ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1272.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 1272/2012-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. listopadu 2012 o dovolání obviněného L. A. , proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 42 To 170/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 216/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 2 T 216/2011, byl obviněný L. A. uznán vinným ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od května 2009 do 15. 7. 2011, ve společně obývaném rodinném domě v N. V., N. M., okr. Ž. n. S., psychicky týral svoji manželku M. A., kterou neustále hlídal, kontroloval ji, kam jde, pravidelně kontroloval její telefon a výpisy z účtu za telefon, napadal ji velmi hrubými vulgárními slovními výrazy, a to i před dětmi „podívejte se na svoji mámu, jakou máte mámu kurvu“, obviňoval ji, že mu usiluje o život, pravidelně ji nutil, aby s ním několik hodin diskutovala o jejích nevěrách, když se jí vyptával, proč ho podváděla, kde to dělala, jak dlouho to trvalo a jaký z toho měla pocit, když se jeho psychický nátlak vůči ní vystupňoval v lednu 2010, kdy se dne 31. 1. 2010 poškozená pokusila o sebevraždu a následně byla léčena na Psychiatrické léčebně v J., přičemž v době od května 2010, kdy se léčila s rakovinou prsu na onkologii, jeho psychický nátlak pokračoval, neboť jí stále opakoval, že si za tuto nemoc může sama, že je rád, že to má a že spravedlnost konečně dosáhla svého, a nutil ji, aby navzdory svým zdravotním problémům s ním řešila majetkové vyrovnání v souvislosti s jejich rozvodem, kdy jí opakoval, že chce peníze, že jí zablokuje majetek, že z ní peníze dostane a ji dostane před soud.
Za uvedené jednání byl obviněný L. A. podle §199 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let.
Dále byl obviněný podle §226 písm. d) tr. ř. zproštěn podané obžaloby pro skutek spočívající v tom, že v blíže nezjištěný den v odpoledních hodinách koncem měsíce února 2009, ve společně obývaném rodinném domě v N. V., N. M., okr. Ž. n. S., poté, kdy nejprve v obývacím pokoji čistil svoji zbraň malorážku zn. Zbrojovka, vyzval svoji manželku M. A., aby s ním odešla do dětského pokoje, kde si sedl na postel, přičemž stále držel v ruce malorážku za hlaveň a poškozené nařídil, aby se před ním svlékla donaha a dle jeho pokynů se otáčela, což poškozená v obavě o svůj život učinila, v němž byl spatřován zločin vydírání podle ustanovení §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť obviněný nebyl pro nepříčetnost trestně odpovědný.
Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo obviněnému dále uloženo ochranné opatření - zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 1 ks zbraně malorážka zn. Zbrojovka, 1 ks zásobníku k této zbrani, 1 ks krabičky se 49 ks náboji zn. 22 LRSB standart, 2 ks krabiček s 50 ks náboji zn. 22 LRSB, 1 ks krabičky s 50 ks náboji zn. 22 ciclone Remingron, závěru z malorážné pušky, průkaz zbraně, které jsou v současné době uloženy u policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina ve Žďáru nad Sázavou, Oddělení služby pro zbraně a bezpečnostní materiál.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 2 T 216/2011, podal obviněný L. A. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, usnesením ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 42 To 170/2012, tak, že ho jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Následně podal obviněný L. A. prostřednictvím svého obhájce proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 42 To 170/2012, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že soud prvního stupně založil svá skutková zjištění především na výpovědi poškozené M. A. a především z ní dovodil intenzitu týrání vyžadovanou příslušnými ustanoveními tr. zákoníku. Dovolatel dále uvedl, že v době, kdy mělo docházet k týrání poškozené z jeho strany, bylo již psychické zdraví poškozené podlomeno a že neshody mezi manžely nevybočily z rámce běžných manželských rozepří, pokud poškozená uvádí, že jí obviněný vyhrožoval, že ji zažaluje kvůli vypořádání společného jmění manželů, jednalo se z jeho strany pouze o možnost uplatnění jeho legálního nároku. Obviněný tak byl shledán vinným činem jinak trestným, přestože nic takového nebylo v řízení před soudem prvního stupně dokázáno, soud dovodil toto údajné jednání obviněného pouze z nepřímých domněnek, které netvoří natolik souvislý řetězec důkazů, aby z něj bylo možno vyvodit závěr o vině obviněného. Dále obviněný uvedl, že se soud prvního stupně nevypořádal s otázkou, zda se obviněný po určitou blíže nespecifikovanou dobu nenacházel ve stavu zmenšené příčetnosti, dále namítl, že nebyly splněny podmínky pro uložení ochranného opatření - zabrání věci podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
Závěrem podaného dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 19. 9. 2012 Nejvyššímu soudu České republiky sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný L. A. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však v převážné míře nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Výhrady obviněného, že soud prvního stupně založil svá skutková zjištění především na výpovědi poškozené M. A. a že se soud dovodil jednání obviněného pouze z nepřímých domněnek, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování ze strany soudů co do jejich věrohodnosti či průkaznosti. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Pro úplnost je třeba dodat, že dle názoru Nejvyššího soudu České republiky soudy prvního i druhého stupně rozhodující ve věci dospěly ke správnému závěru, že obviněný L. A. svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku.
Obviněný v dovolání namítl, že soud prvního stupně založil svá skutková zjištění především na výpovědi poškozené M. A. a že obviněný tak byl shledán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí, přestože nic takového nebylo v řízení před soudem prvního stupně dokázáno a soud dovodil jednání obviněného pouze z nepřímých domněnek, které netvoří souvislý řetězec důkazů.
Nejvyšší soud České republiky konstatuje, že v průběhu daného trestního řízení bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný se dopustil vytýkaného jednání tak, jak je uvedeno ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně (pod bodem 1). K uvedeným námitkám se vyjádřil jak nalézací soud, když v odůvodnění rozsudku podrobně a přesvědčivě vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková tvrzení opřel, když za základ pro rozhodnutí ve výše uvedené věci vzal především výpověď svědkyně M. A., svědecké výpovědi svědků O. A., M. A. a Z. A., znalecký posudek PhDr. Jaroslava Veselého, znalce z oboru zdravotnictví, zdravotnická odvětví různá se specializací klinické psychologie, dále znalecký posudek MUDr. Marty Holanové, z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a dále listinné důkazy (viz s. 3-8 rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 2 T 216/2011), tak soud odvolací, když se v odůvodnění svého rozhodnutí ztotožnil s argumentací nalézacího soudu a odkázal na ni, a dále konstatoval, že nelze přisvědčit ani námitce obviněného, že se vztahy mezi obviněným a poškozenou vyhrotily až v souvislosti s vypořádáním společného jmění manželů, neboť lékařské zprávy z Psychiatrické léčebny Jihlava, z psychiatrické ambulance MUDr. Z. a z Rodinné poradny ve Ž. n. S. prokazují hluboké problémy již v roce 2009 a na počátku roku 2010 (viz s. 3-4 usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 42 To 170/2012). Dále odvolací soud správně uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, že odvolání obviněného směřuje do hodnocení důkazů, které je výsadním právem soudu prvního stupně a odvolací soud není oprávněn do něj zasahovat, jestliže není v rozporu se zásadami uvedenými v §2 odst. 6 tr. ř. Zásada volného hodnocení důkazů pak znamená, že zákon nestanoví žádná pravidla, pokud jde o míru důkazů, potřebných k prokázání určité skutečnosti, ani váhu jednotlivých důkazů. Rovněž s námitkou obviněného, že se soud prvního stupně nevypořádal s otázkou, zda se obviněný po určitou blíže nespecifikovanou dobu nenacházel ve stavu zmenšené příčetnosti, se odvolací soud podrobně vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí (viz s. 3-4 usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 42 To 170/2012) a dle názoru Nejvyššího soudu České republiky je nutno argumentaci odvolacího soudu přisvědčit.
Námitku, že nebyly splněny podmínky pro uložení ochranného opatření - zabrání věci podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ve spojení s §70 odst. 1 tr. zákoníku, sice nelze podřadit pod uplatněný zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně jí byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky, ve shodě s názorem odvolacího soudu, dovoláním napadené rozhodnutí však zjevně netrpí vadami uvedenými v §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., neboť obviněný L. A. prokazatelně užil ke spáchání trestného činu (zločinu vydírání podle ustanovení §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku) zbraně s příslušenstvím, v jeho vlastnictví jsou i zajištěné náboje a průkaz zbraně. Nalézací soud s ohledem na to, že obviněný byl pro nepříčetnost obžaloby zproštěn, správně dovodil zákonné podmínky uvedené v §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku pro uložení ochranného opatření - zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty – v rozsahu uvedeném v rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 2 T 216/2011.
Nejvyšší soud České republiky se proto ztotožnil s názorem soudů obou stupňů v tom, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky tak souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného L. A. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. listopadu 2012
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal