ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.26.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 26/2012-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. ledna 2012 dovolání obviněného B. J. G. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 9. 8. 2011, sp. zn. 13 To 279/2011, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 88/2011, takto:
Dovolání obviněného B. J. G. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 3 T 88/2011, byl obviněný B. J. G. uznán vinným zločinem loupeže podle 173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterého se společně s obviněným P. J. N. dopustil tím, že
společně s osobou K. M. S., státním příslušníkem P. republiky, po předchozí vzájemné domluvě dne 13. 2. 2011 kolem 01.40 hodin v objektu zámku v obci Ch., okr. P., ve kterém probíhala diskotéka, současně ve stejnou chvíli fyzicky napadli D. Z., O. Š. a M. Z., kteří společně odešli za roh budovy zámku napít se alkoholu z uschované lahve, a to zejména ranami pěstí do obličejové části hlavy, přičemž poté, co poškozené srazili na zem, prohledali každý jednomu z poškozených přední i zadní kapsy kalhot a rovněž kapsy u dalšího oblečení (bund nebo mikin) a poškozenému D. Z. odcizili z levé přední kapsy kalhot mobilní telefon zn. NOKIA 5530 v hodnotě 1.700,- Kč, z pravé přední kapsy kalhot oranžový plastový zapalovač v hodnotě 3,- Kč a rozdělanou krabičku cigaret zn. Lucky Strike v hodnotě 11,- Kč, z levé zadní kapsy kalhot občanský průkaz na jméno D. Z., z pravé zadní kapsy kalhot peněženku s finanční hotovostí 400,- Kč a z kapsy u bundy klíče od bytu, poškozenému O. Š. ze zadní kapsy kalhot látkovou peněženku zn. NIKE v hodnotě 100,- Kč obsahující občanský průkaz na jméno O. Š., řidičský průkaz na jméno O. Š., osvědčení o technickém průkazu k motocyklu zn. Simson, studentskou průkazku MHD, blíže nespecifikovanou kartu k účtu u Poštovní spořitelny, průkazku k účtu na obědy (vše v hodnotě 475,- Kč) a finanční hotovost ve výši 3,- Kč, a poškozenému M. Z. z pravé přední kapsy kalhot mobilní telefon zn. SONY ERICSSON W 630i v hodnotě 500,- Kč, z levé přední kapsy kalhot finanční hotovost ve výši 1.500,- Kč a ze zápěstí levé ruky náramkové hodinky zn. CASIO, typ ILLUMINATOR AW-80 v hodnotě 1.500,- Kč, následně na slovní pokyn jednoho z obviněných svého počínání zanechali a společně z místa utekli stejným směrem, v důsledku čehož poškozený D. Z. utrpěl drobné zranění v obličeji - hematom v oblasti levé očnic - a majetkovou škodu ve výši 414,- Kč, poškozený O. Š. utrpěl drobné zranění v obličeji - hematom v oblasti levé očnice, na levé straně čela a v levé temporální/spánkové/krajině) a majetkovou škodu ve výši 576,- Kč a poškozený M. Z. utrpěl krvácivé zranění nosu, hematom v oblasti levé očnice a drobná pohmoždění v oblasti levé tváře a čela a majetkovou škodu ve výši 1.500,- Kč.
Obviněný B. J. G. byl za tento zločin odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v délce dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest vyhoštění z území České republiky ve výměře pěti let.
Obviněný B. J. G. a spolupachatel podali v zákonné lhůtě proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 3 T 88/2011 odvolání. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 9. 8. 2011, sp. zn. 13 To 279/2011, odvolání obou obviněných podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
Obviněný B. J. G. prostřednictvím své obhájkyně podal ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 9. 8. 2011, sp. zn. 13 To 279/2011 dovolání, ve kterém napadl rozhodnutí tohoto soudu o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku s odkazem na zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítl nesprávné právní posouzení skutku, neboť podle jeho názoru nelze v žádném případě konflikt, ke kterému došlo, kvalifikovat jako zločin loupeže a navíc spáchaný ve spolupachatelství. Tato právní kvalifikace byla převzata pouze z výpovědí údajných poškozených, které vykazují značné nesrovnalosti. Celá věc byla nahlášena až se značným časovým odstupem a jakási údajná zranění byla pošetřena a konstatována rovněž až s časovým odstupem. Žádný přímý důkaz neprokazuje, že skutečně došlo ke konfliktu tak, jak je popsáno v odsuzujícím rozsudku, který by mohl být právně kvalifikován jako zločin loupeže za použití fyzického násilí.
Dovolatel v odůvodnění svého mimořádného prostředku dále zpochybnil i rozsah provedeného dokazování, který považuje za nedostatečný, zejména když nebyl vyslechnut jako svědek K. M. S. V rámci dovolacích námitek detailněji rozvedl některé skutkové okolnosti jako je např. požití alkoholu poškozenými, jejich nevhodné chování, apod., které podle jeho názoru měly být zohledněny při hodnocení věrohodnosti výpovědí poškozených. On sám se s hodnocením, které v tomto směru provedly soudu obou stupňů, neztotožňuje.
Dovolatel zopakoval svou obhajobu, že to byl on, kdo byl jako první napaden a pouze se bránil, nic neodcizil, takže zůstává neobjasněno zda celá věc nebyla ze strany údajně poškozených zinscenována, aby tak případně mohli doma vysvětlit, proč mají pošpiněné a poztrácené věci.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu tedy dle tvrzení dovolatele neodstranilo vady řízení, potvrdilo neúplná skutková zjištění soudu prvního stupně, přičemž vinou nedostatečně zjištěného skutkového stavu, při absenci rozhodujících důkazů, pouze na základě výpovědí poškozených, které si navzájem odporují, vyslovil soud prvního stupně vadné právní závěry.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc přikázal (zřejmě soudu prvního stupně) k novému projednání a rozhodnutí.
Přípisem ze dne 15. 11. 2011, sp. zn. 1 NZO 1152/2011, sdělil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, že Nejvyšší státní zastupitelství v této věci nevyužije svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. řádu a nebude se k předmětnému dovolání vyjadřovat. Současně vyjádřil svůj souhlas s tím, aby ve věci rozhodl Nejvyšší soud za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě dovolatel s formálním odkazem na výše uvedený dovolací důvod sice namítl, že „napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, případně nesprávném hmotně právním posouzení“, avšak v celém obsahu svého mimořádného opravného prostředku nevznesl žádnou námitku hmotně právní povahy. Dovolatel tedy údajné a nikterak nespecifikované nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení namítl toliko na podkladě zpochybnění právě skutkových zjištění soudu, s výtkou nedostatečného rozsahu dokazování, se svým vlastním hodnocením důkazů a vytvořením vlastní konstrukce skutkového stavu. Znamená to, že dovolatel nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, nýbrž výlučně na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
Je třeba přisvědčit závěru odvolacího soudu, že soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu tak, aby zjistil skutkový stav věcí bez důvodných pochybností a procesu dokazování, jakož i hodnocení jeho výsledků se věnoval zvlášť pečlivě. V písemném odůvodnění rozsudku nalézací soud velmi podrobně rozebral provedené důkazy, nepominul zjištěné rozpory mezi některými z nich, těmi se zabýval a řádně se s nimi vypořádal. Argumentace nalézacího soudu při hodnocení všech důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu je především logická, jasná a neponechává prostor k pochybnostem. Soud prvního stupně rovněž zcela pregnantně vyložil své opodstatněné úvahy vztahující se k užité právní kvalifikaci činu, přičemž Nejvyšší soud se s těmito logickými a odůvodněnými závěry plně ztotožnil a plně na ně pro jejich správnost odkazuje. Je třeba konstatovat, že není důvodná dovolací námitka obviněného o nedostatečnosti provedených důkazů, neboť výslech svědka S. sice proveden nebyl, avšak i bez tohoto důkazu jsou skutková zjištění přesná a jednoznačná a není zřejmé, co by na těchto závěrech výpověď tohoto svědka mohla změnit. V žádném případě tak nejde o opomenutý důkaz, leč o důkaz za stávající výše popsané důkazní situace nadbytečný. Není povinností soudu prvního stupně v situaci, kdy je skutkový stav řádně zjištěn a objasněn, akceptovat další návrhy na doplnění dokazování a je plně v jeho pravomoci posoudit důvodnost takového návrhu. Rozsudek nalézacího soudu zcela konvenuje požadavkům uvedeným v ustanovení §125 tr. řádu, neboť je v něm vyloženo, které skutečnosti vzal soud za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil, zejména, pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění je rovněž patrno jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného, jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané jednání podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Rozsudek je tak plně přezkoumatelný a zákonný.
V posuzovaném případě nemohl Nejvyšší soud konstatovat ani tzv. extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, přičemž v tomto ohledu je nutno odkázat na výše učiněné závěry ve vztahu k úplnosti dokazování, hodnocení důkazů, stanovení právní kvalifikace činu a uložení adekvátního druhu a výměry trestu. Ke stejným závěrům nutně dospěl i odvolací soud, které prezentoval v dovoláním napadeném usnesení, a těm je třeba plně přisvědčit. Odvolací soud se rovněž zákonným způsobem vypořádal s odvolacími námitkami obviněného, a vyložil proč je nepokládá za důvodné. Výrok, který učinil podle §256 tr. řádu, má plnou oporu v jím učiněných závěrech. Jen pro úplnost je třeba připomenout, že dovolací námitky obviněného jsou totožné s těmi, které již byly uplatněny v jeho řádném opravném prostředku, a že se s nimi Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích plně a v souladu se zákonem vypořádal.
Závěrem Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného B. J. G. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 17. ledna 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á