ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.656.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 656/2012-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. června 2012 dovolání obviněného P. Š. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 13 To 545/2011, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 39/2011, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného P. Š. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 11. 2011, sp. zn. 1 T 39/2011, byl obviněný P. Š. uznán vinným přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
dne 10.2.2011 v době od 14.15 hod. do 14.30 hodin na parkovišti před budovou Katastrálního úřadu v ulici H. v P. nejdříve agresivně slovně zaútočil ohledně odcizené vojenské přezky a poté napadl fyzicky V. D. staršího úderem teleskopickým obuškem do hlavy, čímž mu způsobil podlitinu a následně udeřil V. D. mladšího obuškem do temene hlavy, čímž mu způsobil tržnou ránu na hlavě, avšak tito nebyli následně omezeni na běžném způsobu života.
Za uvedený přečin byl obviněný P. Š. odsouzen podle §358 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně ČR se sídlem pobočky v H. K., M. N., způsobenou škodu ve výši 1.385,- Kč.
Odvolání obviněného P. Š., které podal v zákonné lhůtě proti rozsudku soudu prvního stupně, bylo rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 13 To 545/2011, výrokem učiněným ad II.) jako nedůvodné podle §256 tr. řádu zamítnuto.
Ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e tr. řádu podal obviněný P. Š. prostřednictvím svého obhájce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 13 To 545/2011, dovolání, ve kterém napadl tento rozsudek ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 11. 2011, sp. zn. 1 T 39/2011, ve výroku o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku, a to s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného prostředku obviněný namítl, že na základě provedených důkazů došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutkového děje, když jeho jednání mělo být posouzeno jako nutná obrana. Jak soud prvního stupně tak i soud odvolací považovaly za naplněné znaky trestného činu výtržnictví spočívající v tom, že se dovolatel dopustil veřejně a na místě veřejně přístupném výtržnosti zejména tím, že napadl jiného. S touto kvalifikací však dovolatel nesouhlasí vzhledem k tomu, že jeho jednání postrádá jeden z obligatorních znaků skutkové podstaty každého trestného činu, kterým je protiprávnost.
Pochybení shledává již v postupu Policie ČR, která byla na místo incidentu přivolána. Policisté však při šetření věci nepostupovali tak, jak bylo jejich zákonnou povinností, především neprovedli řádné ohledání místa činu, zejména ohledání vozidla poškozených, kde velice pravděpodobně byly kromě vojenské přezky ukryty i další věci odcizené v obchodě dovolatele a také zbraně. Nebyla provedena ani osobní prohlídka D. staršího, na odcizené sponě nebyly zjištěny pachové ani daktyloskopické stopy, nebyla provedena fotodokumentace zranění poškozených a dovolatele. Policisté i přesto, že byli k provedení těchto úkonů dovolatelem opakovaně vyzýváni, odmítli tyto úkony provést. Dovolatel tedy vyslovil názor, že stěžejní důkazy, které mohly přispět k objasnění skutkového stavu věci, provedeny nebyly.
V průběhu řízení poté byla obhajobou navrhována celá škála dalších důkazů, jako např. vyšetřovací pokus na místě, zvukový záznam hlášení události na linky 156 a 158, výslech policistů, kteří byli k incidentu dovolatelem přizváni, výslech dalších svědků atd., přičemž všechny tyto důkazy byly v přípravném řízení a následně i v hlavním líčení zamítnuty.
Podle dovolatele Okresní soud v Pardubicích postupoval v rozporu se zásadou „in dubio pro reo“, když na základě nedostatečných skutkových zjištění rozhodl o vině dovolatele, ačkoliv nebyla bez důvodných pochybností prokázána. Stejné chyby se dle názoru dovolatele dopustil i soud odvolací, když dospěl k závěru, že okresní soud provedl veškeré nezbytné důkazy pro zjištění skutečného stavu věc v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. řádu, a když dále uvedl, že další důkazní návrhy dovolatele považuje za zcela nadbytečné, neboť situace na místě byla zcela dostatečně zadokumentována důkazy realizovanými již v průběhu hlavního líčení. Za největší pochybení odvolacího soudu dovolatel označil skutečnost, že tento soud se vůbec nezabýval stěžejní námitkou obhajoby, tedy jednáním obviněného v nutné obraně.
