ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.556.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 556/2012-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. června 2012 dovolání obviněného R. Ř. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 5. 12. 2011, sp. zn. 68 To 367/2011, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 134/2009, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného R. Ř. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 4 T 134/2009, byl obviněný R. Ř. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákon), jehož se dopustil tím, že
dne 6. 9. 2008 ve V. prodal M. H. osobní motorové vozidlo zn. VW Passat Variant 1,9 OA za částku 180.000,- Kč, ačkoli jako jednatel firmy Bonax plus s.r.o. P. dne 16. 4. 2008 stran tohoto vozidla uzavřel se společností Mercedes Benz Financial Services ČR, s.r.o. Praha smlouvu o účelovém úvěru na částku 265.000,- Kč, jejíž součástí byla smlouva o zajišťovacím převodu práva a smlouva o výpůjčce, podle které se vlastníkem vozidla stala společnost poskytnuvší úvěr, a on ho mohl toliko bezplatně po dobu 36 měsíců užívat, při prodeji vozidla M. H. vystupoval jako vlastník, přičemž uhradil na poskytnutém úvěru do září 2009 toliko pět splátek a svým jednáním způsobil společnosti Mercedes Benz Financial Services ČR, s.r.o. P. škodu ve výši 146.407,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný R. Ř. odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvacetišesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem.
Zároveň byl u tohoto obviněného zrušen výrok o souhrnnému trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 18 T 80/2009, ze dne 3. 5. 2010, který nabyl právní moci dne 26. 8. 2010, a výrok o trestu ve věci Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn. 4 T 142/2008, z rozsudku ze dne 20. 7. 2009, který nabyl právní moci dne 5. 2. 2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený Mercedes-Benz Financial Services ČR, s.r.o., D., P., odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný R. Ř. podal v zákonné lhůtě proti tomuto rozsudku odvolání. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 5. 12. 2011, sp. zn. 68 To 367/2011, odvolání obviněného podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný R. Ř. ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 5. 12. 2011, sp. zn. 68 To 367/2011, dovolání. V něm napadl rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu s tím, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, případně na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, když bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, ačkoli toto rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku, takže v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, čímž byl dle dovolatele naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný především namítl, že soudy obou stupňů pochybily v otázce posouzení, zda skutečně došlo k uzavření platné smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Námitky vznesené v tomto směru obviněným již v řízení před soudem prvního stupně tento soud v odůvodnění rozsudku zcela pominul, nikterak se s nimi nevypořádal a dovolatel má za to, že již z tohoto důvodu je třeba tento rozsudek považovat za nepřezkoumatelný.
Dovolatel uvedl, že pokud by měl naplnit skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry, musela by být zejména platná smlouva o výpůjčce a smlouva o zajišťovacím převodu práva. Z ust. §553 občanského zákoníku, dopadajícího i na obchodní vztahy, mimo jiné plyne, že splnění závazku může být zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele. Předmětem zajišťovacího převodu práva může tedy být (narozdíl od práva zástavního) jen právo dlužníka, nikoli osoby třetí, a to právo v době převodu existující. Z textu listiny na č.l. 299 spisu, kterou lze považovat za kupní smlouvu, plyne zcela jednoznačně, že před jejím podpisem uzavřela firma Bonax plus s.r.o. s firmou Mercedes Benz Financial Services ČR, s.r.o., smlouvu o úvěru. Nalézací soud ve skutkové větě svého rozsudku uvádí, že obviněný tuto úvěrovou smlouvu, jejíž součástí byla smlouva o zajišťovacím převodu práva a smlouva o výpůjčce, uzavřel dne 16. 4. 2008. Rovněž z čl. 12.12.4 smlouvy o zajišťovacím převodu práva vyplývá, že tato smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva, v čl. 5 uvedená smlouva o výpůjčce a smlouva o úvěru tvoří jeden balík smluv, které je nutno vykládat ve vzájemné souvislosti.
