ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.674.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 674/2012-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. června 2012 o dovolání obviněného L. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2012, sp. zn. 10 To 627/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 2 T 25/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného L. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 12. 9. 2011, sp. zn. 2 T 25/2011, byl obviněný L. K. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
dne 30. 5. 2010 krátce před 01.47 hodin v ulici K M., vedle restaurace U Z. v obci V., okres P. – v., po požití většího přesně nezjištěného množství alkoholu, kdy v jeho dechu bylo v 03.21 hodin zjištěno 0,7 promile alkoholu, při rozjíždění se s motorovým vozidlem tov. zn. Mercedes Vito, nedbal potřebné opatrnosti, nevěnoval se dostatečně řízení vozidla a najel na okolo vozidla se pohybující poškozenou A. K., čímž jí způsobil zejména sériovou zlomeninu žeber vlevo, s výrazným posunem úlomků a jejich proniknutím do osrdečního vaku, s protržením oblé hrany levé komory srdce s následným zakrvácením levé dutiny hrudní, přičemž na následky těchto zranění poškozená krátce poté na místě zemřela.
Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. řádu zařazen do věznice s dohledem. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti roků.
Podle §229 odst. 1 tr. řádu byli poškození T. K., a poškozená T. K., odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti označenému rozsudku Okresního soudu Praha – východ se v zákonné lhůtě odvolali obviněný L. K. a poškození T. K. a T. K.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 1. 2012, sp. zn. 10 To 627/2011, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o náhradě škody a za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu při nezměněném výroku o vině a výroku o trestu uložil obviněnému L. K. podle §228 odst. 1 tr. řádu povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným T. K. a T. K., každému částku 240.000,- Kč.
Odvolání obviněného L. K. bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě stanovené podle §265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2012, sp. zn. 10 To 627/2011, dovolání, ve kterém napadl tento rozsudek s odkazem na dovolací důvody dle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že provedené dokazování nevedlo k jednoznačnému a nepochybnému prokázání jeho viny a že skutkové závěry, k nimž dospěl Okresní soud Praha – východ a následně i odvolací soud, neodpovídají zjištěnému skutkovému stavu. Dle názoru dovolatele v daném případě existuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy.
Dovolatel uvedl řadu skutkových okolností, které dle jeho názoru svědčí o nesprávných skutkových závěrech soudů obou stupňů. Poukázal například na to, že ohledání místa činu bylo policejními orgány provedeno nedbale a neúplně, což dle jeho názoru bylo příčinou toho, že některé skutečnosti zjištěné postupně v průběhu trestního řízení již nelze vysvětlit. Dle jeho názoru v dané věci existuje důvodné podezření, že v inkriminované době bylo pravděpodobně na místě další vozidlo, které mohlo nehodu způsobit, a přestože policisté o této skutečnosti od počátku věděli, nijak se touto informací nezabývali a přítomnost dalšího vozidla nijak neprověřovali, přičemž nalézací soud tuto skutečnost zcela pominul a odvolací soud ji interpretoval v neprospěch obviněného. Namítl, že jeho vozidlo bylo podrobeno důkladnému zkoumání, avšak nikde na vozidle nebyly nalezeny krevní či tkáňové stopy ani částečky oděvu poškozené, ačkoli pokud by k popisovanému zranění a poškození oděvu poškozené došlo v kontaktu s vozidlem obviněného, je prakticky vyloučeno, aby na vozidle tyto stopy nevznikly. Stejně tak na těle ani na oblečení poškozené nebyly zjištěny žádné stopy, částečky apod., odpovídající povrchu vozidla obviněného.
Dovolatel rovněž poukázal na rozpor mezi závěry znaleckých posudků znalců z oboru soudního lékařství a popisem samotného způsobu zranění, jak jej uvedl sám obviněný, a to především z pohledu mechanismu vzniku zranění. Oběma soudům dovolatel vytkl, že se vůbec nezabývaly faktem, že poškozená byla v době nehody silně podnapilá a mohla si pád pod vozidlo způsobit sama, a to tak, že by řidič neměl možnost jakkoli zareagovat, eventuelně mohla ležet na vozovce tak, že ji řidič nemohl zahlédnout.
Dovolatel dále namítl, že soud nehodnotil všechny důkazy komplexně a ve vzájemných souvislostech tak, aby řádně odůvodnil závěr o vině obviněného, že učiněná skutková zjištění soudu jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy, takže stále existují důvodné pochybnosti o jeho vině. Nesprávnost skutkových zjištění pak měla dle názoru dovolatele zásadní vliv i na hmotně právní posouzení skutku. V důsledku toho je dovolatel přesvědčen, že měl být zproštěn obžaloby.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž by došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále buď sám ve věci rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby, nebo aby přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Přípisem ze dne 7. 5. 2012, sp. zn. 1 NZO 424/2012, sdělil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, že Nejvyšší státní zastupitelství se k dovolání obviněného L. K. nebude věcně vyjadřovat. Současně ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k). Z obsahu podaného dovolání je zjevné, že citovaný dovolací důvod je obviněným uplatněn právě s poukazem na to, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí Krajského soudu v Praze byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
V projednávaném případě dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod sice v obecné rovině namítl nesprávnost hmotně právního posouzení skutku, avšak žádným způsobem nespecifikoval, v čem by toto nesprávné hmotně právní posouzení mělo spočívat. Veškeré námitky dovolatele směřovaly do oblasti skutkových závěrů a zjištění soudu, proti nedostatečnému dokazování či údajně nesprávnému hodnocení důkazů. V celém obsahu dovolání obviněného absentuje jakákoli námitka hmotně právní povahy. Dovolatel také výslovně uvedl, že „nesprávnost skutkových zjištění pak měla zásadní vliv i na hmotně právní posouzení skutku“. Nesprávné hmotně právní posouzení skutku tedy namítl – aniž by je jakýmkoli způsobem specifikoval – jen jako důsledek údajně nesprávných skutkových zjištění soudu. Znamená to, že dovolatel nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, nýbrž výlučně na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud neshledal ani dovolatelem uplatňovaný „extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními“. Soud prvního stupně ve věci dovolatele založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil. Odvolací soud pak v rámci přezkumu věci dospěl k závěru, že nalézací soud provedl dokazování v potřebném rozsahu tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a tyto důkazy v souladu se zákonnými požadavky také řádně vyhodnotil. Odvolací soud se rovněž zákonným způsobem vypořádal s odvolacími námitkami obviněného, které jsou do značné míry shodné s námitkami opakovaně uplatněnými i v jeho dovolání, a podrobně odůvodnil, proč je nepokládá za právně významné. Tento soud se také podrobně zabýval hodnocením chování obviněného před a po příjezdu záchranné služby, časovými souvislostmi případu, nepominul rovněž údaje vyplývající z výpovědi svědka S. a manželů N., stejně tak věnoval dostatečnou pozornost závěrům znaleckých posudků. V této souvislosti tak Nejvyšší soud konstatuje, že nejsou důvody pro vyslovení závěru o nesouladu mezi vykonanými důkazy, z nich plynoucích skutkových zjištění a vyvozenými právními závěry, natož aby tento nesoulad charakterizoval jako extrémní. Jak již konstatováno výše dovolatel se v rámci svého mimořádného opravného prostředku domáhá přehodnocení do značné míry shodných skutkových námitek, které již uplatnil v rámci svého odvolání a které byly soudem druhého stupně řádně zhodnoceny a dostatečným způsobem vyvráceny.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného L. K. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 12. června 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á