ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.606.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 606/2012-52
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. června 2012 dovolání obviněného H. Ch. T. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2011, sp. zn. 11 To 19/2011, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 15/2010, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného H. Ch. T. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. 42 T 15/2010, byl obviněný H. Ch. T. uznán vinným pod body I. a II. výroku o vině pokračujícím trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákon) a pod bodem III. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona, kterých se dopustil tím, že
I. společně s obviněným T. P. T. v období nejméně od 2. 10. 2009 do 7. 10. 2009 v součinnosti s dalšími osobami působícími jak v ČR, tak i v zahraničí zorganizovali a následně zrealizovali vývoz omamné látky konopí v její sušené formě do S., a to tím způsobem, že D. Q. T., působící ve S. (trestně stíhaný v S.) si u obviněného T. P. T. na základě předchozí telefonické domluvy objednal za úplatu celkem 29 kg omamné látky konopí, kdy za tímto účelem dne 3. 10. 2009 přicestoval do ČR, kde se setkal s obviněným T. P. T., který mu předložil vzorky této drogové látky a společně domluvili její transport do S. prostřednictvím kurýra V. M., kterému byl znám pravý účel cesty (trestně stíhán v S.), následně se obviněný T. P. T. s požadavkem na obstarání konopí obrátil na obviněného H. Ch. T., který dne 6. 10. 2009 odejel vozidlem tov. zn. VW Passat do obce H., Ž. n., okres H. B., kde převzal 26,8 kg omamné látky konopí v sušené formě a na místě tuto zásilku předal V. M., který do obce H. přicestoval osobním vozidlem tov. zn. Audi A 6, do kterého uschoval předmětnou zásilku a kterou měl následně předat německému odběrateli, a poté obviněný H. Ch. T. a V. M. svými vozidly odjeli do katastru obce A., kdy dne 7. 10. 2009 v době kolem 6.00 hodin obv. H. Ch. T. telefonicky ujistil V. M., že na plánované trase přes hraniční přechod A.-S. mu nehrozí žádné nebezpečí, a proto V. M. již sám pokračoval v cestě, přičemž na hraničním přechodu A.-S. byl zadržen německou policií a ve vozidle Audi A 6 bylo zajištěno celkem 26,8508 kg omamné látky konopí, s obsahem 3 244,6 g delta 9 - tetrahydrokannabinolu,
II. společně s obviněnými T. P. T., M. H. N. a S. H. N. v období nejméně od 6. 11. 2009 do 9. 11. 2009 v P. i jinde na území ČR v součinnosti s dalšími osobami působícími jak v ČR, tak v zahraničí, zorganizovali a následně zrealizovali vývoz omamné látky konopí v sušené formě do M., a to tím způsobem, že obviněný T. P. T. ze zahraničí telefonicky řídil činnost této skupiny prostřednictvím obviněného M. H. N., který jej o všem telefonicky informoval a radil se s ním, kdy na základě domluvy obvinění M. H. N., S. H. N. a H. Ch. T. si neoprávněně opatřili od nezjištěného zdroje nejméně 25 kg omamné látky konopí v sušené formě, obv. M. H. N. telefonicky dojednal s neztotožněným cizím státním příslušníkem vystupujícím pod jménem "B. L." - užívající tel. číslo vývoz této drogové látky do M. za účelem další distribuce, a to prostřednictvím kurýra G. V., (samostatně trestně stíhaný ve SR), přičemž obvinění S. H. N. a H. Ch. T. zajistili předání této drogové látky obviněnému M. H. N., poté dne 8. 11. 2009 osoba vystupující pod jménem "B. L." přicestovala do České republiky a dne 9. 11. 2009 na přesně nezjištěném místě v P. mu obviněný M. H. N. společně s obviněným H. Ch. T. předali celkem 15 kg omamné látky konopí, který ji následně předal kurýrovi G. V., jenž byl od počátku seznámen s pravým účelem této cesty a který uložil předmětnou zásilku do vozidla tov. zn. VW Passat, přičemž při cestě do M. přes S. r. byl na čerpací stanici OMV B. L. ve směru D2 K. – B. zadržen slovenským policejním orgánem a v jeho vozidle VW Passat bylo zajištěno celkem 14,9759 kg omamné látky konopí s obsahem 2 965 g delta 9 - tetrahydrokannabinolu, přičemž konopí je omamná látka zařazena do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách uvedená v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., ve znění pozdějších změn, delta – 9 – tetrahydrokannabinol je psychotropní látka zařazená do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách citovaná v příloze č. 4 zákona č. 167/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů, přičemž všichni jmenovaní jednali s vědomím, že se jedná o omamnou a psychotropní látku a že nakládání s ní je nezákonné,
