ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.1376.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 1376/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné PHL - G.E.N. s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1062/58, identifikační číslo osoby 28162684, proti povinné OPZ PLUS, a. s. , „v konkursu“ , se sídlem v Praze 1, Hradební 3, identifikační číslo osoby 45274835, zastoupené JUDr. Lambertem Halířem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kroftova 1, pro 29 750,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 48 Nc 111/2007, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2010, č. j. 17 Co 515/2009-128, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2010, č. j. 17 Co 515/2009-128, se ruší a věc se vrací městskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 28. 8. 2009, č. j. 48 Nc 111/2007-96, zastavil exekuci do částky 29 750,- Kč (výrok I) a rozhodl, že exekuce bude nadále pokračovat k vymožení nákladů exekuce (výrok II).
Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II potvrdil. Dospěl k závěru, že exekuci nelze zastavit zcela, protože soudní exekutorka dosud nevydala příkaz k úhradě nákladů exekuce (na výzvu odvolacího soudu, zda vydala příkaz, a aby vyčíslila náklady exekuce a sdělila, jakou část z nich povinná zaplatila, soudní exekutorka nereagovala). Současně považoval za správné, že soud prvního stupně postupoval podle §55a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění zákona č. 347/2007 Sb., tj. ve znění účinném od 1. 1. 2008 (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), ačkoliv návrh na zastavení exekuce byl podán v roce 2007, protože se jedná o ustanovení procesní povahy, kdy v obecné rovině platí, že soud při rozhodování postupuje podle procesních předpisů, účinných v době rozhodování.
Povinná v dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 3 písm. c/ (správně odst. 1 písm. c/), §238 odst. 1 písm. d/ (resp. písm. c/) zákona č.99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), uvedla, že návrh na zastavení exekuce podala již 12. 11. 2007 a že není najisto postaveno, zda §55a zákona č. 120/2001 Sb. lze použít i na řízení zahájená před 1. 1. 2008, když podle jejího názoru měl o nákladech exekuce rozhodovat soud podle §271 o. s. ř. Odkázala na judikaturu Ústavního soudu (např. nález sp. zn. IV. ÚS 314/09, sp. zn. III. ÚS 704/09, nález ze dne 21. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 1812/2010). Připomněla, že již dne 14. 5. 2007 uhradila vše, o co byla soudní exekutorkou požádána. O tom, že zaplatila více, svědčí příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 26. 10. 2009, č. j. 095 Ex 57/07/Pn 01-065, který byl podle jejího názoru vydán v rozporu se zákonem, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 12. 2009, č. j. 48 Nc 111/2007-152, které nabylo právní moci již dne 21. 12. 2009 a bylo vydáno v řízení, v němž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně s tím, že „do současné doby exekutorka nevydala příkaz k úhradě nákladů exekuce, a není tak známá jejich definitivní výše a současný povinný na záloze nákladů řízení nezaplatil takovou částku, která by vyúčtování nepochybně převýšila, nemohl odvolací soud postupovat jinak než usnesení soudu prvního stupně v napadené části jako věcně správné potvrdit podle §219 o. s. ř.“. V něm obvodní soud vyčíslil náklady exekuce částkou 7 735,- Kč (3000,- Kč tvoří odměna exekutorky, 3500,- Kč paušální náhrada hotových výdajů a DPH v celkové výši 570,- a 665,- Kč). Uvedla dále, že odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil, aniž by vzal v úvahu zmíněné usnesení obvodního soudu. Konečně připomněla nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2007, vyhlášený ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 94, dle něhož Ústavní soud považuje za vhodné, aby obecné soudy v řízení o výkon rozhodnutí důsledně postupovaly podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. a řízení zastavovaly i tehdy, zanikne-li vymáhaná pohledávka splněním v průběhu exekučního řízení. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud věc posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (Čl. II, Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb., přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno, neboť sice usnesení soudu prvního stupně předcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu, ale druhým v pořadí nebylo rozhodnuto jinak proto, že by byl soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu, zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.), neboť odvolací soud ve věci rozhodl v rozporu se závaznou judikaturou Ústavního soudu.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., podle kterého exekuce bude zastavena, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, je dán pouze pro vymáhanou pohledávku, příslušenství a náklady předcházejícího řízení, ale dále bude pokračovat pro náklady exekuce, i když již byly povinnou (v projednávané věci třetí osobou ve prospěch povinné) zaplaceny, neboť soudní exekutorka doposud nevydala příkaz k úhradě nákladů exekuce, a je tak správný postup soudu prvního stupně podle §55a zákona č. 120/2001 Sb.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného nebo – jak je tomu právě v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Ústavní soud v nálezu ze dne 4. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS 969/09, konstatoval, že „…z pohledu ústavně konformního výkladu intertemporality, založené novelou exekučního řádu zákonem č. 347/2007 Sb. , je třeba výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit dle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007.” Z uvedeného vyplývá, že soudy prvního i druhého stupně chybně v této věci aplikovaly ustanovení §55a zákona č. 120/2001 Sb., který byl vložen do exekučního řádu právě až novelou zákonem č. 347/2007 Sb. Exekuce byla nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 2. 2007, č. j. 48 Nc 111/2007-7, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2007, č. j. 17 Co 347/2007-37, a proto bylo nutné rozhodovat podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Z uvedeného důvodu odvolací soud nesprávně aplikoval při rozhodování o návrhu povinné na zastavení exekuce ustanovení §55a zákona č. 120/2001 Sb. (s ohledem na zde vyjádřený názor považuje Nejvyšší soud za překonaný názor vyjádřený v usnesení ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2817/2009, a ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2816/2009).
Odvolací soud rovněž přehlédl, že soudní exekutorka v souzené věci vydala příkaz k úhradě nákladů dne 26. 10. 2009, č. j. 095 Ex 57/07Pn 01-065, který Obvodní soud pro Prahu 1 změnil usnesením ze dne 14. 12. 2009, č. j. 48 Nc 111/2007-152, tak, že náklady exekuce stanovil částkou 7 735,- Kč.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není správné, dovolací soud je zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§243d odst. 1 věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. prosince 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu