ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1004.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 1004/2012-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. září 2012 o dovolání obviněného O. S., nar., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 8 To 503/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 95 T 187/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. S. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 8. 2010, sp. zn. 95 T 187/2009 , byl obviněný O. S. uznán vinným pokračujícím trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil tím, že:
„ jako člen občanského sdružení I. B., IČ:, se sídlem B., K., si v rámci dispozičního práva k bankovním účtům vědomě přisvojil finanční prostředky uvedeného sdružení ve zdaňovacím období r. 2007, a to :
1. z jejich bankovního účtu číslo: vedeného e., a. s., IČ:, N. P., P., nyní R., a. s., IČ:, O., P., prostřednictvím elektronického bankovnictví postupně v roce 2007 neoprávněně převedl na přesně nezjištěném místě v ČR na svůj osobní bankovní účet číslo: vedený toutéž bankou finanční prostředky a to: v lednu ve výši 66.500,-- Kč, v únoru ve výši 15.600,-- Kč, v březnu ve výši 96.000,-- Kč, v dubnu ve výši 40.000,-- Kč, v květnu ve výši 176.000,-- Kč, v červnu ve výši 192.220,-- Kč, v červenci 45.900,-- Kč, v srpnu ve výši 10.500,-- Kč, v září ve výši 16.800,-- Kč a v říjnu ve výši 9.500,-- Kč a dále z jejich bankovního účtu číslo: vedeného e., a. s., IČ:, N. P., P., nyní R., a. s., IČ:, O., P., prostřednictvím elektronického bankovnictví postupně v roce 2007 neoprávněně převedl na přesně nezjištěném místě v ČR na svůj osobní bankovní účet číslo: vedený toutéž bankou finanční prostředky a to v srpnu ve výši 16.000,-- Kč, v září ve výši 3.450,-- Kč, v říjnu ve výši 115.240,-- Kč a v listopadu ve výši 15.050,-- Kč a dále z jejich bankovního účtu číslo: vedeného e., a. s., IČ:, N. P., P., nyní R., a. s., IČ:, O., P., prostřednictvím elektronického bankovnictví postupně v roce 2007 neoprávněně převedl na přesně nezjištěném místě v ČR na svůj osobní bankovní účet číslo: vedený toutéž bankou finanční prostředky a to v dubnu ve výši 102.000,--Kč, v květnu ve výši 18.390,-- Kč, v červnu ve výši 64.630,-- Kč, v červenci ve výši 30.000,-- Kč a v srpnu ve výši 20.240,-- Kč, čímž občanskému sdružení I. B. způsobil škodu ve výši 1.055.560,-- Kč ;
2. z jejich bankovního účtu číslo vedeného e., a. s., IČ:, N. P., P., nyní R., a. s., IČ:, O., P., prostřednictvím elektronického bankovnictví neoprávněně převedl na přesně nezjištěném místě v ČR na svůj podnikatelský bankovní účet číslo: vedený toutéž bankou dne 13. 5. 2007 částku ve výši 10.000,-- Kč a dne 15. 5. 2007 částku ve výši 10.000,-- Kč, čímž občanskému sdružení I. B. způsobil škodu ve výši 20.000,-- Kč ;
3. na přesně nezjištěném místě v ČR za účelem sportovního sázení na internetových stránkách www.bwin.com prostřednictvím online bankingu platební kartou číslo: vystavenou na jeho jméno občanskému sdružení I. B., IČ:, k jejich bankovnímu účtu číslo: vedeného e., a. s., IČ:, N. P., P., nyní R., a. s., IČ:, O., P., kterou měl v držení, postupně neoprávněně zaplatil v lednu 2007 částku ve výši 42.534,-- Kč, v únoru 2007 ve výši 10.812,-- Kč, v březnu 2007 ve výši 14.280,-- Kč, v dubnu 2007 ve výši 14.280,-- Kč a v květnu 2007 ve výši 35.700,-- Kč, čímž občanskému sdružení I. B. způsobil škodu ve výši 117.606,-- Kč ;
4. platební kartou číslo: vystavenou na jeho jméno občanskému sdružení I. B., IČ:, k jejich bankovnímu účtu číslo: vedeného e., a. s., IČ:, N. P., P., nyní R., a. s., IČ:, O., P., kterou měl v držení, neoprávněně uhradil v G. Č. k. s., IČ:, H., B. dne 12. 3. 2007 platbu ve výši 1.017,80 Kč a dále v T. S. Č., a. s., IČ:, C., B. dne 3. 4. 2007 platbu ve výši 2.802,10 Kč, dne 4. 4. 2007 platbu ve výši 2.4442,90 Kč a dne 6. 4. 2007 platba ve výši 3.347,60 Kč a dále ve V. g., L., B. neoprávněně uhradil dne 5. 4. 2007 platbu ve výši 670,-- Kč a na Č. stanici E., s. r. o., S., B., dne 6. 4. 2007 platbu ve výši 1.152,76 Kč, čímž občanskému sdružení I. B. způsobil škodu ve výši 11.433,16 Kč ;
5. z jejich bankovního účtu číslo: vedeného e., a. s., IČ: , N. P., P., nyní R., a. s., IČ:, O., P., prostřednictvím elektronického bankovnictví neoprávněně převedl na přesně nezjištěném místě v ČR dne 9. 5. 2007 za účelem sportovního sázení částku ve výši 30.000,-- Kč na bankovní účet číslo: vedený toutéž bankou pro online sázkovou kancelář B. a. W..c. (nyní b.c.) společnosti b. I. L.., G., čímž občanskému sdružení I. B. způsobil škodu ve výši 30.000,-- K č;
6. z jejich bankovního účtu číslo: vedeného e., a. s., IČ:, N. P., P., nyní R., a. s., IČ:, O., P., prostřednictvím elektronického bankovnictví neoprávněně převedl na přesně nezjištěném místě v ČR dne 25. 4. 2007 částku ve výši 24.000,-- Kč na bankovní účet číslo: vedený Č. s., a. s., IČ:, O., P., pro Mgr. I. Č., bytem Č., Č. T., dříve L., Č. T., čímž občanskému sdružení I. B. způsobil škodu ve výši 24.000,-- Kč,
kdy vzhledem k tomu, že do současnosti jmenovaný vrátil zpět na bankovní účet číslo vedený e., a. s., pro občanské sdružení I. B. v 5 splátkách pouze částku ve výši 174.486,-- Kč, tak občanskému sdružení I. B., IČ:, se sídlem B., K., způsobil celkovou škodu ve výši 1.084.113,16 Kč “.
Za to byl obviněný O. S. odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, jehož výkon byl podle §60a odst. 1, odst. 2 tr. zák. odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let s tím, že byl současně nad obviněným vysloven dohled. Podle §60a odst. 3 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil uhradil škodu, kterou způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému dále uložena povinnost nahradit poškozenému I. B., občanské sdružení, se sídlem K., B., IČ:, škodu ve výši 1.084.113,-- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo poškozené I. B., občanské sdružení, odkázáno se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 8. 2010, sp. zn. 95 T 187/2009, podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 8 To 503/2010, a to tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání (č. l. 674 - 675), v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a současně bylo o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně rozhodnuto v odvolacím řízení v rozporu s procesními ustanoveními, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán výše uvedený dovolací důvod podle §265b odst.1 písm.g) tr. ř.
Obviněný namítl, že rozsudek soudu prvního stupně i soudu odvolacího trpí právními vadami. Uvedl, že nedílnou součástí skutkové podstaty trestného činu zpronevěry je zjištění škody, přičemž v projednávané věci nebyla způsobená škoda zjištěna s takovou přesností, aby bylo možno dovodit závěr, že se jedná o škodu značnou, tedy převyšující částku 500.000,-- Kč. Obviněný zdůraznil, že se doznal k tomu, že si přisvojil a užil pro svou potřebu částku okolo 400.000,-- Kč, z čehož vrátil částku 174.000,-- Kč. Poškozená tvrdí, že výše škody přesahuje částku 2 milionů Kč a s touto částkou se také připojila k řízení o náhradě škody, kdy však obžaloba a následně soud došly k částce ve výši 1.084.000,-- Kč. Takto zjištěná škoda je však pouhým mechanickým součtem částek uvedených v bodech 1-6 výroku rozsudku soudu prvního stupně. Soudy se nezabývaly jeho obhajobou, že větší část peněžních prostředků, které jsou pak v rozsudku hodnoceny jako použití pro vlastní potřebu, použil na značnou část nákladů poškozené, čímž řádně nezjistily způsobenou škodu, a tedy ani nemohly celý skutek správně kvalifikovat po právní stránce. Dále obviněný uvedl, že tak jako v řízení před soudem prvního stupně, tak i v řízení odvolacím se domáhal provedení znaleckého posudku z oboru účetnictví, který by postavil na jisto jaká škoda vlastně vůbec vznikla, čemuž však nebylo vyhověno. Zůstává proto skutečností, že ve vztahu k výši škody jsou skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Odvolací soud pak tato pochybení soudu prvního stupně nenapravil, když odvolání zamítl.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2010, sp.zn. 8 To 503/2010, podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil, stejně jako jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. 8. 2010, č.j. 95 T 187/2009-638, a to v celém rozsahu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství , kterému byl doručen dne 22. 2. 2011. Přípisem ze dne 7. 3. 2011, doručené Nejvyššímu soudu dne 17. 3. 2011, Nejvyšší státní zastupitelství oznámilo, že se k dané věci nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřilo výslovný souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Spisový materiál spolu s předmětným dovoláním obviněného byl Nejvyššímu soudu předložen dne 15. 8. 2012.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 8 To 503/2010, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným uplatněné námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Brně odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným rozsudkem. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
Obviněný však podle obsahu dovolání uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy konkrétně odkázal na dovolací důvod uvedeným pod písm. g).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Námitky procesního charakteru, které též uplatnil obviněný (týkající se namítaného procesního pochybení soudu, resp. zprávy o pověsti z bydliště obviněného) tedy nelze podřadit pod jím uplatněné dovolací důvody, ale ani žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení obviněného o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti.
