ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1575.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1575/2011 -26
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 4. ledna 2012 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 7 To 431/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 155/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. 6. 2010, sp. zn. 3 T 155/2003 , byl obviněný J. S. uznán vinným pomocí k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), k §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil se spoluobviněnou K. K., roz. F., dle skutkových zjištění nalézacího soudu tím, že „ se záměrem vylákat na úkor společnosti S MORAVA Leasing, a. s., se sídlem Z., H. n., neoprávněný majetkový prospěch společnosti Průmyslová ekologie P., s. r. o., jejímž byla jediným společníkem a jednatelem, vystavila K. K. jako jednatelka společnosti Průmyslová ekologie P., s. r. o., dne 10. 8. 2000 fakturu na částku 317.200,- Kč, kterou měla společnosti S MORAVA Leasing, a. s., zaplatit za dodání vysokozdvižného vozíku DESTA diesel, a dne 17. 8. 2000 v P. J. M. uzavřel smlouvu o finančním pronájmu (leasing), se společností S MORAVA Leasing, a. s., a podepsali předávací protokol, podle kterého v rozporu se skutečností společnost Průmyslová ekologie P., s. r. o., předala J. M. předmět leasingu vysokozdvižný vozík DESTA diesel, ačkoli žádný předmět leasingu nebyl dodán a předán, nebyl ani odkoupen od původního vlastníka O. H. a L. H., přičemž na základě těchto listin společnost S MORAVA Leasing, a. s., po odečtení akontace ve výši 95.160,- Kč podle původní dohody s K. K. na návrh K. K. započetla dne 5. 9. 2000 svoji pohledávku vůči společnosti Průmyslová ekologie P. , s. r. o., ve výši 222.040,- Kč z důvodu dlužných leasingových splátek v prodlení od 20. 5. 2000 podle smlouvy proti údajné pohledávce společnosti Průmyslová ekologie P., s. r. o., ve výši 222.040,- Kč z důvodu zaplacení ceny za dodání předmětu leasingu podle faktury, přičemž J. S. za účelem pomoci K. K. zrealizovat předstíraný převod leasingu a dosáhnout uvedeného zápočtu údajné pohledávky vůči S MORAVA Leasing, a. s., kontaktoval J. M., přiměl ho k účasti na předstíraném převzetí údajném předmětu leasingu a k uzavření leasingové smlouvy dne 17. 8. 2000, přivezl ho vozidlem ke kanceláři leasingové kanceláře k podpisu leasingové smlouvy, za jeho přítomnosti společně s K. K. nechal podepsat J. M. všechny doklady nutné k uzavření leasingové smlouvy a slíbil mu, že bude závazky z leasingové smlouvy za něj splácet a že jej zaměstná jako řidiče vysokozdvižného vozíku na pile L. H. “.
Za to byl obviněný J. S. podle §250 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Dále mu byla podle §59 odst. 2 tr. zák. uložena povinnost během zkušební doby dle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem způsobil.
Současně bylo rozsudkem rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné K. K. a spoluobviněného J. M.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené společnosti S MORAVA Leasing, a. s., se sídlem Z., H. n., a T. H. L. se sídlem S., T., Y., M., B., L. K., odkázány se svým uplatněným nárokem na náhradu škody vůči spoluobviněným K. K. a J. S. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Rozsudkem byl dále podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby J. M., a to pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Podle §229 odst. 3 tr. ř. byly poškozené společnosti S MORAVA Leasing, a. s., se sídlem Z., H. n., a T. H. L. se sídlem S. T. Y. M. B., L., K., odkázány se svým uplatněným nárokem na náhradu škody vůči obžalovanému J. M. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. 6. 2010, sp. zn. 3 T 155/2003, podali spoluobvinění K. K. a J. S. odvolání. Dále odvolání podal v neprospěch J. A. státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Prostějově, a to proti zprošťujícímu výroku s tím, že tento není správný.
O odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 7 To 431/2010 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Prostějově zrušil ve výrocích o uložených trestech a v uložené povinnosti podle §60a odst. 3 tr. zák. (u obviněné K. K.) a podle §59 odst. 2 tr. zák. (u obviněného J. S.), a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že ohledně obviněné K. K. podle §37 tr. zák. upustil od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 8. 10. 2009, č. j. 3 T 146/2006-796, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 13. 5. 2010, sp. zn. 6 To 205/2010. Obviněný J. S. byl odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. odložen na zkušební dobu v trvání 1 (jednoho) roku. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Odvolání státního zástupce bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 734) opírající se o výslovně uvedené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř., a to do výroku, jímž byl odsouzen dle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, který mu byl podmíněně odložen.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněný uvedl, že tento spatřuje v tom, že byl odsouzen pro skutek, u něhož bylo trestní stíhání promlčeno. Uvedl, že na prvostupňové úrovni bylo původně rozhodnuto o zastavení (nejen) jeho trestního stíhání podle §223 odst. 1 tr. ř., a to za použití §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. poté, co nalézací soud konstatoval, že v důsledku průtahů, způsobených soudem bez zavinění obviněných, lze žalovaný skutek posoudit toliko jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. a že trestní stíhání pro tento trestný čin je již promlčeno. Ke stížnosti státního zástupce následně došlo ke zrušení prvostupňového rozhodnutí s tím, že právnímu závěru o snížení stupně společenské nebezpečnosti činu brání zjištěné okolnosti k osobám všech pachatelů skutku a tedy i k jeho osobě. Ve vztahu ke spoluobviněné K. K. podrobně důvody pro tento závěr vysvětlil, nicméně ve vztahu k jeho jednání se soud podobným hodnocením nezabýval, přičemž však měl na něho hledět jako na netrestaného, a to s ohledem na jeho osvědčení při jeho jediném odsouzení. Soud zde neodlišil osobu obviněného od spoluobviněné K. K. a J. M., kteří byli opakovaně a v nedávné době stíháni pro trestné činy majetkové povahy, kdežto obviněnému nelze v jeho chování za posledních deset let ničeho vytknout. K hodnocení společenské nebezpečnosti jeho osoby přispívá i fakt, že nebyl stíhán pro spáchání skutku, ale toliko pro návod k tomuto skutku, v odsuzujícím rozsudku nebyl v jeho jednání shledán ani návod, ale toliko pomoc ke spáchání trestného činu. Nebezpečnosti skutku pro společnost ubírá na váze i zjištěný a oběma rozhodujícími soudy konstatovaný podíl jeho činnosti (respektive nedbalý přístup jeho pracovníků) na naplnění skutkové podstaty podvodu. Obviněný je proto přesvědčen, že skutek měl být hodnocen toliko jako pomoc k trestnému činu podle §250 odst. 1 tr. zák. s tím, že trestní stíhání za tento skutek bylo promlčeno.
Nesprávné právní posouzení skutku v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval obviněný v tom, že hodnocení důkazů ve vztahu k jeho osobě je v rozporu se zásadami formální logiky. Namítl, že základem pro konstrukci prvostupňového soudu je jeho přesvědčení, že údajně sehnal tzv. bílého koně, J. M., který nevěděl, co dělá, což je však závěr postavený na výpovědích zcela nevěrohodné spoluobviněné K. K. a „polointeligenta“ J. M., jejichž výpovědi byly rozporné a soud si vybral jen to, co se hodilo pro jeho odsouzení.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadený rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby v plném rozsahu.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že obviněný správně poukázal na dosavadní procesní vývoj předmětné trestní věci, kdy sice bylo původně rozhodnuto o zastavení (nejen) jeho trestního stíhání podle §223 odst. 1 tr. ř. v důsledku průtahů, způsobených soudem bez zavinění obviněných, a tím že bylo trestní stíhání pro trestný čin podvodu promlčeno, nicméně dané rozhodnutí bylo následně zrušeno a obviněný byl shledán vinným a odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. Dále uvedla, že výhradami obviněného se zabýval již odvolací soud, který porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě dostatečně kompenzoval při rozhodování o trestu, kdy téměř osmiletá a z hlediska ustáleného judikatorního výkladu čl. 6 odst. 1 Úmluvy nepřiměřená délka trestního řízení byla při ukládání trestu výslovně zohledněna a obviněnému se tak v této formě dostalo přiměřeného zadostiučinění.
Státní zástupkyně shledala právní závěry soudů o splnění podmínek §88 odst. 1 tr. zák. správnými. Soud, byť nikoliv s výslovným přihlédnutím k označené soudní judikatuře, nicméně s faktickým respektem k ní přistoupil ke komplexnímu způsobu hodnocení stupně společenské nebezpečnosti činu jakožto k jedinému možnému postupu v uvedeném směru. Obviněný opatřil osobu formálně vystupujícího leasingového nájemce vysokozdvižného vozíku J. M. od jeho oslovení až po podpis smlouvy o jeho finančním pronájmu, jakož i podpis všech souvisejících dokladů, a to s doprovodným příslibem hrazení leasingových splátek namísto něj. Nebylo možno pominout zcela nezastupitelný způsob, jakým přispěl k podvodnému vylákání kupní ceny budoucího předmětu leasingové smlouvy v součinnosti s hlavní pachatelkou, spoluobviněnou K. K., a tedy i způsob, jakým přispěl ke způsobení škody téměř devítinásobně převyšující škodu nikoli malou, na jejíž náhradě se do doby pravomocného rozhodnutí o jeho vině nikterak nepodílel. Státní zástupkyně taktéž poukázala na obviněného výrazný sklon k páchání majetkové trestné činnosti podvodné povahy, kdy uvedla, že se obviněný v průběhu roku 2006 pokusil, zcela v evidentní shodě s již použitým modem operandi, kontaktovat zástupkyni poškozené leasingové obchodní společnosti s deklarovanou možností nákupu zemědělské techniky v řádech desítek milionů korun, a to v posuzovaném případě, ačkoliv ve vztahu k ní nemohl být jím zastupovaný obchodní subjekt ekonomicky způsobilým partnerem v nabízeném obchodním vztahu.
K dalším námitkám obviněného státní zástupkyně uvedla, že tyto se omezují pouze na jeho vlastní způsob hodnocení provedených důkazů, a tedy nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
S ohledem na výše uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 7 To 431/2010, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jej bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. S. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán v případě, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Důvody, pro které je trestní stíhání nepřípustné, jsou pak uvedeny v §11 tr. ř., přičemž obviněný namítá, že byl odsouzen pro skutek, u něhož bylo trestní stíhání promlčeno.
Podle §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání promlčeno.
Obviněný byl podle obžaloby Okresního státního zastupitelství v Prostějově (č. l. 145) obžalován pro jednání, které bylo kvalifikováno jako návod k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a §9 odst. 2 tr. zák.
Podle §10 odst. 2 tr. zák. se na trestní odpovědnost a trestnost účastníka užije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Za to bude dle odst. 2 odsouzen na šest měsíců až tři léta nebo k peněžitému trestu.
Podle §67 odst. 1 písm. c) tr. zák. trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí pět let , činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta.
Obžaloba byla podána dne 29. 7. 2003 pro skutek spáchaný v srpnu roku 2000. Dne 15. 2. 2007 bylo na den 13. 7. 2007 nařízeno hlavní líčení, kteréžto ale fakticky proběhlo až dne 8. 12. 2008. Okresní soud v Prostějově v tomto hlavním líčení rozhodl o zastavení trestního stíhání obviněného J. S. a spoluobviněné K. K., stejně jako J. M., a podle §223 odst. 1 tr. ř. za použití §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl, že trestní stíhání je v daném případě promlčeno (usnesení ze dne 10. 12. 2008, č. j. 3 T 155/2003-309). K tomuto závěru Okresní soud v Prostějově dospěl tím, že přehodnotil právní kvalifikaci jednání obviněných z důvodu předchozích průtahů v trestním řízení, resp. že překvalifikoval jednání obviněných podle základní skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. pro značné průtahy v trestním řízení, kteréžto byly z velké části zaviněny soudem.
Dle základní skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. , kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.
V daném případě se pak na uvedenou skutkovou podstatu vztahuje promlčecí doba uvedená v ustanovení §67 odst. 1 písm. d) tr. zák. , kterážto činí tři roky .
Ke stížnosti státního zástupce však bylo rozhodnutí Okresního soudu v Prostějově ze dne 10. 12. 2008, č. j. 3 T 155/2003-309, Krajským soudem v Brně zrušeno, neboť krajský soud dospěl k závěru, že trestní stíhání nemůže být promlčeno, resp. se neztotožnil s důvody pro změnu právní kvalifikace jednání obviněných, kdy poukázal na osoby obviněných, jejich sklony k páchání trestné činnosti a společenskou nebezpečnost jejich jednání, a okresnímu soudu uložil, aby věc znovu projednal a rozhodl. K promlčení trestního stíhání ve lhůtě uvedené v §67 odst. 1 písm. c) tr. zák. tedy nedošlo.
Odvolací soud v rámci odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že se „ neztotožnil s námitkami, že došlo k promlčení trestního stíhání, neboť v promlčecí době po nápadu této trestní věci bylo nařízeno hlavní líčení, přičemž v některých případech došlo k jeho odročení na základě překážek na straně obžalovaných a nelze tedy dovodit, že by v těchto případech šlo o ryze formální úkony nemající za následek přerušení běhu promlčecí doby “ (str. 5 napadeného rozsudku).
Obviněný svou argumentaci týkající se namítaného promlčení trestního stíhání staví na závěru Okresního soudu v Prostějově obsaženého v jeho rozhodnutí ze dne 10. 12. 2008, č. j. 3 T 155/2003-309. Jinými slovy, stěžejní námitka obviněného o nepřípustnosti trestního stíhání vychází z namítané nesprávnosti právního posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., namísto posouzení jeho jednání v základní skutkové podstatě podle §250 odst. 1 tr. zák. Obviněný tak danou námitku uplatňuje ve spojitosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Obviněný ve shodě s podaným odvoláním opětovně namítl, že se soudy v jeho případě důsledně nezabývaly otázkou, zda okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu §250 odst. 2 tr. zák. o škodě nikoli malé nedoznala z hlediska požadavku podstatného zvýšení stupně společenské nebezpečnosti jeho jednání v době činu s ohledem na uplynutí osmiletého mezidobí do doby jeho projednávání před soudem takových změn, že jeho jednání již pozbylo svůj původní materiální rozměr zvýšené trestnosti.
Jak uvedla státní zástupkyně, těmito námitkami se již zabýval odvolací soud, který uvedl, že „ skutková zjištění soudu prvého stupně považuje za správná a odůvodněná a rovněž tak uplatněnou právní kvalifikaci považuje za zákonnou “ (str. 5 napadeného rozsudku). Nejvyšší soud se s tímto závěrem ztotožňuje.
Obviněný coby účastník poskytl pomoc hlavní pachatelce, spoluobviněné K. K., a to tak, že zajistil osobu formálně vystupujícího leasingového nájemce vysokozdvižného vozíku, J. M. Tohoto obviněný nejen oslovil a zkontaktoval, ale také jej inicioval k podpisu smlouvy o finančním pronájmu (leasingu), jakož i dalších potřebných dokladů, a to se slibem, že bude leasingové splátky hradit namísto něj. Bez osoby obviněného by nebylo možno dané protiprávní jednání uskutečnit a obviněný, jak uvedla státní zástupkyně, zcela nezastupitelným způsobem přispěl k podvodnému vylákání kupní ceny budoucího předmětu smlouvy o finančním pronájmu v součinnosti s hlavní pachatelkou K. K., kterážto vystupovala v postavení zástupkyně obchodní společnosti na straně prodávajícího, a tím zcela jednoznačně přispěl ke způsobení škody, a to nikoli malé, na jejíž náhradě se do vydání pravomocného rozhodnutí nikterak nepodílel. Skutečnost, že se obviněný pokusil ještě v průběhu roku 2006 u poškozené leasingové společnosti totožným způsobem o nákup zemědělské techniky v řádech desítek milionů korun, ačkoli si byl vědom skutečnosti, že v případě uzavření smlouvy nebude schopen závazkům dostát, ukazuje, že obviněný neváhal dopustit se daného jednání opakovaně. Závěru o naplnění materiálního aspektu trestnosti jednání obviněného ve vztahu k právní kvalifikaci jeho jednání podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., ve vztahu k §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. tak nelze ničeho vytknout.
Nalézací soud uvedl, že oproti podané obžalobě je obviněnému J. S. „možno klást za vinu nižší formu účastenství na trestné činnosti K. K., tedy nikoli ve formě návodu, ale ve formě pomoci, nicméně, jak už soud shora uvedl, tato pomoc byla velmi významná a vedla ke způsobení škody, která téměř desetinásobně přesáhla dolní hranici škody nikoli malé“ (str. 12 rozsudku soudu prvního stupně). Současně však zohlednil, že uběhla poměrně dlouhá doba od spáchání činu, od podání obžaloby, kdy byly soudem zapříčiněny nemalé průtahy v trestním řízení, což „ všechno do jisté míry snížilo společenskou nebezpečnost spáchaného jednání obžalovaného J. S. Soud proto přistoupil v rámci uvedené trestní sazby k již výchovnému trestu odnětí svobody, a to podle §250 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, tedy spíše při dolní hranici trestní sazby, a podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona odložil výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně na zkušební dobu v trvání 18 měsíců “ (str. 12 – 12 rozsudku nalézacího soudu). Soud odvolací pak následně uložený trest zmírnil s tím, že „ je možno uložit trest odnětí svobody na samé spodní hranici trestní sazby, neboť na tohoto obžalovaného lze v podstatě hledět jako na osobu, která nebyla soudně trestána s přihlédnutím k době, která uplynula od spáchání trestné činnosti a jeho následnému chování, jakož i vzhledem k rozsahu jeho účasti na projednávané trestné činnosti, … přičemž zkušební doba byla stanovena v trvání jednoho roku tedy na samé spodní hranici zákonné trestní sazby “ (str. 6 napadeného rozsudku). Lze tak dospět k závěru, že soudy skutečnost, že v projednávané trestní věci nedošlo k jejímu projednání v přiměřené lhůtě, zohlednily v rámci svých úvah o uložení trestu, nikoli však v rámci svých úvah o vině obviněného.
Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (námitky týkající se výpovědi spoluobviněné K. K., kterou označil za zcela nevěrohodnou, a dále J. M., kdy uvedl, že si soudy z jejich výpovědí vybrali jen to, co potřebovali pro jeho odsouzení) a poukazoval na nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (námitka, že se jednání mu kladenému za vinu nedopustil, resp. že jediný subjekt, který by měl z dané „transakce“ prospěch, by byla firma, jejíž jednatelkou byla spoluobviněná K. K.). To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů , kdy současně vytvářel svou vlastní verzi předmětných událostí. Tuto část námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného J. S. odmítl . Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a