ECLI:CZ:NS:2012:4.ND.417.2011.1
sp. zn. 4 Nd 417/2011-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobce: B. V. , proti žalované: ČR – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, o žalobě na obnovu řízení a žalobě pro zmatečnost proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 28. 11. 2000, č. j. 11 C 63/98-146 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2001, č. j. 30 Co 100/2001-224, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 2/2010, o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze podle §16 odst. 1 o. s. ř. takto:
Soudci JUDr. Karel Podolka, JUDr. Jaroslav Bureš a soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmila Říhová, Mgr. Dagmar Javůrková, JUDr. Romana Vostrejšová, JUDr. Milena Opatrná, JUDr. Jitka Horová a JUDr. Leandra Zilvarová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Ncp 673/2011.
Odůvodnění:
Žalobce vznesl podáním ze dne 23. 12. 2010 (soudu doručeno dne 10. 1. 2011; č. l. 4) námitku podjatosti buď všech soudců Vrchního soudu v Praze a nebo vybraných soudců tohoto soudu. Dále v něm uvedl, že zdůvodnění podjatosti soudců pak upřesní, až mu vedení Vrchního soudu v Praze poskytne na základě jeho žádosti o informaci o komunistické minulosti soudců tohoto soudu. K výzvě Krajského soudu v Praze tuto námitku doplnil podáním ze dne 1. 2. 2011 (soudu doručeno dne 3. 2. 2011; č. l. 13), z něhož se plyne, že podjatost soudců Vrchního soudu v Praze je podle žalobce dána nálezem Ústavního soudu I. ÚS 517/2010. Ze zveřejněného seznamu Ministerstvu spravedlnosti ČR vyplývá, že u Vrchního soudu v Praze převládají členové (eventuálně kandidáti) mírně řečeno represivní organizace KSČ. Jelikož je žalobce politický poškozenec zločinů komunismu, jsou tito soudci vůči němu podjatí. Bolševická arogance vrchního soudu je podle žalobce dána tzv. „rozhodnutím č. j. sin2/11 z 12. m.“. O těchto skutečnostech se žalobce dozvěděl zejména dne 20. 1. 2011, kdy získal seznam soudců, kteří nemají v justici s ohledem na členství v KSČ co pohledávat. Dosud o žalobci rozhodovaly pouze osoby s tímto režimem nedílně svázané, a měly proto zájem na bagatelizaci represí vůči žalobci.
Po předložení věci Vrchnímu soudu v Praze napadla uvedená věc do senátu 1 Co, v němž rozhodují JUDr. Ludmila Říhová, Mgr. Dagmar Javůrková, JUDr. Karel Podolka, JUDr. Jitka Horová a JUDr. Leandra Zilvarová, který je zastoupen senátem 3 Co ve složení JUDr. Romana Vostrejšová, JUDr. Jaroslav Bureš, JUDr. Milena Opatrná, JUDr. Jitka Horová a JUDr. Leandra Zilvarová.
Z písemného vyjádření všech dotčených soudců se podává, že tito nemají k věci, ani k účastníkům řízení žádný vztah a nejsou jim známy okolnosti, které by je vylučovaly z projednávání a rozhodování věci.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle §16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Předem je nutné podotknout, že v souladu s §15a odst. 3 o. s. ř. je nepřípustné, aby účastník řízení bez dalšího namítal podjatost celého soudu, když podstatnou náležitostí námitky podjatosti je přesné označení soudce (přísedícího), proti němuž námitka směřuje a uvedení důkazů prokazujících takové tvrzení účastníka řízení. Případná podjatost je výsledkem osobního vztahu soudce k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, proto je tento poměr nutno zjišťovat individuálně u každého soudce zvlášť.
K důvodům vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř. je třeba uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
V nálezu Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10, Ústavní soud mimo jiné vyslovil též to, že členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, a proto míru nezávislosti a nestrannosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalé členství v KSČ) je nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. Účastník řízení tedy musí ohledně každého soudce, jehož podjatost by chtěl namítnout, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž by měl za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen. Možné námitky podjatosti soudce však přirozeně vyžadují splnění všech podmínek vyloučení soudce z projednávání a rozhodování konkrétní věci v souladu s příslušným ustanovením daného procesního řádu.
V uvedeném nálezu Ústavní soud rovněž konstatoval, že smyslem základního práva na informace (na poskytnutí údaje o členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989) není a nemůže být snaha - v rozporu s tzv. lustračním zákonem - (např.) zbavit soudce - členy v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 jejich funkce. Podmínkou funkce soudce není neexistence soudcova členství v KSČ. V tomto nálezu stejně jako v jiných rozhodnutích (viz např. sp. zn. IV. ÚS 682/09, sp. zn. III. ÚS 2336/08) o ústavních stížnostech s obdobnou argumentací Ústavní soud totiž poukázal na to, že otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon zakotvuje princip, podle nějž prosté členství v někdejší KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu.
Uvedený zákon, resp. z něj vyvoditelný princip, že prosté členství v KSČ není skutečností, jež by vylučovala mimo jiné soudce z rozhodovacího procesu, Ústavní soud chápe a musí respektovat jako výsledek společenského konsenzu stran vypořádání se s minulostí. Proto není možno z právního hlediska akceptovat tezi žalobce, že by soudci - dřívější členové KSČ - věc žalobce nemohli rozhodovat.
Míru nezávislosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalou angažovanost v KSČ) je tudíž nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. V usnesení sp. zn. IV. ÚS 682/09 Ústavní soud například dovodil, že z bývalého členství určité osoby v KSČ nelze bez dalšího dovozovat, že by nemohla nezaujatě posoudit restituční případy.
Zbývá tedy posoudit konkrétní okolnosti případu, resp. intenzitu namítaných skutečností z hlediska možného vlivu na rozhodování soudce. Okolnost, že žalobce tvrdí, že u Vrchního soudu v Praze převládají soudci, kteří byli členové či kandidáti KSČ, a jsou proto ve vztahu k žalobci jako osoby svázané s bývalým komunistickým režimem podjatí, neboť žalobce je podle svého tvrzení politický poškozenec zločinů komunismu, nelze bez dalšího považovat za takovou skutečnost, jež by sama působila na soudce do té míry, že by věc žalobce nebyli schopni spravedlivě rozhodovat.
Nejvyšší soud v projednávané věci dodává, že případný závěr o podjatosti uvedených soudců Vrchního soudu v Praze by se musel opírat o existenci jejich vlastního konkrétně definovatelného zájmu na výsledku řízení. Objektivním důvodem zpochybnění nestrannosti soudce nemůže být pouhý odkaz na jeho skutečnou či údajnou politickou angažovanost v minulosti. Žalobcem prosazovaný extenzivní výklad ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. by ve svém důsledku mohl znemožnit projednávání věcí týkajících se politických, ekonomických a vůbec společenských poměrů před listopadem 1989. Určitou podjatost by totiž v takových případech bylo možné vytknout prakticky všem soudcům, kteří před rokem 1989 zaujímali k poměrům za minulého režimu vyhraněná stanoviska, ať již pozitivní nebo negativní (srov. rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 553/03, sp. zn. I. ÚS 722/05, sp. zn. III. ÚS 1075/09 a dále zejm. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st 21/05, navazující usnesení sp. zn. I. ÚS 2142/07, sp. zn. I. ÚS 237/06, sp. zn. IV. ÚS 218/06 atd.).
Z podaného výkladu je patrné, že okolnosti namítané žalobcem nemohou objektivně založit podjatost jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze. (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3268/10).
Podle Nejvyššího soudu tedy lze v krátkosti shrnout, že v posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudci, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci či k účastníkům. Žalobce ve svém podání neuvádí relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudců Vrchního soudu v Praze. Z jeho podání je patrno, že podrobuje kritice členství jmenovaných soudců v bývalé Komunistické straně Československa.
Ve výše uvedeném smyslu proto nebyly shledány důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Ncp 673/2011 byli vyloučeni výše jmenovaní soudci a soudkyně tohoto soudu. Za tohoto stavu senát Nejvyššího soudu rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec