ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1038.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 1038/2012-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. září 2012 o dovolání obviněných Ing. J. J. a M. J. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2011, sp. zn. 7 To 467/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 234/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 1 T 234/2010, byli obvinění Ing. J. J. a M. J. uznáni vinnými ze spáchání přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §208 odst. 2 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustili tím, že společným jednáním ve dnech 28. 6. 2010, 12. 7. 2010, 30. 8. 2010 a 6. 9. 2010 bránili a nejméně do 24.1.2011 stále brání obchodní společnosti Lawstav, s.r.o., se sídlem ve V., P., zastoupené jednatelem M. L., ke vstupu a prohlídce rodinného domu na ulici H. ve V., jenž je ve výlučném vlastnictví obchodní společnosti Lawstav, s.r.o., tak, jak jim bylo stanoveno na základě usnesení o návrhu na předběžné opatření Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 6. 2010, č. j. 9 C 294/2009 – 76, které se stalo vykonatelným dne 25. 6. 2010 ve smyslu ustanovení §76d písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.
Za popsané jednání byli obvinění Ing. J. J. a M. J. shodně odsouzeni podle §208 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §208 odst. 1 tr. zákoníku, §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku, §69 odst. 1 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 50 denních sazeb po 300,- Kč (tj. celkem 15.000,- Kč), přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře 2 měsíců.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 1 T 234/2010, podali oba obvinění společné odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 9. 2011, sp. zn. 7 To 467/2011, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2011, sp. zn. 7 To 467/2011, podali následně obvinění Ing. J. J. a M. J. prostřednictvím své obhájkyně společné dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obvinění v dovolání namítli, že není pravdou, že by bránili obchodní společnosti Lawstav, s.r.o., ve vstupu a prohlídce předmětného rodinného domu. Podle jejich přesvědčení usnesení o předběžném opatření nemůže být vykonatelné, u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 270/2009 probíhá řízení o určení vlastnictví k předmětné nemovitosti, které dosud nebylo pravomocně skončeno. Dle obviněných v řízení nebyla prokázána objektivní ani subjektivní stránka trestného činu kladeného jim za vinu. Obvinění jsou toho názoru, že usnesení o předběžném opatření Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. 9 C 294/2009, trpí formálními vadami, pro něž nemůže být vykonatelným. Dále obvinění zdůraznili, že soudní řízení o vyklizení předmětných nemovitostí dosud nebylo pravomocně skončeno a odkázali přitom na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. II. ÚS 413/04.
Z uvedených důvodů obvinění závěrem svého dovolání navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby přikázal Okresnímu soudu ve Vyškově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, příp. aby dovolání obviněných vyhověl a rozhodl ve věci sám rozsudkem.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obvinění ve svém dovolání uplatnili dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že většina námitek uváděných obviněnými v dovolání byla již uplatňována v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání, jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud České republiky i v případě obviněných Ing. J. J. a M. J.
Obvinění v dovolání z hlediska daného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právně relevantně uplatnili námitku, že v rámci předmětného trestního řízení nebyla prokázána objektivní a subjektivní stránka trestného činu kladeného jim za vinu.
V průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obvinění, což ani oni sami nepopírají, bránili a stále brání obchodní společnosti Lawstav, s.r.o., zastoupené jednatelem M. L., ve vstupu a prohlídce rodinného domu na ulici H. ve V., a to i přes předběžné opatření Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 6. 2010, č. j. 9 C 294/2009 – 76, kterým jim bylo uloženo, aby každé pondělí v měsíci v době od 14.00 hodin do 17.00 hodin umožnili firmě Lawstav, s.r.o., vstup a prohlídku příslušných nemovitostí. Obvinění své jednání odůvodňují tím, že dle jejich názoru dané předběžné opatření není vykonatelné, neboť proti němu podali řádné odvolání.
Podle ustanovení §76d o. s. ř. usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, je vykonatelné vyhlášením. Nedošlo-li k vyhlášení, je vykonatelné, jakmile bylo
a) vydáno, jedná-li se o předběžné opatření podle §76a a 76b,
b) doručeno tomu, komu ukládá povinnost, jedná-li se o předběžné opatření podle §76.
Jak uvedl již nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, usnesení o návrhu na předběžné opatření Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 6. 2010, č. j. 9 C 294/2009 – 76, se stalo vykonatelným dne 25. 6. 2010 ve smyslu shora citovaného ustanovení §76d písm. b) o. s. ř., kdy bylo obviněným doručeno.
Je třeba zdůraznit, že zákonná úprava předběžného opatření je speciální úpravou, odůvodněnou požadavkem na možnost rychlého a pružného výkonu rozhodnutí. Rozhodnutí o tom, že by se usnesení o nařízení předběžného opatření mělo stát vykonatelným až po jeho právní moci, je tedy již z jeho podstaty vyloučeno.
Z hlediska vykonatelnosti předběžného opatření je tak zcela irelevantní, zda proti němu obvinění podali včasné odvolání či nikoliv. Nejvyšší soud České republiky se ztotožnil s názorem nalézacího i odvolacího soudu v tom, že obvinění z charakteru rozhodnutí o předběžném opatření věděli nebo museli vědět, že toto rozhodnutí je předběžně vykonatelné a jejich obhajobu je proto nutno hodnotit jako ryze účelovou.
Pokud se týká námitky obviněných, že soudní řízení o vyklizení předmětných nemovitostí dosud nebylo pravomocně skončeno s odkazem na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. II. ÚS 413/04, k této námitce Nejvyšší soud České republiky uvádí, že citovaný nález Ústavního soudu České republiky na případ projednávané trestní věci nedopadá. Ústavní soud ve zmíněném nálezu dospěl mimo jiné k závěru, že za předpokladu, že je vedeno civilní řízení o žalobě pronajímatele na vyklizení bývalého nájemce, a to až do doby uplynutí soudem stanovené lhůty k vyklizení bytu, nelze bez dalšího připustit, že by se bývalý nájemce (či jinak dříve k užívání bytu legitimovaná osoba) setrváváním v předmětném bytě dopouštěl trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru. Tento náhled na danou problematiku považuje Ústavní soud za zásadní i při vědomí možného zneužití shora uvedených občanskoprávních institutů ochrany práv bývalého nájemce. Otázka, zda, kdy a za jakých okolností je bývalý nájemce povinen vyklidit byt, je výsostně věcí občanskoprávní, a není nutné ani vhodné, aby do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím civilního soudu k vyklizení bytu ve věci zasahovaly orgány činné v trestním řízení. Trestní právo má z podstaty práva ultima ratio místo pouze tam, kde jiné prostředky ochrany práv fyzických a právnických osob jsou vyčerpané, neúčinné nebo nevhodné. V předmětné věci sice probíhá u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 9 C 294/2009 civilní spor o vyklizení rodinného domu na ulici H. ve V., který není dosud pravomocně ukončen, avšak výše zmíněným předběžným opatřením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 6. 2010, č. j. 9 C 294/2009 – 76, které se stalo vykonatelným dne 25. 6. 2010, bylo oběma obviněným uloženo, aby obchodní společnosti Lawstav, s. r. o., umožnili ve stanovené době vstup a prohlídku příslušné nemovitosti, která je ve výlučném vlastnictví této obchodní společnosti. Obvinění však rozhodnutí soudu o předběžném opatření záměrně nerespektovali a obchodní společnosti Lawstav, s. r. o., prohlídku dané nemovitosti neumožnili, a to za situace, kdy vedou ohledně této nemovitosti dlouhodobé soudní spory a opakovaně se odmítají podřizovat soudním rozhodnutím.
Pokud tedy obvinění úmyslně, opakovaně a dlouhodobě odmítají umožnit vstup oprávněnému vlastníku do jeho nemovitosti, odmítají respektovat předběžné opatření soudu a jiná soudní rozhodnutí, není pochyb o tom, že neoprávněně brání oprávněné osobě v užívání domu. Jak uvedl již nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, skutečnost, že tak činí opakovaně, dlouhodobě, vědomě, úmyslně a při nerespektování soudních rozhodnutí a práv oprávněného vlastníka svědčí o tom, že jejich jednání přesahuje stupeň nepatrnosti společenské škodlivosti a je nutné je považovat za trestné.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obvinění svým předmětným jednáním popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku nalézacího soudu naplnili všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §208 odst. 2 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, příslušný skutek byl objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Dalším dovolacím důvodem, který obvinění uplatnili v podaném mimořádném opravném prostředku, je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Ve své první části má tento dovolací důvod zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněným nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná. Pro úplnost je třeba dodat, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán a není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval námitky obviněných uvedené v odvolání za nedůvodné a podané odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, je zřejmé že odvolání obviněných podrobil meritornímu přezkumu a obviněným nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu by obvinění nemohli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v této první části žádnými námitkami naplnit.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., Nejvyšší soud České republiky vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolací důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto na toto odůvodnění (viz. výše) odkazuje.
Na základě výše uvedených skutečností je možno učinit závěr, že obviněnými uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod uplatněné zákonné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. a stojí mimo jejich rámec. Obvinění na jedné straně deklarovali zákonné dovolací důvody podle citovaného ustanovení, avšak uplatnili námitky, které je svým obsahem nenaplňují, nespadají pod ně a nijak jim neodpovídají.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněných Ing. J. J. a M. J. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. září 2012
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal