ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3589.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 3589/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyň a) Prof. PhDr. D. K., DrSc . a b) JUDr. D. H. , zastoupených JUDr. Dagmar Křesťanovou, advokátkou se sídlem v Brně, Kpt. Jaroše 1928/9, proti žalovanému Z. K. , zastoupenému JUDr. Jiřím Novákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60 (s adresou pro doručení Přerov, nám. T. G. Masaryka 222/11), o nahrazení projevu vůle uzavřít kupní smlouvu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 108 C 76/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. března 2010, č. j. 17 Co 285/2009-110, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyním na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.960,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Dagmar Křesťanové, advokátky se sídlem v Brně, Kpt. Jaroše 1928/9.
Odůvodnění:
Žalobkyně se z titulu předkupního práva podle §140 a §602 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “obč. zák.”) domáhaly, aby soud nahradil projev vůle žalovaného uzavřít s nimi kupní smlouvu v požadovaném znění, kterou na ně bude převedeno vlastnické právo k ideální ½ budovy č. p. 1173 nach ázející se na pozemku parc. č. 409 a dále ideální ½ pozemků parc. č. 409 a parc. č. 410, vše v katastrálním území Ž. (dále jen „předmětné nemovitosti“, resp. „nemovitosti“). Uváděly, že žalovaný jim sice předmětné nemovitosti nabídl ke koupi, avšak svou nabídku - poté, kdy ji akceptovaly - změnil, jemu zaslaný text kupní smlouvu nepodepsal a ani jim nesdělil číslo bankovního účtu pro složení kupní ceny. Kupní cenu proto v zákonné lhůtě složily do soudní úschovy.
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. dubna 2009, č. j. 108 C 76/2008-83, žalobu, jíž se žalobkyně (jako kupující) domáhaly nahrazení projevu vůle žalovaného (jako prodávajícího) uzavřít s nimi kupní smlouvu v požadovaném znění, zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. března 2010, č. j. 17 Co 285/2009-110, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že nahradil projev vůle žalovaného uzavřít se žalobkyněmi kupní smlouvu ve znění uvedeném ve výroku rozhodnutí, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že žalobkyně obdržely dne 30. 9. 2008 nabídku předkupního práva datovanou 25. 9. 2008, kterou jim žalovaný nabídl ke koupi svůj spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech, za kupní cenu 2,750.000,- Kč. Žalobkyně tuto nabídku žalovaného přijaly a sdělily mu to dopisem ze dne 4. 10. 2008, který obdržel dne 6. 10. 2008. Dne 30. 10. 2008 zaslal žalovaný žalobkyním písemnost označenou jako “Nabídka předkupního práva – změna podmínek”. V ní žalobkyním oznámil, že mění svou nabídku a za svůj spoluvlastnický podíl požaduje kupní cenu 4,500.000,- Kč. Žalobkyně na tuto písemnost reagovaly dopisem ze dne 4. 11. 2008, v němž uvedly, že se změnou podmínek nabídky předkupního práva nesouhlasí, novou nabídku považují za neplatnou a požadují, aby s nimi žalovaný uzavřel kupní smlouvu za podmínek uvedených v jeho nabídce z 25. 9. 2008. Současně ho požádaly o sdělení čísla účtu, na který mají poukázat kupní cenu 2,750.000,- Kč. Svůj postoj žalobkyně zopakovaly v dopise z 20. 11. 2008, kterým žalovanému zaslaly jimi podepsaný text kupní smlouvy (v pěti vyhotoveních). Vzhledem k nečinnosti žalovaného žalobkyně kupní cenu v částce 2,750.000,- Kč podle výše svých ideálních podílů složily do soudních úschov vedených ve prospěch žalovaného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 100 Sd 489/2008 a sp. zn. 100 Sd 490/2008.
Na základě těchto zjištění soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný neporušil žádné zákonné ustanovení týkající se předkupního práva a je výhradně na jeho vůli, zda svůj spoluvlastnický podíl prodá či nikoliv, popř. za jakých podmínek. Zákon mu žádnou kontraktační povinnost neukládá, a nelze mu ji stanovit ani na základě §43a a násl. ve spojení s §46 odst. 2 obč. zák., neboť v posuzovaném případě nebyly projevy účastníků na jedné a téže listině. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 33 Odo 633/2004, v němž Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že v případě, že dojde po učinění nabídky předkupního práva ke změně podmínek, je třeba, aby tato změna byla oznámena právním úkonem povinného výslovně adresovaným oprávněnému a učiněným stejnou formou, jakou byla učiněna nabídka původní, soud prvního stupně dovodil, že je právem žalovaného změnit podmínky, za kterých má být předkupní právo realizováno.
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně na základě zjištěného skutkového stavu věci dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro nahrazení projevu vůle žalovaného s uzavřením kupní smlouvy. Žalovaný je přijetím nabídky předkupního práva žalobkyněmi vázán, protože jeho nabídka - kromě toho, že splňovala všechny obecné náležitosti právního úkonu (§37 obč. zák.) - vyjadřovala i jeho vůli, být návrhem v případě jeho přijetí vázán ve smyslu §43a odst. 1 obč. zák. S odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1996/2005, a ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 33 Odo 633/2004 uvedl, že pro platné přijetí nabídky předkupního práva je třeba jak její písemné akceptace, tak vyplacení spoluvlastnického podílu v zákonné lhůtě dvou měsíců uvedené v §605 obč. zák. Protože žalobkyně nabídku žalovaného řádně přijaly a kupní cenu v zákonem stanovené lhůtě vyplatily, žalovaný nebyl oprávněn nabídku předkupního práva měnit, je jí vázán a je povinen kupní smlouvu se žalobkyněmi uzavřít.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Odvolacímu soudu v prvé řadě vytýká, že jeho skutkové zjištění, že změnil podmínky nabídky předkupního práva až poté, kdy žalobkyně jeho nabídku akceptovaly a vyplatily mu kupní cenu, nemá oporu v provedeném dokazování. Z předložených důkazů totiž jednoznačně vyplývá, že změna podmínek první nabídky byla žalobkyním doručena nejpozději 31. 10. 2008, tedy před tím, než složily kupní cenu do soudní úschovy (26. 11. 2008). Z toho vyplývá, že změnu podmínek učinil ještě před účinnou akceptací předkupní nabídky. Žalovaný prosazuje názor, že není ve věci pasivně legitimován; v případě porušení předkupního práva totiž může být nucen uzavřít kupní smlouvu pouze nabyvatel, na kterého povinný z předkupního práva převedl nemovitost, aniž ji před tím řádně nabídl ke koupi oprávněnému. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že je svou nabídkou předkupního práva vázán i v případě, kdy si dispozici s nabízenou věcí rozmyslel, a rozhodl se ponechat si ji. Kromě toho je přesvědčen, že nabídka předkupního práva ze dne 25. 9. 2008 byla pouze neformálním aktem a nepředstavovala ofertu ve smyslu §43a obč. zák., neboť v ní absentovala jeho vůle být nabídkou v případě jejího přijetí vázán. Nabídka je formulována tak, že teprve v případě jejího přijetí dojde k uzavření samostatné kupní smlouvy. Aby jí byl vázán, musela by mít formu jím podepsaného návrhu kupní smlouvy. Srozuměn není ani se závěrem odvolacího soudu, že není oprávněn učiněnou nabídku měnit. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (konkrétně na rozhodnutí ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1996/2005 a ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 33 Odo 663/2004) připomíná, že nabídka předkupního práva je přijata akceptací a vyplacením kupní ceny ve dvouměsíční lhůtě podle §605 obč. zák. a lze ji v případě změny podmínek předkupního práva písemným právním úkonem změnit. Z provedených důkazů vyplývá, že změnil podmínky předkupní práva dříve (konkrétně dne 31. 10. 2008), než žalobkyně vyplatily kupní cenu podle jeho první nabídky (26. 11. 2008). Nebyl tudíž v době, kdy podmínky předkupního práva změnil, učiněnou nabídkou vázán (nedošlo k jejímu platnému přijetí ze strany žalobkyň). Změnu podmínek provedl zákonem stanoveným způsobem a bylo na žalobkyních, zda nově učiněnou nabídku v nové dvouměsíční lhůtě přijmou či nikoliv. Vzhledem k tomu, že žalobkyně novou nabídku nepřijaly, nemohou se domáhat nahrazení projevu jeho vůle soudní cestou. Žalovaný prosazuje názor, že plnění žalobkyň do soudní úschovy nemá soluční účinky ve smyslu §568 obč. zák., neboť z důvodu neformálnosti jím učiněné nabídky nebyl mezi účastníky založen závazkový právní vztah (nebyl svou nabídkou vázán) a nemohlo tedy ani dojít k jeho splnění složením kupní ceny požadované v původní nabídce do soudní úschovy. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhly, aby dovolací soud dovolání zamítl, případně odmítl. Uvádějí, že žalovaný požádal dne 4. 6. 2010 o vydání kupní ceny ze soudní úschovy, čímž dal jednoznačně najevo svoji vůli dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu respektovat. Nabídku předkupního práva považují za perfektní, neboť obsahovala všechny zákonem stanovené náležitosti, a žalovaný v ní jednoznačně projevil svoji vůli být návrhem v případě jeho přijetí vázán; právo nabídku v průběhu dvouměsíční lhůty podle §605 obč. zák. odvolat či měnit si nevymínil. Akceptace nabídky před tím, než ji žalovaný změnil, měla za následek, že jí byl vázán po celou dobu, kterou zákon stanoví pro složení požadované kupní ceny. V opačném případě by totiž institut předkupního práva ztrácel smysl; povinný z předkupního práva by totiž mohl oprávněným donekonečna předkládat další a další nabídky předkupního práva.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a / a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady nebyly v dovolání namítány a z obsahu spisu se nepodávají.
V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalovaný zpochybnil právní závěry odvolacího soudu dovozující, že je po dobu, kterou zákon stanoví pro složení požadované kupní ceny, vázán učiněnou nabídkou předkupního práva (není oprávněn ji po akceptaci změnit), a že je ve věci pasivně legitimován.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §140 obč. zák., převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké (§116, 117). Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.
Podle §605 obč. zák., není-li dohodnuta doba, do kdy má být prodej proveden, musí oprávněná osoba vyplatit movitost do osmi dnů, nemovitost do dvou měsíců po nabídce. Uplyne-li tato doba marně, předkupní právo zanikne. Nabídka se vykoná ohlášením všech podmínek; jde-li o nemovitost, musí být nabídka písemná.
Podle §43a odst. 2 obč. zák. působí návrh od doby, kdy dojde osobě, které je určen. Návrh, i když je neodvolatelný, může navrhovatel zrušit, dojde-li projev o zrušení osobě, které je určen, dříve nebo alespoň současně s návrhem. Podle §43a odst. 3 obč. zák., dokud nebyla smlouva uzavřena, může být návrh odvolán, jestliže odvolání dojde osobě, které je určeno dříve, než tato osoba odeslala přijetí návrhu. Konečně podle §43a odst. 4 obč. zák. návrh nemůže být odvolán během lhůty, která je v něm stanovena pro přijetí, ledaže z jeho obsahu vyplývá právo jej odvolat i před uplynutím této lhůty nebo je-li v něm vyjádřena neodvolatelnost.
Pro posouzení, zda byl žalovaný svou nabídkou předkupního práva z 25. 9. 2008 vázán, resp. zda ji mohl ve lhůtě uvedené v §605 obč. zák. změnit, je významné, zda šlo o platný právní úkon (tzn. o řádnou nabídku předkupního práva). K otázce náležitostí nabídky předkupního práva se Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně vyjádřil (srovnej např. rozsudky ze dne 25. 8. 2003, sp. zn. 33 Odo 178/2003, a ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1996/2005). Přijal a odůvodnil závěr, že nabídka předkupního práva je jednostranný právní úkon zavázaného spoluvlastníka adresovaný oprávněnému spoluvlastníku. Protože jde o návrh na uzavření smlouvy, musí splňovat obecné náležitosti vyplývající pro právní úkony z §37 obč. zák. a současně musí ve smyslu §43a odst. l obč. zák. vyjadřovat vůli navrhovatele být návrhem vázán v případě jeho přijetí. Podle §605 věty třetí obč. zák. musí nabídka obsahovat oznámení všech podmínek, za kterých povinný z předkupního práva svůj podíl oprávněnému z předkupního práva nabízí (tj. vedle podstatných náležitostí kupní smlouvy, jako je předmět koupě a cena věci, i další podmínky či požadavky, za nichž má dojít k prodeji. K účinnému přijetí nabídky předkupního práva k nemovitosti pak nestačí pouhé prohlášení o přijetí nabídky, ale je třeba též, aby osoba oprávněná z předkupního práva vyplatila spoluvlastnický podíl (tj. uhradila požadovanou kupní cenu) v zákonné lhůtě.
Nabídka z 25. 9. 2008 je formulována jako „Nabídka předkupního práva“; žalovaný v ní žalobkyním prezentuje svůj záměr zcizit svůj spoluvlastnický podíl, označuje jak předmět převodu, tak požadovanou (resp. třetí osobou nabízenou) kupní cenu (2,750.000,- Kč) a vyzývá žalobkyně, aby mu ve lhůtě podle §605 obč. zák. sdělily své stanovisko k jeho nabídce s poučením, že podle §605 obč. zák. jsou coby oprávněné osoby povinny nemovitosti „vyplatit“ do dvou měsíců po nabídce. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že výše uvedená nabídka je řádnou nabídkou předkupního práva a zákonné podmínky předkupního práva jsou splněny. Jedná-li se o platnou nabídku předkupního práva, je jí žalovaný - jako osoba povinná z předkupního práva - po dobu určenou zákonem k jejímu platnému přijetí (§605 obč. zák.) vázán. Opačný závěr by vedl k popření smysluplnosti institutu předkupního práva. Povinný z předkupního práva by totiž mohl osobu oprávněnou z předkupního práva v průběhu dvouměsíční lhůty od učinění nabídky určené pro její akceptaci udržovat v neustálé nejistotě opětovnými změnami nebo odvoláváním jím učiněné nabídky předkupního práva. Tento závěr podpořil i Ústavní soud, jestliže ve svém nálezu ze dne 10. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 156/05, dovodil, že nabídka učiněná v rámci předkupního práva nepředstavuje klasický návrh na uzavření smlouvy vycházející z obecné občanskoprávní zásady smluvní volnosti. Zvláštní úprava lhůty určené pro přijetí nabídky předkupního práva v ustanovení §605 obč. zák. naznačuje zvláštní význam tohoto institutu, kterým zákon chrání spoluvlastníky v pozici osoby oprávněné z předkupního práva, aby měli dostatek času pro uplatnění tohoto svého práva. V daném případě navíc žalovaný přímo v textu nabídky předkupního práva vyjádřil svůj úmysl být jím učiněnou nabídkou po dobu dvou měsíců vázán, určil-li tuto dobu jako lhůtu pro sdělení stanoviska k využití předkupního práva a zároveň poučil žalobkyně o povinnosti kupní cenu ve lhůtě dvou měsíců uhradit. Z ustanovení §43a odst. 4 písm. a/ obč. zák. per analogiam vyplývá, že nemůže-li být návrh odvolán v průběhu lhůty, která v něm byla určena pro jeho přijetí, nemůže být v této lhůtě ani měněn. Vázanost povinné osoby jí učiněnou platnou nabídkou předkupního práva nepřipouštějící změny po dobu lhůty určené pro její přijetí však lze dovozovat - jak bylo výše vyloženo - již ze zvláštního charakteru institutu předkupního práva, tzn. bez ohledu na výše uvedený závěr.
V posuzovaném případě odvolací soud rozhodl v intencích shora uvedeného výkladu, uzavřel-li, že nabídka žalovaného ze dne 25. 9. 2008 představuje řádnou nabídku předkupního práva splňující náležitosti podle §37 i §43a obč. zák., že žalobkyně v zákonem stanovené dvouměsíční lhůtě nabídku přijaly, neboť vyplatily žádanou kupní cenu, čímž své předkupní právo úspěšně uplatnily, a že žalovaný byl svojí perfektní nabídkou vázán, neboť vyjadřovala vůli (§43a odst. 1 obč. zák.) být návrhem v případě jeho přijetí žalobkyněmi vázán.
Lze sice přisvědčit námitce žalovaného, že oporu v provedeném dokazování nemá zjištění odvolacího soudu, že žalobkyně složily požadovanou kupní cenu v částce 2,750.000,- Kč ve prospěch žalovaného do soudní úschovy před tím, než změnil podmínky nabídky předkupního práva. Jak ale z předchozího výkladu vyplynulo, tento chybný skutkový závěr odvolacího soudu nemá na právní posouzení věci vliv a vytýkané pochybení odvolacího soudu je tudíž z hlediska důvodnosti dovolání bezvýznamné (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, Svazek 1, pod č. C 8). Byl-li totiž žalovaný svojí nabídkou po dobu zákonné lhůty dvou měsíců vázán, je nepodstatné, zda ji změnil před nebo poté, co žalobkyně v této lhůtě kupní cenu vyplatily; jak bylo vyloženo výše, do uplynutí uvedené lhůty nemohl nabídku měnit. Odvolací soud nadto v popisné části odůvodnění svého rozhodnutí průběh skutkového děje shrnuje chronologicky správně (změna nabídky ze strany žalovaného předcházela výplatě kupní ceny žalobkyněmi podle původní nabídky).
Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. spatřuje žalovaný rovněž v chybném právním závěru, že je ve věci pasivně legitimován. Namítá, že zákon vymezuje možnosti nahrazení projevu vůle pouze v případě smlouvy o smlouvě budoucí podle §50a obč. zák., při rozhodování spoluvlastníků v rámci hospodaření se společnou věcí podle §139 obč. zák. a konečně v případě porušení předkupního práva podle §603 obč. zák., kdy se však oprávněný z předkupního práva nemůže domáhat nahrazení projevu vůle k uzavření kupní smlouvy vůči povinnému z předkupního práva, nýbrž pouze po nabyvateli.
Otázkou, zda podstata předkupního práva umožňuje osobě oprávněné domoci se po osobě povinné z předkupního práva prodeje věci, se Nejvyšší soud zabýval již opakovaně. Ve své již ustálené judikatuře (srovnej např. rozsudky ze dne 18. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2728/2009, sp. zn. 28 Cdo 3059/2009 a sp. zn. 28 Cdo 2673/2009, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3478/2009 a sp. zn. 28 Cdo 3834/2009, ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1119/2010, ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 710/2010, ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4285/2009, ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 33 Cdo 1674/2011, a usnesení ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. 33 Cdo 1359/2011, a ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3755/2009) v typově obdobných případech vyslovil závěr, že osoba oprávněná z předkupního práva se může - v případě, kdy jsou splněny zákonné předpoklady plynoucí z předkupně právního vztahu - úspěšně u soudu domoci nahrazení projevu vůle osoby povinné z předkupního práva uzavřít s ní kupní smlouvu, jestliže tato zůstala po platné akceptaci nabídky a vyplacení kupní ceny nečinná, popř. odmítla s ní smlouvu uzavřít. Uvedený závěr vyplývá z charakteru institutu předkupního práva (odporovalo by smyslu předkupního práva, aby povinný mohl oprávněného „šikanovat“ stále novými nabídkami předkupního práva) a obstál i v rovině ústavněprávní (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 3190/09, ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3192/09, a ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. III. ÚS 3191/09).
Ve světle shora uvedeného výkladu pak neobstojí námitka žalovaného, že plnění žalobkyň do soudní úschovy nemělo soluční účinky ve smyslu §568 obč. zák. Jak bylo vyloženo výše, nabídka žalovaného představovala řádnou nabídku předkupního práva, kterou žalobkyně právě plněním do soudní úschovy platně přijaly a naplnily tak zákonné předpoklady předkupního práva.
Lze uzavřít, že rozsudek, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a jeho obsahového vymezení správný. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. jako nedůvodné zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo zamítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobkyním náklady, které jim vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 5.200,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. e/, §10 odst. 3, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. 2. 2012), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 600,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2010), s připočtením částky 1.160,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávněné podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 21. června 2012
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu