ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1144.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 1144/2012-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. září 2012 o dovolání obviněného Ing. J. R. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 31 To 11/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 112/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 11. 2011, sp. zn. 6 T 112/2011, byl obviněný Ing. J. R. uznán vinným ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 2, 4 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zákon“), kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že
v L. jako jediný společník a jednatel obchodní společnosti ALEC jr, s.r.o., uzavřel se Citibank Europe plc dne 11. 4. 2008 smlouvu o úvěru na částku ve výši 5.000.000,- Kč určený na nákup pozemků v průmyslové zóně v L. v katastrálním území P. a v rozporu s uzavřenou smlouvou použil úvěrové peníze na chod společnosti ALEC jr, s.r.o., pozemky žádné nenakoupil a věřitele nepožádal o souhlas k jinému použití úvěrových peněz, když k čerpání úvěru v celém rozsahu došlo dne 16. 4. 2008, úvěr nesplácel a Citibank Europe plc se sídlem v ČR, P., S., B., způsobil škodu v nesplacené části vyčerpaného úvěru ve výši 1.201.548,565 Kč.
Za popsané jednání byl obviněný Ing. J. R. odsouzen podle §250b odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, podle §58 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen a podle §59 odst. 1 tr. zákona byla stanovena zkušební doba v trvání čtyř let. Současně byla poškozená Citibank Europe plc podle §229 odst. 2 tr. řádu odkázána se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 11. 2011, sp. zn. 6 T 112/2011, podali odvolání obviněný i státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci, o kterých rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 31 To 11/2012, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), f) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného Ing. J. R. uznal vinným ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 2, 4 písm. b) tr. zákona na tom skutkovém základě, že:
v L. jako jediný společník a jednatel obchodní společnosti ALEC jr, s.r.o., uzavřel s Citibank Europe plc dne 11. 4. 2008 smlouvu o úvěru na částku ve výši 5.000.000,- Kč určený na nákup pozemků v průmyslové zóně v L. v katastrálním území P. a v rozporu s uzavřenou smlouvou použil úvěrové peníze jinak, pozemky žádné nenakoupil a věřitele nepožádal o souhlas k jinému použití úvěrových peněz, když možnost čerpání úvěru nastala dne 16. 4. 2008, peníze vyzvedl v hotovosti dne 22. 4. 2008, úvěr řádně nesplácel a Citibank Europe plc způsobil škodu v nesplacené části vyčerpaného úvěru ve výši 1.201.548,65 Kč.
Za dané jednání byl obviněný odsouzen podle §250b odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, podle §58 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen a podle §59 odst. 1 tr. zákona byla stanovena zkušební doba v trvání čtyř let. Současně byla poškozená Citibank Europe plc podle §229 odst. 1 tr. řádu odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 31 To 11/2012, podal obviněný Ing. J. R. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v dovolání namítl, že skutek popsaný v odůvodnění napadeného rozsudku nenaplňuje zákonné znaky trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 2, 4 písm. b) tr. zákona po objektivní ani subjektivní stránce. Dle názoru dovolatele rozhodující soudy opřely své závěry o vině pouze o nepřímé důkazy, které však nejsou takové kvality, aby z nich bylo možno učinit jediný závěr a současně vyloučit možnost závěru jiného. Dále dovolatel uvedl, že přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je rozhodnutí vystaveno, se nedomáhá. Žádá, aby při rozhodování o dovolání byl skutkový stav dovolacím soudem vyhodnocen z toho hlediska, zda skutek či jiná okolnost skutkové povahy byly správně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně též právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Ke kvalifikaci podle §250b odst. 2, 4 písm. b) tr. zákona nevede podle dovolatele ani skutečnost, že část úvěrových prostředků (4 miliony Kč) z účtu vybral, když mu nebylo prokázáno, že by tyto prostředky použil bez souhlasu věřitele na jiný než určený účel, zvláště když prostředky v plné výši jistiny poskytnutého úvěru věřiteli na jeho účet vrátil. Trestný čin úvěrového podvodu je trestným činem úmyslným a tím, že nebylo možno uskutečnit jeho původní podnikatelský záměr, není možno prokazovat jeho úmysl použít úvěr k jinému než stanovenému účelu. Pro posouzení trestní odpovědnosti je dle mínění obviněného irelevantní, zda si poškozená banka zaúčtovala vrácenou částku na jiné nezajištěné úvěry, které společnost ALEC jr řádně čerpala. Z uvedených důvodů je dovolatel toho názoru, že jeho jednání bylo soudem nesprávně právně kvalifikováno, když nenaplňovalo znaky souzeného ani žádného jiného trestného činu.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že ačkoliv podatel deklaruje, že nežádá přezkoumání skutkového stavu, velká část jeho námitek směřuje proti kvalitě dokazování. Při posuzování důvodnosti námitek, podle kterých skutek nevykazuje objektivní ani subjektivní znaky trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 2, 4 písm. b) tr. zákona, je však nutno vycházet výlučně ze skutkového stavu jak byl vymezen v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí. Podle skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě obviněný použil úvěr na jiný než určený účel ve smyslu ustanovení §250b odst. 2 tr. zákona. Okolnost, že způsob skutečného použití peněz nebyl přesně zjištěn, nebrání dle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství závěru o vině trestným činem podle §250b odst. 2 tr. zákona. Pokud se týká škody, odvolací soud považoval za škodu pouze částku, ve které zůstal úvěr nesplacen a pokud za dlouhodobě špatné finanční situace společnosti ALEC jr, s.r.o., obviněný použil poskytnutý úvěr k jinému než stanovenému účelu, pak lze dle mínění státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství na jeho straně dovodit zavinění minimálně ve formě vědomé nedbalosti /§5 písm. a) tr. zákona/ ve vztahu ke skutečnosti, že úvěr zůstane zčásti nesplacen. Tvrzení dovolatele, že vrátil všechny vyčerpané úvěrové prostředky a že si je banka započetla na jiné nesplacené úvěry, nemá ve skutkových zjištěních učiněných soudy žádnou oporu a nelze k nim v dovolacím řízení přihlížet. Podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto skutek v podobě vymezené v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí vykazuje všechny objektivní i subjektivní znaky trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 2, 4 písm. b) tr. zákona.
Z uvedených důvodů státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil současně souhlas i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu /§265r odst.1 písm. c) tr. řádu/.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. řádu a v souladu s §265d odst. 2 tr. řádu, přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. řádu zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Námitku obviněného, že příslušný skutek byl nesprávně právně kvalifikován s tím, že jeho shora popsaným jednáním nedošlo k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 2, 4 písm. b) tr. zákona, je tak možno podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Trestného činu úvěrového podvodu se podle ustanovení §250b odst. 2, 4 písm. b) tr. zákona dopustil ten, kdo bez souhlasu věřitele nebo jiné oprávněné osoby použil úvěr, subvenci nebo dotaci na jiný než určený účel a způsobil takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Tato skutková podstata se vztahuje pouze k účelovým úvěrům, subvencím nebo dotacím. V zásadě platí, že pokud to není ve smlouvě o úvěru výslovně stanoveno, může dlužník peněžní prostředky získané od věřitele použít na jakýkoliv účel podle svého uvážení. Omezení může tedy vyplynout z úvěrové smlouvy, musí však v ní být výslovně stanoveno. Citovaný trestný čin je trestným činem úmyslným a úmysl nemusí směřovat ke způsobení škody, proto je pachatel trestný i v případě, že např. poskytnutý úvěr řádně splácí a věřiteli žádná škoda nevznikla. Způsobením značné škody se míní škoda ve výši nejméně 500.000,- Kč a k zavinění postačí nedbalost (srov. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, 1501, 1502 s.).
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu shledal, že v průběhu řízení bylo prokázáno, že obviněný jako jediný jednatel společnosti ALEC jr., s. r. o., uzavřel s poškozenou společností Citibank Europe plc dne 11. 4. 2008 smlouvu o úvěru ve výši 5.000.000,- Kč za účelem nákupu konkrétních nemovitostí podrobně specifikovaných ve skutkové větě výroku o vině rozsudku nalézacího soudu. Úvěr byl zajištěn krytím z další banky a na účet obviněného byl převeden dne 16. 4. 2008. Již dne 22. 4. 2008 obviněný z účtu vybral v hotovosti 4.000.000,- Kč. Dalším šetřením bylo následně zjištěno, že obviněný žádné pozemky nezakoupil, což sám ve své výpovědi potvrdil a dodal, že k nákupu nemovitostí nedošlo z důvodu poklesu zakázek, v důsledku čehož nebyla potřebná výstavba vlastní výrobní haly. Obviněný tak bez souhlasu věřitele vybrané peníze použil jinak. Z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 2, 4 písm. b) tr. zákona je přitom nepodstatné, k jakému jinému účelu peníze použil. V řízení rovněž vyšlo najevo, že finanční situace obchodní společnosti ALEC jr., s. r. o., byla dlouhodobě (a tedy i v době poskytnutí předmětného úvěru) velmi špatná a vedla k zahájení insolvenčního řízení, do kterého se přihlásilo celkem 64 věřitelů (Citibank Europe plc, Českomoravská hypotéční a záruční banka, a. s., další banky a zdravotní pojišťovny s celkovými dluhy v řádu desítek milionů korun).
Dle názoru Nejvyššího soudu ve shodě s názorem příslušných soudů obou stupňů i státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, z charakteru jednání obviněného není pochyb o tom, že jeho jednání bylo jednáním úmyslným, neboť si musel být vědom toho, že jím vlastněná společnost ALEC jr., s. r. o., nemá dostatek finančních prostředků, že nedojde k uzavření jím deklarované smlouvy o koupi předmětných nemovitostí. I přes uvedené skutečnosti však s poškozenou společností Citibank Europe plc uzavřel smlouvu o úvěru a v krátké době poskytnutý úvěr v hotovosti vybral a získané peníze použil jinak, tj. v rozporu s účelovým určením dle úvěrové smlouvy.
Jak vyplývá ze shora citovaného zákonného ustanovení §250b odst. 2, 4 písm. b) tr. zákona u pachatele trestného činu úvěrového podvodu se podle §250b odst. 2 tr. zákona nevyžadovalo, aby jeho úmysl směřoval ke způsobení škody, ale postačovalo, aby úmysl směřoval k použití úvěrových prostředků v rozporu s účelovým určením dle úvěrové smlouvy. K naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu by tak došlo i v případě, že by úvěr použitý v rozporu s účelovým určením byl následně řádně splacen. Pokud navíc takovým jednáním byla způsobena škoda jako znak některé z kvalifikovaných skutkových podstat podle §250b odst. 3 – 5 tr. zákona, pak postačovalo, aby pachatel tento následek zavinil z nedbalosti.
Za daného stavu věci se Nejvyšší soud ztotožnil s názorem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v tom, že pokud obviněný za velmi nepříznivé finanční situace společnosti ALEC jr., s. r. o., ve které byl jediným jednatelem, použil získaný úvěr k jinému než stanovenému účelu (tj. v rozporu s uzavřenou úvěrovou smlouvou), pak lze ve vztahu ke skutečnosti, že úvěr zůstane zčásti nesplacen (ke způsobení škody), dovodit na jeho straně zavinění minimálně ve formě vědomé nedbalosti ve smyslu ustanovení §5 písm. a) tr. zákona.
Pro úplnost je třeba dodat, že problematikou vyčíslení způsobené škody se velmi podrobně zabývaly nalézací i odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí, na která je v tomto směru možno beze zbytku odkázat.
Další v dovolání uplatněné námitky, kdy dle obviněného údajně nebylo prokázáno, že by vybrané prostředky použil bez souhlasu věřitele na jiný než určený účel, že všechny vyčerpané úvěrové prostředky vrátil a že si je banka započetla na jiné nesplacené úvěry jsou námitky čistě skutkové povahy a tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu zcela právně irelevantní.
Je tak možno učinit závěr, že obviněný Ing. J. R. jednáním popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku nalézacího soudu naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle ustanovení §250b odst. 2, 4 písm. b) tr. zákona, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, rozhodující soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím.
Nejvyšší soud na základě shora rozvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, proto dovolání obviněného Ing. J. R. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. září 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á