ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.718.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 718/2012 -18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 27. června 2012 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný V. L., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2012, sp. zn. 7 To 316/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 83/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. L. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 3 T 83/2011 , byl obviněný V. L. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil tím, že „ dne 29. 8. 2010 v době kolem 19:40 hodin ve F.-M. v herně S. udeřil rukou sevřenou v pěst do dotykového monitoru terminálu E-gaming, v důsledku čehož se roztříštila skleněná část dotykového systému o rozměru 38 cm x 30 cm x 3 mm, čímž společnosti VIROM Rest, s. r. o., se sídlem F.-M., ul. R., způsobil škodu ve výši nejméně 9.000,- Kč “.
Za to byl obviněný odsouzen podle §228 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu dále byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody spol. VIROM rest, s. r. o., částku ve výši 9.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla společnost VIROM rest, s. r. o., odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 3 T 83/2011, podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 2. 2012, sp. zn. 7 To 316/2011 , a to tak, že z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b) napadený rozsudek nalézacího soudu zrušil a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. obviněného nově uznal vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, a to na základě skutkových zjištěním spočívajících v tom, že „ dne 29. 8. 2010 v době kolem 19:40 hodin ve F.-M. v herně S. udeřil rukou sevřenou v pěst do dotykového monitoru terminálu E-gaming, v důsledku čehož se roztříštila skleněná část dotykového systému o rozměru 38 cm x 30 cm x 3 mm, čímž společnosti VIROM Rest s. r. o. se sídlem F.-M., ul. R., způsobil škodu ve výši nejméně 5.868,- Kč “.
Za to byl obviněný odsouzen podle §228 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu dále byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody spol. VIROM rest, s. r. o., částku ve výši 5.868,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla společnost VEROM rest, s. r. o., odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný V. L. prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 163 - 165) opírající se o výslovně uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. maje za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný namítl, že z odborného vyjádření znalce Jiřího Kleina vyplynulo, že obvyklá cena nového dotykového skla dolního monitoru Elo Touch, terminálu E-gaming Multi Lotto Black Pearl s rozměry 38cm x 30 cm x 3 mm v době skutku, tj. k 29. 8. 2010 byla 4.668,- Kč (3.890,- bez DPH). Znalec se rovněž v daném odborném vyjádření vyjádřil k nákladům na opravu a zapojení terminálu, když tuto činnost ocenil na částku 1.200,- Kč (celkem 2 normohodiny á 600,- Kč). Krajský soud v Ostravě dospěl k závěru, že způsobil škodu společnosti VIROM rest, s. r. o., ve výši 5.868,- Kč, když tato částka se skládá ze skutečné obvyklé ceny monitoru a 2 hodin práce opraváře, a proto hodnotil toto jednání jako přečin poškození cizí věci dle §228 odst. 1 tr. zákoníku, neboť způsobená škoda přesáhla částku 5.000,- Kč. V řízení bylo rovněž zjištěno, že přestože bylo možno nechat vyměnit pouze dotykové sklo monitoru, nechala poškozená společnost vyměnit monitor jako celek a tedy poškozenou společností požadovaná škoda ve výši 15.000,- + DPH neodpovídá škodě, kterou skutečně způsobil. Poškozená společnost platila pouze za cenu monitoru jako takového, cenu opravy společnost nehradila, když veškeré servisní zásahy, úpravy a opravy jsou započítány v paušálu, který má společnost se spol. HELVET GROUP, a. s. Je evidentní, že kdyby si poškozená společnost nechala opravit pouze dotykové sklo monitoru, tak by její náklady s opravou byly pouze 4.668,- Kč, když toto je obvyklá cena poškozeného dílu. Poškozená společnost si ovšem na jeho úrok nechala uvést svůj terminál do lepšího stavu, než byl před poškozením. Obviněný má za to, že Krajský soud v Ostravě nevzal tyto skutečnosti při rozhodování v potaz a došlo tak k nesprávnému posouzení skutku. Je přesvědčen, že se nejedná o přečin, ale pouze o přestupek, když skutečná způsobená škoda nedosahuje hranice 5.000,- Kč, jelikož k ceně dotykového skla nelze připočítávat náklady na opravu, které poškozená společnost nehradila.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2012, sp. zn. 7 To 316/2011, a současně i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 3 T 83/2011, zrušil, a podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že se obviněný v plném rozsahu zprošťuje obžaloby.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že dovolací argumentace nedovoluje přisvědčit důvodnosti uplatněné námitky nesprávného právního posouzení skutku, pokud jím byl obviněný uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Druhostupňový soud v uvedeném směru doplnil důkazní řízení o závěry odborného vyjádření znalce z oboru ekonomiky a na tomto podkladě určil celkovou výši způsobené škody součtem obvyklé ceny nového dotykového skla monitoru poškozeného terminálu včetně DPH (srov. rozh. Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 3 Tdo 1371/2006) ve výši 4.668,- Kč, a dále i nezbytných nákladů na provedení opravy v rozsahu 2 normohodin á 600,- Kč s výslednou částkou 5.868,- Kč, čímž byly dodrženy podmínky ustanovení §137 tr. zákoníku o stanovení výše způsobené škody. Na tomto závěru nemění nic skutečnost, že v daném případě nebyly vyúčtovány žádné náklady na provedení opravy poškozeného terminálu, jestliže byly pokryty dohodnutým smluvním paušálem, spojeným s výměnou celého monitoru hracího automatu. Účelně vynaložené náklady na uvedení poškozeného hracího zařízení v předešlý stav totiž představují pouze takové finanční výlohy, jaké by bylo zapotřebí objektivně vynaložit za účelem navrácení všech těch jeho původních funkčních vlastností, jakými se vyznačovalo před svým poškozením. Je tedy zřejmé, že za takového stavu věci bylo třeba v uvedeném směru vedle ceny poškozeného funkčního komponentu zohlednit i cenu odpovídajícího pracovního výkonu, nezbytného k jeho výměně.
S ohledem na výše uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného V. L. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2012, sp. zn. 7 To 316/2011, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jej bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Námitka obviněného týkající se výlučně způsobu aplikace ustanovení §137 tr. zákoníku o stanovení výše způsobené škody svou povahou pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spadá.
Podle §138 odst. 1 tr. zákoníku je škodou nikoli nepatrnou škoda dosahující částky nejméně 5.000,- Kč a současně nepřesahující částku 25.000,- Kč.
Škoda se chápe jako újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz, nedochází-li k naturální restituci.
Podle §137 odst. 1 tr. zákoníku se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav. Přiměřeně se postupuje při stanovení výše škody na jiné majetkové hodnotě.
Toto ustanovení upravuje stanovení výše škody způsobené trestným činem . Nelze-li výši škody zjistit podle obvyklé prodejní ceny (věta první), je třeba vycházet z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení v předešlý stav (věta druhá). Pokud lze věc opravit, restaurovat nebo jinak uvést do původního stavu, lze vycházet z účelně vynaložených nákladů na uvedení věci v předešlý stav (srov. R 32/1994), což je alternativa ve vztahu k obstarání stejné nebo obdobné věci. Která z těchto alternativ bude v posuzovaném případě použita, závisí na posouzení jejich vhodnosti při stanovení výše škody u konkrétní věci zejména z hlediska hospodárnosti. Stanovení výše škody podle účelně vynaložených nákladů na uvedení poškozené věci do stavu před jejím poškozením tedy přichází v úvahu zejména tehdy, pokud je z okolností zřejmé, že výše způsobené škody je ve značném nepoměru k celkové ceně poškozené věci nebo jde o poškození části většího funkčního celku , které se neprojeví na jeho prodejní ceně (např. drobné poškození karoserie motorového vozidla, rozbití jeho oken či světlometů, poškození vstupních dveří domu, rozbití jeho oken). Pro stanovení výše škody si musí soud opatřit potřebné důkazy , kterými mohou být v jednodušších věcech doklady od poškozeného, osvědčující způsob získání věci včetně její ceny, popř. odborné vyjádření k stanovení ceny věci v době a místě činu obvyklé, anebo ve složitějších případech znalecký posudek z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady (§105 tr. ř.). Obdobným způsobem je třeba postupovat při dokazování ceny věci stanovené s ohledem na účelně vynaložené náklady na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 – 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 1408 – 1411).