Dovolatel dále uvedl, že všechny předmětné smlouvy byly uzavřeny sice v tentýž den, avšak smlouvě o zajišťovacím převodu práva a dalším dvěma smlouvám nepředcházela kupní smlouva k vozidlu VW Passat a obviněný tudíž převáděl na společnost Mercedes Benz Financial Services ČR, s.r.o. právo třetí osoby, což je v rozporu se zákonem. Dovolatel z toho dovodil, že za daného stavu se jako osoba jednající za firmu Bonax Plus s.r.o. nemohl dopustit trestného činu zpronevěry.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci a aby tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. řádu a §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu vyslovil souhlas s projednáním svého dovolání v neveřejném zasedání.
Přípisem ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 1 NZO 256/2012, se k obsahu dovolání vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství.
Konstatovala, že pokud z popisu přisouzeného skutkového děje vyplynulo, že ze strany dovolatele došlo k prodeji osobního motorového vozidla, při kterém vystupoval v pozici vlastníka vozidla, ačkoliv tomu tak s ohledem na povahu smluvních ujednání nebylo, pak z obsahu odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá, že se otázkou dovolatelova skutečného práva k předmětnému vozidlu důsledně zabývaly a že tuto otázku také správně posoudily.
Státní zástupkyně rekapitulovala právní rámec spočívající v nabytí vlastnického práva na straně poškozené úvěrové obchodní společnosti, jehož dopad dovolatel nerespektoval a pokud v rozporu s tímto právním stavem věci v rámci následně uzavřené kupní smlouvy nepravdivě deklaroval vlastnické právo jím zastupovaného obchodního subjektu a vozidlo převedl na kupujícího M. H., pak dle názoru státní zástupkyně není pochyb o tom, že si ke škodě poškozené úvěrové obchodní společnosti přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena.
K námitce dovolatele, že smlouva o zajišťovacím převodu práva i smlouva o výpůjčce ze dne 16. 4. 2008 nemohly být porušeny, neboť nebyly uzavřeny platným způsobem, a to s poukazem na rozpor se zákonem ve smyslu §39 občanského zákoníku, když předmětem zajišťovacího převodu práva ve smyslu §553 občanského zákoníku může být toliko právo dlužníka, v jehož právním postavení se dovolatel, resp. jím zastupovaná obchodní společnost nenacházela, neboť ke kupní smlouvě s M. M. došlo až po datu 16. 4. 2008, zastává státní zástupkyně tento závěr. Nelze přehlédnout, že posledně poukazovaná okolnost, navíc bez bližší časové specifikace uzavřené kupní smlouvy se jmenovaným prodávajícím, nevyplývá z toho obsahu rozhodných skutkových zjištění, které vzaly soudy za prokázané při posuzování dovolatelovy trestní odpovědnosti. Námitka dovolatele směřující proti naplnění zákonného znaku „věci cizí“ se tak dle názoru státní zástupkyně opírá o skutkový podklad, jehož správnost se podle léty ustálené a judikatorně podložené soudní praxe nemůže stát obecným předmětem dovolacího přezkumu.
Státní zástupkyně konstatovala, že důvod, pro který dovolatel ex post popírá svoje postavení dlužníka v rámci jím dobrovolně uzavřené a po jistou dobu i respektované smlouvy o zajišťovacím převodu práva, jakož i smlouvy o výpůjčce, vyplývá toliko z jeho snahy zbavit se trestní odpovědnosti za jednání, které v souladu s výrokem o vině naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zákona.
Jelikož státní zástupkyně označila dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné, navrhla jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně navrhla, aby takto bylo podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodnuto v neveřejném zasedání. Dále vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, než jsou uvedena v ustanovení §265r odst. 1 písm. a), b) tr. řádu /§265r odst. 1 písm. c) tr. řádu/.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
V posuzovaném případě je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (a ve vazbě na to i podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu) je obsahem podaného dovolání naplněn, neboť podstatou námitek dovolatele je právní posouzení platnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva soudem a v souvislosti s tím posouzení otázky naplnění znaku skutkové podstaty „cizí věci“ u trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zákona. Se zákonným dovolacím důvodem nejsou toliko ty námitky dovolatele, ve kterých označuje napadené rozhodnutí soudu za nepřezkoumatelné pro údajný nedostatek odůvodnění.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného R. Ř. je zjevně neopodstatněné. Nelze totiž přisvědčit námitce dovolatele, že jeho jednáním popsaným v rozsudku soudu prvního stupně a nezměněným rozhodnutím soudu odvolacího, nemohl být a nebyl spáchán trestný čin zpronevěry, neboť nebyly naplněny znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu.
Ze skutkových zjištění soudu jednoznačně vyplývá, že obviněný v příkrém rozporu se svými smluvními závazky disponoval s předmětným automobilem, který byl zcela nepochybně v době spáchání činu ve vztahu k dovolateli věcí cizí, která mu byla svěřena. Námitku dovolatele, že smlouva o zajišťovacím převodu práva, jejíž součástí byla i smlouva o výpůjčce, je absolutné neplatná, nelze mít z hlediska právní kvalifikace skutku za relevantní. Z obsahu dovolání je zjevné, že dovolatel dovozuje absolutní neplatnost smlouvy od jejího ustanovení po bodem 2.2 s tím, že toto ustanovení není v souladu s ustanovením §553 obč. zákoníku a vytýká soudům obou stupňů, že se v odůvodnění svých rozhodnutí touto otázkou nezabývaly, resp. že odvolací soud se s touto otázkou nevypořádal jako odvolací námitkou.
Dovolateli však v této věci nelze přisvědčit. Zejména odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí s touto otázkou náležitě vypořádal a vysvětlil, proč nepřiznal opodstatnění odvolací námitce, že by obviněný touto smlouvou převáděl na věřitele právo třetí osoby.
K obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí, s nímž se Nejvyšší soud ztotožňuje, považuje současně Nejvyšší soud za vhodné zdůraznit, že z obsahu předmětných smluv (včetně tzv. „předávacího protokolu“ ) jednoznačně vyplývá, že se jednalo o smlouvy uzavírané jednak ve stejný den, ale také ve vzájemné vazbě a jedná se o smlouvy vzájemně závislé. Z hlediska posouzení trestněprávní odpovědnosti dovolatele nelze přiznat relevanci jeho tvrzení, že „z textu listiny založené na č.listu 299 spisu, kterou lze považovat za kupní smlouvu, plyne zcela jednoznačně, že před jejím podpisem uzavřela firma Bonux plus s.r.o. s firmou Mercedes Benz Financial Services ČR, s.r.o. smlouvu o úvěru“. Právě skutečnost, že se jednalo o jeden komplex současně uzavřených a na sobě závislých smluv a z nich plynoucích závazků totiž nepochybně vedla soudy obou stupňů ke skutkovému závěru, že v době spáchání činu bylo předmětné vozidlo dovolateli jako věc cizí toliko svěřeno a jestliže dovolatel vozidlo prodal, pak svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry. S ohledem na takto zjištěný skutkový stav, kterým je vázán i soud dovolací, pak nelze s úspěchem namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, resp. nesprávné hmotně právní posouzení.
Pokud dovolatel nedostál svým smluvním závazkům tak, jak je popsáno v rozhodnutí obou soudů, pak v žádném případě tato skutečnost nemůže být vykládána v jeho prospěch a vést ke zrušení těchto rozhodnutí či zbavení trestní odpovědnosti dovolatele.
Nejvyšší soud plně akceptuje výše uvedený právní názor státní zástupkyně, že důvod, pro který dovolatel popírá svoje postavení dlužníka v rámci jím dobrovolně uzavřené a po jistou dobu i respektované smlouvy o zajišťovacím převodu práva a smlouvy o výpůjčce, vyplývá zjevně z jeho snahy dodatečně se zbavit své trestní odpovědnosti za jednání, které zjevně naplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zákona.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání je v té části, ve které je v souladu se zákonným dovolacím důvodem, zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného R. Ř. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. června 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á