ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.333.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 333/2012-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2012 dovolání obviněného M. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2011, sp. zn. 5 To 76/2011, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově, pod sp. zn. 102 T 49/2010, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2011, sp. zn. 5 To 76/2011 ve výroku v části č. II, ve kterém s přihlédnutím k ustanovení §259 odst. 3 tr. řádu zůstal nezměněn odvoláním napadený rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ve výroku o vině pod bodem 1), kde byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona, a celý výrok o trestu.
Současně se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 102 T 49/2010, byl obviněný M. S. uznán vinným v bodě l) výroku rozsudku trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákon), v bodě 2) výroku rozsudku trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zákona, v bodě 3) výroku rozsudku trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákona, v bodě 4) výroku rozsudku trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákona, v bodě 5) výroku rozsudku jednak pomocí k trestnému činu krádeže podle §§10 odst. 1 písm. c) k 247 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákona, jednak pomocí k trestnému činu porušování domovní svobody podle §§10 odst. 1 písm. c) k 238 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, kterých se dopustil tím, že
1.) v přesně nezjištěné době v nočních hodinách ze dne 21. 9. 2008 na 22. 9. 2008 v H. – P., okres K., na ul. O. v baru D. V., se záměrem neoprávněně získat finanční prostředky a od počátku nedostát smluvnímu závazku, vylákal jako půjčku od společnosti Vlamag Czech, s.r.o., prostřednictvím její zaměstnankyně S. P., servírky a obsluhy výherních hracích automatů, postupně částku v celkové výši 102.000,- Kč, přičemž této zaměstnankyni zcela lživě uvedl, že je na této půjčce dohodnut s majitelem a jednatelem této společnosti O. V., čemuž S. P. uvěřila vzhledem k předchozím běžným provozním zvyklostem a finanční částku mu postupně vyplatila, čímž společnosti Vlamag Czech, s.r.o., se sídlem H. – P., ul. Ž., způsobil škodu v celkové výši 102.000,- Kč,
2.) v ranních hodinách dne 29. 5. 2009 se domáhal výhrůžkami násilí a křikem na ul. U S., v penzionu B. na pokoji, zaplacení neexistující dlužné částky 20.000,00 Kč po J. F. a tento z obavy z případného násilí, výkřiku mu slíbil, že mu dá 10.000,00 Kč a dalších 10.000,00 Kč mu půjčí, proto také druhý den odjel společně s obžalovaným za svým otcem, od kterého si vzal částku 10.000,00 Kč a kterou měl u svého otce uschovanou a tuto částku pak předal obžalovanému v autě,
3.) dne 29. 5. 2009 v H. – M., okres K., na ul. U S., v penzionu B. na pokoji, poté, co vymohl pod pohrůžkou násilí částku 10.000,00 Kč na J. F., vyhrožoval tomuto, že pokud toto jednání, kterého se dopustil při vymáhání částky 10.000,00 Kč oznámí Policii ČR, že to nepřežije, že se něco stane jeho rodině, kdy z tohoto důvodu J. F. věc na Policii ČR nahlásil až na naléhání své matky,
4.) dne 30. 5. 2009 v přesně nezjištěné době v dopoledních hodinách v H. – M., okr. K., během jízdy v osobním motorovém vozidle tov. zn. BMW 316i, bílé barvy, majitele J. F., které J. F. řídil a on seděl na sedadle spolujezdce a v té době držel v pravé ruce nůž s délkou čepele nejméně 6 cm, s výhrůžkami a zvýšeným hlasem požadoval po J. F. zastavení tohoto vozidla v zastavárně, kdy mu několikrát zopakoval: „když se budeš chovat slušně, tak se ti nic nestane“, kdy J. F., pouze z důvodu strachu, že by M. S. mohl použít nůž, který v té době držel v pravé ruce, případně, že by jej mohl opětovně fyzicky napadnout, předmětné vozidlo prodal za částku 17.000,- Kč, kterou mu následně předal, čímž J. F. zcizením vozidla způsobil škodu ve výši 50.000,- Kč,
5.) v přesně nezjištěné době v odpoledních hodinách dne 16. 8. 2009 v H. – M., okr. K., na ul. H., na základě předchozí společné domluvy s již pravomocně odsouzeným P. B. za účelem odcizit plazmový televizor, této osobě opatřil klíče od bytu Z. T., které odcizil z kabelky D. T., kdy odsouzený P. B. pomocí těchto odcizených klíčů vnikl do bytu č. 14 na ul. Š. v H. – P., odtud pak tyto osoby odcizily plazmový televizor zn. LG 42P G6900 s úhlopříčkou 106 cm i s dálkovým ovladačem, čímž způsobily majitelce bytu Z. T. škodu ve výši nejméně 17.909,- Kč.
Obviněný M. S. byl za tyto trestné činy odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců a zároveň s přihlédnutím k §60a odst. 1 tr. zákona byl nad ním vysloven dohled s užitím ustanovení §26a a §26b tr. zákona. Za podmínek §58 odst. 1 tr. zákona a §60a odst. 2 tr. zákona byla stanovena zkušební doba v trvání tří roků a šesti měsíců. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to vystřelovacího nože s hnědou dřevěnou rukojetí včetně obalu. Podle §60a odst. 3 tr. zákona mu bylo uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil poškozeným způsobenou škodu.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému stanovena povinnost uhradit poškozenému J. F., částku ve výši 19.000,- Kč a dále pak společně a nerozdílně s již odsouzenými P. B. a S. J. poškozené Z. T., částku ve výši 17.909,- Kč.
Proti označenému rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově se v zákonné osmidenní lhůtě odvolal obviněný M. S. i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné – pobočka v Havířově.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 10. 2011, sp. zn. 5 To 76/2011, rozhodl výrokem ad I.) podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. řádu k odvolání státního zástupce tak, že v napadeném rozsudku soudu prvního stupně zrušil výrok o vině pod body 2), 3), 4), výrok o trestu a výrok o náhradě škody ve vztahu k poškozenému J. F. a v tomto směru podle §259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil soudu prvního stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl. Dalším výrokem učiněným ad II.) s přihlédnutím k ustanovení §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že při nezměněných výrocích o vině pod bodem 1), jímž byl uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona a pod bodem 5), jímž byl uznán vinným jednak pomocí k trestnému činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. c) k §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zákona a jednak pomocí k trestnému činu porušování domovní svobody podle §10 odst. 1 písm. c) k §238 odst. 1, 2 tr. zákona, obviněnému M. S. nově uložil v sazbě §238 odst. 2 za použití §35 odst. 1 tr. zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
Ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozené Z. T. zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Ve lhůtě stanovené podle §265e tr. řádu podal obviněný M. S. prostřednictvím svého obhájce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2011, sp. zn. 5 To 76/2011, dovolání, ve kterém napadl tento rozsudek ve výroku o vině pod bodem 1) ve znění rozsudku soudu prvního stupně, a to s odkazem na zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, s tím, že tento výrok spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Existenci tohoto dovolacího důvodu spatřuje dovolatel ve skutečnosti, že svědkyně S. P., která mu předala předmětné finanční prostředky, v „poškozené“ společnosti nebyla v postavení osoby oprávněné za zaměstnavatelskou společnost sjednávat a platně uzavírat smlouvy o půjčce a provádět obdobné majetkové dispozice. Ze skutkových zjištění soudu, která dovolatel nikterak nezpochybnil, takovéto postavení svědkyně nikterak nevyplynulo. Podle jeho názoru bez ohledu na to, zda samotným jednáním svědkyně byl spáchán některý trestný čin (např. trestný čin zpronevěry) a zda je v této souvislosti vedeno trestní řízení, bylo nutno z hmotně právního hlediska jednání S. P. posuzovat tak, že z její strany došlo ke způsobení škody jejímu zaměstnavateli z titulu odpovědnosti zaměstnance za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, byla-li mezi nimi uzavřena dohoda o hmotné odpovědnosti dle zákoníku práce, popřípadě z titulu obecné odpovědnosti za škodu způsobenou svému zaměstnavateli. Dle dovolatele v žádném případě nemohla být uzavřena smlouva o půjčce mezi ním a dotčenou společností a jednáním obviněného popsaným ve skutkové větě nemohla vzniknout škoda uvedené společnosti.
Další dovolací námitkou bylo dle mínění dovolatele vadné posouzení subjektivní stránky tohoto trestného činu. Poukázal na předchozí vžitou praxi, kdy obdobné půjčky vždy vrátil, a uvedl, že závěr soudu o tom, že jednal od počátku „se záměrem ... nedostát smluvnímu závazku“ bylo možno ze skutkových zjištění jen stěží dovozovat.
V petitu svého dovolání obviněný M. S. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve výroku pod bodem II. zrušil a aby přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Přípisem ze dne 9. 3. 2012, sp. zn. 1 NZO 105/2012-19, se k obsahu podaného dovolání vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že dovolací námitky obviněného odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Přisvědčila námitce dovolatele směřující proti právnímu posouzení otázky, komu byla trestným činem obviněného způsobena škoda s tím, že tato námitka je opodstatněná s ohledem na okolnost, že zaměstnankyně společnosti Vlamag Czech, s.r.o. nebyla oprávněna za tuto společnost ve zjištěném rozsahu jednat. Pokud jde o námitku týkající se posouzení subjektivní stránky trestného činu, státní zástupkyně s odkazem na učiněná skutková zjištění konstatovala, že dovolatel zjevně jednal v podvodném úmyslu.
Vzhledem k tomu, že soudy obou stupňů náležitým způsobem neobjasnily, komu obviněný svým jednáním způsobil škodu, navrhla státní zástupkyně, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v bodě ad II.) a aby tomuto soudu přikázal, věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
V posuzovaném případě je obsah podaného dovolání s použitým dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v souladu, neboť dovolatel nenapadá samotná skutková zjištění soudu, ale vznáší relevantní námitku směřující proti právnímu posouzení skutku z hlediska vytýkané neexistence všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného M. S. je částečně důvodné.
Dovolateli je nutno přisvědčit v jeho námitce, že pokud napadený rozsudek odvolacího soudu ponechal beze změny výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně v bodě 1), jímž byl uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona, pak je takové rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona se dopustí pachatel, který ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu, nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou.
Obviněný byl odsouzen pro tu variantu trestného jednání, která spočívá v tom, že ke škodě cizího majetku sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Objektivní stránka trestného činu v posuzovaném případě tkví v tom, že obviněný uvedl někoho v omyl. Podvod je trestným činem, pokud oklamaná osoba v důsledku svého omylu, nebo zamlčení podstatných skutečností provede majetkovou dispozici a touto dispozicí vznikne na cizím majetku zákonem předpokládaná škoda a současně se tím pachatel, či někdo jiný obohatí. Omyl je vykládán jako rozpor mezi představou a skutečností. Uvedení v omyl se děje jednáním, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věcí, přičemž může být vyvolán nejen konáním, ale i opomenutím nebo konkludentním projevem vůle.
Má-li být trestný čin podvodu spáchán při využití omylu právnické osoby musí jednat v omylu i fyzická osoba, která je nebo by byla v dané věci oprávněna učinit příslušný právní úkon spojený s majetkovou dispozicí jménem právnické osoby, nebo v jejím zastoupení (srov. R č. 5/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ve věcech trestních).
Právnická osoba tudíž jedná navenek v omylu, jestliže je uveden v omyl statutární orgán právnické osoby, jiný člen, zaměstnanec, pracovník nebo člen, který je nebo by byl v dané věci oprávněn učinit příslušný právní úkon, nebo zástupce. V posuzované trestní věci zaměstnankyně společnosti Vlamag Czech, s.r.o., S. P., nebyla jako servírka a obsluha výherních hracích automatů oprávněna k tomu, aby půjčovala hráčům na výherních hracích automatech peníze na vklad do hry. Finanční prostředky do hry mohla hráčům pouze fyzicky předat na základě rozhodnutí k tomu oprávněného jednatele. Jestliže v nočních hodinách ze dne 21. 9. 2008 na 22. 9. 2008 došlo k situaci, kdy obviněný S. předstíral, že si již dopředu finanční půjčku domluvil s majitelem a jednatelem společnosti O. V., a svědkyně S. P. na základě tohoto sdělení obviněnému půjčila bez pověření k tomu oprávněného jednatele částku 102.000,- Kč, byla tak nejen podvedenou osobou, ale současně i poškozenou. K tomu, aby poškozeným v posuzované trestní věci byla přímo společnost Vlamag Czech, s.r.o., bylo nutné, aby zaměstnankyně S. P. jednala oprávněně za obchodní společnost Vlamag Czech, s.r.o., k čemuž však v posuzovaném případě nedošlo. Je proto třeba konstatovat, že až dosud byla nesprávně řešena otázka komu byla trestným činem obviněného způsobena škoda, přičemž výrok o vině rozsudku soudu prvního stupně v tomto směru, potvrzený výrokem odvolacího soudu, nemá v provedených důkazech oporu.
Námitka obviněného o nedostatku subjektivní stránky trestného činu není relevantní. Bylo mimo pochybnost zjištěno, že obviněný od počátku jednal v úmyslu nedostát smluvnímu závazku a půjčku nevrátit, což potvrzuje předstíraná existence souhlasu jednatele společnosti k půjčce, jednak celková neutěšená finanční situace obviněného, který byl bez trvalého zdroje příjmu, bez úspor, takže od počátku věděl, že částku nemá z čeho vrátit.
Vzhledem k výše prezentovanému závěru, že jak soud prvního stupně a tak soud odvolací náležitě nevyjasnily, komu byla podvodným jednáním obviněného způsobena škoda nikoli malá, když s ohledem na výše uvedené nelze souhlasit s učiněným závěrem, že to byla společnost Vlamag Czech, s.r.o., nezbylo Nejvyššímu soudu než zrušit dovoláním napadenou část rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2011, sp. zn. 5 To 76/2011, a to v části výroku č. II) tohoto rozsudku, dle které zůstal nezměněn výrok o vině pod bodem 1) a bodem 5) z rozsudku soudu prvního stupně, celý výrok o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vzhledem k tomu, že dovolání nebylo podáno ve vztahu k výroku o vině k bodu ad 5), byl tento výrok i v bodě uvedeném ad II.) odvolacího soudu, ponechán beze změn.
Krajský soud v Ostravě opětovně projedná trestní věc obviněného M. S. na podkladě jeho odvolání a odstraní vady vytknuté tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu, tj. vadu ve výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona spočívající v nesprávném určení subjektu, jemuž byla podvodným jednáním obviněného způsobena škoda. Poté znovu ve věci rozhodne, přičemž při ukládání trestu neopomene existenci pravomocného výroku o vině v bodě ad 5), když tento výrok zůstal rozhodnutím Nejvyššího soudu nedotčen.
Podle §265s odst. 1 tr. řádu je soud nižšího stupně v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí.
Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné na podkladě důvodně podaného dovolání obviněného nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, rozhodl Nejvyšší soud o tomto dovolání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 27. března 2012
JUDr. Danuše N o v o t n á
předsedkyně senátu