Obviněný vznesl námitku, že jeho jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., jelikož nebyla spolehlivě zjištěna výše způsobené škody.
Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí-li tak na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Značnou škodou se podle §89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda převyšující částku 500.000,- Kč a současně nepřevyšující částku 5.000.000,-- Kč.
Námitku obviněného lze sice formálně podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, nicméně námitka obviněným vznesená byla uplatněna toliko s odkazem na neprovedení znaleckého posudku z oboru účetnictví, který měl zodpovědět, jaká byla skutečně způsobená škoda, tedy s odkazem na neprovedení jím navrhovaných důkazů, kdy takto soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů a z toho vyvozená vadná skutková zjištění (námitka, že nebyla správně zjištěna výše škody), čímž se však míjí s jím uplatněným dovolacím důvodem.
Obviněný nevznáší v rámci podaného dovolání žádné konkrétní hmotně právní námitky, ze kterých by měla vyplývat existence možného rozporu mezi skutkem zjištěným soudy nižších stupňů a jeho právním posouzením. Taková námitka pro svou neurčitost vyvolává nepřezkoumatelnost. Je evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem prvního (a potažmo i druhého) stupně, žádnou konkrétní hmotně právní námitku neuplatnil a ve skutečnosti uplatnil pouze námitky skutkové, resp. námitku směřující do oblasti důkazní situace, kdy se prostřednictvím jeho zmiňovaného důkazu domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch.
Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ale neupravuje hmotné právo, nýbrž předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud uvádí, že soudy při určení výše škody vycházely ze zprávy R., a. s., dříve e., a. s., z výpisů účtů obviněného, poškozeného I. B., občanského sdružení, a Mgr. I. Č.. Odvolací soud se k neprovedení znaleckého posudku z oboru účetnictví vyjádřil v tom smyslu, že „ z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá, že účetnictví v době kritické bylo vedeno právě obžalovaným, který sám připustil, že ho vedl velmi nedbale, neboť všechny částky, které byly vydány i přijmuty, do něj nebyly zaneseny. Je také zřejmé to, že v současné době není ani účetnictví k dispozici. Za tohoto stavu věci tedy je nereálné doplnit dokazování vypracováním znaleckého posudku z oboru účetnictví “ (str. 3 napadeného usnesení). S tímto se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje, neboť provedeným dokazováním byla škoda zjištěna zcela dostatečným způsobem.
V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Brně na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, nejedná. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost na provedené důkazy, a to jak provedených svědeckých výpovědí (zejména výpovědí I. K. a K. H.), tak zejména provedenými listinnými důkazy, především zprávami bankovních ústavů a výpisů z účtů.
Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Z příslušné části odůvodnění rozsudku Městského soudu v Brně jasně vyplývá, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil (str. 8 až 10 rozsudku). Na odůvodnění nalézacího soudu lze odkázat. Z odůvodnění rozhodnutí je patrno, jak se soud vypořádal s posouzením věrohodnosti svědeckých výpovědí a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Především pak, jak vysvětlil důvody, pro které považoval obhajobu obviněného o jiném průběhu skutkového děje za nevěrohodnou a vyvrácenou, resp. proč neuvěřil obviněnému, že peněžní prostředky nepoužil na vlastní potřebu a především pak, jak dospěl k závěru, že tyto přesáhly obviněným tvrzenou částku 400.000,-- Kč – „ obžalovaný sám se nebyl schopen vyjádřit k tomu, jakým způsobem dospěl dle jeho subjektivního názoru k částce 400.000,-- Kč coby škodě, za kterou se on sám cítí zodpovědný “ (str. 9 rozsudku). Odvolací soud se s těmito závěry ztotožnil.
Z obsahu napadeného usnesení Krajského soudu v Brně, stejně jako jemu předcházejícího rozsudku Městského soudu v Brně, je zřejmé, že soudy svůj hodnotící postup vysvětlily jasně a srozumitelně v souladu s pravidly ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného O. S. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. září 2012
Předseda senátu: JUDr. Petr Šabata