ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1414.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 1414/2012-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2012 o dovolání obviněného D. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 To 177/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 1 T 22/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. 3. 2012, sp. zn. 1 T 22/2012, byl obviněný D. S. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, jichž se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
dne 26. 4. 2011 kolem 09.10 hodin po předchozím požití metamfetaminu a kannabinoidů, ačkoliv není držitelem řidičského oprávnění, řídil osobní vozidlo Fiat Marea Weekend majitelky P. R., po silnici III. třídy č. 3086 ve směru na obec Ú. a Č., v obci Č. nevěnoval pozornost situaci v silničním provozu, nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla a povětrnostním podmínkám a při projíždění mírné levotočivé zatáčky na mokré vozovce vyjel s vozidlem mimo pozemní komunikaci, pokračoval v jízdě po travnatém pásu, kde před domem přední částí vozidla narazil do betonového sloupu elektrického vedení a následně pravým bokem vozidla do betonového sloupu oplocení domu majitelky K. C., přičemž spolucestující ve vozidle sedící na předním sedadle vedle řidiče P. R., utrpěla zhmoždění měkkých tkání přední břišní stěny, přetržení tlustého střeva, přetržení tenkého střeva s trhlinou v jeho okruží, trhlinu ve slezině, drobnou trhlinu v játrech, vytržení levé ledviny z jejího lůžka a trhlinu ve stěně pravé ledvinné žíly, když ze soudně lékařského hlediska se jedná o těžkou újmu na zdraví, která vedla k bezprostřednímu ohrožení života a která zanechá trvalé následky podstatného rázu, čímž porušil povinnost uvedenou v §4 písm. a), b) a §18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, přičemž v jeho krvi dne 26. 4. 2011 v 11.25 hodin byly zjištěny amfetaminy nad 6.700, překračující horní kalibrační limity 0,4 ųmol/l sv ědčící pro užití methylamfetaminu (pervitinu) a v moči kannabinoidy.
Za uvedené jednání byl obviněný D. S. odsouzen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidle na dobu čtyř let a podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné psychiatrické protitoxikomanické léčení ústavní formou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Krajské pobočce pro Královéhradecký kraj škodu ve výši 377.414,- Kč a poškozené P. R. škodu ve výši 86.400,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená P. R. ve zbytku svého nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. 3. 2012, sp. zn. 1 T 22/2012, podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 To 177/2012. Podle §258 odst. 1 písm. b), e), f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, ochranném opatření a ve výrocích o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněnému za přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, ohledně nichž zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nezměněn, uložil podle §147 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců se zařazením obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Dále byl obviněnému podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu čtyř let. Podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné psychiatrické protitoxikomanické léčení ústavní formou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Krajské pobočce pro Královéhradecký kraj škodu ve výši 283.061,- Kč a poškozené P. R. škodu ve výši 64.800,- Kč a podle §229 odst. 2 tr. řádu byly poškozené Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Krajská pobočka pro Královéhradecký kraj a P. R. se zbytky svých nároků na náhradu škody odkázány na občanskoprávní řízení.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 To 177/2012, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace obviněný namítl, že spoluzavinění poškozené P. R. bylo podstatného rázu a bez něj by k příslušné dopravní nehodě s největší pravděpodobností nedošlo. Podstatná část námitek pak směřuje do výroku o trestu. Obviněný požaduje zohlednění uloženého ochranného psychiatrického protitoxikomanického léčení ústavní formou do výše trestu s tím, že i léčení ústavní formou je určitým omezením na osobní svobodě. I z tohoto důvodu se mu proto nejeví nepodmíněný trest odnětí svobody jako nezbytný z hlediska působení na jeho osobu a za adekvátní považuje uložení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu. Pro případ, že by se dovolací soud s uvedenou argumentací neztotožnil, má obviněný za to, že by bylo na místě uložení nepodmíněného trestu v nižší výměře. V tomto případě by již nebylo na místě uložení psychiatrického protitoxikomanického léčení ústavní formou, nýbrž jen formou ambulantní.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že uloží obviněnému podmíněný trest odnětí svobody, popř. nepodmíněný trest odnětí svobody v nižší výměře a zároveň ochranné psychiatrické protitoxikomanické léčení ambulantní formou.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se písemně vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že obviněný se k činu doznal, bylo prokázáno, že předmětné vozidlo řídil pod vlivem návykové látky, neměl řidičské oprávnění, znalec doporučil ústavní ochrannou léčbu protidrogově zaměřenou. Všechny tyto skutečnosti včetně spoluzavinění poškozené byly odvolacím soudem zohledněny v jeho rozhodnutí, zejména pak ve výši uloženého trestu odnětí svobody, výši náhrady škody, uložení ochranného léčení a i trestu zákazu řízení motorových vozidel. K námitkám proti výši uloženého trestu státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podotkl, že námitky proti druhu a výměře trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38, §39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby případně i jiné rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky bylo učiněno v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. c) tr. řádu/.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. řádu a v souladu s §265d odst. 2 tr. řádu, přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. řádu zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu zjistil, že v průběhu řízení bylo prokázáno, že obviněný žil s poškozenou P. R. ve společné domácnosti v družském vztahu. Jako dlouhodobý uživatel drog si dne 25. 4. 2011 nitrožilně aplikoval pervitin, v nočních hodinách pak vykouřil jednu cigaretu marihuany. Dne 26. 4. 2011 po asi 3 – 4 hodinovém spánku v ranních hodinách řídil osobní vozidlo své přítelkyně P. R., která jela s ním, v obci Č. se s největší pravděpodobností odpoutala z bezpečnostního pásu, aby si v zadní části vozu našla nějaké své osobní věci (jak plyne z výpovědi obviněného, poškozené i znalce z oboru soudního lékařství). Obviněný se v tomto okamžiku dostatečně nevěnoval řízení, v mírné levotočivé zatáčce na mokré vozovce řízení nezvládl a způsobil dopravní nehodu, při které byla poškozená velmi vážně zraněna.
Námitka požadující větší zohlednění spoluzavinění poškozené byla uplatněna již v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, se kterou se odvolací soud přesvědčivě vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí. Dle konstantní judikatury pokud obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu (srov. rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v posuzované trestní věci obviněného D. S.
Není zpochybněno, že ze závěrů vypracovaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, mimo jiné vyplynulo, že pokud by poškozená byla po celou dobu jízdy připoutána bezpečnostním pásem, nemohla by utrpět poranění v takovém rozsahu, v jakém u ní vznikla. Nejvyšší soud se akcentuje názorem odvolacího soudu, že jízda pod vlivem omamné látky obecně znamená mimořádně vysokou nebezpečnost jednání řidiče nezřídka vedoucí k závažným dopravním nehodám. I při zvážení spoluzavinění poškozené na příslušné dopravní nehodě však nelze nic namítat proti rozhodnutí odvolacího soudu o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody (sníženého z 24 měsíců na 20 měsíců oproti rozhodnutí soudu prvního stupně) a ochranného psychiatrického protitoxikomanického léčení ústavní formou, navíc za situace, kdy u obviněného byly zjištěny sklony k páchání trestné činnosti (za jinou trestnou činnost mu byly opakovaně ukládány tresty odnětí svobody).
K námitce dovolatele směřující proti uloženému trestu Nejvyšší soud uvádí, že námitky proti druhu a výměře trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Má-li tedy dojít k naplnění zmíněného dovolacího důvodu, musí být v dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k uložení nepřípustného druhu trestu, nebo k uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Dovoláním napadené rozhodnutí však zjevně netrpí vadami uvedenými v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, navíc obviněný takové vady v dovolání ani nenamítá.
Stejně tak je třeba považovat za právně irelevantní ty námitky obviněného, jež se týkají uloženého ochranného opatření. Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu je dovolacím důvodem nesplnění zákonem stanovených podmínek pro uložení ochranného opatření. Nesplnění zákonem stanovených podmínek může přitom spočívat např. v tom, že pachateli bylo uloženo ochranné léčení, přestože vzhledem k jeho osobě je zřejmé, že účelu ochranného léčení nelze dosáhnout, nebo když pachateli bylo uloženo ochranné léčení, ačkoliv jeho pobyt na svobodě není nebezpečný, anebo bylo pachateli uloženo ochranné léčení zcela jiného zaměření, než jaké odpovídá jeho zjištěné nemoci (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck 2008, 2096, 2097 s.). V projednávané věci však rozhodující soud rozhodl o uložení ochranného opatření zcela v souladu se zákonem. Tento závěr má oporu ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie znalce MUDr. Ivana Tůmy, CSc. Znalec konstatoval, že abúzus pervitinu a amfetaminu má u obviněného charakter závislosti. Obviněný se opakovaně uvádí do stavu toxické psychózy a jeho schopnost abstinovat se vykazuje stále kratšími intervaly. Návykové látky mají vliv na pud sebezáchovy obviněného, který snižují. Resocializace obviněného je možná, nikoli však bez medicínské intervence. Je-li za popsaného stavu pobyt obviněného na svobodě nebezpečný, není vzhledem k jeho psychickému stavu odůvodněna úvaha o vhodnosti ambulantní léčby, naopak pouze ochranné léčení provedené ústavní formou může zaručit jeho žádoucí resocializační dopad.
Na základě výše uvedených skutečností je tak možno učinit závěr, že dovoláním napadené rozhodnutí není zatíženou žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání. Bylo prokázáno, že obviněný D. S. svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkových podstat přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky tak dává za pravdu závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Závěr o vině obviněného byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud České republiky proto shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami a z tohoto důvodu dovolání obviněného D. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. listopadu 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná