ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.582.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 582/2012-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. června 2012 o dovolání obviněného J. R., nar., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 4 To 552/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 4 T 112/2011, takto:
Z podnětu dovolání obviněného J. R. se podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. ohledně tohoto obviněného a s přiměřeným použitím ustanovení §261 tr. ř. ohledně obviněného Š. B. částečně zrušují :
- rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 4 To 552/2011, ve výroku o vině pod bodem 2) a ve výroku o trestu,
- jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 5. 9. 2011, sp. zn. 4 T 112/2011, ve výroku o vině pod bodem 1) a ve výroku o trestu.
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Teplicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obvinění J. R. a Š. B. berou do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 5. 9. 2011, sp. zn. 4 T 112/2011, byl obviněný J. R. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), spáchaným ve spolupachatelství dle §23 tr. zákoníku s obviněným Š. B., nar., a to jednáním popsaným pod bodem 1) výroku o vině rozsudku, spočívajícím v tom, že obviněný Š. B. sám „ v blíže nezjištěných dnech v B., v J. ulici v páté garáži ve směru od nemocnice v B., okr. T., umístěné na parcele č. v katastrálním území B. a dále i v T., v bytě na M. n. č.p., okres T., v období od ledna 2010 do 2. 9. 2010 celkem minimálně v 6-ti případech vyráběl látku označovanou jako pervitin, která obsahuje metamfetamin, a to jednou měsíčně v množství okolo 50-ti gramů, kdy k poslední výrobě došlo dne 2. 9. 2010 v době přibližně od 20:34 hodin do 00.08 hodin následujícího dne v B. v J. ulici v páté garáži ve směru od nemocnice v B. umístěné na parcele č. v katastrálním území B., okres T., přičemž výroby v tento den se účastnil i obž. J. R., který do garáže přinesl dvě PET lahve o obsahu 1,5 litrů s neznámou látkou, byl po celou další dobu přítomen v garáži, v níž byl cítit chemický zápach typický pro výrobu drogy pervitin, kdy v garáži se pak našly plastové nádoby a kanystry, plechové kanystry, plastové a skleněné nálevky, láhve s tekutinami, skleněný tál, skleněné laboratorní baňky, varná baňka s obsahem chemikálií typu kyseliny fosforečné, chlorovodíkové, toluenu, acetonu, jódu, hydroxidu sodného a červeného fosforu, a kdy se v některých předmětech či na nich nacházel metamfetamin, efedrin či směs těchto látek, a kdy z charakteru některých stop (č. 13-16, 19, 22, 28-29, 39-40, 57) je zřejmé, že byly použity při výrobě metamfetaminu z efedrinu, kdy obž. J. R. z garáže dne 3. 9. 2010 v 00:08 hodin odcházel a sebou odnášel dva plastové sáčky se světlou sypkou látkou, v níž byla prokázána přítomnost metamfetaminu, o celkové váze 27, 6 gramů bez obalů o průměrném obsahu báze metamfetaminu 68,9%, které obž. J. R. při spatření zasahujících policistů odhodil, kdy v přihrádce u řadící páky vozidla BMW 320, r.z., zaparkovaném v předmětné garáži se nacházel pytlík se světlou pevnou látkou o hmotnosti 14,9 gramu bez obalu, v němž byla prokázána přítomnost metamfetaminu o průměrném obsahu báze metamfetaminu 68,9 %, a kdy ve dveřích řidiče se nacházel plastový kelímek s obsahem nahnědlé sypké látky, v níž byla prokázána přítomnost pseudoefedrinu o váze 5,05 gramu bez obalu,
přičemž metamfetamin je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, kdy efedrin je pro účely zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách jako prekurzor uveden v přílohách přímo použitelného předpisu Evropských společenství, a to Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 273/2004 a Nařízení rady (ES) č. 111/2005, a kdy kyselina chlorovodíková, toluen a aceton jsou pro účely zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách jako pomocná látka uvedena v přílohách přímo použitelného předpisu Evropských společenství citovaných výše, a kdy k nakládání s těmito látkami a k manipulaci s těmito předměty a látkami obžalovaní Š. B. a J. R. neměli příslušné zákonné oprávnění “.
