ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.1576.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 1576/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobců a) K. J. , a b) A. J. , zastoupených JUDr. Taťánou Přibilovou, advokátkou se sídlem Kopřivnice, Kadláčkova 894, proti žalovanému Praha OK, s. r. o. , se sídlem Praha 4, Urbánkova 3370/67, zastoupenému JUDr. Jindřiškou Martinovou, advokátkou se sídlem Kolín, Plynárenská 671, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 7 C 273/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. října 2009, č. j. 42 Co 295/2009-163, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč, k rukám JUDr. Taťány Přibilové, advokátky se sídlem Kopřivnice, Kadláčkova 894/17, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Okresní soud v Novém Jičíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 3. 2009, č.j. 7 C 273/2007-99, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 6. 8. 2009, č.j. 7 C 273/2007-99, určil, že výpověď z nájmu žalobců k bytu č. 5 ve II. podlaží domu č.p. 1103 na ulici M. v P. (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“), kterou jim dal žalovaný dne 27. 7. 2007, je neplatná, současně rozhodl o nákladech řízení.
Po provedeném dokazování vzal za prokázáno, že žalovaný (spoluvlastník předmětného domu se spoluvlastnickým podílem o velikosti ¼) dal dne 27. 7. 2007 žalobcům výpověď z nájmu bytu podle ustanovení §711 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč.zák.“) z důvodu opakovaného hrubého porušování povinností vyplývajících z nájmu bytu zejména tím, že nezaplatili nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši přesahující trojnásobek měsíčního nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu (dále též jen „Výpověď“), že Výpověď byla předem odsouhlasena nejméně 2 dalšími spoluvlastníky předmětného domu, a to F. N. a A. M. (každý se spoluvlastnickým podílem o velikosti ¼), že jmenovaní stejně jako další spoluvlastnice E. H. udělili žalovanému plnou moc ke všem úkonům, které bude vykonávat při správě předmětného domu (v případě F. N. a E. H. byla plná moc součástí smluv o správě domu z 3. 5. 1999 a 8. 3. 1999), že Výpověď obsahovala poučení o možnosti podat žalobu na určení její neplatnosti a bylo v ní uvedeno, že nájemci mají nárok na poskytnutí přístřeší a že byla doručena žalobcům dne 31. 7. 2007. Dále vzal za prokázáno, že od 1. 8. 2001 činilo nájemné včetně záloh na služby spojené s užíváním bytu (dále též jen „zálohy za služby“) částku 1.344,- Kč měsíčně, od 1. 9. 2002 částku celkem 1.500,- Kč (nájemné 930,- Kč a záloha na služby 570,- Kč), že žalobci obdrželi oznámení o zvýšení nájemného s účinností od 1. 11. 2002 (nájemné bylo zvýšeno na částku 1.382,- Kč, zálohy na služby zůstaly v nezměněné výši), nereagovali na něj a nadále platili nájemné a zálohy na služby celkem ve výši 1.500,- Kč podle rozpisu nájemného s účinností od 1. 9. 2002, který akceptovali, že žalobcům (vzhledem k tomu, že neplatili zvýšené nájemné) vznikl dluh na nájemném a službách v celkové výši 15.857,- Kč (jak vyplynulo z vyúčtování nájemného a služeb za období let 2002 – 2007), a že v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp.zn. 8 C 161/2006, v němž se žalobci domáhali určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu ze dne 2. 8. 2006, jež jim byla dána žalovaným OK Praha, s.r.o., bylo jejich žalobě pravomocně vyhověno vůči žalovanému OK Praha, s.r.o., vůči ostatním žalovaným (dalším spoluvlastníkům předmětného domu) byla žaloba zamítnuta. Soud prvního stupně dovodil, že žalobcům svědčí právo společného nájmu předmětného bytu (námitku žalovaného, že byt řádně nepřevzali, neshledal důvodnou), a že Výpověď – pokud jde o formální náležitosti – „zcela nevyhovuje požadavkům zákona, neboť v ní není obsažen závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu, v daném případě přístřeší“, je pouze uvedeno, že při vyklizení mají nájemci nárok na poskytnutí přístřeší. Ostatní formální náležitosti Výpovědi byly splněny, neboť je v ní uveden výpovědní důvod, výpovědní lhůta a poučení o možnosti podat žalobu na určení její neplatnosti a rovněž byl prokázán většinový souhlas spoluvlastníků domu s dáním Výpovědi. Přesto však žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že nebyl naplněn uplatněný výpovědní důvod.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 5. 10. 2009, č.j. 42 Co 295/2009-163, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Poté, co zopakoval dokazování listinnými důkazy (rozhodnutím o přidělení bytu ze dne 4. 9. 