Poukázal rovněž na nesoulad mezi právními závěry soudů obou stupňů a skutkovými zjištěními. Je toho názoru, že k jeho odsouzení došlo na základě svévolné aplikace hmotného práva, když obecné soudy v rozporu s dostupnými důkazy nahradily chybějící znaky skutkové podstaty výtržnictví (konkrétně protiprávnost) prvky založenými na účelové dedukci zcela odporující provedenému dokazování. Dovolatel znovu opakoval námitku, že jeho jednání nebylo posouzeno jako jednání v nutné obraně, resp. v nutné obraně putativní. Dovolatel tvrdí, že po celou dobu vystupoval v souladu se zákonem, neboť jednal v intencích §76 odst. 2 tr. řádu. Celá událost před katastrálním úřadem bezprostředně časově navazovala na krádež v obchodě dovolatele, přičemž on byl přesvědčen o tom, že poškození mu v obchodě odcizili více věcí a měl bezpochyby právo bránit se i s použitím síly odvozu kradených věcí, neboť útok na jeho majetkové zájmy trval. V této souvislosti vyjádřil svůj nesouhlas s argumentem soudu prvního stupně, že dovolatel dostihl poškozené až po dlouhé době a nikoliv bezprostředně po krádeži. Dovolatel rovněž v této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 1979 sp. zn. Zm II. 346/29, a komentář k ustanovení §76 tr. řádu. Odkázal rovněž na stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Tpj 59/83.
Cílem jeho jednání bylo od počátku dosáhnout vydání odcizené vojenské přezky, popřípadě dalších odcizených věcí, a nikoliv způsobení výtržnosti. Znovu zdůraznil, že jednal v nutné obraně, resp. nutné obraně domnělé, když se zcela oprávněně domníval, že poškozený D. starší má ve voze zbraň, kterou se chystá vůči dovolateli použít. Dle názoru dovolatele z jeho strany nemohlo jít o překročení mezí nutné obrany, neboť teleskopický obušek použil až v okamžiku, kdy byl jednáním D. skutečně ohrožen, tedy když D. mladší proti němu učinil bezdůvodný a prudký výpad.
Dovolatel poukázal na to, že nutná obrana domnělá se posuzuje podle zásad o skutkovém omylu a v této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 944/2004, a sp. zn. 8 Tdo 775/2009. Namítl, že soudy obou stupňů se nikterak nezabývaly otázkou, zda tu je či není soulad mezi představou dovolatele a skutečností a zda dovolatel, vzhledem k okolnostem a svým poměrům měl a mohl rozpoznat, zda jde o útok zdánlivý. Pokud by se soudy touto otázkou řádně zabývaly, nemohly by dospět k negativnímu závěru ohledně jeho jednání v nutné, resp. putativní nutné obraně a nemohly by jej uznat vinným úmyslným trestným činem výtržnictví.
V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k tr. řádu zrušil jak rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 13 To 545/2011, tak rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 11. 2011 sp. zn. 1 T 39/2011, a dále aby postupoval podle §265l tr. řádu, tj. věc vrátil soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Přípisem ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 1 NZO 377/2012, se k obsahu podaného dovolání vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství.
Především konstatoval, že byť dovolatel formálně odkazuje na jím uplatněný dovolací důvod, fakticky jeho námitky směřují do oblasti skutkových zjištění, když napadá jejich správnost a úplnost, rozsah dokazování a způsob hodnocení provedených důkazů. V převážné části je tak dovolání podáno z jiného než ze zákonného dovolacího důvodu.
Podle státního zástupce do rámce dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze zahrnout pouze argumentaci obviněného spočívající v tom, že postupoval v souladu s ustanovením §76 odst. 2 tr. řádu a následně jednal ve stavu nutné obrany, a tudíž absentovala protiprávnost jeho jednání. V této části však státní zástupce označil podané dovolání za zjevně neopodstatněné. Poukázal na skutková zjištění soudu, podle nichž posuzované jednání obviněného nenásledovalo bezprostředně po krádeži v obchodě, poškození byli osobami jemu dobře známými, nebyl důvod je omezovat na svobodě a obviněný měl postupovat standardní cestou, tj. v součinnosti s Policií ČR. Dle názoru státního zástupce nelze akceptovat ani námitku, že dovolatel jednal ve stavu nutné obrany. I v rámci této námitky dovolatel usiluje o revizi skutkových zjištění soudu, se kterými je jeho vlastní skutková verze v rozporu. Státní zástupce zdůraznil, že ze strany obviněného nebyl důvod cokoli odvracet, když útok na zájem chráněný trestním zákonem (zájem na ochraně majetku) již přímo nehrozil ani netrval, nýbrž skončil. Ze strany obviněného šlo výlučně o odvetu, jejímž cílem bylo získat odcizenou vojenskou přezku, přičemž agresivní útok obviněného za použití teleskopického obušku museli odvracet oba poškození, jejichž výpovědi mají oporu ve výpovědích vyslechnutých svědků. Za dané důkazní situace je tak dle názoru státního zástupce nadbytečné se obecně vyjadřovat k otázkám, souvisejícím s putativní nutnou obranou.
Jelikož státní zástupce označil relevantní část dovolání za zjevně neopodstatněnou, navrhl odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně vyslovil souhlas s tím, aby toto rozhodnutí, příp. i jiné rozhodnutí učinil Nejvyšší soud České republiky za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání (§265r odst. 1 písm. c) tr. řádu).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
V posuzovaném případě je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je obsahem podaného dovolání naplněn pouze zčásti, neboť se zákonným dovolacím důvodem nejsou ty námitky dovolatele, ve kterých napadá proces dokazování, způsob hodnocení důkazů a skutkové závěry soudu. Mezi tyto irelevantní námitky, neodpovídající žádnému ze zákonných dovolacích důvodů včetně dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je nutno zařadit jak námitky vůči postupu Policie ČR (nedostatečné ohledání místa činu a vozidla poškozených, zajištění pachových stop atd.), tak námitky směřující proti zamítnutí jeho návrhů na doplnění dokazování v přípravném řízení i v hlavním líčení, námitku vůči nedodržení zásady „in dubio pro reo“, neboť vesměs jde o námitky ve vztahu ke správnosti skutkových zjištění, nikoli námitky hmotně právní povahy.
V této části svého mimořádného opravného prostředku obviněný vyšel ze své vlastní konstrukce skutkového stavu a údajné nesprávné právní posouzení vztáhl výlučně k této skutkové verzi, nikoli k objektivním skutkovým zjištěním soudu. Znamená to, že dovolatel nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek v této části na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, svým mimořádným opravným prostředkem napadl samotné skutková zjištění soudu a výlučně na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze a pokud by se podané dovolání omezilo pouze na tyto námitky, muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Z hlediska použitého dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak relevantní pouze ta část námitky dovolatele, v níž tvrdí, že jeho jednání mělo být posouzeno jednak jako učiněné v souladu s ustanovením §76 odst. 2 tr. řádu a jednak jako jednání v nutné obraně. V této části Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného P. Š. je zjevně neopodstatněné.
Námitku dovolatele týkající se případné aplikace ustanovení §76 odst. 2 tr. řádu je v prvé řadě – byť se touto námitkou obhajoby oba soudy řádně zabývaly - nutno považovat za nepodstatnou z hlediska skutečnosti, že jeho jednání bylo právně kvalifikováno jako trestný čin výtržnictví podle §358 tr. zákoníku, nikoli např. jako omezování osobní svobody podle §171, kdy by otázka naplnění podmínek §76 odst. 2 tr. řádu byla zásadní pro posouzení naplnění znaků skutkové podstaty. Význam, který dovolatel této otázce přikládá v dané trestní věci, neodpovídá tomu jednání, ze kterého byl obviněn a posléze uznán vinným.
Kromě toho jde o námitku zjevně neopodstatněnou, neboť ze skutkových zjištění soudu je zcela zjevné, že podmínky uvedené v §76 odst. 2 tr. řádu v posuzovaném případě splněny nebyly, při útoku dovolatele na poškozené došlo až s nikoli zanedbatelným časovým odstupem po krádeži vojenské přezky v jeho obchodě, jeho jednání vůči poškozeným nesměřovalo a nebylo nutné ke zjištění jejich totožnosti, k zamezení jejich útěku ani k zajištění důkazů. Ze skutkových zjištění soudu je také nepochybné, že nebyly splněny ani podmínky dle §76 odst. 2, věty druhé a třetí tr. řádu. Skutečnost, že i v této otázce dovolatel se skutkovými závěry soudu nesouhlasí a vychází z vlastní skutkové verze, není z hlediska dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podstatná.
Nelze přisvědčit ani námitce dovolatele, že jeho jednáním mělo být posouzeno jako nutná obrana. I tuto námitku totiž dovolatel zdůvodnil vycházeje toliko z vlastní skutkové verze, z objektivně zjištěného skutkového stavu však zjevně charakter nutné obrany (včetně tzv. nutné obrany putativní) jeho jednání dovodit nelze. Skutková zjištění vedoucí k vyloučení ustanovení zákona o nutné obraně jsou řádně popsána již v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a právní kvalifikace skutku je řádně odůvodněna. Soud druhého stupně konstatoval, že okresní soud vykonal veškeré nezbytné důkazy pro zjištění skutečného stavu věci v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. řádu, že tyto důkazy zhodnotil jednotlivě a ve vzájemných souvislostech v celém souhrnu logickým a zároveň podrobně a přesvědčivě zdůvodněným způsobem, jemuž z hlediska pravidel stanovených pro hodnocení důkazů nelze nic vytknout. Sám pak z podnětu návrhu obviněného P. Š. vyslechl ještě dalšího svědka, a poté konstatoval správnost užité právní kvalifikace jednání obviněného jako úmyslného přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Za této situace pak jednak nelze dovolateli přisvědčit v jeho námitce, že by se odvolací soud otázkou právního posouzení skutku včetně subjektivní stránky náležitě nezabýval, jednak v posuzované věci nelze shledat žádný – a tím méně extrémní – nesoulad mezi skutkovými zjištěními opřenými o provedené dokazování a právním posouzením skutku.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání je v té části, ve které je v souladu se zákonným dovolacím důvodem, zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného P. Š. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. června 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á