Za to byl obviněný J. R. odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to:
- mobilní telefon zn. LG KU 990 Black, barvy č. se SIM kartou číslo:;
- dobíjecí kupon ve výši 200,- Kč, jež jsou součástí vyšetřovacího spisu.
Současně bylo rozsudkem rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného Š. B..
Proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 5. 9. 2011, sp. zn. 4 T 112/2011, podali odvolání obvinění J. R. a Š. B., jakož i státní zástupce v neprospěch obviněných, o nichž bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 4 To 552/2011 , a to tak, že odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného J. R. uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dopustil se spoluobviněným Š. B. tím, že „ dne 2. 9. 2010 v garáži, v J. ulici, v B. společně vyrobili látku označovanou jako pervitin, která obsahuje metamfetamin, a to v množství 42,5 gramů bez obalů o průměrném obsahu báze metamfetaminu 68,9 % a 5,05 gramů pseudoefedrinu “, bod 2) výroku o vině rozsudku.
Za to byl odsouzen podle §283 odst. 2 k trestu odnětí svobody ve výměře 5 roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému uložen podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. LG – KU – 990 Black, barvy č. se SIM kartou č. a dobíjecí kupon ve výši 200,- Kč.
Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného Š. B..
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. R. dovolání (č. l. 462 – 466), v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), k), l) tr. ř. maje za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení, byl mu uložen trest, který zákon nepřipouští, v rozsudku je neúplný výrok a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku podaného obviněným a v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř..
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že z jeho hlediska šlo o ojedinělý skutek, takže určujícím kritériem pro naplnění znaků skutkové podstaty by mohlo být množství zajištěné látky, přičemž za „značný rozsah“ je u metamfetaminu považováno zpravidla 400 g. Proto mohl být takový skutek hodnocen maximálně jako trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Dále obviněný namítl existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry (především soudu odvolacího) a právním posouzení skutku obecnými soudy, který konkrétně spatřuje v přeformulování skutkové věty soudem druhého stupně, aniž by odvolací soud provedl jakékoli dokazování. Poukazuje na rozdílnost v popisu skutku z rozsudku soudu prvního stupně, z něhož neplynulo, že by se přímo podílel na výrobě metamfetaminu, zatímco rozsudek krajského soudu právě tuto skutečnost tvrdí. Je přesvědčen, že soud nemohl jeho jednání zhodnotit jako úmyslnou výrobu návykové látky, když ani z popisu skutku toto nijak nevyplývá. Stejně tak se nemohlo jednat ani o přechovávání návykové látky (okamžik, kdy vycházel z garáže), neboť k naplnění pojmu přechovávání je nutná delší doba držení návykové látky. Samotná přítomnost na místě, kde byl dle závěrů soudu vyráběn pervitin, neznamená automaticky spolupachatelství na daném trestném činu. Jedná-li se o trestný čin úmyslný, soud by při popisu skutku měl popsat takové úmyslné jednání, které přímo směřovalo k výrobě pervitinu, což však učiněno nebylo. Navíc není zřejmé, jak dospěl krajský soud k závěru, že bylo při této příležitosti vyrobeno 42,5 g pervitinu a 5,05 g pseudoefedrinu, pokud se část těchto látek nacházela v automobilu zaparkovaném v garáži a část měl u sebe. V té souvislosti namítl i nesprávné hodnocení důkazů oběma soudy, pokud z nich vyvodily skutkové závěry vyjádřené v jejich rozhodnutích, zejména poukazuje na svou výpověď a výpověď spoluobviněného Š. B. a nezajištění všech důkazů. Odvolací soud dospěl k jiným skutkovým závěrům než soud stupně prvého, ovšem žádné dokazování v tomto směru neprovedl, tedy ani jediný důkaz, který by svědčil o tom, že policie zajistila všechny na místě se nacházející předměty. Obviněný dále namítl, že odvolací soud změnil napadený rozsudek jak ve výroku o vině, tak ve výroku o trestu v jeho neprospěch, a to v rozporu s §259 odst. 3, odst. 4 tr. ř., kdy odvolání v neprospěch obviněných bylo podáno státním zástupcem výlučně do výroku o trestu, nikoli o vině. Soud druhého stupně však přesto změnil v rozporu s §259 odst. 4 tr. ř. výrok o vině. Pokud však soud změnil popis skutku tak, že „ ... přítomen na místě, přinesl dvě PET lahve a po celou dobu byl přítomen v garáži ...“ přeformuloval na „... vyrobil pervitin ....“, a to na základě nezměněné důkazní situace, porušil tak i ustanovení §259 odst. 3 tr. ř., neboť se odchýlil od skutkového zjištění nalézacího soudu bez toho, aby opakoval provedené důkazy či provedl důkazy soudem prvního stupně neprovedené. Obviněný též zpochybňuje dodržení podmínek §120 odst. 3 tr. ř., kdy není ve výroku uvedeno, že část látky byla zajištěna v automobilu, co konkrétně měl kdo z obviněných dělat, v kolik hodin k jednání došlo, atd.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spatřuje obviněný v uložení trestu propadnutí mobilního telefonu a dobíjecího kupónu, ačkoli nebylo prokázáno, že by tyto věci byly užity ke spáchání trestného činu nebo byly splněny jiné podmínky pro uložení tohoto druhu trestu.
Pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný řadí námitku, že krajský soud ve výroku o vině uvádí pouze pojmenování trestného činu, nevyjádřil v něm však tzv. právní větu, tedy definici znaků skutkové podstaty, jež měl obviněný svým jednáním naplnit, a není tedy zřejmé, jak se měl trestné činnosti konkrétně dopustit.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak spatřuje v tom, že ačkoli to není ve výroku napadeného rozsudku výslovně uvedeno, jeho odvolání bylo soudem druhého stupně fakticky odmítnuto, přestože v předchozím řízení byly dány předešle uvedené důvody dovolání.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 4 To 552/2011, zrušil z uvedených důvodů a věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby nebyl ve smyslu §265 l odst. 4 tr. ř. vzat do vazby.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že obviněný uplatnil námitky, jež lze dílem označit za důvodné, ve zbývající části jim však nepřisvědčil.
K námitce dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvedl, že tento vůbec není možno uplatnit, neboť byl uplatněn ve své druhé alternativě, která předpokládá, že řádný opravný prostředek podaný obviněným byl napadeným rozhodnutím zamítnut nebo odmítnut. To se v daném případě nestalo, neboť takový výrok v napadeném rozsudku odvolacího soudu nefiguruje, a ani figurovat nemůže. Jestliže odvolací soud na řádný opravný prostředek obviněného reagoval změnou napadeného rozhodnutí, nemůže současně vyslovit výrok, že tento řádný opravný prostředek zamítá či odmítá.
K námitkám uplatněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že těmto nelze přisvědčit, neboť předmětný telefon sloužil k páchání trestné činnosti, pokud s ním obviněný konverzoval se spoluobviněným B. o tom, zda mají být nakoupeny léky, z nichž byl posléze vyráběn předmětný metamfetamin. V této souvislosti rovněž uvedl, že toto konstatování svědčí i o nedůvodnosti námitky, že se na výrobě metamfetaminu zajištěného při zadržení obviněných sám nijak nepodílel, neboť se svým rozhodováním aktivně účastnil opatřování léku k výrobě metamfetaminu, byl této výrobě přítomen a výsledný produkt měl v okamžiku policejního zásahu z větší části při sobě.
Státní zástupce shledal uplatnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. důvodným. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. uvedl, že napadený rozsudek krajského soudu skutečně vykazuje vadu spočívající v neúplnosti výroku o vině, kdy zde zcela zjevně absentuje tzv. právní věta, čili vyjádření těch znaků skutkové podstaty trestného činu, jež soud má za naplněné jednáním pachatele popsaným v tzv. skutkové větě. Vadnou však shledal i samotnou právní kvalifikaci skutku, a tedy naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Především nelze obviněnému přičítat účast na výrobě zajištěného množství 5,05 g pseudoefedrinu, který byl uložen v kelímku rovněž v automobilu, neboť zde se nedostává důkazů, které by obviněného s touto látkou nezpochybnitelně spojovaly. Závěr soudu, že obviněný se dopustil jednání ve značném rozsahu, neodpovídá současné běžně akceptované právní teorii a soudní praxi, neboť množství do 50 g metamfetaminu je zpravidla považováno stále za jednání postižitelné podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, a přestože zajištěný metamfetamin vykazoval značně vysoký podíl účinné látky, žádné další poznatky, jež by mohly svědčit o míře společenské škodlivosti jeho jednání odpovídající znaku „značný rozsah“, prokázány nebyly. Zejména, že by se jednalo o dlouhodobé páchání trestné činnosti. Jistou relevanci přiznal státní zástupce i námitkám obviněného proti postupu krajského soudu při zcela novém a od obžaloby i rozsudku soudu prvního stupně zásadně odchylném definování skutkového stavu v rámci tzv. „skutkové věty“ výroku o vině. Je toho názoru, že k tak radikální změně výroku o vině neměl krajský soud vytvořeny potřebné zákonné předpoklady a že jeho postup tak odporuje ustanovení §263 odst. 7 tr. ř., kdy se navíc z hlediska obsahu odvolání obviněných, na jejichž základě soud k této změně přikročil, jedná o rozhodnutí neočekávané a překvapivé.
Dovolací námitky obviněného shledal zčásti důvodnými a proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. v rozsahu týkajícím se obviněného J. R. jak rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 4 To 552/2011, tak také jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 5. 9. 2011, sp. zn. 4 T 112/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Pokud jde o postup podle §265 l odst. 4 tr. ř., ponechal rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby na úvaze Nejvyššího soudu.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 4 To 552/2011, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jej bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. R. uplatněné námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , dle kterého lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Uplatněný důvod dovolání nemůže být v daném případě fakticky naplněn. Conditio sine qua non tohoto důvodu představuje zákonný požadavek, aby předcházející řádný opravný prostředek dovolatele byl soudem druhého stupně zamítnut či odmítnut. Rozhodnutí soudu prvního stupně však oba obvinění napadli odvoláním a odvolací soud jejich opravnému prostředku vyhověl, neboť změna jím učiněná se týkala jak výroku o trestu, tak zejména výroku o vině, kdežto řádný opravný prostředek státního zástupce směřoval toliko do výroku o uložených trestech. Protože řádný opravný prostředek obviněného nebyl zamítnut, nemůže být naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Obviněný též uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., brojíc proti jemu uloženému trestu propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. LG-KU-990 Black a dobíjecího kupónu ve výši 200,- Kč, neboť nebylo prokázáno, že by tyto věci byly použity ke spáchání trestného činu, byly k jeho spáchání určeny či že by byly trestným činem získány. Navíc nebylo prokázáno, že by se jednalo o věci v jeho vlastnictví.
Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem. Systematickým výkladem tohoto ustanovení nelze než dojít k závěru, že aby došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu.
Obviněný na jedné straně namítl, že jemu uložený trest je trestem nepřípustným, neboť věci tímto trestem postižené mu nenáleží, resp. nebylo prokázáno, že by byly vůbec v jeho vlastnictví, na straně druhé namítl, že nebylo prokázáno, že by byly jakkoli spojeny s předmětnou trestnou činností. Předmětem trestu však byl mobilní telefon (a dobíjecí kupon), který byl užit ke spáchání trestné činnosti tak, že se prostřednictvím tohoto telefonu obviněný domlouval se spoluobviněným Š. B. na koupi léků, z nichž byl posléze vyráběn metamfetamin, jak bylo prokázáno záznamy o uskutečněném telekomunikačním provozu (č. l. 28 – 33). Nalézací soud, stejně jako soud odvolací, tak při uložení tohoto trestu nevybočily z mezí stanovených v ustanovení §70 tr. zákoníku.
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněný namítl, že rozsudek neobsahuje tzv. právní větu, tedy uvedení příslušného zákonného ustanovení včetně všech zákonných znaků, a to i těch, které podmiňují použití vyšší trestní sazby.
Alternativa první dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spočívá v situaci, že nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou. Chybějícím je některý výrok jako celek, pokud není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud pojmout do výrokové části.
Alternativa druhá pak spočívá v tom, že určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí , který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li ve výroku o vině uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu (Šámal, P. a kol. Trestní řád. komentář. II. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck 2008, s. 2097).
Nezbytnost začlenění právní věty do výroku rozsudku vyplývá z ustanovení §120 odst. 1 písm. c) tr. ř., který stanovuje, že rozsudkem po úvodních slovech „Jménem republiky“ musí obsahovat výrok rozsudku s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito. V projednávané trestní věci je zcela zřejmé, že v rozsudku odvolacího soudu absentuje právní věta, a tedy napadený rozsudek odvolacího soudu vykazuje obviněným namítanou vadu spočívající v neúplnosti výroku o vině.
Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tyto stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Z výše uvedeného vyplývá, že pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit námitky, v rámci nichž obviněný namítl nesprávné hodnocení důkazů (především jeho výpovědi a výpovědi spoluobviněného Š. B., nezajištění stop prokazujících, že se podílel na výrobě metamfetaminu, resp. nezajištění stop z garáže, kde opravoval automobil), a vadná skutková zjištění (obecná námitka týkající se šetření v tom smyslu, zda a jak se obviněný podílel na výrobě zajištěného metamfetaminu), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecné námitky, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, především pak, že nebyl proveden jediný důkaz, který by svědčil o tom, že se jakkoli podílel na výrobě metamfetaminu, a nepřímé důkazy mohly vést maximálně k důvodnému podezření ze spáchání trestného činu, nevylučují však možnost, že ke skutku nedošlo či došlo zcela jinak) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný uvedl, že se na výrobě metamfetaminu zajištěného při jeho zadržení sám nijak nepodílel, v garáži opravoval automobil a stopy po této činnosti byly jak na automobilu, tak na jeho osobě).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Tuto část jeho námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Přestože námitky uplatněné v tomto směru nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, nelze automaticky usuzovat na bezchybnost právních závěrů na základě nich učiněných. Namítal-li obviněný, že došlo k nesprávné právní kvalifikaci jeho jednání, je třeba se takovouto námitkou zabývat.
Skutková věta pod bodem 2) výroku o vině dovoláním napadeného rozsudku týkající se obviněného J. R. byla odvolacím soudem přeformulována, neboť tento dospěl k závěru, že „ i přes správnost závěrů soudu prvního stupně stran skutkových zjištění i použité právní kvalifikace “, je namístě napadený rozsudek zrušit, neboť „ popis skutků, který soud prvního stupně bezezbytku převzal z podané obžaloby, je zbytečně rozsáhlý, zavádějící, nepřehledný, místy nesrozumitelný, obsahující skutečnosti, které nejsou znakem skutkové podstaty stíhaného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými prostředky a s jedy a tedy nadbytečné “ (str. 15 odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu). Stávající skutková věta („ dne 2. 9. 2010 v garáži, v J. ulici, v B. společně vyrobili látku označovanou jako pervitin, která obsahuje metamfetamin, a to v množství 42,5 gramů bez obalů o průměrném obsahu báze metamfetaminu 68,9 % a 5,05 gramů pseudoefedrinu “) byla přeformulována s tím, že „ krajský soud sám pak podle §259 odst. 3 tr. ř. ve věci rozhodl, když neshledal důvody pro provádění dalšího dokazování “ (tamtéž).
V prvé řadě je třeba zdůraznit, že ačkoli původní znění skutkové věty mohlo být do značné míry zavádějící a nepřehledné, znění skutkové věty v napadeném rozsudku odvolací soudu je s ohledem na právní kvalifikaci jednání obviněného naopak příliš strohé a nedostačující. Pokud původní znění skutkové věty jednání obviněného uvozovalo slovy „účastnil se“, „přinesl“, „byl přítomen“, „odnášel s sebou“, pak poté, co byla skutková věta odvolacím soudem přeformulována, a jednání obviněného bylo uvozeno slovy „společně vyrobili“, došlo zcela ke změně předmětné skutkové situace. Takováto změna je však, s ohledem na absenci právní věty a zejména nezměněnou důkazní situaci, nepřípustná.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. může odvolací soud sám rozhodnout rozsudkem ve věci, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení
a) provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo
b) provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení.
Nelze opomenout ani ustanovení §263 odst. 7 tr. ř. , které říká, že z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění odvolací soud může přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem ; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl.
Nejvyšší soud se ztotožnil se závěry státního zástupce v tom, že je vadná právní kvalifikace jednání obviněného.
Z hlediska kvantifikačního lze obviněnému přičítat účast na výrobě a případně dalším nezákonném nakládání s celkem 42,5 g metamfetaminu, z něhož 27,6 g měl při sobě a dalších 14,9 g bylo nalezeno v automobilu v garáži. Toto množství vykazuje identický percentuální obsah báze metamfetaminu (68,9 %), což svědčí pro závěr, že jde o látku vyrobenou při jediném výrobním procesu. Dané však nelze tvrdit o zajištěném množství 5,05 g pseudoefedrinu, který byl nalezen v automobilu. Pro závěr, že tento patřil či byl v držení obviněného, ale není dostatečná opora v provedených důkazech, resp. se zde důkazů, které by obviněného s touto látkou nezpochybnitelně spojovaly, nedostává.
S tímto souvisí i závěr soudů činných dosud ve věci, že se obviněný uvedeného jednání dopustil ve značném rozsahu. Otázkou je, zda lze zjištěné množství považovat za dostatečné k naplnění zákonného znaku „značný rozsah“.
Trestní zákoník rozlišuje „množství větší než malé“, „větší rozsah“, „značný rozsah“ a „velký rozsah“. Toto pořadí zároveň vyjadřuje posloupnost jednotlivých kvantifikačních stupňů. Trestní zákoník neobsahuje žádné ustanovení, v němž by byla podána definice uvedených pojmů či alespoň některého z nich. Ustanovení §289 odst. 2 tr. zákoníku pouze zmocňuje vládu, aby nařízením stanovila, jaké je „množství větší než malé“. Vláda tím tedy byla zmocněna k tomu, aby obecně závazným právním předpisem stanovila definici nejnižšího kvantifikačního stupně. Podle §2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb. hodnoty určující množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících jsou uvedeny v příloze č. 2 k tomuto nařízení. Příloha č. 2 je členěna do pěti sloupců: v prvním sloupci je uveden tzv. typ drogy, v druhém sloupci je uveden mezinárodní nechráněný název v českém jazyce, v třetím sloupci je uvedeno množství větší než malé, ve čtvrtém sloupci je uvedena účinná psychotropní látka a v pátém sloupci je uvedeno nejmenší množství účinné psychotropní látky, jež musí obsahovat látka, označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za větší než malé. Z logiky věci, ze zvýšeného počtu kvantifikačních znaků stanovených v trestním zákoníku oproti dřívější úpravě a z potřeby přiměřeně mezi nimi vyjádřit vztah gradace vyplývá, že je namístě použít takovou výkladovou metodu, která je založena na tom, že vyšší kvantifikační znak je vždy určitým násobkem předcházejícího nižšího kvantifikačního znaku.
Kvantifikace rozsahu drogového trestného činu, jak je vymezena zákonnými znaky „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“, musí vyjadřovat takové odstupňování, které rovnoměrně a plynule postihuje celou škálu typicky se vyskytujících případů. Přitom jednotlivé znaky vyjadřující rozsah spáchání trestného činu musí mít ve vzájemné relaci přiměřený a zároveň dostatečně citelný odstup tak, aby tím byla vyjádřena typově rozdílná míra, v níž je dotčen chráněný zájem. Nejvyšší soud považuje za logické, aby určitým východiskem naznačeného odstupňování byl vzájemný poměr pojmů „množství větší než malé“ a „ve větším rozsahu“, protože při výkladu těchto pojmů se soudní praxe ustálila již v rámci výkladu trestního zákona účinného do 31. 12. 2009.
V posuzovaném případě tzv. typem drogy byl pervitin s mezinárodně nechráněným názvem v českém jazyce metamfetamin. Z přílohy č. 2 vládního nařízení č. 467/2009 Sb. se podává, že u metamfetaminu se za „množství větší než malé“ považuje více než 2 g drogy, přičemž nejmenší množství účinné látky je 0,6 g (0,72 g hydrochlorid). Jak již ovšem naznačeno, neexistuje žádný obecně závazný právní předpis, který by upravoval množství drogy potřebné pro naplnění znaků „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“.
V této souvislosti není od věci připomenout, že ani zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, nestanovil žádné minimální množství drogy nejen v rámci znaků základního drogového trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák., ale ani v případě spáchání takového činu „ve větším rozsahu“ podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. (jelikož podle jeho ustanovení nebylo znakem žádného z drogových deliktů jeho spáchání „ve značném rozsahu“ ani „ve velkém rozsahu“, otázka výkladu těchto pojmů vůbec nevyvstávala). Za účinnosti tohoto zákona ustálená soudní praxe vycházela z toho, že u metamfetaminu jde o „množství větší než malé“ za předpokladu, že je přítomno alespoň 0,5 g metamfetaminu base (tj. asi 10 dávek po 50 mg), a že „větší rozsah” je dán tehdy, jestliže je přítomno alespoň 10 g metamfetaminu base (tj. asi 200 dávek po 50 mg). Šlo o orientační hodnoty stanovené pokynem nejvyššího státního zástupce obecné povahy č. 6/2000 (posléze č. 2/2006 a č. 1/2008) pro postup státních zástupců při postihu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a tr. zák. Tento interní předpis s účinností v soustavě státního zastupitelství nebyl sice pro soudy závazný, avšak pokud podle něho státní zástupci postupovali, bylo to soudy akceptováno vzhledem k tomu, že uvedené hodnoty byly stanoveny se zřetelem k poznatkům lékařské vědy o účincích drog na lidský organismus a opíraly se i o mezinárodní zkušenosti.
Dále je na místě konstatovat, že kvantifikace rozsahu drogového trestného činu, jak je vymezena zákonnými znaky „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“, musí vyjadřovat takové odstupňování, které rovnoměrně a plynule postihuje celou škálu typicky se vyskytujících případů. Za určité orientační vodítko pro naznačené odstupňování (a tedy i pro vymezení poměru mezi znaky „ve větším rozsahu“ a „ve značném rozsahu“), může sloužit vzájemný poměr znaků „množství větší než malé“ a „ve větším rozsahu“, protože při jejich výkladu se soudní praxe ustálila již v rámci výkladu trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010).
Z výše uvedeného tak lze odvodit, že u této drogy byl „větší rozsah“ v podstatě dvacetinásobkem „množství většího než malého“. Za přiměřené vyjádření rozdílu mezi spácháním činu „ve větším rozsahu“ a spácháním činu ve „značném rozsahu“ tak Nejvyšší soud pokládá takový vztah, při kterém „značný rozsah“ je alespoň dvacetinásobkem „většího rozsahu“, a spáchání činu „ve velkém rozsahu“ je pak v množství dvacetinásobným určeným pro „značný rozsah“. Pokud tedy podle přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, se za množství větší než malé považuje 2 g metamfetaminu s obsahem účinné látky 0,6 g (0,72 g - hydrochlorid), za množství odpovídající orientačně hranici „většího rozsahu“ by tak bylo nutno považovat 40 g metamfetaminu, u „značného rozsahu“ by se muselo jednat o 800 g metamfetaminu a konečně v případě „velkého rozsahu“ by se množství muselo pohybovat okolo 16000 g.
Nejsou-li znaky „většího rozsahu“, „značného rozsahu“ či velkého rozsahu“ podle trestního zákoníku konkrétně stanoveny, je nutné je dovozovat podle soudní praxe. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 263/2010 (publikováno pod č. 12/2011 Sb. rozh. tr.), uvádí že „ na naplnění určitého typu rozsahu (většího, značného, velkého) bude však možné usuzovat ne toliko z konkrétního množství a kvality omamné nebo psychotropní látky, ale i z dalších okolností, např. z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou či distribuovanou látku pachatel buď utržil anebo utržit chtěl či mohl, délky doby, po niž pachatel s uvedenými látkami neoprávněně nakládal, eventuálně pro jaký okruh osob byl určen. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u poškozených osob, případně i jiné skutečnosti (srov. rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr.) .“
Nejvyšší soud si je vědom toho, že při stanovení určitého množství drogy je třeba podpůrně vzít v úvahu i některé další okolnosti, za nichž byl čin spáchán, zejména způsob, jakým pachatel s látkou nakládal, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž látku opatřil, atd. (k tomu viz přiměřeně č. 1/2006 Sb. rozh. tr.). Takové okolnosti ovšem nabývají na významu především tehdy, jestliže množství drogy je blízko hranice rozhodné pro naplnění uvedeného zákonného znaku.
