ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.444.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 444/2012-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. června 2012 o dovolání obviněných M. P. a D. P., rozené K. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2010 sp. zn. 5 To 106/2010, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 46/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné D. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 24. 11. 2009 sp. zn. 16 T 46/2007 uznal vinnými obviněnou D. P. trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. v souběhu s trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák., obviněného M. P. pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. v souběhu s trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustili spolu s další obviněnou S. M., dříve Z., rozenou I. tím, že po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti v úmyslu získat podvodně nezajištěný provozní úvěr pro firmu ALIACORP a.s., se sídlem v P., K., ve výši 1.350.000,- Kč, obviněná D. P. jako předsedkyně představenstva firmy ALIACORP a.s. dne 13. 1. 2005 prostřednictvím obchodního zástupce peněžního ústavu Citibank a.s., se sídlem P., E., předložila k žádosti o úvěr obviněným M. P. padělané potvrzení Finančního úřadu pro Prahu 6, č.j. 163363/05/006511 svědčící o tom, že společnost nemá žádné daňové nedoplatky, opatřené padělaným razítkem finančního úřadu, přiznání k dani z příjmu právnických osob, rozvahu a výkaz zisků a ztrát firmy za zdaňovací období r. 2002 a 2003 a S. M. padělaný výpis z obchodního rejstříku společnosti ALIACORP a.s. opatřený padělaným razítkem Městského soudu v Praze, přičemž při prověrce předložených dokladů k žádosti bylo pracovníkem peněžního ústavu zjištěno, že se jedná o padělky, a proto požadovaný úvěr nebyl žadatelce poskytnut.
Za tuto trestnou činnost byli obvinění P. a P. shodně odsouzeni podle §250b odst. 4 a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnným trestům odnětí svobody v trvání dvou let, jejichž výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Obviněné P. byl navíc uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu působení v představenstvu společnosti na dobu tří let. (Je třeba poznamenat, že jednání obviněných bylo posouzeno podle zák. č. 140/1961 Sb., v účinném znění, dále jen tr. zák.).
Proti uvedenému rozsudku podali oba obvinění odvolání, o nichž rozhodl Městský soud v Praze tak, že obě odvolání usnesením ze dne 13. 4. 2010 sp. zn. 5 To 106/2010 podle §256 tr. ř. zamítl.
Toto usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2010 sp. zn. 5 To 106/2010 bylo napadeno dovoláními obou obviněných. Obviněný M. P. opřel o své dovolání o dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněná D. P. je podala z dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. [tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k)]. Nejvyšší soud nad rámec dovolacího řízení podotýká, že dovolání obviněných byla podána ve dnech 6. 8. 2010 (obviněný M. P.) a 16. 7. 2010 (obviněná D. P.). Nejvyššímu soudu byla tato dovolání spolu s trestním spisem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 16 T 46/2007 předložena až dne 10. 4. 2012.
Obviněný M. P. ve svém dovolání uvedl, že v jeho případě nedošlo k naplnění znaků skutkových podstat stíhaných trestných činů. Odvolací soud se nedostatečně zabýval důvody odvolání a především se nevypořádal se skutečností, že v průběhu celého trestního řízení nebyl proveden jediný důkaz prokazující vinu obviněného. Zejména pochybil, dospěl-li k nepodloženému závěru o tom, že právě obviněný P. pozměňoval a upravoval listiny požadované peněžním ústavem k žádosti o poskytnutí úvěru. Dovolatel upozorňuje na okolnost, že peněžnímu ústavu Citibank a.s. nebyly předkládány originální listiny, ale jednalo se o běžné neověřené kopie takových dokumentů zkopírované na barevné tiskárně. Soud prvního stupně nevzal v potaz, že tyto kopie listin mohl v průběhu projednávání žádosti o poskytnutí úvěru kdokoliv jednoduchým způsobem upravovat, aby tyto dokumenty odpovídaly, resp. vyhovovaly podmínkám pro poskytnutí úvěru. Podle dovolatele bylo prokázáno, že do okamžiku předložení dokumentů požadovaných peněžním ústavem Citibank a.s. byly v držení různých tzv. finančních poradců - zprostředkovatelů, kteří měli možnost doklady upravovat a zároveň tito měli značnou hmotnou zainteresovanost na kladném vyřízení žádosti o úvěr.
Odvolací soud se pak podle dovolatele nevypořádal s námitkou, že neověřená kopie veřejné listiny není veřejnou listinou ve smyslu ustanovení §176 odst. 1 tr. zák. a změna obsahu takové listiny (kopie) bez ověření příslušným orgánem nemůže být považována za trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle trestního zákona. Nespáchal-li obviněný P. tento trestný čin, nemohl se dopustit ani pomoci ke spáchání trestného činu úvěrového podvodu ve stadiu pokusu. Z hlediska hmotně právního posouzení skutku se podle dovolatele nelze ztotožnit se závěrem odvolacího soudu o tom, že sama skutečnost, že obviněný údajně věděl o pozastavení živnostenského oprávnění žadatele o úvěr, postačuje ke správnosti výroku o vině obviněného.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí ve vztahu k obviněnému v celém rozsahu zrušil a obviněný byl obžaloby zproštěn.
Obviněná D. P. naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. spatřuje v tom, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí jejího odvolání proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož rozsudek nalézacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku obsaženého v jeho výroku o vině. Dovoláním napadá výrok o zamítnutí jejího odvolání podle §265 tr. ř. (správně podle §256 tr. ř.) učiněný v citovaném usnesení odvolacího soudu, a to v celém jeho rozsahu. Obviněná tvrdí, že se žádného trestného činu uvedeného v obžalobě nedopustila, podrobně vše uvedla před soudem nalézacím i v odvolání, a proto nelze v jejím případě spatřovat ve stíhaných skutcích žádný trestný čin.
V závěru svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2010 sp. zn. 5 To 106/2010 a aby podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované usnesení. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud poté podle §265 l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí spolu se závazným právním názorem, podle kterého by měly být stíhané útoky podle obžaloby v jejím případě posouzeny tak, že se obviněná P. žádného trestného činu nedopustila, nebo aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu sám rozhodl a zprostil obviněnou obžaloby v plném rozsahu podle ustanovení §226 písm. c) tr. ř., popřípadě podle §226 písm. b) tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k argumentaci obviněného M. P. obsažené v jeho dovolání vyjádřil v tom smyslu, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce uplatněného dovolacího důvodu totiž vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je proto dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. K obdobným závěrům přitom dospěl i Ústavní soud (srov. např. usnesení ze dne 22. 7. 2008 sp. zn. IV. ÚS 60/06). Zpochybňuje-li obviněný P. správnost skutkových závěrů obou soudů s tím, že údajně nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání kladeného mu za vinu, je třeba dovodit, že takové námitky se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., i s dovolacími důvody ostatními a nelze k nim nijak přihlížet. Naopak je namístě vycházet ze skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů, podle nichž obviněný zejména po dohodě se spoluobviněnými padělal listiny uvedené ve výroku o vině za účelem jejich zneužití v žádosti o úvěr.
Do jisté míry relevantně uplatněnému tvrzení obviněného ve vztahu k citovanému dovolacímu důvodu o nemožnosti spáchání trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. nakládáním s neověřenou kopií veřejné listiny, v důsledku čehož údajně není možné dovodit ani spáchání pomoci k pokusu trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák., je podle názoru státního zástupce nepochybně namístě přisvědčit, jak je zřejmé již z rozhodnutí publikovaného pod č. 30/1979 Sb. rozh. tr. Dopady závěrů tohoto rozhodnutí však nejsou pro posuzovaný skutek natolik zásadní, neboť obviněný podle učiněných skutkových zjištění padělal potvrzení Finančního úřadu pro Prahu 6 opatřeného i padělkem razítka, tzn. vyhotovil nepravou listinu (její originál) ve smyslu §176 tr. zák. Skutečnost, že obviněný nebo další osoby v rámci další dispozice s tímto padělkem vyhotovily i její kopii, nemá na závěr o (již dokonaném) spáchání zmíněného trestného činu podstatný vliv. Rovněž nelze dovodit obviněným namítanou závislost mezi trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 tr. zák. a trestným činem úvěrového podvodu podle §250b tr. zák., neboť oba delikty (byť byly spáchány současně) mají zcela rozdílné objekty. Objektem trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 tr. zák. je totiž zejména zájem na důvěře v pravost a pravdivost veřejných listin, tedy k jeho porušení dochází již samotným vyhotovením padělku, zatímco objektem trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák. je ochrana majetkových práv při sjednávání úvěrových smluv, k jehož porušení dochází jakýmkoli podvodným jednáním při sjednávání úvěrové smlouvy, tedy i za užití kopií listin. I pokud by hypoteticky obviněný pouze opatřil či vyhotovil upravenou kopii veřejné listiny a nedopustil se trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 tr. zák., nepochybně by jejím užitím mohl být spáchán trestný čin úvěrového podvodu podle §250b tr. zák.
Dovolateli je možné podle státního zástupce přisvědčit toliko v tvrzení, že samotná skutečnost, že si byl vědom pozastavení živnostenského oprávnění společnosti ALIACORP a. s., by k prokázání jeho viny nepostačovala. V dané věci je ovšem obviněný usvědčován i dalšími důkazy a zjištěními, tudíž popsaná námitka je v podstatě irelevantní. Dovolání obviněného proto shledal zjevně neopodstatněným a navrhl je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
Ve vyjádření k dovolání obviněné D. P. pak státní zástupce uvedl, že její stručná námitka, že se trestného činu nedopustila, lze sice podřadit pod uplatněný dovolací důvod, ale bližší odůvodnění, kterého trestného činu se tento závěr týká a na základě čeho byl odvozen, podání neobsahuje. Připomíná, že Nejvyšší soud je v zásadě vázán skutkovými zjištěními soudů obou stupňů, podle nichž obviněná zjednodušeně řečeno za součinnosti s dalšími spoluobviněnými a po předchozí dohodě předložila v zastoupení společnosti ALIACORP a.s. společnosti Citibank a.s. žádost o úvěr ve výši 1.350.000,- Kč opatřenou padělaným potvrzením Finančního úřadu pro Prahu 6. Padělek byl jmenovanou bankou následně odhalen a úvěr nebyl vyplacen. Takové jednání podle státního zástupce poskytuje jednoznačný podklad pro závěr, že se obviněná dopustila pokusu trestného činu úvěrového podvodu podle §8 odst. 1 k §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. v souběhu s trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák., jak správně uzavřely oba soudy. Nelze proto akceptovat dovolací argumentaci obviněné a její dovolání je proto podle státního zástupce zjevně neopodstatněné a navrhl je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
Státní zástupce zároveň vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil shora navrhovaná rozhodnutí o dovoláních obou obviněných za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i v případě jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu podle 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněných D. P. a M. P. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2010 sp. zn. 5 To 106/2010 jsou přípustná z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obvinění jsou podle ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká). Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., byla podána prostřednictvím obhájců obviněných, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř. a ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a u orgánu určeném týmž zákonným ustanovením.
Na tomto místě je třeba zdůraznit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud je též povinen posoudit, zda obviněnými uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Zabýval se proto otázkou opodstatněnosti dovolateli uplatněného dovolacího důvodu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, za nějž byl dovolatel odsouzen. Dovolatel pak s poukazem na tento dovolací důvod musí namítat, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu musí uplatnit tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem ).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak musí dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité (určitá) ustanovení trestního zákona a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti této právní kvalifikaci. Proto se nelze spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. (Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu podaných dovolání shledal, že obviněný M. P. sice označil své dovolání jako podané z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti v převážné části nenamítl nesprávnost právního posouzení skutku, ale fakticky napadl soudy učiněná skutková zjištění a uplatnil zde svou verzi průběhu skutkového děje, když nevznesl námitky vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, resp. ke skutkovému stavu zjištěnému nalézacím soudem a z charakteru jeho námitek je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu, a teprve na základě toho poukazuje na údajnou nesprávnost právního posouzení skutku. Vůči rozhodnutí odvolacího soudu namítá nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž podle obviněného údajně došlo v důsledku nedostatečného dokazování, a sám pak konstruuje skutkový děj tak, že trestné činy, jež jsou mu kladeny za vinu, mohla spáchat jakákoliv jiná osoba, např. finanční poradci, kteří s neověřenými kopiemi dokumentů zkopírovaných na barevné inkoustové tiskárně přišli do styku. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto ani není oprávněn se jimi zabývat.
Jedinou relevantní právní námitku, jíž je možno podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je pak tvrzení obviněného P., že neověřená kopie veřejné listiny nemůže být veřejnou listinou ve smyslu ustanovení §176 odst. 1 tr. zák. a změna obsahu takové listiny (kopie) bez ověření příslušným orgánem nemůže naplnit základní znaky skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny, a že pokud obviněný nespáchal tento trestný čin, nemohl se dopustit ani pomoci ke spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák. ve stadiu pokusu.
Trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo padělá veřejnou listinu nebo podstatně změní její obsah v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, nebo kdo užije takové listiny jako pravé. Z tzv. právní věty výroku o vině rozsudku soudu nalézacího plyne, že obviněný byl uznán vinným pro padělání veřejné listiny, aby jí bylo užito jako pravé.
Zákonná definice pojmu veřejné listiny není trestním zákonem vymezena. Lze sice konstatovat, že v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, je tato definice zakotvena v jeho ustanovení §131 odst. 1, podle něhož se veřejnou listinou rozumí listina vydaná soudem České republiky, jiným orgánem veřejné moci nebo jiným subjektem k tomu pověřeným či zmocněným jiným právním předpisem v mezích jeho pravomoci, potvrzující, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu nebo jiného subjektu, který listinu vydal, anebo osvědčující některou právně významnou skutečnost; veřejnou listinou je i listina, kterou prohlašuje za veřejnou jiný právní předpis , avšak s ohledem na správnou aplikaci zákona účinného v době spáchání trestného činu v této trestní věci, je třeba vycházet toliko z trestního zákona, jenž danou výslovnou definici neobsahuje. Z toho důvodu je nutno vycházet z ustanovení §134 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, v němž je zahrnuta definice veřejné listiny jako listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.
Podle ustálené soudní judikatury a praxe se za veřejnou listinu považuje taková listina, která byla vydána orgánem veřejné moci v rámci jeho pravomoci a která svým obsahem zakládá, mění či ruší práva a povinnosti jiných subjektů nebo osvědčuje nějakou skutečnost či stav, jakož i listina, která je zvláštními předpisy prohlášena za veřejnou. Veřejnou listinou je rovněž kopie veřejné listiny ověřená příslušným orgánem (k tomu blíže viz č. 30/1979 Sb. rozh. tr.). Veřejná listina je produktem činnosti státního orgánu, který ji vydal, a je jí poskytnuta ochrana jako předmětu ve fyzickém smyslu. Má-li jít spácháním trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny o formu rušení činnosti státního orgánu, který vydal veřejnou listinu, musí být jednání pachatele spácháno právě na tomto produktu nebo s jeho použitím, to znamená na té listině nebo s použitím té listiny, kterou státní orgán autenticky a ve fyzickém smyslu vydal. Kopie veřejných listin používají stejné ochrany pouze za podmínky, že byly úředně ověřeny, protože akt úředního ověření též jim dodává charakter veřejných listin. Veřejné listiny a jejich úředně ověřené kopie či opisy jsou tedy v tomto ohledu postaveny naroveň. Neověřená kopie veřejné listiny proto není veřejnou listinou ve smyslu §176 odst. 1 tr. zák., nepožívá ochrany podle tohoto ustanovení a nepřichází v úvahu, aby na ní nebo s jejím použitím byl spáchán trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle citovaného ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2003 sp. zn. 7 Tdo 1071/2003).
Nejprve je třeba zmínit, že obviněný P. stejnou námitku uplatnil již v odvolacím řízení a soud druhého stupně poukázal na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 5. 2006 sp. zn. 43 T 58/2005, jímž byl obviněný P. odsouzen pro spáchání trestného činu podvodu v úmyslu nehradit leasingové splátky v roce 2006, když z odůvodnění tohoto rozhodnutí plyne, že obviněný již v roce 2004 věděl, že společnost ALIACORP a.s. má pozastaveny živnostenské listy k provozování činnosti od prosince roku 2003 a jiná živnostenská oprávnění neměl. Taktéž z kopie spisu obchodního soudu - z výpisu obchodního rejstříku vyplývá, že společnosti ALIACORP a.s. byla odňata živnostenská oprávnění a v živnostenském rejstříku byly provedeny změny týkající se vymazání předmětu její činnosti. Obviněný P. si tedy musel být vědom těchto skutečností minimálně již v době spáchání trestné činnosti, pro niž je stíhán v této trestní věci, a obviněné P. byly zmíněné písemnosti jako členu statutárního orgánu společnosti ALIACORP a.s. doručovány. Oba obvinění si proto museli být vědomi toho, že by jim při pravdivém uvedení těchto okolností v žádosti o předmětný úvěr Citibank a.s. tento úvěr rozhodně neposkytla, a zároveň toho, že předkládají padělaný doklad, přičemž je zcela nepodstatné, zda tento doklad padělali obvinění osobně, či zda si byli pouze vědomi toho, že je tento doklad padělán a že je předkládán jako pravý.
Z obsahu trestního spisu dále vyplývá, že oba soudy nižších instancí za veřejnou listinu ve smyslu §176 odst. 1 tr. zák. považovaly potvrzení Finančního úřadu pro Prahu 6 ze dne 9. 3. 2005 o tom, že společnost ALIACORP a.s. nemá žádné daňové nedoplatky opatřené kulatým razítkem Finančního úřadu pro Prahu 6 (č. l. 69) a výpis z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, Oddíl B, vložka 6344 ze dne 16. 3. 2005, opatřený kolkovými známkami v hodnotě 50,- Kč a 20,- Kč a dvěma kulatými razítky Městského soudu v Praze evid. č. 242 (č. l. 70). Z vypracovaného znaleckého posudku z oboru kriminalistika - technické zkoumání listin (č. l. 42 – 48) vyplývá, že text výpisu z obchodního rejstříku i potvrzení Finančního úřadu pro Prahu 6 byl sestaven na textovém editoru počítače a vytištěn metodou inkoustového tisku. Podpis úřednice (vedoucí vyměřovacího oddělení Finančního úřadu pro Prahu 6 Ing. H. Š.) byl vyhotoven modře píšícím kuličkovým perem. Otisk razítka Městského soudu v Praze evid. č. 242 na shora uvedeném výpisu z obchodního rejstříku a otisk razítka Finančního úřadu pro Prahu 6, evid. č. 1 jsou padělky vyhotovené metodou barevného inkoustového tisku, pro kopírování padělaného otisku razítka Městského soudu v Praze mohlo být jako předlohy užito razítko originální a pro kopírování otisku razítka Finančního úřadu pro Prahu 6 bylo použito originálního razítka.
S ohledem na shora uvedené nelze přisvědčit argumentaci obviněného M. P. o tom, že se v daném případě jedná o neověřenou kopii veřejné listiny a že tudíž nemůže být naplněn charakter veřejné listiny ve smyslu ustanovení §176 odst. 1 tr. zák. Je zcela evidentní, že obviněná P. společnosti Citibank a.s. nepředložila kopii padělku daných dokumentů, ale tyto dokumenty byly vyrobeny takovým způsobem, aby jednoznačně budily zdání originálu veřejných listin podle §176 odst. 1 tr. zák. (s ohledem na jejich vzhled a obsah: užití typického fontu písma používaného příslušnými orgány, rozmístění textu, použití originálu kulatého razítka Finančního úřadu v Praze 6, zfalšovaný podpis pověřené úřednice na tomto potvrzení dopsaný rukou v originále, originál kolkových známek a dalších).
Pokud se tedy jedná o obviněného P., v jeho případě šlo o věrohodný falzifikát potvrzení o stavu osobního účtu daňového dlužníka, které na žádost podle §62 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, vydává finanční úřad jako místně příslušný územní finanční orgán ve smyslu tohoto zákona, tedy jako příslušný státní orgán, který v mezích své pravomoci osvědčuje rozhodnou okolnost, že daňový dlužník nemá daňové nedoplatky. (V druhém případě jde o falzum úředně ověřeného částečného opisu zápisu z obchodního rejstříku, který na žádost vydává rejstříkový soud (v posuzovaném případě Městský soud v Praze) podle §28 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, pokud žadatel výslovně nepožádá o opis úředně neověřený).
Obvinění M. P. se tak vyhotovením falzifikátu, jenž měl budit zdání originálu výše uvedeného potvrzení finančního úřadu, že jmenovaná obchodní společnost nemá daňové nedoplatky a jeho poskytnutím obviněné D. P. za účelem jeho předložení Citibank a.s. při sjednávání úvěrové smlouvy, dopustil trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák., jímž byl rozhodnutími soudů nižších stupňů správně uznán vinným. Proto nezbylo, než výše uvedenou argumentaci obviněného jako zjevně neopodstatněnou odmítnout, neboť se v daném případě jednalo o padělání veřejné listiny, aby jí bylo užito jako pravé.
Zcela lichá je pak i námitka obviněného ve vztahu k jím spáchané pomoci k pokusu trestného činu úvěrového podvodu.
Pokud jde o dovolací důvod uplatněný obviněnou D. P. podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , tak na jeho základě lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) - g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) - k). Obviněná naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje v tom, že v předešlém řízení byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když tvrdí, že se žádného trestného činu popsaného v obžalobě nedopustila, podrobně vše vysvětlila v předchozím řízení, a proto nelze ve stíhaných skutcích spatřovat žádný trestný čin.
Z uvedeného je zřejmé, že obviněná P. v podaném mimořádném opravném prostředku nekonkretizovala námitky ve smyslu deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy vůči právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Jak bylo již upozorněno výše, z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. pouhým odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány, což učiněno v podaném dovolání obviněné nebylo. Rozhodně nestačí v podaném dovolání odkázat na námitky uplatněné dovolatelem v průběhu předchozího řízení. Dovolací řízení před Nejvyšším soudem je přísně formalizovaným typem řízení, které obviněný může iniciovat podáním dovolání pouze prostřednictvím obhájce (viz §265d odst. 2 tr. ř.), tedy osobou práva znalou. Tak jak byly námitky v dovolání vzneseny, je lze označit za výhrady vůči skutkovému zjištění učiněnému předchozími soudy, na jehož základě pak dospěly k příslušnému hmotně právnímu posouzení jednání obviněné. Rozhodně se ale nejedná o námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., čímž nebylo možné ani dospět k závěru o opodstatněnosti uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného M. P., jako zjevně neopodstatněné podle ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a dovolání obviněné D. P. podle ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť v dovolání absentuje skutečný dovolací důvod podle §265b tr. ř. Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. ř.).
V Brně dne 19. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c