybnil správnost právního posouzení jeho jednání jako (mimo jiné) přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku s tím, že v něm absentuje jeden ze zákonných znaků předmětné skutkové podstaty, a to znak „ve značném rozsahu“.
Nejvyšší soud však současně shledal, že tato výhrada je zjevně neopodstatněná.
Na tomto místě je vhodné uvést (toliko ve stručnosti a jen v obecné rovině), že zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li uvedený čin ve značném rozsahu.
Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl (§15 trestního zákoníku). Protože jde o ohrožovací trestný čin, je dokonán již vyrobením, dovezením, provezením, nabídnutím, zprostředkováním, prodáním nebo jiným opatřením jinému nebo přechováváním uvedených látek pro jiného, pokud se tak děje neoprávněně. Pokud jde o zavinění ve vztahu ke zvlášť přitěžující okolnosti (ve značném rozsahu), postačí ve smyslu §17 písm. b) trestního zákoníku nedbalost (§16 trestního zákoníku).
Z hlediska obsahu podaného dovolání se otázkou zásadního významu jeví to, zda obviněný spáchal posuzovaný čin „ve značném rozsahu“, jak to předpokládá ustanovení §283 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku.
K tomu lze (zase jen v obecné rovině) shrnout, že závěr o naplnění určitého typu rozsahu je nutné opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, s nímž pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení §283 odst. 1 trestního zákoníku, a to i s ohledem na druh a kvalitu této látky. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal, pro ně přechovával, případně i jiné skutečnosti (znovu lze odkázat na již shora zmíněné rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. trest.).
Dlužno předeslat, že výkladové pravidlo uvedené v ustanovení §138 trestního zákoníku zde nelze pro stanovení „značného rozsahu“ použít, neboť nejde primárně o finanční vyjádření hodnoty látky neoprávněně vyrobené nebo distribuované. Toto hledisko však může mít podpůrný význam.
V návaznosti na to je třeba zdůraznit, že pro výklad kvalifikačního znaku „ve značném rozsahu“ podle §283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku lze obdobně převzít stejná kriteria, která platila v případě ustanovení §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., ovšem s upřesněním, že se zřetelem k nové koncepci trestního zákoníku pochopitelně nelze řešit otázku míry společenské nebezpečnosti, a dále (a to především), že zmíněná kriteria musí být naplněna ve zřetelně vyšší kvantitativní, ale i kvalitativní úrovni. Jinak řečeno, oproti znaku „ve větším rozsahu“ je třeba k naplnění znaku „ve značném rozsahu“ zejména zřetelně většího množství (v kontextu druhu a kvality) omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, delší doby (příp. též kvalifikovanějšího způsobu) nakládání, většího počtu osob, jimž tyto látky pachatel např. opatřil, prodal, pro ně přechovával, případně dalších okolností (výrazná finanční hodnota prodávané nebo držené látky apod.).
Rozsah, v němž je trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy spáchán, představuje z hlediska ustanovení §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) trestního zákoníku kvalifikační okolnost. V tomto ohledu trestní zákoník rozlišuje spáchání činu „v množství větším než malém“, „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“. Vzájemný vztah a návaznost citovaných ustanovení svědčí pro jednoznačný závěr, že uvedené pořadí vyjadřuje posloupnost od nejmenšího po největší množství drog, jež je východiskem pro úvahy o naplnění (či absenci) příslušného kvalifikačního znaku v tom kterém konkrétním případě. Sám trestní zákoník toto množství nikterak přesně nevymezuje. V jeho ustanovení §289 odst. 2 je však obsaženo zmocnění, aby vláda nařízením stanovila, jaké je „množství větší než malé“ u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů.
Takovým prováděcím právním předpisem je nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, v jehož příloze č. 2 jsou uvedeny obvyklé typy drog, dále jaké množství příslušné drogy se považuje za „množství větší než malé“, co je účinnou psychotropní látkou a jaké je její nejmenší množství, jež musí obsahovat látka označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za „množství větší než malé“. Z uvedené přílohy citovaného nařízení vlády je patrno, že u metamfetaminu (pervitinu) se za „množství větší než malé“ považují více než 2 gramy drogy, přičemž nejmenší množství účinné látky je 0,6 gramu. Jelikož dále neexistuje žádný obecně závazný právní předpis, který by upravoval množství drogy potřebné pro naplnění znaků „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“, význam těchto pojmů musí být stanoven interpretačně, tzn. cestou výkladu zákona.
Dále je vhodné zmínit, že za účinnosti trestního zákona, tj. do 31. 12. 2009, soudní praxe akceptovala jistý vzájemný poměr mezi znaky „ve větším rozsahu“ a „množství větší než malé“, kdy „větší rozsah“ je dán např. desetinásobkem množství „většího než malého“ u heroinu, dvacetinásobkem množství „většího než malého“ u metamfetamin-base (pervitin) a dvacetipětinásobkem množství „většího než malého“ u THC (marihuana, hašiš). Jakkoli nelze tuto skutečnost brát zjednodušeně jako přesné vodítko pro vymezení poměru mezi znaky „ve větším rozsahu“ a „ve značném rozsahu“, může orientačně přispět k řešení dané problematiky v tom smyslu, že „značný rozsah“ by měl být co do množství drogy vícenásobkem spodní hranice „většího rozsahu“. Převedeno do konkrétních čísel, u metamfetaminu (pervitinu) tedy jde o „množství větší než malé“ za předpokladu, že je přítomno alespoň 0,5 gramu látky metamfetamin – base (tj. asi 10 dávek po 50 miligramech), a že „větší rozsah” je dán tehdy, jestliže je přítomno alespoň 10 gramů látky metamfetamin – base (tj. asi 200 dávek po 50 miligramech). Šlo o orientační hodnoty, které pokynem obecné povahy č. 2/2006 a předtím shodně pokynem obecné povahy č. 6/2000 stanovila nejvyšší státní zástupkyně pro postup státních zástupců při postihu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a tr. zák. Tento interní předpis s účinností v soustavě státního zastupitelství nebyl sice pro soudy závazný, avšak pokud podle něho státní zástupci postupovali, bylo to soudy akceptováno vzhledem k tomu, že uvedené hodnoty byly stanoveny se zřetelem k poznatkům lékařské vědy o účincích drog na lidský organismus a opíraly se i o mezinárodní zkušenosti. Nadto je třeba poznamenat, že trestní zákon účinný do 31. 12. 2009 u žádného z drogových trestných činů nestanovil jako jeho znak jeho spáchání „ve značném rozsahu“ ani „ve velkém rozsahu“, tudíž otázka výkladu těchto pojmů vůbec nevyvstávala. Tyto pojmy nově zavedl až trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010, který zároveň převzal z předcházejícího trestního zákona pojmy „množství větší než malé“ a „ve větším rozsahu“.
Trestní zákoník převzetím dosavadních a zavedením nových pojmů vyjadřujících rozsah spáchání drogových trestných činů vytvořil předpoklady pro výraznější diferenciaci trestního postihu pachatelů, a to nejen z hlediska samotného rozsahu trestných činů, ale také v závislosti na tom, vůči jakým osobám jsou tyto trestné činy páchány.
Základní drogový trestný čin, jak je upraven v ustanovení §283 odst. 1 trestního zákoníku, není vázán na množství drogy či rozsah spáchání. Tato vazba se promítá teprve do konstrukce okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby. Podle §283 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku je přísněji trestný pachatel, který spáchá čin „ve značném rozsahu“, míněno ovšem ve vztahu k dospělým osobám. Stejně je podle §283 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku trestný pachatel, který spáchá čin „ve větším rozsahu“, pokud se činu dopustí vůči dítěti (míněna osoba mladší osmnácti let), resp. „v množství větším než malém“, pokud se činu dopustí vůči dítěti mladšímu patnácti let. Ještě přísněji trestný je podle §283 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku pachatel, který spáchá čin „ve velkém rozsahu“, míněno vůči dospělým osobám a dítěti ve věku od patnácti let, a podle §283 odst. 3 písm. d) trestního zákoníku pachatel, který spáchá čin „ve větším rozsahu“ vůči dítěti mladšímu patnácti let.
Trestní zákon účinný do 31. 12. 2009 rovněž nestanovil žádné minimální množství drogy či žádný minimální rozsah spáchání v rámci znaků srovnatelného základního drogového trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák. Spáchání činu „ve větším rozsahu“ bylo okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby jen podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. bez ohledu na to, vůči jakým osobám byl čin spáchán. Jinak byly okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby koncipovány bez jakékoli návaznosti na rozsah spáchání činu, a to i v ustanovení §187 odst. 2 písm. b) tr. zák., podle kterého se postihoval čin spáchaný vůči osobě mladší než osmnáct let, a v ustanovení §187 odst. 3 písm. b) tr. zák., podle kterého se postihoval čin spáchaný vůči osobě mladší patnácti let.
Výraznější diferenciace okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, jak ji stanoví trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010, rozhodně není důvodem pro to, aby se nějak zásadně měnil výklad pojmu „ve větším rozsahu“, tj. výklad pojmu, jehož v souvislosti s vymezením rozsahu spáchání trestného činu používají oba kodexy. Tento závěr je navíc podporován i tím, že pokud bylo ve vztahu k jednotlivým typům drog nařízením vlády č. 467/2009 Sb. stanoveno, co je „množství větší než malé“, nedošlo k žádným podstatným změnám oproti dosavadnímu výkladu, na kterém se soudní praxe ustálila tak, že soudy akceptovaly postup státních zástupců v intencích výše citovaných pokynů obecné povahy vydaných nejvyšší státní zástupkyní. Za účinnosti nového trestního zákoníku proto bylo zapotřebí vyložit toliko nově zavedené pojmy týkající se vymezení rozsahu spáchání trestného činu, tj. pojem „ve značném rozsahu“ a pojem „ve velkém rozsahu“, a nikoli korigovat výklad stávajícího pojmu „ve větším rozsahu“.
Smyslem kvantifikace rozsahu drogového trestného činu, jak je vymezena zákonnými znaky „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“, je vyjádřit takové odstupňování, které rovnoměrně a plynule postihuje celou škálu typicky se vyskytujících případů. Přitom jednotlivé znaky vyjadřující rozsah spáchání trestného činu musí mít ve vzájemné relaci přiměřený a zároveň dostatečně citelný odstup, tak aby tím byla vyjádřena typově rozdílná míra, v níž je dotčen chráněný zájem. Nejvyšší soud považuje za logické, aby určitým východiskem naznačeného odstupňování byl vzájemný poměr pojmů „množství větší než malé“ a „ve větším rozsahu“, neboť při výkladu těchto pojmů se soudní praxe ustálila již v rámci výkladu trestního zákona účinného do 31. 12. 2009.
Jestliže se tedy u pervitinu podle přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb. vyžaduje 0,6 gramu coby nejmenší množství účinné látky, jež musí obsahovat látka označená jako droga, aby bylo její množství považováno za „množství větší než malé“, pak „větší rozsah“ předpokládá přítomnost alespoň 12 gramů a „značný rozsah“ vyžaduje přítomnost alespoň 240 gramů této látky.
Nejvyšší soud je přesvědčen, že zákonný znak „ve značném rozsahu“ podle §283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku je do jisté míry obecného charakteru, svým smyslem však jednoznačně nesměřuje k tomu, aby byl vykládán v návaznosti pouze na množství (hmotnost) drogy, s níž pachatel neoprávněně nakládá. Jinak by totiž zákonodárce nutně užil jiného vyjádření, které by se omezovalo právě jen na hmotnost drogy. Navíc, i když se nepochybně množství drogy zohlední jako jedno z nepominutelných kritérií při posuzování tohoto zákonného znaku, nelze předpokládat a ani by to neodpovídalo realitě, aby „značný rozsah“ v uvedeném smyslu byl dovozován až při hmotnosti drogy pohybující se např. v kilogramech, ale tento znak mohou naplnit i hodnoty výrazně nižší, neboť hmotnost běžně užívaných dávek drog se pohybuje řádově v desetinách gramu. Z toho vyplývá, že několik gramů omamné či psychotropní látky (míněna je čistá hmotnost účinné látky) již představuje desítky nebo případně i stovky dávek, jež jsou způsobilé ohrozit na zdraví větší počet osob.
Aplikují-li se tyto obecné zásady a teoretická východiska na posuzovaný případ, v němž jde o zodpovězení otázky, zda je či není spácháním činu „ve značném rozsahu“ nelegální nakládání s množstvím ad I. více než 60 g pervitinu a ad II. téměř 200 g pervitinu, je třeba dospět k závěru (v plné shodě s vyjádřením státního zástupce k podanému dovolání), že právní kvalifikace použitá soudem druhého stupně je zcela správná a v souladu se zákonem. Při akceptaci výše naznačených obecných hledisek za stavu, kdy obviněný v prodeji či bezplatné distribuci metamfetaminu (pervitinu) pokračoval po dlouhou dobu (ad I. po dobu téměř tří let, ad II. déle než jeden rok), vůči většímu počtu osob (ad I. vůči patnácti osobám, ad II. vůči jedenadvaceti osobám) a dopustil se jí celkem ve více než sedmi stech případech, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že takovým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c), resp. §283 odst. 1, 2 písm. b), c) trestního zákoníku, tedy nejen v jeho základní, ale i kvalifikované podobě (k tomu přiměřeně srov. například usnesení Nejvyššího soudu publikované pod č. 12/2011 Sb. rozh. trest., usnesení Nejvyššího soudu publikované pod č. 1/2006 Sb. rozh. trest., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 6 Tdo 620/2003, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2004, Svazek 25, č. T-608, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2005, sešit 15, č. T-787, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 7 Tdo 12/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 3 Tdo 631/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 6 Tdo 609/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 7 Tdo 795/2011).
Z těchto důvodů (srov. §265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a