Nalézací soud svůj závěr o naplnění znaku „ve značném rozsahu“ odůvodnil tím, že „ množství vyrobeného pervitinu dne 2. 9. 2010 pak zakládá důvodnost k použití kvalifikované skutkové podstaty u uvedených trestných činů “ (str. 11 rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud uvedl, že kvalifikovaný znak „značný rozsah“ je „ naplněn nejen vyrobeným množstvím drogy, ale i velmi vysokým obsahem báze metamfetaminu v látce zadržené dne 2. 9. 2010 “ (str. 15 napadeného rozsudku odvolacího soudu). Soudy tak závěr o použití kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku založily zejména na zjištěném množství zajištěné drogy.
Nejvyšší soud se zjištěními ohledně zadrženého množství či její „čistoty“ nijak nepolemizuje, nicméně i s přihlédnutím ke všem výše zmíněným okolnostem se Nejvyšší soud s tímto závěrem nemůže ztotožnit, neboť v posuzovaném případě se jednalo o množství drogy, které bylo od hranice „značného rozsahu“ vzdáleno přibližně o více než devatenáctinásobek požadovaného minima pro určení hranice „většího rozsahu“.
Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že zde existuje extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a dosud provedenými důkazy, v důsledku čehož lze přisvědčit obviněnému, že jak rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem v bodě 2), tak rozsudek Okresního soudu v Teplicích v bodě 1) jsou zatíženy vadou spočívající v nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
IV.
Nejvyšší soud proto z podnětu důvodně podaného dovolání obviněného J. R. zrušil podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. ohledně tohoto obviněného a s přiměřeným použitím ustanovení §261 tr. ř. ohledně obviněného Š. B. napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 4 To 552/2011, ve výroku o vině pod bodem 2) a ve výroku o trestu. Rovněž zrušil jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 5. 9. 2011, sp. zn. 4 T 112/2011, ve výroku o vině pod bodem 1) a ve výroku o trestu. Nejvyšší soud použil ustanovení §261 tr. ř. a zrušil shora uvedené rozsudky v příslušných bodech i ve vztahu k obviněnému Š. B. ( beneficium cohaesionis ), kterýžto sám dovolání nepodal, neboť důvody, pro které nemohou napadená rozhodnutí obstát ohledně obviněného J. R., měly v případě související trestné činnosti přímý dopad na správnost právní kvalifikace jeho jednání jako trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Zároveň zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu v Teplicích jako soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud toto své (zrušující) rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť z povahy zjištěných vad je zřejmé, že je nelze odstranit ve veřejném zasedání.
Věc se tak vrací do stadia, kdy Okresní soud v Teplicích bude muset znovu ve věci jednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.) . Jde v podstatě o to, aby se v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu zabýval množstvím drogy (metamfetaminu), s níž obvinění nedovoleným způsobem nakládali.
Poněvadž dovolání podal pouze obviněný J. R., považuje Nejvyšší soud za potřebné závěrem poukázat na to, že pro rozhodnutí soudu bude platit zákaz reformationis in peius , tzn. zákaz změny rozhodnutí k horšímu.
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem (jak je tomu v dané věci) a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Citované ustanovení lze analogicky vztáhnout i na nyní posuzovanou věc, protože Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a takto pozbyl v důsledku uvedeného právní moci i vykonatelnosti výrok o trestu z tohoto rozsudku a v příslušném výkonu trestu na obviněných J. R. a Š. B. nelze pokračovat. Zrušen byl celý výrok o trestu.
Nejvyšší soud proto následně rozhodl tak, že se obvinění J. R. a Š. B. berou do vazby podle §67 písm. a), c) tr. ř., protože z jejich jednání a dalších shora uvedených skutečností plyne důvodná obava, že při propuštění na svobodu uprchnou nebo se budou skrývat, aby se tak trestu vyhnuli, případně že budou opakovat trestnou činnost pro niž byli stíháni, přičemž dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody, že tento trestný čin spáchali obvinění a s ohledem na jejich osoby, povahu a závažnost trestného činu, pro který jsou stíháni, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením. Ostatně obvinění byli z důvodu podle §67 písm. c) tr. ř. ve vazbě již v původním řízení (č. l. 51, 55).
Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání, neboť v daném případě je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. června 2012
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu