ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1373.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 1373/2012-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. prosince 2012 o dovolání obviněného P. C. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 3. 5. 2012 sp. zn. 13 To 162/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 4 T 149/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. C.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. 2. 2012 sp. zn. 4 T 149/2011 byl obviněný P. C. ve skupinové věci uznán vinným zločinem padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že v blíže nezjištěnou dobu koncem měsíce srpna 2010, v místě svého tehdejšího bydliště v bytě na ul. P. v P.-P., vyhotovil, nejméně 4 kusy jednostranných padělků bankovky v nominální hodnotě 500 CZK, sériového čísla, vyrobených v typu, s úmyslem vyrobit co nejvěrnější padělky bankovky s následným uvedením do oběhu jako pravých, klasifikované Českou národní bankou Praha, zkušebnou platidel stupněm nebezpečnosti č. 5 – neumělý padělek, vyhotovených postupem oskenováním rubové strany platidla a vytištěním na barevné inkoustové tiskárně na propagační tiskovinu, prostřednictvím počítače a multifunkčního zařízení umístěného ve svém bytě na ul. P. v P., když dne 28. 10. 2010 byly 4 kusy těchto padělků zajištěny policií ČR v rámci provedené domovní prohlídky v bytě P. C. v P. v ul. P., a dále v blíže nezjištěnou dobu, od konce měsíce srpna 2010 do 28. 10. 2010, v místě svého tehdejšího bydliště v bytě na ul. P. v P.-P., vyhotovil, nejméně 31 kusů padělků bankovky v nominální hodnotě 500 CZK, sériového čísla , vyrobených v typu, a to postupem oskenováním pravé bankovky, vytištěním padělků na barevné inkoustové tiskárně a dolepením částí stříbrné folie na padělky v úmyslu napodobit ochranný prvek bankovky – ochranný proužek okénkový, prostřednictvím počítače a multifunkčního zařízení umístěného ve svém bytě na ul. P. v P., když Česká národní banka Praha, zkušebna platidel klasifikovala padělky stupněm nebezpečnosti č. 4 – méně zdařilé padělky, a to vše v úmyslu padělky udat jako pravé, což také učinil a dosud nezjištěným způsobem je uvedl do oběhu, když
a) 20 kusů těchto padělků bankovky v nominální hodnotě 500 CZK vydal policii ČR dle §78 tr. řádu dne 17. 9. 2010 v rámci zadržení obviněný P. H., kdy jeden kus padělku bankovky v nominální hodnotě 500 CZK měl v době zadržení při sobě a 19 kusů padělků této bankovky vydal z místa svého bydliště v P., G.,
b) 1 kus tohoto padělku bankovky v nominální hodnotě 500 CZK nezjištěným způsobem předal dále a jako pravou bankovku padělek udal obviněný M. F., dne 16. 9. 2010 v trafice na ul. 1. l. v P.,
c) 1 kus tohoto padělku bankovky v nominální hodnotě 500 CZK nezjištěným způsobem předal dále a jako pravou bankovku padělek udali společně obviněný M. F. a obviněný P. H. dne 16. 9. 2010 v trafice na ulici T. v P.,
d) 3 kusy těchto padělků bankovky v nominální hodnotě 500 CZK předal nezjištěným způsobem dále a jako pravé bankovky se padělky pokusil neúspěšně udat obviněný M. F. dne 17. 9. 2010 v trafice na ul. T. v P.,
e) 1 kus tohoto padělku bankovky v nominální hodnotě 500 CZK předal nezjištěným způsobem dále jako pravou bankovku a padělek byl zajištěn dne 26. 9. 2010 v tržbě GE Money Bank, a. s. na n. R. v P.,
f) 1 kus tohoto padělku bankovky v nominální hodnotě 500 CZK předal nezjištěným způsobem dále jako pravou bankovku a byl zajištěn dne 11. 10. 2010 v tržbě obchodní společnosti VEOLIA Transport Východní Čechy, a. s., se sídlem N. O., Ch.,
g) 1 kus tohoto padělku bankovky v nominální hodnotě 500 CZK předal nezjištěným způsobem dále jako pravou bankovku a byl zadržen dne 22. 9. 2010, prostřednictvím obchodní společnosti Agency of Security FENIX CIT, a. s. (nyní Loomis Czech Republic a.s.) se sídlem Č. B., R., v tržbě benzinové čerpací stanice OMV ČR, s.r.o., P., ul. H. ze dne 22. 9. 2010,
h) 1 kus tohoto padělku bankovky v nominální hodnotě 500 CZK předal nezjištěným způsobem dále jako pravou bankovku a byl zadržen dne 2. 10. 2010 obsluhou benzinové čerpací stanice v K., kterou provozuje obchodní společnost TANK ONO, s.r.o. se sídlem P., D., při přepočítávání hotovosti z výherních automatů umístěných na této stanici,
i) 1 kus tohoto padělku bankovky v nominální hodnotě 500 CZK předal nezjištěným způsobem dále jako pravou bankovku a byl zadržen dne 8. 10. 2010, při hotovostní platbě na přepážce GE Money Bank, a. s., ul. H., B. předložitelem F. K., bytem M., B.,
j) 1 kus tohoto padělku bankovky v nominální hodnotě 500 CZK předal nezjištěným způsobem dále jako pravou bankovku a byl zadržen dne 23. 10. 2010 obchodní společnosti Group 4 Securicor Cash Services CZ, a. s., N. K., P. při zpracování tržby z prodejny obchodní společnosti CCC Boty Czech Republic, s.r.o. se sídlem P. – S., B., umístěné v P., M. n.
Za to byl obviněný P. C. odsouzen podle §233 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, k jehož výkonu byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §70 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, konkrétně zde specifikované multifunkční tiskárny a stolního počítače. Dále byl spolu s dalšími spoluobviněnými P. H. a M. F. podle §228 odst. 1 tr. ř. zavázán k povinnosti nahradit společně a nerozdílně zde uvedeným poškozeným náhradu škody ve stanovené výši.
Proti uvedenému rozsudku podal odvolání též obviněný P. C., přičemž Krajským soudem v Hradci Králové, pobočkou v Pardubicích bylo rozhodnuto ve veřejném zasedání dne 3. 5. 2012 usnesením sp. zn. 13 To 162/2012 podle §256 tr. ř. o zamítnutí odvolání všech třech obviněných.
Obviněný P. C. následně proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal k Nejvyššímu soudu prostřednictvím svého obhájce dovolání s tím, že uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že ve věci bylo vydáno rozhodnutí, jenž spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel nejdříve rekapituloval obsah odsuzujícího rozsudku a následně uvedl, že jeho právní námitky směřují proti kvalifikaci skutkového stavu, zjištěného v rámci dosavadního řízení, když důvodem je nesprávné posouzení skutku podle hmotného práva. Je přesvědčen, že skutek a potažmo okolnosti skutkové podstaty nebyly v jeho případě správně posouzeny, resp. správně kvalifikovány podle ustanovení hmotného práva. Napadá výroky o vině i trestu, neboť zločinu podle §233 odst. 2 tr. zákoníku se nedopustil. Tato okolnost mu nebyla jednoznačně prokázána. Je pravdou, že ofotil jeden výtisk bankovky v hodnotě 500 CZK, tato mu byla zapůjčena, ale její snímek se nepodařil. Vyhotovené čtyři výtisky roztrhal a zapůjčenou bankovku vrátil jejímu majiteli. Žádných 31 kusů nerozmnožil a tím méně je předával do veřejného oběhu. Nebyly brány v úvahy svědecké výpovědi v tomto směru. Skutková podstata zločinu podle §233 odst. 2 tr. zákoníku vyžaduje spáchání v úmyslu přímém a zároveň předpokládá prokázání většího množství padělků a rovněž, zda byla činnost ojedinělá, či déle trvající.
V závěru dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Pardubicích k novému projednání.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém písemném podání sdělila, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovila souhlas s rozhodnutím dovolacího soudu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou, prostřednictvím obhájce a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Nejprve bylo nutno posoudit otázku, zda v dovolání uváděné námitky naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř . je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení ( srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03 ). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu ( srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, za nějž byl dovolatel odsouzen. Dovolatel pak s poukazem na tento dovolací důvod musí namítat, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu musí uplatnit tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
Na tomto místě je třeba prohlásit, že ačkoli důvodem dovolání obviněného byl dovolací důvod podle §265b odst. g) tr. ř., tak v podaném mimořádném opravném prostředku nejsou specifikovány výhrady k hmotně právnímu posouzení spáchaného jednání, resp. k jednotlivým znakům příslušné skutkové podstaty zločinu padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 tr. zákoníku. V návaznosti na to je třeba uvést, že pouhé uvedení dovolacího důvodu bez potřebného upřesnění, v čem je konkrétně spatřován, není relevantním uplatněním dovolacího důvodu. Pro úplnost lze podotknout, že k problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak z obsahu podaného mimořádného opravného prostředku zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou výše konstatovány, směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání se nepředkládá žádná konkrétní námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci soudy zjištěného jednání obviněného. Dovolatel vůči rozhodnutí odvolacího soudu fakticky namítá pouze nesprávné zjištění skutkového stavu věci, např. tvrzením, že zločin za nějž byl odsouzen nespáchal, bankovky v počtu 31 kusů nerozmnožil a nedával je do oběhu apod. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto ani není oprávněn se jimi zabývat.
Nejvyšší soud pak v této souvislosti již vícekrát konstatoval, že opakuje-li dovolatel své skutkové námitky znovu v dovolacím řízení (jež ve své podstatě převzal z odvolání), ač se jimi odvolací soud dostatečně zabýval, a to jenom proto, že není spokojen s výsledkem trestního řízení, nezbývá než prohlásit, že se dovolatel míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se nejedná o hmotně právní posouzení skutku, resp. skutkového stavu zjištěného nalézacím soudem.
Pouze pro úplnost je třeba na základě předloženého spisu zdůraznit, že mezi skutkovými zjištěními, která nalézací soud po zhodnocení provedených důkazů učinil a odvolací soud se s nimi ztotožnil, a právním posouzením věci, není dán žádný rozpor. Skutkové závěry soudů jsou opřeny o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů, zejména výpovědí svědků, znaleckého posudku z oboru kriminalistiky, odvětví ověřování pravosti platidel, odborných vyjádření, protokolu o domovní prohlídce, jakož i ostatních důkazů. Na jejich podkladě soudy pak dospěly k opodstatněnému závěru o vyvrácení obhajoby obviněného C. ohledně toho, že se na trestné činnosti nepodílel.
Je tak zřejmé, že soudy se ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech proto Nejvyšší soud odkazuje na příslušné pasáže odůvodnění předmětných rozhodnutí obou soudů nižších stupňů. Zároveň lze prohlásit, že se v tomto případě rozhodně nejedná o situaci, kdy jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takové rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04 ).
Bylo tedy možno učinit závěr, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Dovolatel sice ve svém dovolání tento dovolací důvod deklaroval, ale uplatnil pouze námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dovolání obviněného P. C. odmítl podle ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění ustanovení §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. ř. ).
V Brně dne 12. prosince 2012
Předseda semátu:
JUDr. František H r a b e c