ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.138.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 138/2012-78
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2012 dovolání obviněné M. S. a obviněného R. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. 12 To 501/2010, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 3 T 282/2009, a rozhodl takto:
Dovolání obviněné M. S. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Dovolání obviněného R. V. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 3 T 282/2009, byla obviněná M. S. uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, zčásti samostatným jednáním a zčásti ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona za jednání uvedené pod body 1-7) výroku o vině, a obviněný R. V. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona.
Těchto trestných činů se obvinění dopustili tím, že
l) obvinění M. S., R. V. se dvěma dalšími pachateli se společným jednáním
podíleli na výrobě psychotropní látky metamfetamin z prekursoru efedrin tak, že obviněný F. S. předal obžalované M. S. v přesně nezjištěné době dne 13. 5. 2008 okolo 21:30 hodin v místě jejího posledního bydliště: P. – M., ul. V. cca jeden kilogram prekursoru efedrin za účelem, aby z tohoto pro jmenovaného obžalovaná M. S. vyrobila psychotropní látku metamfetamin, přičemž tento začala obžalovaná vyrábět v přesně nezjištěné době dne 14. 5. 2008 v domě nacházejícím se na adrese: okres M., M., ul. O. (v místě trvalého bydliště osoby: M. N.), následně výrobu metamfetaminu přesunula do místa svého trvalého bydliště: okres M., obec T. (jedná se o místo trvalého bydliště obžalované J. H.), konkrétně do zděného přístavku nacházejícího se nalevo od uvedeného domu, nacházejícího se na parcele, zapsaného na listu vlastnictví, přičemž na toto místo se dne 15. 5. 2008 v době okolo 16:45 hodin dostavil obžalovaný R. V., který zde obviněné s výrobou metamfetaminu pomáhal a dne 15. 5. 2008 v době okolo 22:52 hodin se na místo dostavil obviněný F. S., který si zde od obžalované S. převzal cca 170 gramů vyrobené psychotropní látky metamfetamin a následně se obžalovaná M. S. společně s obžalovaným R. V. dne 16. 5. 2008 v době od 12:30 do 13:00 hodin přesunula do Hlavního města Prahy za účelem nákupu jódu potřebného k výrobě metamfetaminu a na místo výroby metamfetaminu, do obce T., se poté dne 16. 5. 2008 v přesně nezjištěné době od 17:00 do 22:25 hodin vrátili obžalovaní R. V. společně s obžalovaným J. Ch., kteří zde následně do dne 18. 5. 2008 cca 21:18 hodin vyrobili dalších cca 310 gramů metamfetaminu, které si poté od obžalované M. S. převzal v místě jejího posledního bydliště dne 18. 5. 2008 v době okolo 23:32 hodin obviněný F. S.,
2) obviněná M. S. samostatně:
a) v přesně nezjištěné době dne 11. 9. 2008 od cca 01:59 hodin do přesně nezjištěné doby dne 12. 9. 2008, v domě nacházejícím se na adrese: okres N., K. Z., v místě trvalého bydliště osoby: J. K., vyrobila z volně prodejných léků obsahujících prekursor pseudo-efedrin psychotropní látku metamfetamin v přesně nezjištěném množství,
b) v přesně nezjištěné době dne 17. 9. 2008 od cca 22:43 hodin do 18. 9. 2008 cca 20:33 hodin v domě nacházejícím se na adrese: okres N., K. Z., v místě trvalého bydliště osoby: J. K., vyrobila z volně prodejných léků obsahujících prekursor pseudo-efedrin psychotropní látku metamfetamin v přesně nezjištěném množství,
3) obviněná M. S. s dalším pachatelem společným jednáním
v přesně nezjištěné době dne 1. 10. 2008 od cca 00:19 hodin do 2. 10. 2008 do cca 05:00 hodin v bytě, nacházejícím se ve 4. patře domu na adrese: P. – N. M., ul. Š., který v té době přechodně užíval Z. R., vyrobili z volně prodejných léků obsahujících prekursor pseudo-efedrin psychotropní látku metamfetamin v přesně nezjištěném množství,
4) obviněná M. S. samostatně
v přesně nezjištěné době dne 7. 10. 2008 od cca 23:21 hodin do 8. 10. 2008 do cca 11:00 hodin v číselně neoznačeném bytě, nacházejícím se ve 2. patře domu na adrese: P. – N. M., ul. R., který v té době přechodně užíval Z. R., vyrobila z volně prodejných léků obsahujících prekursor pseudo-efedrin psychotropní látku metamfetamin v přesně nezjištěném množství,
5) obviněná M. S. s další pachatelkou společným jednáním
a) v přesně nezjištěné době dne 19. 10. 2008 od cca 21:55 hodin do cca 05:00 hodin dne 22. 10. 2008, v místě trvalého bydliště obž. S.: okres M., obec T. (jedná se o místo trvalého bydliště obžalované J. H.), konkrétně ve zděném přístavku nacházejícím se nalevo od uvedeného domu (blíže popsán v bodu 1), vyrobily z volně prodejných léků obsahujících prekursor pseudo-efedrin psychotropní látku metamfetamin v přesně nezjištěném množství,
b) v přesně nezjištěné době od nejméně 11:27 hodin dne 26. 10. 2008 do přesně nezjištěné doby dne 28. 10. 2008, v místě trvalého bydliště obž. S.: okres M., obec T. (jedná se o místo trvalého bydliště obžalované J. H.), konkrétně ve zděném přístavku nacházejícím se nalevo od uvedeného domu (blíže popsán v bodu I.1), vyrobily z volně prodejných léků obsahujících prekursor pseudo-efedrin psychotropní látku metamfetamin v přesně nezjištěném množství,
6) obviněná M. S. s dalšími dvěma pachateli společným jednáním
v přesně nezjištěné době od cca 04:43 hodin 5. 11. 2008 do přesně nezjištěné doby dne 9. 11. 2008, v místě trvalého bydliště obž. S.: okres M., obec T. (jedná se o místo trvalého bydliště obžalované J. H.), konkrétně ve zděném přístavku nacházejícím se nalevo od uvedeného domu (blíže popsán v bodu 1), vyrobili z volně prodejných léků obsahujících prekursor pseudo-efedrin psychotropní látku metamfetamin v přesně nezjištěném množství,
7) obviněná M. S. s další pachatelkou společným jednáním
v přesně nezjištěné době od 17. 11. 2008 do 12:20 hodin dne 18. 11. 2008, kdy došlo k jejich zadržení Policií České republiky, v místě trvalého bydliště obž. S.: okres M., obec T. (jedná se o místo trvalého bydliště obžalované J. H.), konkrétně ve zděném přístavku nacházejícím se nalevo od uvedeného domu (blíže popsán v bodu 1),vyráběly z volně dostupných léčiv obsahujících pseudo-efedrin psychotropní látku metamfetamin, přičemž při výrobě dospěly do stadia izolace prekursoru (farmaceutického pseudo-efedrinu) z léků, což vyplývá jednak z následného Předběžného Odborného vyjádření Kriminalistického ústavu Praha ze dne 19. 11. 2008 pod Č.j.: KUP-7070/CB-2008, kterým bylo dále stanoveno, že ve všech níže uvedených stopách, které byly kromě jiných zajištěny při následné domovní prohlídce dne 18. 11. 2008 a předložených ke zkoumání, a to:
- stopa číslo 23 - 1 tlakový hrnec z hliníkové slitiny, o objemu cca 6 litrů, obsahující žlutou kapalinu neutrálního pH,
- stopa číslo 36 - 1 plastová odměrka (mensura), obsahující pastovitou mokrou hmotu žluté barvy, nezjištěné hmotnosti, neutrálního pH,
- stopa číslo 37 - 1 plastový kanystr s nasazenou nádobou, upravenou k filtrování, plátěná filtrační plachetka, na které je filtrační koláč z pastovité mokré žluté hmoty, neutrálního pH, v plastovém kanystru nezjištěné množství kapaliny,
se ve všech případech nachází farmaceutický pseudo-efedrin, kdy následným Odborným vyjádřením Kriminalistického ústavu Praha ze dne 8. 4. 2009 pod Č.j: KUP-7418/CB-2008 z oboru chemie, bylo dále kromě jiného stanoveno, že shora uvedené stopy (23, 36 a 37 obsahovaly celkem 41784,3 mg látky pseudoefedrin, což odpovídá zpracování minimálně 142 blistrů po 12 tabletách léku NEUROFEN Stop Grip, přičemž v předložených stopách bylo však přítomno celkem 418143,9 mg látky ibuprofen, což by odpovídalo zpracování celkem 174 blistrů po 12 tabletách tohoto léku,
přičemž metamfetamin je jako látka psychotropní, uvedená v příloze č. 5 zákona číslo 167/1998 Sb., zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, látka efedrin, stejně jako látka pseudo-efedrin jsou jako prekursory uvedeny v kategorii 1 přílohy I Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 nebo v kategorii 1 přílohy Nařízení Rady (ES) č. 111/2005, přičemž nakládání s tímto prekursorem upravuje zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
Obviněná M. S. byla za výše popsaný trestný čin odsouzena podle §187 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl roku, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazena do věznice s ostrahou. Dále jí byl podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí uvedených ve výčtu o 36 položkách, a dále podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zákona trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 1 ks notebooku zn. HP Pavilion DV 6500, černé barvy s napájecím kabelem černé barvy zn. HP a tašky na notebook zn. ASUS černé barvy.
Obviněný R. V. byl za výše uvedený trestný čin odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem.
Na základě včas podaných odvolání obviněných M. S., J. Ch., P. H., F. S. a R. V. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. 12 To 501/2010, podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu (ve vztahu k obv. F. S.) napadený rozsudek ohledně všech obviněných v celém rozsahu zrušil a za podmínek §259 odst. 3 písm. b) tr. řádu znovu rozhodl ohledně obviněných M. S. a R. V. tak, že obviněnou M. S. uznal vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona za jednání uvedené pod body 1 - 7 výroku o vině a obviněného R. V. uznal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona za jednání uvedené pod bodem 1 výroku o vině.
Uvedených trestných činů se obvinění M. S. a R. V. dle výroku o vině rozsudku odvolacího soudu dopustili tím, že
l) obvinění M. S., R. V. a J. Ch. se společným jednáním
podíleli na výrobě psychotropní látky metamfetamin z jednoho kilogramu prekursoru efedrin, kterou začala obžalovaná M. S. vyrábět v přesně nezjištěné době dne 14. 5. 2008 v domě nacházejícím se na adrese: okres M., M., ul. O. (v místě trvalého bydliště osoby: M. N.), následně výrobu metamfetaminu přesunula do místa svého trvalého bydliště: obec T., okres M., konkrétně do zděného přístavku nacházejícího se nalevo od uvedeného domu, nacházejícího se na parcele, zapsaného na listu vlastnictví, přičemž na toto místo se dne 15. 5. 2008 v době okolo 16:45 hodin dostavil obžalovaný R. V., který zde obviněné s výrobou metamfetaminu pomáhal a dne 15. 5. 2008 v době okolo 22:52 hodin se na místo dostavila další osoba, která si zde od obžalované S. převzala cca 170 gramů vyrobené psychotropní látky metamfetamin a následně se obžalovaná M. S. společně s obžalovaným R. V. dne 16. 5. 2008 v době od 12:30 do 13:00 hodin přesunula do Hlavního města Prahy za účelem nákupu jódu potřebného k výrobě metamfetaminu a na místo výroby metamfetaminu, do obce T., se poté dne 16. 5. 2008 v přesně nezjištěné době od 17:00 do 22:25 hodin vrátili obžalovaní R. V. společně s obžalovaným J. Ch., kteří zde následně do dne 18. 5. 2008 cca 21:18 hodin vyrobili dalších cca 310 gramů metamfetaminu, které si poté od obžalované M. S. převzala v místě jejího posledního bydliště dne 18. 5. 2008 v době okolo 23:32 hodin další osoba,
2) obviněná M. S. samostatně:
c) v přesně nezjištěné době dne 11. 9. 2008 od cca 01:59 hodin do přesně nezjištěné doby dne 12. 9. 2008, v domě nacházejícím se na adrese: okres N., K. Z., v místě trvalého bydliště osoby: J. K., vyrobila z volně prodejných léků obsahujících prekursor pseudo-efedrin psychotropní látku metamfetamin v přesně nezjištěném množství,
d) v přesně nezjištěné době dne 17. 9. 2008 od cca 22:43 hodin do 18. 9. 2008 cca 20:33 hodin v domě nacházejícím se na adrese: okres N., K. Z., v místě trvalého bydliště osoby: J. K., vyrobila z volně prodejných léků obsahujících prekursor pseudo-efedrin psychotropní látku metamfetamin v přesně nezjištěném množství,
3) obviněná M. S.
v přesně nezjištěné době dne 1. 10. 2008 od cca 00:19 hodin do 2. 10. 2008 do cca 05:00 hodin v bytě, nacházejícím se ve 4. patře domu na adrese: P. – N. M., ul. Š., který v té době přechodně užíval Z. R. vyrobila z volně prodejných léků obsahujících prekursor pseudo-efedrin psychotropní látku metamfetamin v přesně nezjištěném množství,
4) obviněná M. S. samostatně
v přesně nezjištěné době dne 7. 10. 2008 od cca 23:31 hodin do 8. 10. 2008 do cca 11:00 hodin v číselně neoznačeném bytě, nacházejícím se ve 2. patře domu na adrese: P. – N. M., ul. R., který v té době přechodně užíval Z. R., vyrobila z volně prodejných léků obsahujících prekursor pseudo-efedrin psychotropní látku metamfetamin v přesně nezjištěném množství,
5) obviněná M. S.
a) v přesně nezjištěné době dne 19. 10. 2008 od cca 21:55 hodin do cca 05:00 hodin dne 22. 10. 2008, v místě jejího trvalého bydliště v obci obec T., okres M., konkrétně ve zděném přístavku nacházejícím se nalevo od uvedeného domu, vyrobily z volně prodejných léků obsahujících prekursor pseudo-efedrin psychotropní látku metamfetamin v přesně nezjištěném množství,
b) v přesně nezjištěné době od nejméně 11:27 hodin dne 26. 10. 2008 do přesně nezjištěné doby dne 28. 10. 2008, v místě jejího trvalého bydliště v obci T., okres M., konkrétně ve zděném přístavku nacházejícím se nalevo od uvedeného domu, vyrobily z volně prodejných léků obsahujících prekursor pseudo-efedrin psychotropní látku metamfetamin v přesně nezjištěném množství
6) obviněná M. S. a obviněná P. H. společným jednáním
v přesně nezjištěné době od cca 04:43 hodin 5. 11. 2008 do přesně nezjištěné doby dne 9. 11. 2008, v místě trvalého bydliště obž. S.: obec T., okres M., konkrétně ve zděném přístavku nacházejícím se nalevo od uvedeného domu (blíže popsán v bodu 1), vyrobily z volně prodejných léků obsahujících prekursor pseudo-efedrin psychotropní látku metamfetamin v přesně nezjištěném množství,
7) obviněná M. S. a obviněná P. H. společným jednáním
v přesně nezjištěné době od 17. 11. 2008 do 12:20 hodin dne 18. 11. 2008, kdy došlo k jejich zadržení Policií České republiky, v místě trvalého bydliště obž. S.: obec T., okres M., konkrétně ve zděném přístavku nacházejícím se nalevo od uvedeného domu, vyráběly z volně dostupných léčiv obsahujících pseudo-efedrin psychotropní látku metamfetamin, přičemž při výrobě dospěly do stadia izolace prekursoru (farmaceutického pseudo-efedrinu), když ve všech níže uvedených stopách, které byly kromě jiných zajištěny při následné domovní prohlídce dne 18. 11. 2008 a předloženy ke zkoumání, a to:- stopa číslo 23 - 1 tlakový hrnec z hliníkové slitiny, o objemu cca 6 litrů, obsahující žlutou kapalinu neutrálního pH,- stopa číslo 36 - 1 plastová odměrka (mensura), obsahující pastovitou mokrou hmotu žluté barvy, nezjištěné hmotnosti, neutrálního pH, a stopa číslo 37 - 1 plastový kanystr s nasazenou nádobou, upravenou k filtrování, plátěná filtrační plachetka, na které je filtrační koláč z pastovité mokré žluté hmoty, neutrálního pH, v plastovém kanystru nezjištěné množství kapaliny, se ve všech případech nacházel farmaceutický pseudo-efedrin, kdy uvedené stopy obsahovaly celkem 41 784,3 mg látky pseudoefedrin, což odpovídá zpracování minimálně 142 blistrů po 12 tabletách léku NEUROFEN Stop Grip, z čehož by bylo možno vyrobit cca 30,1 chloridu metamfetaminu (Pervitinu),
přičemž metamfetamin je jako látka psychotropní, uvedená v příloze č. 5 zákona číslo 167/1998 Sb., zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, látka efedrin, stejně jako látka pseudo-efedrin jsou jako prekursory uvedeny v kategorii 1 přílohy I Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 nebo v kategorii 1 přílohy Nařízení Rady (ES) č. 111/2005, přičemž nakládání s tímto prekursorem upravuje zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. 12 To 501/2010, byla obviněná M. S. odsouzena podle §187 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byla zařazena podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona do věznice s ostrahou, a dále podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákon a k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí konkrétně uvedených ve výčtu o 36 položkách. Obviněný R. V. byl tímto rozsudkem odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem.
Prostřednictvím svých obhájců podali obvinění M. S. a R. V. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. 12 To 501/2010, ve lhůtě podle §265e tr. řádu, dovolání.
Obviněná M. S. napadla rozhodnutí soudu druhého stupně s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), k) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku především uvedla, že nemohla být v roce 2010 odsouzena za jednání podle již neplatného trestního zákona a že ve výrokové části napadených rozsudků soudů obou stupňů měla být uvedena zákonná kvalifikace spíše podle §283 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., to vše ale za předpokladu naplnění znaku skutkové podstaty dle dikce „ve značném rozsahu“, což však není její případ. S ohledem na postup odvolacího soudu (ve výroku odkaz v závorce „ve vztahu k obžalovanému F. S.“) dle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu, nedošlo k naplnění podmínek dle §259 odst. 3, písm. b) tr. řádu pro možné nové rozhodnutí, jelikož došlo k souběžnému porušení základních zásad trestního řízení ať již ve vztahu k hmotnému, tak i procesnímu právu. Dle dovolatelky odvolací soud porušil zásadu kontradiktornosti, zásadu „beneficium cohaesionis“, jakož i zásadu „quod non est in actis, non est in mundo“ a zásadu „in dubio pro reo“. Odvolací soud tedy nemohl znovu rozhodnout za použití §259 odst. 3 tr. řádu, neboť skutkový stav ve vztahu k materiální podmínce „značného rozsahu“ ani nemohl být správně zjištěn, odvíjí-li se od jednání spoluobžalovaného F. S., v jehož případě však věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatelka dále upozornila na absenci objektivního zjištění, zda a kdy vůbec existoval sporný „kilogram efedrinu“, aby mohlo být potvrzeno, že se skutečně jednalo o efedrin, jakož i na absenci zjištění jakéhokoliv množství finálního produktu, který měla údajně vyrobit.
Pokud jde o skutek popsaný pod bodem 7) výroku o vině, dovolatelka namítla, že jednání popsané pod tímto bodem spíše naplňuje skutkovou podstatu dle §284 tr. zákona (zřejmě míněno tr. zákoníku), než dle §283 tr. zákoníku.
Skutky popsané pod body 2) – 6) výroku o vině označila dovolatelka za „virtuální realitu“ s ohledem na důkazy, které byly v průběhu trestního řízení provedeny. Poukázala na to, že odvolací soud pouze „doplnil“ obsah rozsudku soudu prvního stupně o citace nepřímých důkazů, sám však tyto důkazy neprovedl (viz podmínka ust. §259 odst. 3 písm. b) tr. řádu). Tímto postupem odvolacího soudu dle dovolatelky došlo k zatížení napadeného rozsudku zmatečností, neboť odvolací soud neplnil skutkovou a materiální podstatu „dezinterpretace důkazů“ a sekundárně porušil zásadu kontradiktornosti. Jestliže odvolací soud hodlal použít citace z odposlechů telefonních hovorů, bylo jeho povinností předvolat a vyslechnout všechny osoby, které v těchto odposleších figurují; jestliže tak neučinil, nebyly splněny podmínky pro postup podle §259 odst. 3 tr. řádu.
Rozsudek soudu prvního stupně je dle názoru dovolatelky nepřezkoumatelný a zatížen „záplatováním“ provedeným odvolacím soudem. Ten tuto závadu neodstraňuje z důvodu selhání funkce soudu druhého stupně, když nerespektoval apelační a revizní princip. Dovolatelka nadto celý postup orgánů činných v trestním řízení považuje za vydírání, neboť na ni byl vyvíjen nátlak, přičemž orgány činné v trestním řízení porušily zákaz selekce důkazů, což je v rozporu s nálezem Ústavního soudu III.ÚS 617/2000. U skutků specifikovaných pod body 2) – 6) uvedla, že zcela absentuje materiální důkaz o naplnění skutkové podstaty trestného činu a je tedy zjevné, že rozhodnutí soudů obou stupňů ohledně těchto skutků spočívají na nesprávném právním posouzení a chybném hmotně právním posouzení při nedostatku existujícího zavinění.
Ve vztahu ke skutku pod bodem 1) výroku o vině dovolatelka především poukázala na faktickou důkazní situaci, kde dle jejího názoru nebyl zajištěn žádný vzorek z údajného kilogramu efedrinu, nebylo zajištěno odpovídající množství pervitinu, o němž by bylo nesporně zjištěno, že byl vyroben přímo z efedrinu, dvě svědecké výpovědi – nepřímé důkazy, byly před soudem odvolány, hlavní postava jednání pod bodem 1) (F. S.) nebyla odsouzena a věc byla vrácena k novému řízení. Toto jednání bylo dle jejího názoru zahrnuto do sporných rozsudků pouze proto, aby byla uměle navýšena hmotně právní podmínka skutkové podstaty „ve větším rozsahu“.
Dovolatelka zdůraznila, že došlo ke kombinovanému porušení zásady kontradiktornosti – přeceňování odvolaných výpovědí svědků z přípravného řízení, jež byly k důkazu přečteny soudem, tedy nepředloženy a neobhájeny obžalobou, zásady „beneficio cohaesionis“, když soud postupoval odlišně od osoby F. S. a dovolatelky, neboť při vyčlenění jednání pod bodem 1) by nebyla naplněna podmínka značného, resp. většího rozsahu), dále zásady „quod non est in actis, non est in mundo“ (při absenci hmotného a materiálního důkazu vůbec nějaké existence jakéhokoliv množství efedrinu – kde se vzal a odkud pocházel) a zásady „in dubio pro reo“ zejména ve vztahu k oprávněnému podezření z manipulací realizovaných Policií ČR při dvojnásobném odvolání původních vykonstruovaných výpovědí svědků K. a P.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu dovolatelka specifikovalala tím, že ačkoliv odvolací soud změnil původní rozsudek soudu prvního stupně, ve výrokové části zcela absentuje výrok o tom, zda odvolání dovolatelky bylo odmítnuto, zamítnuto, či zda ve změně výroku soudu prvního stupně došlo zčásti nebo zcela na popud odvolání obviněné.
Uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu dovolatelka vztáhla ke svým námitkám ohledně bodu č. 1) výroku o vině, kdy dle jejího názoru „nedošlo k naplnění materiální podmínky §283 odst. 2 písm c) tr. zákona“ - „čin spáchala ve značném rozsahu“ při absenci důkazů u skutků č. 1 až 6) a proto jí byl dle jejího názoru uložen „excesivně vysoký trest“, a to i ve srovnání s výší trestů ostatních obviněných a „souvisejícího porušení zásad „beneficium cohaesionis“ a „in dubio pro reo“. V závěru svého dovolání obviněná rozvinula svou „úvahu k obecně uplatnitelným zásadám právního řádu ČR“, konkrétně na téma náležitosti rozhodnutí, jeho odůvodnění, přezkoumatelnosti a možností změny rozsudku odvolacím soudem.
V petitu svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, avšak v jiném složení senátu, což odůvodnila podjatostí původního senátu plynoucího z porušení presumpce neviny dovolatelky.
Obviněný R. V. svým dovoláním napadl rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. 12 To 501/2010, s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého dovolání uvedl, že žádný důkaz předložený obžalobou nebyl natolik přesvědčivý, aby vyvrátil jeho obhajobu. Žádný ze svědků ani spoluobviněných jej neoznačil jako osobu podílející se na trestné činnosti, odposlechy telefonních hovorů neprokázaly, že by obviněný na výrobě pervitinu participoval, jiné důkazy proti němu předloženy nebyly. Obviněný nebyl zadržen na místě činu, neexistují žádné záznamy, daktyloskopické otisky, rozbory DNA, nebyla provedena domovní prohlídka, na základě níž by byly zjištěny věci obviněného, nebylo provedeno žádné sledování jeho osoby. Závěry soudů obou stupňů o jeho vině jsou dle jeho názoru stavěny více na bázi domněnek a pravděpodobných dedukcí, nežli na důkazních prostředcích a soud nebral v potaz důkazy ve prospěch obviněného, resp. skutečnost, že žádný důkaz nebyl usvědčující. Jestliže tedy neexistují usvědčující důkazy, vzniká pochybnost o řádně provedeném procesu, právní kvalifikaci skutku a samotné přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, musí logicky rozhodnutí Krajského soudu v Praze spočívat jak na nesprávném právním posouzení skutku, tak současně na nesprávném hmotně právním posouzení a tím je naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V petitu svého dovolání obviněný R. V. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K dovolání obviněného R. V. státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k němu Nejvyšší státní zastupitelství nebude věcně vyjadřovat. Současně vyslovila souhlas s tím aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
K obsahu dovolání obviněné M. S. naopak státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství své vyjádření podle §265r tr. řádu podala. Podle jejího názoru uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a písm. k) tr. řádu obsahem podaného dovolání nebyly naplněny, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu byl obsahem dovolání naplněn pouze částečně.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu státní zástupkyně uvedla, že odvolací soud zcela zřetelně částečně vyhověl řádnému opravnému prostředku obviněné, což vyjádřil ve výroku podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu, kdy byl napadený rozsudek Okresního soudu v Mělníku v celém rozsahu ohledně obviněné M. S. zrušen. Ve zbytku námitek z podaného odvolání, kterým nebylo vyhověno, již nebylo třeba odvolání obviněné zamítat, takže v tomto směru nemůže jít o chybějící výrok v rozhodnutí odvolacího soudu.
Pokud jde o dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu státní zástupkyně poukázala na znění tohoto zákonného ustanovení s tím, že jiná pochybení soudu, než v tomto ustanovení uvedená, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto, ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat pouze jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, úhrnný trest nebo společný trest za pokračování v trestném činu. S ohledem na tyto závěry není charakter námitek obviněné M. S. v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je podle státní zástupkyně obsah dovolání s tímto dovolacím důvodem v souladu pouze částečně, a to jen v té části, v níž dovolatelka zpochybnila správnost užité právní kvalifikace s ohledem na zásady časové působnosti norem trestního práva s tím, že její jednání mělo být posouzeno podle nového trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., nikoli podle trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Tuto námitku obviněné státní zástupkyně označila za důvodnou a proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Praze a aby tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupkyně současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obvinění svá dovolání opřeli, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v obou dovoláních odkazováno, a podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h), k) tr. řádu, na které je navíc odkazováno v dovolání obviněné M. S. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Z charakteru námitek obsažených v dovolání obviněné M. S., která tento dovolací důvod uplatnila, je zjevné, že nejsou s citovaným ustanovením v souladu. Dovolatelka s odkazem na tento dovolací důvod totiž nenamítla, že jí byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, nýbrž zpochybnila i s odkazem na tento dovolací důvod samotnou právní kvalifikaci skutku a teprve ve vazbě na toto zpochybnění – které učinila s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu – namítla „excesivně vysoký trest, a to i ve srovnání s výší trestů všech ostatních obžalovaných“. Je tedy zřejmé, že nenamítla ve smyslu dovolacího důvodu nesprávný trest za trestný čin, jímž byla uznána vinnou, ale de facto namítla, že měla být uznána vinnou jiným trestným činem. Takovou námitku však pod zmíněný dovolací důvod podřadit nelze.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, na který rovněž odkazovala obviněná M. S., lze uplatnit tehdy, jestliže v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Ani tento dovolací důvod nebyl obsahem dovolání této obviněné naplněn.
V písemném vyhotovení rozsudku soudu druhého stupně je v záhlaví uvedeno, že odvolací soud konal veřejné zasedání a rozhodl v něm na základě opravných prostředků, jež byly podány obviněnými S., Ch., H., S. a V. Odvolání státního zástupce ve prospěch či neprospěch obviněných, případně osoby oprávněné zákonem podat odvolání ve prospěch obviněných podle §247 odst. 2 tr. řádu či jiné oprávněné osoby podle §246 tr. řádu, podáno nebylo. Odvolací soud v odůvodnění rozsudku výslovně uvedl, že skutková zjištění soudu prvního stupně k bodu 1/ výroku o vině ve vztahu k obviněné S. jsou úplná a není jim co vytknout (str.15), stejně tak k bodu 7/ (str.17), k bodu 4/ a 5a,b/ (str.18, 19), jakož i k bodům 2/, 3/, 6/ (str.20). Z podnětu odvolání, které obviněná podala, tak krajský soud upřesnil skutkové věty v bodě 1/ a 7/ výroku svého rozsudku. Okolností mimo pochybnost potvrzující závěr, že odvolání obviněné bylo základem pro rozhodování odvolacího soudu, je závěr, že upravená skutková zjištění se promítla do mírnější výměry trestu odnětí svobody než v jaké jí byl uložen soudem prvního stupně, aniž musel odvolací soud nezbytně aplikovat ustanovení §258 odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona.V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
Pokud jde o dovolání obviněného R. V., je z jeho obsahu zcela zjevné, že zvolenému dovolacímu důvodu neodpovídá. Dovolání tohoto obviněného je totiž postaveno právě a pouze na zpochybnění samotných skutkových zjištěních soudu, na tvrzení o neexistenci usvědčujících důkazů či zpochybnění hodnocení důkazů soudem, přičemž údajné nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení dovolatel nespecifikuje jinak, než jen na podkladě výtky o nesprávně zjištěném skutku. Jak však vyplývá z výše uvedeného, v dovolání jako specifickém opravném prostředku se nelze domáhat odlišného posouzení jiného než zjištěného skutku, nýbrž – s odkazem na zmíněný dovolací důvod – přezkoumání správnosti právního posouzení skutku tak, jak byl zjištěn.
Dovolání obviněného R. V. je tedy podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu a proto je Nejvyšší soud musel podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout.
Pokud jde o dovolání obviněné M. S., dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je obsahem tohoto dovolání naplněn pouze částečně.
Zmíněnému dovolacímu důvodu (jakož ani ostatním dovolacím důvodům uplatněným obviněnou) zjevně neodpovídá ta námitka dovolatelky, že v postupu odvolacího soudu nedošlo k naplnění podmínek dle §259 odst. 3 písm. b) tr. řádu, neboť se jedná svou povahou o námitku vůči procesnímu postupu soudu, kterou v dovolání jakožto specifickém mimořádném opravném prostředku s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uplatnit nelze. Dovolatelka navíc tuto svou námitku, kterou vztáhla k výroku vině pod bodem 1), částečně spojila i s námitkou skutkového charakteru – nesprávné zjištění skutkového stavu ve vztahu k zákonnému znaku „značný rozsah“ a absence objektivního zjištění, zda a kdy vůbec existoval kilogram efedrinu či finálního produktu, který měl být dovolatelkou vyroben. Jak vyplývá z výše uvedeného vysvětlení – zpochybnění skutkových zjištění nelze úspěšně dovoláním napadat s odkazem na žádný ze zákonných dovolacích důvodů včetně dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídají ani konkrétní námitky obviněné M. S. vztahující se k bodům 2) – 6) výroku o vině, a to rovněž s ohledem na jejich skutkový charakter. Jestliže dovolatelka i u této části výroku o vině napadá nesprávné právní posouzení skutku, činí to až na podkladě výtek vůči hodnocení provedených důkazů, „doplnění“ rozsudku odvolacím soudem o citace nepřímých důkazů, „dezinterpretaci“ důkazů odvolacím soudem, i vůči nedostatečnému rozsahu dokazování (nevyslechnutí osob figurujících v odposleších telefonních hovorů v postavení svědků) apod., tedy vesměs na podkladě výtek jiného druhu, než který jsou sledovány dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jen na okraj Nejvyšší soud poznamenává, že právní názory obviněné, dovozující existenci „unfair procesu“ porušení zásady kontradiktornosti řízení, porušení zásady „in dubio pro reo“ (v pochybnostech ve prospěch pachatele), jakož zásady „quod non est in actis, non est in mundo“ (co není ve spise, není na světě), jsou vyjádřením ryze subjektivních úvah a pocitů, jimiž dovolatelka hodnotí proběhlá řízení. Tyto subjektivní názory však nemají oporu v objektivně zjištěném stavu a proto jim nelze přiznat právní relevanci.
Naopak zjištěný skutkový stav má oporu v provedených důkazech, přičemž hodnotící postupy soudů obou stupňů jsou vyloženy v jejich rozsudcích, které plně konvenují zákonným požadavkům stanoveným v §125 tr. řádu.
Pokud jde o námitku vztahující se k bodu 7) výroku o vině, pak i tuto je nutno hodnotit jako zcela zmatečnou, když dovolatelka namítá, že její jednání specifikované pod bodem 7) výroku o vině „spíše naplňuje skutkovou podstatu dle §284 tr. zákona , než dle §283 tr. zákona “. Ustanovení §283 tr. zákona neexistuje, neboť bylo zrušeno, a ustanovení §284 tr. zákona je trestným činem svémocného odloučení. Dovolatelka zřejmě mínila právní kvalifikaci podle §283 či 284 tr. zákoníku , avšak taková námitka nemůže být považována za dostatečně relevantní za situace, kdy její jednání bylo posuzováno dle trestního zákona, nikoliv podle trestního zákoníku.
Ve shodě s výše citovaným stanoviskem státní zástupkyně Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jedinou relevantně uplatněnou námitkou obviněné, která svým obsahem odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je námitka brojící proti právnímu posouzení jejího jednání s ohledem na zásady časové působnosti norem trestního práva, tedy námitka, že její jednání mělo být posuzováno podle nového trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., v platném znění, nikoliv podle trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
V posuzovaném případě je trestní sazba pro trest odnětí svobody jak u trestného činu podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, tak i u zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku stejná, tj. pachatel je ohrožen trestem odnětí svobody v rozpětí od dvou roků do deseti let. Podle právní úpravy vymezené ustanovením §283 odst., odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, je možno pachateli uložit ještě i trest propadnutí majetku. Při srovnávání podmínek určujících míru příznivosti aplikace konkrétní právní úpravy pro pachatele, je v posuzovaném případě rovněž významné, že při stanovení právní kvalifikace činu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku je nutno také posoudit existenci odlišností znaku skutkové podstaty takového jednání. U činu posuzovaného podle trestního zákona je dán znak spáchání „ve větším rozsahu“ , zatímco u zločinu posuzovaného podle trestního zákoníku se vyžaduje spáchání činu „ve značném rozsahu“.
Soud druhého stupně při upřesněném skutkovém zjištění uznal dovolatelku vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ustanovení §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona. Toho se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li takový čin ve větším rozsahu.
Dovolací soud zaměřil svoji pozornost na otázku zda znaku „ve větším rozsahu“ skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona odpovídá znak „ve značném rozsahu“ podle ustanovení §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož aplikace se v návaznosti na rozsudek soudu prvního stupně ve svém dovolání obviněná domáhala.
Po shrnutí dosavadní judikatury Nejvyšší soud konstatuje, že původní právní úprava znala jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby u rozsahu jen tuto jeho jedinou hodnotu, tj. „větší rozsah“, pod nějž zahrnovala jakýkoliv rozsah, který převyšoval množství jež bylo stanoveno pro čin spáchaný v základní skutkové podstatě podle §187 odst. 1 tr. zákona za situace, že stupeň nebezpečnosti činu byl značně vysoký, tedy zejména tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabízel, zprostředkoval nebo jinak jinému opatřil nebo přechovával pro jiného drogu v množství, které bylo způsobilé k použití pro více lidí. Pod tento znak spadal jak rozsah, který mohl jen nepodstatně převyšovat základní vymezení v prvém odstavci ustanovení §187 tr. zákona, nebo nedosahoval velkých rozměrů a nevytvářel mimořádné nebezpečí, ale i takový, který mohl být dokonce enormní.
Právě proto, že pod tento jediný znak „většího rozsahu“ se podřazovaly všechny případy, které se zejména co do rozsahu této trestné činnosti odlišovaly od věcí méně nebezpečných, soustředěných např. jen na několik osob u množství drog pohybujících se v desítkách gramů až po ty, které přesahovaly území státu, zahrnovaly činnost rozsáhlé povahy a distribuci velikého množství drog. Trestní zákolník rozsah rozčlenil v §283 celkem na 3 diferenciované znaky představující odlišné okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Z toho důvodu pak to, co bylo dříve chápáno jako „větší rozsah“ ve smyslu §187 odst. 2 písm. a) tr. zákona, je nyní podle ustanovení §283 tr. zákoníku rozděleno do tří kategorií rozsahu „větší“, „značný“ a „velký“.
Znak „většího rozsahu“ nebyl konkrétně v trestním zákoně stanoven a stejně tak konkrétně není stanoven ani v trestním zákoníku. Při stanovení většího rozsahu omamné nebo psychotropní látky přípravku obsahující omamnou nebo psychotropní látku prekursoru nebo jedu je proto třeba mít na zřeteli kvalifikační stupně rozsahu činu (větší, značný, velký). I s ohledem na ně (pro určení míry jejich vzájemné proporcionality) lze konkrétní rozsah stanovit. V každém posuzovaném případě je nutno individuálně přihlédnout k jeho specifickým okolnostem, zejména k tomu, o jakou z uvedených látek nebo jedů se jedná, jaká je její kvalita, jaká byla intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala apod. Na naplnění znaku většího rozsahu je rovněž možné usuzovat z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou nebo distribuovanou látku nebo jed pachatel buď utržil anebo utržit chtěl či mohl. Dalším kriteriem může být i délka doby, po kterou pachatel s uvedenými látkami nebo jedy neoprávněně nakládal, event. to pro jaký okruh osob byl určen. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, příp. i jiné skutečnosti (srovnej rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. trest.). V každém posuzovaném případě se proto individuálně přihlédne k jeho specifickým okolnostem zejména k tomu, o jakou z uvedených látek se jednalo, jaká byla její kvalita, jaké bylo její množství, jaká byla intenzita újmy, která hrozila nebo skutečně nastala.
Trestní zákon nestanovil žádné minimální množství drogy nejen v rámci znaků základní skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zákona, ale ani v případě spáchání takového činu „ve větším rozsahu“ podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zákona. Za účinnosti tohoto zákona ustálená soudní praxe vycházela z orientačních hodnot stanovených pokynem nejvyššího státního zástupce obecné povahy č. 6/2000 (posléze č. 2/2006 a č. 1/2008) pro postup státních zástupců při postihu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a tr. zákona, tedy interním předpisem účinným v soustavě státního zastupitelství, který nebyl pro soudy závazný, avšak pokud podle něho státní zástupci postupovali, soudy to akceptovaly především vzhledem k tomu, že uvedené hodnoty byly stanoveny se zřetelem k poznatkům lékařské vědy po účincích drog na lidský organismus a opíraly se i o mezinárodní zkušenosti. Při stanovení množství drogy, jež je větší než malé, vychází právní úprava obsažená v trestním zákoníku, z ustanovení §289 odst. 2 tr. zákoníku a nařízení vlády č. 467/2009 Sb., jímž se pro účely trestního zákoníku mj. toto množství stanoví. Výchozím kriteriem pro stanovení „značného rozsahu“ tak kromě okolností v předchozích odstavcích zmíněných bude i kvantifikační kriterium stanovené citovaným vládním nařízením, jímž zjištěné množství 480 gramů psychotropní látky metamfetamin plně konvenuje.
Skutková zjištění, která učinil odvolací soud, podle názoru Nejvyššího soudu odůvodňují závěr, že v protiprávním zaviněném jednání obviněné, popsaném pod bodem 1) výroku rozsudku soudu druhého stupně, byl kromě jiného naplněn i znak „ve větším rozsahu“ podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, eventeulně „ve značném rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, pokud by byl aplikován. Je tak mimo pochybnost, že z pohledu existence a naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu by posouzení tohoto činu obviněné podle trestního zákoníku pro ni nebylo příznivější, a proto byl důvodně užit trestní zákon č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009, za jehož působnosti byl trestný čin spáchán.
Při řešení časové působnosti zákona podrobil Nejvyšší soud rozboru i dovoláním namítané hledisko příznivosti z pohledu ukládaného trestu. Rozsah v úvahu připadajících trestních sazeb trestu odnětí svobody a jakož i možných alternací trestu je zmíněn výše, přičemž dovolatelka je toho názoru, že již samotná existence trestu propadnutí majetku vedle trestu odnětí svobody, jak umožňuje jejich uložení trestní zákoník, je pro ni příznivější. Nejvyšší soud tento názor nesdílí.
Podle §66 odst. 2 tr. zákoníku lze samostatně uložit trest propadnutí majetku pouze v případě, že trestní zákoník uložení tohoto trestu za spáchaný zločin dovoluje; jako samostatný trest může být trest propadnutí majetku uložen jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a k osobě a poměrům pachatele jiného trestu není třeba.
Rozhodujícím kritériem pro posouzení otázky, zda použití pozdějšího zákona by bylo pro pachatele příznivější, je celkový výsledek z hlediska trestnosti, jehož by bylo při aplikaci toho či onoho zákona dosaženo, s přihlédnutím ke všem právně rozhodným okolnostem konkrétního případu. Použití nového práva je tedy pro pachatele příznivější tehdy, jestliže jeho ustanovení posuzována jako celek skýtají výsledek příznivější než právo dřívější (srov. ÚS 12/2001-n).
Nazíráno těmito požadavky je mimo pochybnost, že obviněné by s ohledem na její osobu a poměry (délka doby, po níž se trestné činnosti dopouštěla; neexistence polehčujících okolností; spáchání nové trestné činnosti ve zkušební době podmíněného propuštění z předchozího výkonu trestu; předchozí odsouzení pro závažnou trestnou činnost) mohl být uložen pouze trest odnětí svobody s přímým zařazením do jeho výkonu. Majetkové poměry obviněné, jak plyne ze zjištění provedených v rámci přípravného řízení, neskýtají podklad ani pro teoretickou úvahu, že by obviněné takovýto trest mohl být reálně uložen místo trestu odnětí svobody jako trest samostatný. Vyplývá z toho, že pro posouzení kriteria užití příznivějšího zákona nepostačuje pouhé srovnání taxativního výčtu trestů, které mohou být za konkrétní protiprávní jednání tím kterým zákonem uloženy, ale posouzení reálného stavu a reálného výsledku. Za tohoto stavu věci dospěl Nejvyšší soud k závěru, že užití trestního zákoníku v posuzovaném případě nebylo pro obviněnou příznivější a její trestná činnost byla proto důvodně posouzena podle zákona platného v době, kdy se trestné činnosti dopustila.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že dovolání obviněné M. S. odmítl, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v případě obviněného R. V. shledal, že jeho dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného R. V. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí obou dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 27. března 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á