1967 a Výpovědí), přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že Výpověď je neplatná, avšak její neplatnost spatřoval již ve formálních nedostatcích, konkrétně v nedostatečně, a tedy neurčitě vymezeném výpovědním důvodu. Konstatoval, že podle §711 odst. 3 obč.zák. výpověď z nájmu bytu musí mimo jiné obsahovat i důvod výpovědi, který musí být vymezen dostatečně určitě, aby nájemce věděl, z jakých konkrétních důvodů je mu výpověď dána, a mohl se těmto konkrétním skutkovým tvrzením bránit v případné žalobě na určení její neplatnosti. Vypovídá-li pronajímatel nájem z důvodu podle §711 odst. 2 písm. b) obč.zák., je třeba, aby především vymezil období, za které nájemce nezaplatil řádně; žádné takové vymezení však Výpověď neobsahuje, a je proto neurčitá, a tudíž neplatná (§37 odst. 1, §711 odst. 3 obč.zák.). S ohledem na výše uvedené již nepovažoval za potřebné zabývat se tím, zda byl výpovědní důvod naplněn a odvolacími námitkami k tomu se vztahujícími. Ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobcům svědčí k předmětném bytu nájemní právo. Neshledal důvodnou ani námitku, že nebyli žalováni všichni vlastníci domu. Bylo nesporné, že ostatní spoluvlastníci zmocnili žalovaného k tomu, aby vykonával správu domu (ve vztahu k nájemcům a třetím osobám) a aby dal žalobcům výpověď z nájmu bytu. Označení žalovaného v žalobě pak shledal zcela dostatečným a nezaměnitelným s označením jiného subjektu a dodal, že v průběhu řízení nevznikly pochybnosti, že žalovaným je Praha OK, s.r.o. Současně neshledal, že by řízení před soudem prvního stupně bylo stiženo vadami, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný obsáhlé dovolání (jež doplnil podáním ze dne 8. 3. 2010), jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnil v něm dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Za zásadní právní otázku považuje otázku jeho správného označení jako žalovaného a otázku, na základě jakého právního titulu byl jako právnická osoba žalován, resp. zda měla být žaloba podána proti všem spoluvlastníkům předmětné nemovitosti, kteří s Výpovědí souhlasili a pověřili jej, aby ji žalobcům zaslal. V této souvislosti namítá, že je v žalobě graficky chybně označen jako PRAHA OK, s.r.o., přestože je v obchodním rejstříku zapsán jako Praha OK, s.r.o., a že vzhledem k tomu, že nebyl označen rovněž identifikačním číslem, mohl být zaměněn za jiný subjekt, a vytýká soudu, že nevyzval žalobce k odstranění této vady podání; řízení je proto postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Poukazuje na to, že žaloba byla podána pouze proti němu, přestože je vlastníkem toliko podílu o velikosti ¼, že nesměřovala rovněž proti ostatním spoluvlastníkům, že z ní není zřejmé, že je žalován jako zástupce ostatních spoluvlastníků (na základě plné moci jimi udělené dal žalobcům Výpověď), a že měla být zamítnuta pro nedostatek pasivní věcné legitimace. Dále spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v závěru odvolacího soudu, který (na rozdíl od soudu prvního stupně) dovodil, že Výpověď je neplatná pro formální nedostatky. Namítá, že uvedený závěr nemá oporu v provedeném dokazování, že žalobcům byla (ze zasílaných upomínek) známa konkrétní výše dluhu a nic jim tedy nebránilo v tom, aby se mohli před soudem bránit a doložit konkrétní měsíce, kdy úhrady za nájem a zálohy za služby řádně zaplatili. Uvádí, že posouzení Výpovědi jako neplatné „brání věc rozsouzená spis. zn. 8 C 161/2006“, neboť v označeném řízení byla přezkoumávána výpověď z nájmu bytu daná žalobcům, jež byla obsahově totožného znění jako v nyní projednávané věci, přičemž nebyla shledána neplatnou. Rovněž obsáhle vyjadřuje nesouhlas se závěrem, že uplatněný výpovědní důvod nebyl naplněn s tím, že nemá oporu v provedeném dokazování. Dále namítá, že žalobcům nikdy nevzniklo právo nájmu předmětného bytu (zápis o dohodě o odevzdání a převzetí bytu je neurčitý a neplatný, chybí na něm jejich podpis a byt ve stanovené lhůtě nepřevzali), tudíž nejsou ve sporu aktivně věcně legitimováni, přičemž mu v tomto směru byla odňata možnost účinně se bránit a předkládat důkazy. Dále vytýká soudům obou stupňů procesní pochybení (která rovněž podrobně zdůvodňuje), spočívající zejména v tom, že mu nikdy nebyl doručen rozsudek soudu prvního stupně ve znění výše uvedeného doplňujícího usnesení (čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces), že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. trpí vadou, která nemohla být odstraněna doplňujícím usnesením a odvolací soud ji nenapravil, že rozsudek odvolacího soudu je (z důvodů uvedených v dovolání) nepřezkoumatelný, nepravdivý, zmatečný a nevykonatelný a že soud postupoval v rozporu s ustanovením §1 o.s.ř. a porušil rovnost účastníků před soudem. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnili s napadeným rozhodnutím. Vyvraceli dovolací námitky, týkající se nedostatku pasivní věcné legitimace na straně žalovaného a poukázali na to, že ostatní námitky (jimiž brojí proti skutkovému stavu, popř. kterými vytýká procesní pochybení) jsou irelevantní, neboť k nim při posuzování, zda má rozhodnutí po právní stránce zásadní právní význam přihlížet nelze. Navrhli, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, popř. jako nedůvodné zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, nejde tedy o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. Dovolání tak může být přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.
Dovolatelem označené otázky zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nezakládají. Námitkou, že byl v žalobě označen nesprávně (v rozporu se zápisem do obchodního rejstříku), uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., ke kterému (jak je ostatně již výše uvedeno) při posuzování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přihlížet nelze. Pokud namítá, že ve věci není (bez ostatních spoluvlastníků) pasivně věcně legitimován, je třeba uvést, že uvedená otázka je již v judikatuře dovolacího soudu (byť týkající se žaloby na přivolení k výpovědi z nájmu, nikoliv žaloby na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu) vyřešena a odvolací soud se od ní neodchýlil. V rozsudku ze dne 21. 3. 2007, sp.zn. 26 Cdo 1153/2006, uveřejněném pod R 28/2008 Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek, Nejvyšší soud zaujal názor, že výpověď z nájmu bytu v domě v podílovém spoluvlastnictví lze dát na základě většinového souhlasu podílových spoluvlastníků. V rozsudku ze dne 4. 10. 2006, sp.zn. 26 Cdo 1481/2005, dovodil, že hospodařením se společnou věcí ve smyslu §139 odst. 2 obč.zák. je též rozhodování o zániku nájemního vztahu, tj. o dání výpovědi nájemci. Byla-li výpověď z nájmu dána právními předchůdci žalobců v souladu s ustanovením §139 odst. 2 obč.zák. a je-li vedení sporu podloženo rozhodnutím většiny spoluvlastníků domu, je menšinový spoluvlastník oprávněn pokračovat v řízení, ačkoliv další spoluvlastník, jehož souhlas tvoří potřebnou většinu, přestal být účastníkem řízení. Od uvedeného závěru nemá dovolací soud důvod odchýlit se ani v projednávané věci, v níž byla žaloba podána proti menšinovému spoluvlastníkovi, přičemž s dáním Výpovědi souhlasila většina spoluvlastníků.
Rovněž tak otázka platnosti výpovědi z nájmu bytu z hlediska určitosti vymezení výpovědního důvodu podle §711 odst. 2 písm. b) obč.zák. v případě neplacení nájemného je již v ustálené judikatuře vyřešena, a to tak, že výpověď pronajímatele z nájmu bytu z důvodu neplacení nájemného a úhrad za služby, je dostatečně určitá pouze v případě, že přesně specifikuje kdy a kolik nájemce na nájemném či službách neuhradil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp.zn. 26 Cdo 1109/2009, dále např. rozsudky z 20. 10. 2010, sp.zn. 26 Cdo 4145/2009, z 12. 5. 2011, sp.zn. 26 Cdo 5156/2009 a z 9. 6. 2011, sp.zn. 26 Cdo 2861/2010). Ostatní námitky dovolatele týkající se platnosti Výpovědi pak ve skutečnosti směřují proti zjištěnému skutkovému stavu, stejně tak jako jeho námitka proti závěru soudů obou stupňů, že žalobcům svědčí k předmětnému bytu nájemní právo.
Pokud dovolatel namítal, že (z důvodů uvedených v dovolání) žalobcům vznikl dluh na nájemném a výpovědní důvod podle §711 odst. 2 písm. b) obč.zák. tak byl naplněn, je třeba konstatovat, že na posouzení této otázky napadené rozhodnutí nespočívá, neboť odvolací soud se naplněním uplatněného výpovědního důvodu s ohledem na svůj závěr o neplatnosti Výpovědi pro neurčitost nezabýval.
Ostatní dovolací námitky (jimiž dovolatel vytýká odvolacímu soudu /soudu prvního stupně/ procesní pochybení), pak představují dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Přípustnost dovolání pro uplatnění tohoto dovolacího důvodu v dané věci přichází v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura 7/2004, a z 23. 8. 2006, sp.zn. 29 Cdo 962/2006, a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. 1. 2008, sp.zn. II. ÚS 650/06, či usnesení Ústavního soudu z 7. 3. 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, z 28. 2. 2008, sp.zn. III. ÚS 1970/07, a z 28. 7. 2010, sp.zn. IV. ÚS 1464/10). O takovou situaci však v posuzovaném případě zjevně nejde, neboť se nejedná bezprostředně o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu; není proto splněna podmínka existence (procesně)právní otázky zásadního významu.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání žalovaného není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovaného, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobcům, vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.950,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §14, §15, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 2 x 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 510,- Kč představující 20% DPH (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 13. března 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu