ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.1363.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 1363/2012-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. listopadu 2012 o dovolání, které podal obviněný J. Ch. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 5 To 392/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 79/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Ch. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 8. 2011, sp. zn. 5 T 79/2011, byl obviněný J. Ch., a to na podkladě skutkových zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno, uznán vinným zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a podle §220 odst. 3 tr. zákoníku byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku.
Podle §84 odst. 1 a §85 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků a současně byl nad obviněným vysloven dohled. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou zločinem způsobil.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost MAX centrum s. r. o., se sídlem Brno, Kubíčkova 1115/8 (dále jen MAX centrum s. r. o.), odkázána na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 5 To 392/2011, jímž řádný opravný prostředek podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodný.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění dovolání obviněný uvedl, že má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu, stejně jako rozhodnutí soudu I. stupně dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, když se soud I. stupně ani odvolací soud dostatečně nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí ve věci, když v důsledku toho dospěl k nesprávnému závěru o jeho vině a rovněž tak o škodě, kterou měl svým jednáním údajně způsobit. Podle přesvědčení obviněného soud I. stupně ani odvolací soud nezhodnotily odpovídajícím způsobem provedené důkazy v jejich vzájemných souvislostech, a v důsledku toho provedly i nesprávné právní hodnocení jeho jednání.
Obviněný v závěru svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému rozhodnutí, případně aby sám vydal rozsudek, jímž by obviněného zprostil obžaloby v plném rozsahu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný podal dovolání jako oprávněná osoba (§265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. ř.], a podané dovolání obsahuje stanovené formální náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.), byť samotné odůvodnění je stručné a velmi obecné. Z převážné části dovolatel odkázal na odůvodnění podaného odvolání a odvolacímu soudu obecně vytkl, že odpovídajícím způsobem provedené důkazy nezhodnotil. Nejvyšší soud opakovaně uvedl, že v rámci dovolacího řízení musí Nejvyšší soud vycházet z konkrétních námitek, o něž dovolatel opírá naplnění jím uplatněných dovolacích důvodů. Nejvyšší soud nemůže přihlížet k té části, v níž dovolatel odkazuje na argumentaci, kterou uplatnil v podaném odvolání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010 a ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 5 Tdo 1189/2011). Ostatně obviněný v závěru podání sám uvedl, že své dovolání ještě blíže odůvodní ve lhůtě 20-ti dnů, což však do doby rozhodování Nejvyššího soudu neučinil, byť tato lhůta byla několikanásobně překročena.
Faktická nekonkrétnost dovolacích námitek tak měla vliv na posouzení opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný ve svém dovolání uvedl, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod nemůže směřovat proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek, nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, dovolání opírající se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí, tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, nebo jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, za nějž byl obviněný odsouzen. Dovolatel pak s poukazem na tento dovolací důvod musí namítat, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu a nebo není vůbec žádným trestným činem.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice dovolání označil jako podané z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jak již bylo shora uvedeno, jen velmi nekonkrétně napadl soudy učiněná skutková zjištění. Obviněný zcela explicitně uvedl, že oba soudy vadným hodnocením důkazů dospěly k nesprávným skutkovým závěrům a v důsledku nesprávných skutkových závěrů pak bylo provedeno nesprávné právní posouzení skutku.
Z těchto uplatněných námitek, ze kterých však nelze zjistit, v čem vůbec mělo nesprávné hodnocení provedených důkazů nalézacím soudem spočívat, je zřejmé, že se obviněný snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu a teprve na základě toho poukazuje na údajnou nesprávnost právní kvalifikace skutku. Dovolatel tak uplatnil námitky skutkové, které z pohledu dovolacího důvodu podle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou relevantní, a dovolací soud není oprávněn se jimi zabývat.
Jen pro úplnost lze dodat, že dovolací soud neshledal rozpor mezi skutkovými zjištěními, které soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily, a právním posouzením věci. Soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněné na základě provedených a zákonně vyhodnocených důkazů (§2 odst. 5, 6 tr. ř.). Ostatně ani obviněný nezpochybnil a naopak potvrdil, že „Dohodu o ukončení Smlouvy o nájmu nebytových prostor“ ze dne 11. 2. 2010 uzavřel v postavení jednatele společnosti MAX centrum s. r. o., tedy jako osoba, které je zákonem uložena povinnost vykonávat svou působnost statutárního orgánu s péčí řádného hospodáře tak, jak to vyplývá z ustanovení §135 odst. 2 a §194 odst. 5 obchodního zákoníku. Stejně tak ani obviněný nezpochybňoval fakt, že jedinou náplní podnikatelské činnosti obchodní společnosti MAX centrum s. r. o., byla správa budovy a sjednaná odměna z této činnosti tvořila její jediný příjem. Na základě těchto zjištění pak soudy dospěly k závěru, že si obviněný této skutečnosti musel být vědom stejně jako důsledku svého jednání spočívajícího v tom, že vypovězení předmětné nájemné smlouvy povede k faktické likvidaci obchodní společnosti, kterou jako jednatel zastupoval. Oba soudy také přesvědčivým způsobem dovodily skutkový závěr, že obviněný svým jednáním způsobil společnosti MAX centrum s. r. o., škodu velkého rozsahu. Škoda se obecně chápe jako újma, která nastala a projevuje se v majetkové sféře poškozeného, a to nejen ve formě faktického zmenšení majetku, ale i v ušlém zisku, kdy nenastane předpokládaný přírůstek na majetku, který lze očekávat. Očekávanou výši odměny bylo možno dovodit z předmětné nájemní smlouvy a zejména z jejího dodatku č. 1 čl. 7 a z faktu, že předmětnou nájemní smlouvou byla správa budovy sjednána až do prosince 2014. Takto dovozená výše škody byla správně označena škodou velkého rozsahu ve smyslu §220 odst. 3 tr. zákoníku, neboť přesáhla rozhodnou hranici 5 miliónů Kč (§138 odst. 1 tr. zákoníku), přičemž z hlediska zavinění postačí způsobení tohoto těžšího následku z nedbalosti [§17 písm. a) tr. zákoníku], neboť v tomto případě zákon nevyžaduje zavinění úmyslné.
Závěrem lze uvést, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku dovozoval nesprávnost právního posouzení skutku z vadného hodnocení důkazů a učiněných skutkových závěrech soudů, přitom své tvrzení nedoložil jedinou konkrétní námitkou k aplikaci ustanovení hmotného práva, jak vyžaduje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu věcně přezkoumal napadená rozhodnutí a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3, 4, 5 tr. ř. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř. ).
V Brně dne 14. listopadu 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová
Vypracoval:
JUDr. Vilém Ravek