III. společně s obviněnými T. S. P., D. N. C., V. T. N. a S. H. N. od přesně nezjištěné doby nejméně od srpna 2009 do 27. 11. 2009, obv. V. T. N. od září 2009 do 27. 11. 2009 v obci K., K., okres H. B., v nemovitosti upravené jako skrytá farma na tzv. „in door“ pěstování konopí, bez povolení společným jednáním obvinění T. S. P., D. N. C., V. T. N. pro další osoby vypěstovali a přechovávali rostlinu konopí s vysokým obsahem kannabinoidních látek, ze kterých odstříhali vrcholky této rostliny, které usušili a zabalili do hliníkových fólií a poté takto upravené konopí o celkové hmotnosti 15 520 g s obsahem 1848,9 g delta – 9 – tetrahydrokannabinolu předali obviněným S. H. N. a H. Ch. T., kteří s vědomím, že nakládání s takovou drogovou látkou je nezákonné ji z uvedené nemovitosti odvezli osobním motorovým vozidlem tov. zn. Škoda Octavia do bytu v P., ul. P., kde ji za účelem další distribuce uschovali, přičemž následně při odjezdu z uvedeného bytu osobním vozidlem tov. zn. VW Passat byli zadrženi policejním orgánem, a obvinění T. S. P., D. N. C., V. T. N. byli zadrženi dne 28. 11. 2009 v uvedené místnosti v K. a po provedené domovní prohlídce bylo zjištěno, že nadále ve větším rozsahu zde neoprávněně pro jiné osoby pěstovali indoorovým způsobem rostlinu konopí rodu Cannabis, a to v celkovém počtu 1012 ks rostlin, které již přizpůsobovali k budoucímu sušení a k výrobě psychotropní látky delta – 9 – tetrahydrokannabinolu, přičemž konopí je omamná látka zařazená do seznamu IV podle jednotné úmluvy o omamných látkách citovaná v příloze č. 3 k zákonu č. 167/98 Sb. ve znění pozdějších předpisů, delte – 9 – tetrahydrokannabinol je psychotropní látka zařazená do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách citovaná v příloze č. 4 k zákonu č. 167/98 Sb. ve znění pozdějších předpisů, přičemž všichni jmenovaní jednali s vědomím, že se jedná o omamnou a psychotropní látku a že nakládání s ní je nezákonné.
Za uvedené jednání byl obviněný H. Ch. T. odsouzen podle §187 odst. 4 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona a §40 odst. 1, 4 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněný H. Ch. T. se v zákonné lhůtě proti označenému rozsudku Městského soudu v Praze odvolal. V jeho neprospěch podala odvolání rovněž státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, které zaměřila do výroku o trestu, neboť ho považovala za nepřiměřeně mírný.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2011, sp. zn. 11 To 19/2011, bylo odvolání obviněného H. Ch. T. jako nedůvodné zamítnuto.
Z podnětu odvolání státní zástupkyně byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušen ohledně tohoto obviněného ve výroku o trestu odnětí svobody, přičemž odvolací soud zpřísnil uložený trest odnětí svobody a podle §187 odst. 4 za použití §35 odst. 1 tr. zákona obviněnému H. Ch. T. uložil tento trest v trvání deseti let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zákona zařadil do věznice s ostrahou.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný H. Ch. T. ve lhůtě stanovené podle §265e tr. řádu proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2011, sp. zn. 11 To 19/2011, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. 42 T 15/2010, dovolání, ve kterém napadl tato rozhodnutí ve výroku o vině i ve výroku o trestu s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu.
K bodu ad I. výroku o vině dovolatel namítl, že ač byl uznán vinným toliko se spoluobžalovaným T. P. T., kdy právní věta obsahuje množné číslo, tak není naprosto zřejmé, k jakému skutku se vztahuje, neboť v rozsudku nalézacího soudu je uvedena až pod bodem II, a to za skutek uvozený, že „v součinnosti s dalšími osobami působícími jak v ČR, tak i v zahraničí zorganizovali a následně zrealizovali dovoz omamné látky – konopí do SRN“, přičemž v právní větě je pak uvedeno neoprávněně jinému opatřili a vyvezli.
Podle dovolatele nešlo o organizovanou skupinu nejméně tří osob, neboť tato zde není nijak definována a popsána. Pokud jde o tvrzení uvedené ve skutkové větě, že „se na dovolatele někdo obrátil za účelem obstarání drogy, jakož i že měl dovolatel kurýra ubezpečit, že mu nehrozí žádné nebezpečí“, dovolatel namítl, že jednak to nebylo spolehlivě povedenými důkazy prokázáno, jednak nebylo možno učinit právní závěr, že se tak stalo ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech a ve větším rozsahu. Právní závěry ve vztahu k subjektivní stránce – tedy vědomí dovolatele o tom, co V. M. poveze a v jakém množství, jsou dle názoru dovolatele pouze domněnkami soudů.
K bodu II. výroku o vině dovolatel namítl, že se nepodařilo prokázat, odkud byla látka neoprávněně opatřena, kde byla nezjištěné osobě předána, že G. V. obviněného nepoznal a že soudy nijak nedefinovaly úkoly, kterými se jednotliví členové organizované skupiny měli zabývat, že se nejednalo o opakované činnosti a nebylo prokázáno, jak mělo být s látkou naloženo. Společně k oběma bodům výroku o vině dovolatel namítl, že jednak znak spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech nebyl nijak popsán a vysvětlen, natož prokázán, jednak absentovaly důkazy pro posouzení subjektivní stránky ke kvalifikované skutkové podstatě. Dovolatel rovněž namítl, že soudy obou stupňů nepřípustným způsobem přičetly k tíži obviněného hned dvakrát tutéž okolnost.
Dle názoru dovolatele se v bodě I. a II. výroku o vině jedná o klasický tranzitní delikt, případně maximálně o účastenství ve formě pomoci k tomuto deliktu, ale toliko k základní skutkové podstatě, a to ve smyslu ust. §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona k §187 odst. 1 tr. zákona, avšak pouze za předpokladu, že by skutečně jeho vina byla konkrétními důkazy prokázána. V posuzovaném případě byla účast dovolatele na trestné činnosti dovozována pouze z telefonních odposlechů a fonetické audio-expertízy, kdy navíc došlo k neoprávněnému zásahu do integrity obviněného neoprávněným odběrem vzorku jeho hlasu, aniž by byl řádné o možném důkazním zneužití ve smyslu §114 tr. řádu poučen.
Dále dovolatel namítl, že nebyl řádně uvážen materiální znak ve smyslu ustanovení §3 a §88 tr. zákona, tedy že pro naplnění tohoto znaku je nezbytné podstatné zvýšení nebezpečnosti činu pro společnost, přičemž odvolacím soudem tvrzený přímý úmysl z žádného důkazu neplyne. Dovolatel v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 1481/09. Podle jeho další úvahy v rámci uplatnění zásady beneficia cohaesionis měl odvolací soud postupovat v jeho případě přinejmenším shodně jako u osoby S. H. N. a M. H. N., neboť tito měli naplnit toliko formálně ustanovení §187 odst. 4 písm. c) tr. zákona.
Neprokázání subjektivní stránky dovolatel namítl i ve vztahu k bodu III. výroku o vině, a to s tím, že nebylo prokázáno, že by s obsahem předmětných tašek (kdy není ani prokázáno, že by věděl o jejich obsahu) zakázaně a vědomě nakládal. Dle dovolatele je jednotlivými důkazy vyloučeno, aby současně něco pro jiného opatřil a přechovával pro jiného, to vše v okamžiku zadržení, kdy u něj ani v jím užívaném automobilu nebylo nic zajištěno.
Dovolatel v závěru svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že důkazy, které by prokazovaly jeho vinu, netvoří ucelený řetězec, ze kterého by bylo možno bez pochyb vyvodit, že se skutečně stala jednání tak, jak jsou uvedena v jednotlivých skutkových větách. Dle názoru dovolatele jde toliko o tvrzení, úvahy a domněnky, jež nedosahují hodnoty skutkových zjištění a bylo je třeba posuzovat ve prospěch obviněného; v tomto směru spatřuje dovolatel mezi provedenými důkazy a tvrzeními vtělenými do skutkových a následně právních vět rozsudku nalézacího soudu extrémní rozpor.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a aby tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Přípisem ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 1 NZO 447/2012, se k obsahu dovolání vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství.
Konstatovala, že dovolatel zčásti zopakoval ty námitky, které již uplatnil v rámci řádného opravného prostředku. S námitkou týkající se naplnění znaku činnosti ve spojení s organizovanou skupinou se zabýval a řádně vypořádal již odvolací soud, stejně jako s námitkou týkající se údajného nedostatku subjektivní stránky. Rovněž ohledně namítaného užití §88 tr. zákona státní zástupkyně odkázala na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, který shledal správnou tu úvahu soudu prvního stupně, že v posuzovaném případě opakovaný vývoz velkého množství konopí organizovanou skupinou působící ve více státech sehrál roli, z níž lze dovodit podstatné zvýšení stupně společenské nebezpečnosti činu.
Za důvodnou nepokládá státní zástupkyně ani tu námitku odvolatele, že táž okolnost mu byla dvakrát přičítána k jeho tíži. Poukázala na to, že soud jednání obviněného posoudil jako spáchané ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zákona a pokud jednání obviněného kvalifikoval současně i podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zákona, bylo tak z důvodu naplnění zákonného znaku "většího rozsahu". Státní zástupkyně rovněž konstatovala, že na rozhodnutí odvolacího soudu ohledně spoluobviněných S. H. N. a M. H. N. nedopadá zásada beneficium cohaesionis. V písemném vyjádření rovněž uvedla, že neshledala extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními na jedné straně a jejich právním posouzením na straně druhé.
Státní zástupkyně označila dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné, navrhla jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud České republiky učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu České republiky ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst.1 písm. g), l) tr. řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opraného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. řádu. Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný se na tento dovolací důvod odkázal právě ve vazbě na druhý uplatněný dovolací důvod, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
V projednávaném případě dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod sice namítal rozpor mezi provedenými důkazy a užitou právní kvalifikací, avšak z velké části tak učinil s vytvořením vlastní konstrukce skutkového stavu a na základě zpochybnění samotných skutkových zjištění soudu. Znamená to, že dovolatel nezaložil převažující část svého mimořádného opravného prostředku na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. V rozporu s použitým dovolacím důvodem jsou tak ty námitky dovolatele, ve kterých zpochybňuje skutková zjištění soudu ve vztahu k prokázání subjektivní stránky s tím, že jde pouze o domněnky soudů obou stupňů, dále námitky vůči dalším skutkovým zjištěním uvedených ve skutkových větách apod. Mezi námitky neslučitelné s použitým dovolacím důvodem je nutno zařadit i výhrady dovolatele vůči závěru soudu, že dovolatel jednal ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech a ve větším rozsahu. Ačkoli dovolatel označuje tento závěr soudu za závěr právní, jedná se zjevně o závěr skutkového charakteru, jehož přezkoumání v dovolacím řízení se s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu účinně domáhat nelze. Dovolatel ostatně nevznesl v této souvislosti žádné námitky hmotně právní povahy, nýbrž vytýkal nedostatečný popis skutku, chybějící definici konkrétních úkolů členů organizované skupiny, údajné neprokázání, jak mělo být s látkou naloženo, dále že provedené důkazy netvoří ucelený řetěz opravňující ke skutkovým zjištěním uvedeným ve výroku o vině apod.
V posuzovaném případě nekonstatoval Nejvyšší soud ani existenci namítaného tzv. extrémního nesouladu právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními. Soud prvního stupně ve věci dovolatele založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil. Odvolací soud pak v rámci odvolacího přezkumu nezjistil žádné procesní vady, které by mohly negativně ovlivnit výsledky zjištění skutkového stavu, který byl zjištěn v rozsahu pro rozhodnutí nezbytném a ani odvolací soud o něm nemá důvodné pochybnosti. Odvolací soud rovněž konstatoval, že soud prvního stupně při hodnocení důkazů postupoval důsledně v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu. Soud druhého stupně rovněž nenalezl žádné pochybení v právní kvalifikaci jednání obviněného. Odvolací soud se podrobně a zákonu konformním způsobem vypořádal s odvolacími námitkami obviněného, dle stejných požadavků pak vysvětlil, proč námitkám obviněného v tomto směru uplatněným nepřiznal právní relevanci, přičemž jednotlivým důkazům věnoval v odůvodnění svého rozhodnutí detailní pozornost. Skutečnost, že obviněný se závěry soudů obou stupňů nesouhlasí, nelze považovat za okolnost dostatečně relevantní pro konstatování, že existuje extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními a právními závěry soudu, jak tvrdí dovolatel.
Dle názoru Nejvyššího soudu lze pod zvolené dovolací důvody dle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu podřadit pouze ty námitky dovolatele, v nichž namítá údajně nesprávnou právní kvalifikaci skutku s tím, že jednak byl nesprávně soudem hodnocen stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, dále že při právním posouzení byla k jeho tíži dvakrát přičtena tatáž okolnost, že jeho jednání mělo být právně posouzeno nanejvýš jako "klasický tranzitní delikt, příp. maximálně o účastenství ve formě pomoci k tomuto deliktu, ale toliko k základní skutkové podstatě, a to ve smyslu ustanovení §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona k §187 odst. 1 tr. zákona". Za námitku odpovídající dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze akceptovat rovněž námitku dovolatele, že soud druhého stupně měl postupovat vůči němu v rámci zásady beneficia cohaesionis jako u spoluobviněných S. H. N. a M. H. N.
Nejvyšší soud u těchto námitek dospěl k závěru, že se jedná o námitky zjevně neopodstatněné.
V odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu bylo dostatečně vysvětleno (včetně odkazu na relevantní nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 12. 2009 sp. zn. III. ÚS 1481/09), proč nelze jednání obviněných M.H.N. a S.H.N. právně kvalifikovat i podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zákona a proč tedy z podnětu jejich odvolání napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině v bodě II. a ve výrocích o trestech. Z tohoto odůvodnění dostatečně vyplývá i důvod, proč tak neučinil v rámci zásady beneficia cohaesionis i ve vztahu k dovolateli. Vzhledem k tomu, že o pregnantních závěrech odvolacího soudu není důvodu pochybovat, pro jejich správnost na ně Nejvyšší soud plně odkazuje.
Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a z odůvodnění jeho rozhodnutí, jakož i z odůvodnění soudu odvolacího, je zcela zřejmé, že jednání dovolatele bylo správně posouzeno jako jednání se zvýšeným stupněm nebezpečnosti pro společnost, a to s ohledem na opakovaný vývoz značného množství konopí ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Jelikož zmíněná skutková zjištění nelze v řízení o dovolání zpochybnit a revidovat, nelze přiznat relevanci a opodstatněnost ani námitce proti právním závěrům z těchto zjištění vyplývajícím, včetně právního posouzení stupně nebezpečnosti činu pro společnost.
Za zjevně neopodstatněnou považuje Nejvyšší soud rovněž námitku dovolatele, že jedna a táž okolnost mu byla dvakrát přičtena k jeho tíži. V této souvislosti Nejvyšší soud obdobně jako státní zástupkyně ve svém výše zmíněném vyjádření konstatuje, že jednání dovolatele bylo soudem posouzeno jako jednání spáchané ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech (§187 odst. 4 písm. c) tr. zákona) a pokud bylo kvalifikováno současně i podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zákona, pak to bylo z důvodu naplnění znaku většího rozsahu . Námitkami dovolatele, které jsou opakováním námitek odvolacích, zejména ve vztahu ke konstatovanému spojení s organizovanou skupinou, se soud druhého stupně podrobně zabýval a jejich důvodnost vyvrátil (viz podrobné rozhodnutí odvolacího soudu a jeho rozsudek str. 31), a i v tomto případě pokládá Nejvyšší soud za nadbytečné opakovat tyto závěry, jejichž správnost tak potvrzuje.
Ze stejných důvodů nelze přiznat opodstatněnost ani námitce dovolatele, že jeho jednání mělo být posouzeno nanejvýš jako účastenství ve formě pomoci k trestnému činu podle §187 odst. 1 tr. zákona, neboť taková právní kvalifikace by sice mohla odpovídat té skutkové verzi, která by konvenovala představě dovolatele samotného, nikoli však těm skutkovým zjištěním, ke kterým dospěl soud prvního stupně a která nezpochybnil soud odvolací.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání je v té části, ve které je v souladu se zákonným dovolacím důvodem, zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného H. Ch. T. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. června 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á