ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.368.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 368/2012-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. března 2012 dovolání obviněného J. Ž. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2011, sp. zn. 7 To 76/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 5/2011, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného J. Ž. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 6. 2011, sp. zn. 7 T 5/2011, byl obviněný J. Ž. uznán vinným zločinem vraždy podle §140 odst. 1, 3 písm. i), j) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že společně s obviněným T. P.,
v přesně nezjištěné době kolem 23.00 hod. dne 6. 8. 2010, po předchozí vzájemné dohodě odcizit věci z domku poškozeného B. P., přesně nezjištěným způsobem vnikli nejprve na dvůr a poté do uvedeného rodinného domu, kde v přízemí začali dům prohledávat a odcizovat různé věci, jako např. mobilní telefon zn. NOKIA, skleněné předměty, následně přešli do horního patra domu, kde byli vyrušeni B. P., kterého nejprve obv. J. Ž. srazil na zem, obv. T. P. jej přidržoval za nohy a ruce, a poté jej oba dva fyzicky napadli údery pěstmi a kopy do těla a hlavy, čímž poškozenému způsobili mimo jiné na hlavě několik oděrek, krevní výrony táhnoucí se přes levé obočí na levou tvář, levé ucho a na levou přední stranu krku, rozsáhlý krevní výron v okolí levého oka s šikmou trhlinou kůže v oblasti horního víčka, oboustranné trhliny sliznice v červeni horního rtu, podkožní krevní výron na bradě, na levé tváři, komplex splývajících krevních výronů na pravém ušním boltci, podkožní krevní výrony a drobné trhliny kůže, podkožní krevní výrony v pravé týlní krajině hlavy, drobné krevní výronky v měkkých pokrývkách obou týlních spánkových krajin, krevní výrony v oblasti vzdušných sklípků pravé skalní kosti, drobné krevní sraženiny pod tvrdou plenou mozkovou, zhmoždění mozkové tkáně v místech tlakových kuželů, podkožní krevní výrony na levé a přední straně krku, krevní výrony na rameni, zevní straně paže a lokti, také krevní výrony na vrcholu levého ramene, další krevní výrony na zadní a zevní straně levé paže, obdobná poranění také na dolních končetinách, zádech a hýždích, a poté, co se poškozený probral z bezvědomí, které mu výše popsaným jednáním způsobili, tak obv. T. P., v úmyslu jej usmrtit a získat majetkový prospěch, podal, na jeho výzvu, obv. J. Ž. v domku nalezený kuchyňský nůž s délkou čepele 12,5 cm, kterým poté obv. J. Ž. poškozenému B. P. způsobil tři povrchní nábody kůže a jednu hlubokou bodnořeznou ránu na krku délky 8 cm, pronikající kůží a podkožím pravé, resp. zadní strany krku, měkkými tkáněmi na pravé straně krku, v jejichž hloubce zcela přerušila stěnu pravé společné krkavice a stěnu vnitřní hrdelní žíly, dále poškodila pravý horní roh štítné chrupavky a hltanu vpravo, pronikla jazykem, hrtanovou příklopkou a stěnou hltanu vlevo, dále poškodila levý horní roh štítné chrupavky a levý lalok štítné žlázy až do oblasti třetího krčního obratle, v důsledku čehož došlo ke smrti poškozeného, když bezprostřední příčinou jeho smrti bylo zevní vykrvácení v důsledku bodnořezného poranění krku a krčních orgánů, obv. T. P. a J. Ž. při prohledávání domku odcizili přesně nezjištěné množství šperků, 1 ks hodinek nezjištěné značky a finanční hotovost ve výši cca 10.000,- Kč, a další dosud přesně nezjištěné věci, o které se posléze navzájem rozdělili a získané peníze za tyto věci použili pro svoji potřebu.
Obviněný J. Ž. byl za uvedené trestné činy odsouzen podle §140 odst. 3 tr. zákoníku za použití ustanovení §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devatenácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Obviněnému byla podle §228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost uhradit společně a nerozdílně s T. P. poškozeným L. P., škodu ve výši 240.000,- Kč, a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Krajské pobočce pro Pardubický kraj, ul. K., P., škodu ve výši 2.721,- Kč.
V zákonné osmidenní lhůtě podal obviněný proti tomuto rozsudku odvolání. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 9. 2011, sp. zn. 7 To 76/2011, podle §258 odst. 1 písm. b), d), tr. řádu z podnětu odvolání obviněného (i T. P.) napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil. Podle §259 odst. 3 tr. řádu Vrchní soud v Praze znovu rozhodl tak, že obviněného J. Ž. uznal na shodném skutkovém základě vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 1, 3 písm. i), j) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což mu uložil totožný trest odnětí svobody včetně shodného výroku o způsobu jeho výkonu; beze změn byl vysloven i výrok o náhradě škody.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný J. Ž. dovolání prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě stanovené v §265e tr. řádu. Dovoláním je napadán výrok o vině a trestu z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že soudy obou stupňů nevzaly v úvahu tvrzení obhajoby podpořené stanoviskem znalce z odvětví soudního lékařství, že způsob smrtícího útoku na poškozeného by byl reálný spíše pro praváka než pro leváka, kterým obviněný Ž. nepochybně je. Dále namítl, že odvolací soud chybně hodnotil důkazy získané v přípravném řízení i provedené před soudem prvního stupně.
Ke svému dovolání obviněný Ž. připojil kopii dopisu obviněného T. P. z 1. 10. 2011 adresovaného jeho obhájci s tím, že tento dopis obsahuje vysvětlení, které zcela korespondují s obhajobou J. Ž., že se uvedeného skutku nedopustil.
V petitu svého dovolání obviněný J. Ž. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky znovu zhodnotil všechny důkazy, zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a aby tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se přípisem ze dne 9. 3. 2012, sp. zn. 1 NZO 267/2012-9, v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. řádu písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství.
Podle jeho názoru námitky obviněného směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění soudu, neboť obviněný především zpochybňuje jejich správnost a zejména způsob hodnocení shromážděných a provedených důkazů, a že s poukazem na dopis spolupachatele T. P. navozuje odlišný průběh skutkového děje, resp. jeho zcela jinou verzi, přičemž na tomto podkladě se domáhá své beztrestnosti. Státní zástupce konstatoval, že veškeré tyto výhrady napadají postup orgánů činných v trestním řízení, jež upravují normy trestního práva procesního, nikoli hmotné právo.
Státní zástupce navrhl, aby podané dovolání obviněného bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně vyslovil souhlas s tím, aby toto rozhodnutí, případně i jiné rozhodnutí učinil Nejvyšší soud České republiky za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod pouze na základě vlastního hodnocení důkazů a vytvoření vlastní konstrukce skutkového stavu označil rozhodnutí obou soudů za nesprávné. Znamená to, že nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, nýbrž výlučně na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
V posuzované trestní věci není pochyb o tom, že byl řádně zjištěn skutkový stav věci v rozsahu, který plně konvenuje zákonným požadavkům stanoveným §2 odst. 5 tr. řádu, tato skutková zjištění jsou úplná, správná, logická a mají oporu v provedených důkazech. Rovněž způsobu hodnocení těchto důkazů soudy nelze nic vytknout, neboť nejde o hodnocení učiněné v rozporu s §2 odst. 6 tr. řádu, nebyla zjištěna nelogičnost učiněných závěrů, hodnocení nevykazuje znaky libovůle či akcentace jednotlivého důkazu oproti důkazům jiným. Písemná odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vycházejí z výpovědi spoluobviněného T. P., jíž učinil bezprostředně po svém zadržení, jakož i na prověrce jeho výpovědi v reáliích místa činu. Oba tyto důkazy plně korespondují se závěry znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, přičemž tyto důkazy jsou nadto podporovány výpověďmi svědků M., L. a L. Svědkové shodně potvrdili, že P. jim krátce po zavraždění poškozeného P. sdělil skutečnosti, které mohl znát jen pachatel trestného činu. Podpůrně pak jednoznačné závěry o vině obviněného Ž. potvrzují i závěry znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie. Na těchto závěrech nemůže nic změnit ani dopis spoluobviněného, zaslaný advokátovi dovolatele Ž., jemuž v dovolacím řízení nelze přiznat právní relevanci.
V posuzovaném případě nekonstatoval Nejvyšší soud ani tzv. extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, a to s ohledem na výše uvedenou argumentaci. Současně ani nekonstatoval možnou existenci opomenutého důkazu.
Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona.V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. Ž. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. března 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á