Obviněný totožné námitky uplatnil již v rámci svého řádného opravného prostředku a řízení o něm. Odvolací soud se těmito námitkami řádně zabýval. Doplnil dokazování vyžádáním odborného vyjádření, které vypracoval Jiří Klein, znalec z oboru ekonomiky, specializace ceny a odhady movitostí a oceňování zboží zahraniční elektroniky (č. l. 136). Z uvedeného znaleckého posudku vyplynulo, že k uvedení do původního stavu (zprovoznění) bude postačovat pouze výměna poškozeného dotykového skla dolního monitoru Elo Touch, terminálu E-gaming Multi Lotto Black Paerl s rozměry 38 cm x 30 cm x 3 mm, kdy obvyklá cena tohoto nového dotykového skla monitoru byla znalcem určena ve výši 4.668,- Kč včetně DPH. Současně znalec uvedl, že náklady na opravu a zapojení terminálu při uvedeném poškození zhodnotil na částku 1200,- Kč, tj. celkem 2 normohodiny po 600,- Kč. Odvolací soud pak stanovil výši způsobené škody částkou 5.868,- Kč, skládající se z ceny nového dotykového skla monitoru a nákladů na opravu hracího automatu ve výši 1.200,- Kč. „ Krajský soud přitom vycházel z úvahy, že dotykové sklo hracího automatu není běžným předmětem spotřeby, a proto při vypočtení výše škody vycházel z účelně vynaložených nákladů na uvedení věci v předešlý stav “ (odůvodnění napadeného rozsudku str. 3).
Nejvyšší soud se se závěry odvolacího soudu ztotožňuje. Škoda způsobená přisouzeným jednáním spočívala podle skutkových zjištění v roztříštění skleněné výplně monitoru hracího terminálu, kterýžto tak ztratil dočasně schopnost plnit svůj účel. Jinými slovy, roztříštění předmětné výplně ve svém důsledku bylo ztrátou funkčních vlastností většího funkčního celku, tj. hracího terminálu, a obviněný svým jednáním tento funkční celek poškodil (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 199, sp. zn. pod sp. zn. 7 Tz 82/99). Soudy správně vycházely z ustanovení §137 odst. 1 tr. zákoníku, kdy při stanovení výše škody vycházely při jejím určení z účelně vynaložených nákladů na uvedení celého hracího terminálu v předešlý stav. Pro určení výše nákladů přitom vycházel z odborného vyjádření z oboru ekonomiky, specializace ceny a odhady movitostí a oceňování zboží zahraniční elektroniky. Výše škody byla určena ve výši přesahující škodu nikoli nepatrnou ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 tr. zákoníku, a odvolací soud proto zcela správně jednání obviněného podřadil pod skutkovou podstatu přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku.
Odvolací soud dále uvedl, že „ skutečnost, že poškozená organizace v původním řízení nepožadovala náhradu škody za práci, kterou vyžadovala oprava hracího přístroje, není pro tuto úvahu rozhodná “ (str. 4 napadeného rozsudku). Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výši způsobené škody, neboť vyčíslil škodu v nižším rozsahu, než bylo učiněno soudem prvního stupně, přičemž zohlednil toliko a jen náklady, které by bylo zapotřebí vynaložit za účelem navrácení všech původních funkčních vlastností předmětného hracího terminálu . Je zcela samozřejmé, že součástí opravy hracího terminálu je nejen potřebný materiál, tj. nové dotykové sklo monitoru, ale i pracovní výkon spojený se samotnou jeho výměnou. Přestože tedy tyto náklady nebyly poškozenou původně vyúčtovány s ohledem na skutečnost, že byly pokryty dohodnutým smluvním paušálem, nelze k tomuto přihlížet, neboť součástí opravy je vždy i práce s ní spojená, kterou je třeba stejně jako každý jiný výkon činnosti ohodnotit.
Nejvyšší soud tak shledal námitky obviněného neopodstatněnými.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného V. L. odmítl . Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a