ECLI:CZ:NS:2012:11.TD.3.2012.1
sp. zn. 11 Td 3/2012-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného V. M. , projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. ledna 2012 návrh na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. řádu a rozhodl takto:
Návrh na odnětí věci Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou vedené pod sp. zn. 1 T 133/2011 a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 2 podle §25 tr. řádu se
z a m í t á .
Odůvodnění:
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou podal dne 6. října 2011 na obviněného V. M. obžalobu pro zločin křivého obvinění podle §345 odst. 2, odst. 3 písm. b) a c) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit způsobem podrobně popsaným v obžalobě.
Podáním doručeným soudu dne 25. října 2011 obviněný jednak namítl podjatost soudkyně JUDr. Ilony Moučkové, jíž byla věc na Okresním soudě ve Žďáru nad Sázavou přidělena, o čemž bylo následně rozhodnuto usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 3. listopadu 2011, sp. zn. 1 T 133/2011, tak, že JUDr. Ilona Moučková není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení vedeném proti obviněnému, a jednak navrhl, aby jeho trestní věc byla podle §25 tr. ř. Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou odňata a aby byla přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Důvodem pro takový postup soudu má být podle obviněného podjatost všech soudců trestního úseku místně příslušného soudu. Obviněný připomněl trestní věc v minulosti u tohoto soudu vedenou pod sp. zn. 2 T 95/2006, která nakonec musela být pro četná pochybení odňata soudci JUDr. Večeřovi a který byl v této souvislosti potrestán výtkou. Ve spojitosti s pochybeními JUDr. Večeři byl nakonec potrestán i předseda Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou JUDr. Lichovník. Obviněný následně na soudce JUDr. Večeřu podal také trestní oznámení. JUDr. Večeřa je přitom jedním ze tří soudců trestního úseku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, je tedy zřejmé, že vztahy mezi těmito soudci – dalšími dvěma soudci jsou JUDr. Moučková a JUDr. Jeňková, jsou vysoce kolegiální a lidsky solidární. JUDr. Lichovník je pak předsedou soudu, který vykonává nad jmenovanými dohled, což může zvyšovat ochotu soudců podřídit se jeho autoritě. Soudci JUDr. Večeřa a JUDr. Lichovník tedy vzhledem k okolnostem nemohou být vůči obviněnému nestranní a stejně tak je tomu u jejich kolegů z trestního úseku okresního soudu. Ostatně i usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. července 2011, sp. zn. 11 Td 32/2011, byli všichni soudci uvedeného soudu vyloučeni z projednávání trestní věci obviněného. Obviněný proto navrhuje takový postup i v posuzované věci, kdy soudem, jemuž bude věc přikázána, by měl být Obvodní soud pro Prahu 2, čímž bude jednak eliminován vliv „moravských“ soudců (i odvolací soud, kterým je Krajský soud v Brně, považuje obviněný za zaujatý) a jednak tento postup vyhovuje i s ohledem na sídlo obhájce obviněného.
Podáním ze dne 5. ledna 2012 soudkyně Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou JUDr. Ilona Moučková předložila věc obviněného společně s jeho návrhem Nejvyššímu soudu s tím, že obviněnému nelze bránit v uplatnění jeho subjektivního pocitu dovozovaného z předchozího průběhu jeho trestního řízení u tamějšího soudu, že mu právě soudci Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou nejsou vzhledem ke svým kolegiálním vztahům schopni zajistit spravedlivé trestní řízení.
Nejvyšší soud podle §25 tr. řádu zhodnotil předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. řádu může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svojí povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. řádu, podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
Pokud se obviněný domáhá odnětí jeho trestní věci Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou, kam na něj byla podána obžaloba, a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 2, s ohledem na tvrzenou podjatost všech soudců Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, která má být založena již průběhem jeho předchozího trestního řízení původně vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 2 T 123/2002, kde byli všichni soudci tohoto soudu (resp. jeho trestního úseku) vyloučeni z jejího rozhodování, což svým rozhodnutím měl údajně potvrdit i Nejvyšší soud, který svým usnesením pod sp. zn. 11 Td 32/2011 trestní věc obviněného odňal Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou a přikázal ji k projednání Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě, tyto jím tvrzené skutečnosti nemohou být důvodem postupu podle §25 tr. ř.
Důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle §25 tr. ř. nemůže být v této věci pouhá ničím nepodložená nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování příslušného soudce (popř. všech soudců trestního úseku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou). Jak již Nejvyšší soud vyložil i ve zmiňovaném usnesení ze dne 20. července 2011, sp. zn. 11 Td 32/2011, sama okolnost, že jednomu ze soudců tohoto soudu byla pro jeho zjištěná pochybení trestní věc obviněného odňata a předsedovi soudu byla v souvislosti s pochybením tohoto soudce případně i udělena výtka, neznamená, že ostatní (dvě) soudkyně trestního úseku tohoto soudu budou ve vztahu k projednávané trestní věci obviněného podjaté a tedy nebudou schopny věc obviněného nestranně rozhodovat. Z konstantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu vyplývá, že sám kolegiální, profesionální vztah mezi soudci, byť spočívá v zařazení na stejné pracoviště a třeba i do stejného senátu, nemůže vést k obecné pochybnosti o možnosti těchto soudců nestranně rozhodnout (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 230/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 274/09, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 1997, sp. zn. Non 47/1997, a ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 4 Nd 34/2008). Tím spíš pak otázka jejich podjatosti nemůže vyvstávat v případě, kdy se jedná o v pořadí další, u soudu zatím neprojednávanou, trestní věc obviněného, k níž soudce JUDr. Jiří Večeřa, ani soudce JUDr. Tomáš Lichovník, který již nadto není předsedou Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, nemají žádnou vazbu, byť v rovině mezi JUDr. Večeřou a obviněným by případně spor o existenci pochybení a jejich důsledcích pokračoval.
Pokud Nejvyšší soud v předchozím trestním řízení obviněného vedeném u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 123/2002 věc k návrhu obviněného postupem podle §25 tr. ř. tomuto soudu odňal a přikázal ji k rozhodnutí Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě, stalo se tak za zcela jiných skutkových okolností, a to v situaci, kdy soudce JUDr. Jiří Večeřa, jemuž byla věc původně přidělena, tuto nemohl dále rozhodovat, neboť mu byla v dovolacím řízení odňata, další soudkyně tohoto soudu JUDr. Blanka Jeňková se z rozhodování trestní věci obviněného s ohledem na své předchozí působení v této věci jako státní zástupkyně postupem podle §30 odst. 1 tr. ř. vyloučila a poslední soudkyně trestního úseku JUDr. Ilona Moučková, jíž byla věc předložena k vyjádření, se vyjádřila tak, že by i u ní mohly vzniknout objektivní pochybnosti o její nepodjatosti, a to s ohledem na její dlouholetý přátelský vztah s jedním z poškozených, vystupujících v trestním řízení obviněného. Nejvyšší soud tedy ve věci sp. zn. 2 T 123/2002 rozhodoval v situaci, kdy již dva soudci trestního úseku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou byli vyloučeni z jejího projednávání a rozhodování a kdy existovala hrozba, že by pochybnosti o nepodjatosti mohly vzniknout i ohledně dalších soudců okresního soudu, a proto i s ohledem na zásadu hospodárnosti a rychlosti trestního řízení rozhodl, jak je ve výroku citovaného usnesení uvedeno. V posuzované věci jde ale o zcela jinou situaci. Především jak je patrno z obsahu spisu, Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne 3. listopadu 2011, sp. zn. 1 T 133/2011, rozhodl podle §31 odst. 1 tr. ř. tak, že soudkyně JUDr. Ilona Moučková, jíž byla trestní věc obviněného přidělena, není vyloučena z vykonávání úkonů v trestní věci obviněného vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 1 T 133/2011. Proti tomuto usnesení sice obviněný podal stížnost, ta ale byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. prosince 2011, sp. zn. 42 To 350/2011, jako nedůvodná zamítnuta. Nic tedy nebrání tomu, aby právě tato soudkyně Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, jíž byla věc obviněného přidělena, věc projednala a rozhodla o ní. Skutečnost, že se JUDr. Jiří Večeřa podle svého vyjádření cítí vzhledem k okolnostem ve věci obviněného podjatý, nemá pro posuzovanou věc žádný význam, neboť nejde o soudce, jemuž by nyní byla trestní věc obviněného přidělena a jak již bylo výše uvedeno, na podjatost ve věci rozhodující soudkyně nelze usuzovat pouze z existence kolegiálního vztahu mezi soudci jednoho soudu, pokud zde nejsou další důvody, z nichž by na podjatost soudce bylo možno usuzovat, což ale není posuzovaný případ.
Jelikož obviněný v podaném návrhu další důvody pro odnětí jeho trestní věci Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 2 neuvedl a takové důvody v posuzovaném případě nenalézá ani Nejvyšší soud, nezbylo mu než návrh odsouzeného na postup podle §25 tr. ř. zamítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík