ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.37.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 37/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně E-KLASS, s.r.o. se sídlem v Kopřivnici, Erbenova 627, identifikační číslo 25828665, zastoupené JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem v Brně, Poštovská 8c, proti žalované AM-Regul Group, s.r.o . se sídlem v Kopřivnici, Česká 24/599, identifikační číslo 26215985, zastoupené Mgr. Filipem Jakovidisem, advokátem se sídlem v Rychvaldu, Bohumínská 1553, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Novém Jičíně pod sp. zn. 16 C 160/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2011, č. j. 57 Co 148/2011-152, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Filipa Jakovidise, advokáta se sídlem v Rychvaldu, Bohumínská 1553.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2011, č. j. 57 Co 148/2011-152, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. listopadu 2010, č. j. 16 C 160/2009-105, jímž byla zamítnuta žaloba o určení vlastnictví žalobkyně ke specifikovaným nemovitostem, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., protože hodnocením v něm obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Bez významu je tudíž výtka žalobkyně, že soudy obou stupňů zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže neprovedly všechny jí navržené důkazy, neboť představuje uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Ten sice může výjimečně přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit, ovšem je tomu tak pouze v případech, kdy otázka, zda je či není řízení před soudy nižších stupňů postiženo vadami, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura 7/2004, nebo nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07 a ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 944/09). O takovou situaci v posuzovaném případě zjevně nejde, neboť se nejedná bezprostředně o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu; není proto splněna podmínka existence právní otázky zásadního významu. Přihlížet nelze ani k výhradám žalobkyně ke správnosti a úplnosti skutkových zjištění, z nichž soudy obou stupňů při rozhodování vycházely (konkrétně k dovolací námitce, že v řízení nebylo spolehlivě prokázáno, že žalovaná uhradila kupní cenu za převáděné nemovitosti). Použití dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. je v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno.
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu vymezeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. dovolatelka zpochybňuje především právní závěr odvolacího soudu, že jako prodávající nebyla oprávněna odstoupit od kupní smlouvy, jestliže žalované (kupující) neposkytla přiměřenou lhůtu k uhrazení kupní ceny; namítá přitom, že odvolací soud věc nesprávně poměřoval ustanoveními občanského zákoníku, ačkoli se jedná o právní vztah dvou podnikatelských subjektů, který měl být posouzen podle obchodního zákoníku. Na žalobkyní zpochybňovaném právním závěru však rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Odvolací soud (vycházeje ze zjištění, že žalovaná prostřednictvím M. P. zaplatila kupní cenu za převáděné nemovitosti jednateli žalobkyně) totiž uzavřel, že žalobkyně nemohla od kupní smlouvy platně odstoupit pro nesplnění závazku žalované zaplatit jí kupní cenu, neboť žalovaná tento svůj závazek splnila. Zpochybňuje-li žalobkyně správnost právního závěru odvolacího soudu, že kupní smlouva, na základě které převedla na žalovanou vlastnické právo k nemovitostem, není neplatná pro rozpor s dobrými mravy, činí tak výhradně prostřednictvím skutkových námitek, že soudy nevzaly náležitě v úvahu provázanost zúčastněných osob či úmysl jejího tehdejšího jednatele ponechat si částku složenou jako kupní cenu pro sebe. Neuplatňuje tím - jak mylně dovozuje - avizovaný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., nýbrž opět nezpůsobilý dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, odvolací soud uložil povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 5.000,- Kč (§2 odst. 1, §5 písm. b/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 1.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 30. ledna 2012
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu