ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.912.2011.1
sp. zn. 5 Tdo 912/2011 -80
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. ledna 2012 o dovoláních, která podali obvinění Ing. J. Š. , a MUDr. M. S. , proti němuž je vedeno řízení jako proti uprchlému, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. 9 To 82/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 2/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. J. Š. a MUDr. M. S. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 48 T 2/2010, uznal Městský soud v Praze obviněného Ing. J. Š. vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“). Za to mu uložil trest odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců podle §255 odst. 3 tr. zák. a pro výkon trestu jej zařadil do věznice s dozorem podle §39a odst. 3 tr. zák. Podle §§49 odst. 1 a 50 odst. 1 tr. zák. uložil soud obviněnému Ing. J. Š. rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárních orgánů právnických osob v trvání šesti roků. Stejným rozsudkem rozhodl Městský soud v Praze o vině obviněného MUDr. M. S. zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 1. 2010 (dále jen „tr. zákoník“). Odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání osmi roků a šesti měsíců podle §209 odst. 5 tr. zákoníku se zařazením do věznice s ostrahou podle §56 odst. 3 tr. zákoníku. Zároveň soud rozhodl o náhradě škody podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. ř.“), tak, že obviněným Ing. J. Š. a MUDr. M. S. uložil povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozené společnosti GALILEO REAL, k. s., IČO: 26175291, se sídlem Janovského 438/2, Praha 7, škodu ve výši 96.000.000,- Kč včetně ve výroku blíže specifikovaného příslušenství.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, z jejichž podnětu Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. 9 To 82/2010, částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř., a to ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud rozhodl znovu tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněným Ing. J. Š. a MUDr. M. S. povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené společnosti GALILEO REAL, k. s., náhradu škody částkou 96.000.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů, a to až do zaplacení, přičemž úroky z prodlení je obviněný Ing. J. Š. povinen zaplatit od 16. 4. 2008 a obviněný MUDr. M. S. od 26. 8. 2008. Současně Vrchní soud v Praze odkázal podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozenou společnost se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze napadli obvinění prostřednictvím svých obhájců dovoláními, která shodně opřeli o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný Ing. J. Š. podal své dovolání také z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tedy proto, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Obviněný Ing. J. Š. úvodem svých námitek upozornil na vadné označení křestního jména spoluobviněného MUDr. M. S. ve výroku rozsudku odvolacího soudu (uvedeno jméno „T.“).
K vlastním dovolacím námitkám obviněný Ing. J. Š. nejprve poukázal na složitost a nepřehlednost výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, který navíc obsahuje skutečnosti, jež podle obviněného nemají oporu v provedených důkazech. Zejména namítl, že v řízení nebylo prokázáno, jakým způsobem bylo v rámci banky UBS AG manipulováno s částkou 500 milionů Kč. Ze znaleckých posudků zpracovatelů Doc. Ing. Tomáše Ježka ze dne 23. 6. 2010 a znaleckého ústavu Bohemian Appraisal, a. s., ze dne 8. 2. 2011, jimiž odvolací soud doplnil řízení, vyplývá, že důvodem převodu předmětné částky na soukromý účet MUDr. M. S. bylo hrubé pochybení banky UBS AG, konkrétně jednání jejího zaměstnance A. H.. Vyslovil názor, že nebýt tohoto převodu, k němuž on sám nikdy a nikomu nedal pokyn, byla by předmětná částka vrácena na účet společnosti GALILEO REAL, k. s., vedený u Komerční banky, a. s., jak se stalo v předcházejícím případě bankou Societe Generale Private Banking (Suisse) S.A. (dále jen zkratka „SGPB“). Jeho jednání, spočívající v převodu předmětné částky do banky UBS AG, proto nemohlo být samo o sobě v příčinné souvislosti s jednáním MUDr. M. S., resp. A. H., a tudíž ani se vznikem škody na majetku společnosti, jejímž jménem jednal.
V této souvislosti obviněný Ing. J. Š. připomněl, že ve výroku o vině nebyl uveden významný fakt, a to že banka UBS AG má k dispozici částku ve výši 890.004,- USD a je připravena ji společnosti GALILEO REAL, k. s., jako náhradu škody poskytnout.
Dále se tento obviněný ohradil proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů, které podle jeho přesvědčení nerespektovaly zásadu „in dubio pro reo“ a existující zjištěné pochybnosti vyložily v jeho neprospěch.
Odmítal, že by se v důsledku převodů finanční částky do renomovaných bankovních institucí na území Švýcarska zbavil možnosti dispozice s majetkem společnosti GALILEO REAL, k. s., naopak očekával přislíbené zhodnocení peněz ve prospěch této společnosti, jejímž jménem jednal. Vadným postupem soudu při hodnocení jednotlivých důkazů tak soudy dospěly k nesprávnému závěru ohledně subjektivní stránky trestného činu, a domáhal se změny právního posouzení skutku na nedbalostní trestný čin podle §255a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.
Rovněž uložený trest považoval obviněný Ing. J. Š. za nepřiměřeně přísný. Podle jeho názoru se soudy obou stupňů dostatečně nezabývaly ustanoveními §23 odst. 1, §31 odst. 1 tr. zák., resp. §39 trestního zákoníku. Nevzaly v úvahu zejména jeho osobní a majetkové poměry, dosavadní bezúhonný způsob života, chování po činu, spolupráci s orgány činnými v trestním řízení, účinky a důsledky, které lze očekávat od výkonu trestu pro budoucí život pachatele, ani dobu, která uplynula od spáchání trestného činu. V této souvislosti poukázal na svou nezkušenost v oblasti vedení obchodních společností a zahraničního bankovního sektoru a rovněž na nedostatek kontroly ze strany dalších členů statutárního orgánu, kteří vypovídali ve věci jako svědci. I s ohledem na jím projevenou lítost a skutečnost, že za celou událost bude fakticky postižen výlučně on, když spoluobviněný se nezdržuje na území České republiky a jiné osoby nebyly obviněny, považuje uložený trest za příliš vysoký. V této souvislosti dovolatel citoval ustanovení §39 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku, a vyslovil názor, že v jeho případě nebylo správně aplikováno.
Další část svého dovolání zaměřil obviněný Ing. J. Š. proti výroku o náhradě škody, který označil za vadný nejen z důvodu neexistence příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a vznikem škody, ale i proto, že výrok neodpovídá ani zjištěním soudů, které připustily, že na vyvedení prostředků z účtu poškozené společnosti se podílely i další osoby. Výrok, jímž soud uložil povinnost k náhradě škody, proto podle přesvědčení obviněného Ing. J. Š. zvýhodňuje poškozeného tím, že by mu mohla být hrazena totožná část škody z více titulů, např. v důsledku rozhodnutí o nároku poškozené společnosti v občanskoprávním řízení. Rovněž zdůraznil, že banka UBS AG je připravena uvolnit ve prospěch GALILEO REAL, k. s., částku 890.004,- USD, a nelze vyloučit ani případné další plnění, dojde-li k předpokládané blokaci finančních prostředků MUDr. M. S. u tohoto bankovního domu.
Za součást svých dovolacích námitek obviněný označil i své odvolání ze dne 7. 8. 2010, na něž odkázal.
Závěrem svého podání obviněný Ing. J. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí (bez konkrétní specifikace dalšího postupu, lze jen dovodit, že měl na mysli Vrchní soud v Praze jako soud odvolací). S ohledem na svůj aktuální zdravotní stav požádal obviněný předsedu senátu soudu prvního stupně o předložení trestního spisu s návrhem na odložení výkonu rozhodnutí, a pro případ, že by tak neučinil, požádal ve smyslu ustanovení §265o odst. 1 tr. ř. o odložení výkonu rozhodnutí před rozhodnutím o dovolání předsedu senátu Nejvyššího soudu.
Druhý dovolatel MUDr. M. S. podal prostřednictvím své obhájkyně velice obsáhlé dovolání, které se v podstatných námitkách shoduje s jeho odvoláním. V úvodu nejprve upozornil na restriktivní výklad dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž by se však mohl Nejvyšší soud ocitnout mimo ústavní rámec ochrany základních práv jednotlivce. Stěžejním pochybením v dané trestní věci je podle obviněného MUDr. M. S. nedostatečně zjištěný skutkový stav, který má bezprostřední vliv na právní kvalifikaci skutku. Namítal, že mezi skutkem uvedeným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a skutkovými zjištěními v odůvodnění je zřejmý extrémní nesoulad.
Dále znovu připomněl ty okolnosti průběhu skutku, z nichž nebylo možné dovodit jeho trestní odpovědnost. Jedná se zejména o to, že se nezúčastnil žádné schůzky se spoluobviněným Ing. J. Š., který o převodu peněz komunikoval výlučně se svědky Ing. F. S. a J. K.. Shodně vypovídal i spoluobviněný, a pokud svědek Ing. F. S. tvrdil něco jiného, nelze jeho výpovědi přikládat jakoukoli váhu, neboť to byl právě tento svědek, který měl zájem na finanční transakci, z níž profitoval. Mezi jeho jednáním a jednáním Ing. J. Š. tedy nebyla prokázána jakákoliv příčinná souvislost stejně jako podvodný úmysl. Dále obviněný MUDr. M. S. citoval další části odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, na nichž demonstroval rozpory, které podle jeho názoru svědčí o tom, že nemohl vědět o původu finančních prostředků, připsaných na jeho soukromý účet u banky UBS AG. Předpokládal totiž, že se jedná o jím požadovaný bankovní úvěr, proto byl přesvědčen, že peníze může využít pro vlastní potřebu, a nedával je vůbec do souvislosti s majetkem společnosti GALILEO REAL, k. s. Provedené důkazy, především pak dopis z 19. 3. 2005, který je opatřen padělaným podpisem obviněného MUDr. M. S., potvrzují podle přesvědčení tohoto dovolatele jeho obhajobu. Konstrukci, kterou v této souvislosti dovodil soud prvního stupně, obviněný označil za naprosto nelogickou.
Pokud soudy obou stupňů zmiňovaly zástavní smlouvu z 25. 2. 2005, kterou měla společnost GALILEO REAL, k. s., zastavit svá aktiva u banky SGPB na účtu č. … (v dovolání nesprávně označen jako …) ve prospěch společnosti Draxton Investments Ltd., a údajné schválení úvěru SGPB ve prospěch GALILEO REAL, k. s., z 25. 2. 2005 ve výši 350 mil. Kč, nebylo prokázáno, že obviněný MUDr. M. S. věděl o založení uvedeného účtu, ani že by se účastnil podpisu těchto dokumentů. Podle znaleckého posudku z oboru grafologie a výslechu jeho zpracovatelky byl podpis obviněného na zástavní smlouvě předložen pouze v kopii, a nebylo proto možné se vyjádřit k jeho pravosti. Pouhá spojitost mezi obchodní společností Draxton Investments Ltd. a jeho osobou nemůže být použita ve prospěch viny. Kromě toho poskytnutím úvěru nemohla vzniknout společnosti GALILEO REAL, k. s., žádná škoda, přičemž neexistuje ani žádná souvislost s převodem peněz do UBS AG nebo jiné banky. Rovněž zmíněná padělaná zástavní smlouva jej z ničeho neusvědčuje, tím spíše že není platná.
Nakonec vyslovil názor, že největší zájem na vyvedení finanční částky mimo Českou republiku mohl mít právě svědek Ing. F. S., který také tomuto obviněnému přislíbil získání úvěru, měl pak zájem na jeho poskytnutí bankou z důvodu slíbené provize, kterou prokazatelně také obdržel, resp. část peněz skončila na účtech společností majících vztah k tomuto svědkovi. Rovněž tak skutečná role A. H. nebyla v trestním řízení řádně objasněna. S ohledem na obvyklý způsob provádění bankovních operací a výši finančních prostředků nebylo možné, aby A. H. mohl sám převést peníze z jednoho účtu na druhý. Přitom pochybení tohoto zaměstnance banky ani nebylo v trestním řízení prokázáno, nebyly proti němu vedeny příslušné kroky švýcarskými policejnímu orgány nebo bankou jako jeho zaměstnavatelem. Veškeré tyto stručně zmíněné skutečnosti svědčí podle vyjádření obviněného MUDr. M. S. o tom, že se nemohl dopustit trestného činu podvodu, neboť nebylo prokázáno, že se na dispozicích s penězi podílel s vědomím, že mu nepatří.
V závěrečné části svého mimořádného opravného prostředku pak obviněný MUDr. M. S. shrnul, že soudy popsaný skutkový stav nesvědčí o jeho protiprávním jednání, chybí v něm příčinná souvislost mezi jednáním a následkem, jakož i jednání vedené úmyslem obohatit sebe nebo jiného. Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku je nezbytné, aby pachatel jednal od počátku v úmyslu uvést někoho v omyl. Podle názoru obviněného MUDr. M. S. by tak muselo být prokázáno, že se dovolatel dopustil podvodného jednání již v počáteční fázi, kdy Ing. J. Š. převáděl finanční prostředky na účet do UBS AG. Již tato transakce měla za následek ztrátu dispozice společnosti GALILEO REAL, k. s., s penězi a tedy vznik škody. Jinými slovy podle přesvědčení obviněného MUDr. M. S. byl skutek dokonán již v době, kdy peníze byly odeslány z účtu společnosti GALILEO REAL, k. s., vedeného u Komerční banky, a. s., mimo Českou republiku. V případě, že by bylo prokázáno, že se dovolatel podílel na transakci až po odeslání peněz, absentovala by u něj subjektivní stránka trestného činu. Pokud by bylo prokázáno, že dal pouze pokyn A. H. k převodu peněz na vlastní účet, nepodléhal by jurisdikci českých orgánů činných v trestním řízení, nýbrž pouze švýcarských. Stejně tak nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním osoby v omylu a vznikem škody, resp. obohacením. Spoluobviněný Ing. J. Š. nemohl v daném případě jednat v omylu o všech rozhodných skutečnostech, které mohl zjistit, kdyby jednal s péčí řádného hospodáře. Z provedených důkazů je zřejmé, že Ing. J. Š. věděl jakým způsobem probíhají bankovní transakce, navíc byl povinen prověřovat základní skutečnosti týkající se pohybu a zajištění tak vysoké částky. Z těchto důvodů obviněný MUDr. M. S. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů, jakož i všechna navazující rozhodnutí, aniž by se současně vyslovil k dalšímu postupu dovolacího soudu ve věci.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k podaným dovoláním obviněných Ing. J. Š. a MUDr. M. S. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství.
Pokud jde o nesprávné označení obviněného MUDr. M. S. ve výroku rozsudku odvolacího soudu, jedná se podle státního zástupce o písařskou chybu, která neměla vliv na správnost rozhodnutí a je napravitelná postupem podle §131 tr. ř.
Samotné dovolací námitky obviněného Ing. J. Š. se podle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v převážné míře nekryjí se zákonnými předpoklady, jsou mimo rámec důvodů dovolání, a proto je Nejvyšší soud nemůže přezkoumávat. Pokud se obviněný Ing. J. Š. ohradil proti tomu, aby mu mohlo být kladeno za vinu převedení předmětné finanční částky v bance UBS AG na účet MUDr. M. S., státní zástupce připomněl, že skutek, jímž byl tento obviněný uznán vinným, spočíval v nedovoleném naložení s majetkem společnosti GALILEO REAL, k. s., s nímž manipuloval ve vědomém rozporu se svými povinnostmi, pravidly a bezpečnostními mechanismy, a dal pokyn k převodu peněz nejprve na účet banky SGPB a následně na účet UBS AG, aniž by zajistil jejich bezpečnost. Podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství soudy správně dovodily u obviněného úmyslné zavinění, když si opakovaně počínal v rozporu se svými zákonnými i smluvně převzatými povinnostmi řádně nakládat se svěřeným cizím majetkem a opatrovat jej. Vědomě tak obviněný vyvedl finanční částku z dispozice své či jiné osoby jednající v zájmu vlastníka, přičemž musel vědět, že může dojít ke vzniku škody. Námitky týkající se uloženého trestu jsou zcela mimo zákonné dovolací důvody /§265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř./. Správným shledal státní zástupce i výrok odvolacího soudu o náhradě škody, spekulace o možném vyrovnání škody ze strany banky UBS AG nebo dalších osob jsou zcela irelevantní, poněvadž pro rozhodnutí soudu byl rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., nemohl být v dané věci naplněn, neboť odvolání obviněného nebylo odmítnuto ani zamítnuto.
K námitkám MUDr. M. S. státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství konstatoval, že do značné míry nekorespondují s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože jimi dovolatel brojí proti zjištěnému skutkovému stavu. K tomu poznamenal, že účelem dovolacího řízení není opakovaný úplný přezkum trestní věci. Dovolatel citoval odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů, proti nimž vznášel konkrétní námitky, a z dostupného důkazního materiálu činil vlastní skutková zjištění. Jedná se tedy nepochybně o námitky skutkové povahy, a současně poukázal na §265a odst. 4 tr. ř., podle kterého není dovolání proti důvodům rozhodnutí přípustné.
Pokud jde o samotný skutek kladený tomuto obviněnému za vinu, není jeho součástí až tzv. závěrečná fáze finanční transakce, kdy peníze byly již odeslány na účet u banky UBS AG, neboť jednotlivé aspekty, z nichž se zločin podvodu sestává, ani nemohly nastat v jednom okamžiku, neboť byla nutná ingerence více osob. Skutkový stav trestného činu podvodu, kterého se dovolatel dopustil, zahrnuje jak převod finančních prostředků z účtu vedeného u Komerční banky, a. s., do švýcarské banky UBS AG, a následný vznik škody společnosti GALILEO REAL, k. s., tak následné připsání, resp. převod těchto peněz na účet obviněného, jako poslední fáze činu spočívající v naplnění znaku obohacení. Jednání Ing. J. Š. v omylu odpovídá zjištěným skutečnostem. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by se aktivně podílel na podvodném jednání MUDr. M. S.. Jeho motivace byla jiná. Neměl představu jakým cílem je veden spoluobviněný MUDr. M. S., jemuž v podstatě posloužil víceméně jako živý nástroj.
K dalším úvahám dovolatele týkajících se možné trestní odpovědnosti dalších osob státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství doplnil, že v tomto řízení lze uvažovat o vině pouze těch osob, proti nimž bylo zahájeno a vedeno trestní řízení. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání Ing. J. Š. a MUDr. M. S. odmítl jako zjevně neopodstatněná a podotkl, že žádost obviněného Ing. J. Š. o odložení výkonu rozhodnutí nemá racionální důvod.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obvinění podali dovolání jako oprávněné osoby /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, učinili tak prostřednictvím svých obhájců (§265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§265e tr. ř.), obě dovolání obsahují zákonem vyžadované náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.) a směřují proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné /§265a odst. 2 písm. a) tr. ř./. Nejvyšší soud však posoudil mimořádné opravné prostředky obviněných Ing. J. Š. a MUDr. M. S. jako nedůvodné.
Oba obvinění uplatnili ve svých dovoláních důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je naplněn v případech, kdy skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy rozhodující ve věci, případně skutek vůbec neobsahuje zákonné znaky žádného z trestných činů. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení pak lze dovodit tam, kde určitá skutková okolnost byla posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké bylo třeba užít. Z této základní charakteristiky citovaného dovolacího důvodu vyplývá, že jej nelze použít pro vady, které vytýkají použití trestního práva procesního včetně ustanovení upravujících postup hodnocení důkazů a rozsah dokazování (srov. §2 odst. 5, 6 tr. ř.).
Obvinění se částečně shodují ve způsobu argumentace ve svých dovoláních, byť směřují proti rozdílným skutkovým okolnostem, proto se k nim Nejvyšší soud vyjádří společně. Dále pak budou odděleně posouzeny ty druhy námitek obou dovolání, které obsahově odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, ačkoli je Nejvyšší soud posoudil jako neopodstatněné.
Převážná část jednotlivých argumentů v obou dovoláních představuje v podstatě jen polemiku se skutkovými závěry, které vyjádřil soud prvního stupně ve výroku odsuzujícího rozsudku, případně jde o výhrady proti odůvodnění obou ve věci vydaných rozsudků. Dovolatelé tak vytváří každý svou vlastní verzi průběhu událostí, přičemž dochází k výsledku rozdílnému od napadeného rozhodnutí, a to k vlastní beztrestnosti. V podstatě obvinění oba hodnotí příčinnou souvislost ve vzájemném opaku, když tvrdí, že škodlivý následek nastal jako důsledek jednání druhého z nich, a vylučují možnost vzniku škodlivého následku v příčinné souvislosti s vlastním konáním. Tak obviněný Ing. J. Š. namítl, že poukázal jemu svěřené finanční prostředky na účet k renomovaným bankovním ústavům, a očekával jejich zhodnocení, přičemž škoda pak vznikla výlučně z protiprávního jednání jiných osob, především A. H., zaměstnance banky UBS AG. Naproti tomu obviněný MUDr. M. S. ve svém dovolání tvrdil, že ke vzniku škody v dané věci došlo již samotným vyvedením finančních prostředků z České republiky. Odmítl pak svou trestní odpovědnost za dispozici s penězi na území Švýcarska, po celou dobu jednal v dobré víře, a pokud s penězi nakládal, činil tak s vědomím, že pochází z úvěru, o nějž banku žádal, a nejde tak o „cizí“ finance. Oba obvinění ve svých podáních uplatňovali shodně výhrady i proti nedostatečnému rozsahu dokazování, porušení zásady „in dubio pro reo“, a konstatovali rozpory mezi skutkovým zjištěním a provedenými důkazy.
K těmto druhům námitek Nejvyšší soud připomíná již citovaný obsah dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který nezahrnuje možnost změny skutkových závěrů, k nimž dospěly soudy nižších stupňů, tzn. že v jeho rámci nemůže být tvrzeno nesprávné, odlišné či neúplné dokazování a jeho výsledek vyjádřený v popisu skutku, event. doplněný v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že je dovolání mimořádným opravným prostředkem, nelze jej uplatnit ve stejném rozsahu jako odvolání již z toho důvodu, že směřuje proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí. Zákon proto v definici dovolacích důvodů v ustanovení §265b odst. 1, 2 tr. ř. vymezuje konkrétní pochybení, k jejichž nápravě je dovolání určeno. Dovolací soud tak není obecnou třetí instancí, aby mohl přezkoumávat jakákoli rozhodnutí soudů druhých stupňů z libovolných důvodů, naopak má omezené možnosti zasahovat do pravomocného rozhodnutí ve věci a ve vztahu ke skutku je zásadně vázán tím zjištěním, k němuž soudy rozhodující v prvním a druhém stupni dospěly.
Jestliže tedy obvinění Ing. J. Š. a MUDr. M. S. uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tvrzením, že soudy postupovaly nesprávně při hodnocení provedených důkazů, nemohl Nejvyšší soud k této části podaných dovolání přihlížet. Obvinění se totiž v podstatě domáhali takového hodnotícího postupu důkazů, který by je zbavil viny, a odmítli akceptovat skutkové závěry soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i soud odvolací. Tím se však ocitli mimo rámec možného dovolacího přezkumu Nejvyšším soudem, který musí akceptovat rozhodující skutková zjištění, podle nichž se obvinění dopustili skutku tak, jak je popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. K tomu, je možné doplnit, že lze souhlasit s výhradami proti formulační stránce popisovaných protiprávních jednání obviněných i jejich rozsahu v části výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, která zůstala rozhodnutím odvolacího soudu nedotčena. Určitě bylo možné vyjádřit jednotlivé skutkové okolnosti tak, aby lépe a především stručněji vystihovaly pouze ty, které jsou rozhodné pro naplnění znaků trestných činů, jimiž byli obvinění uznáni vinnými. Na druhé straně nelze odsuzující výrok hodnotit jako nepřezkoumatelný či nesrozumitelný, pouze nadbytečně obsáhlý. Pokud obvinění poukazovali na to, že nebyly ve věci provedeny důkazy, učinili tak výlučně v souvislosti s požadavkem na svou beztrestnost. Na tomto místě Nejvyšší soud může připomenout, že platné trestní řízení vychází z ústavního principu nezávislosti soudu (srov. čl. 82 Ústavy České republiky), jež je mj. garantována jeho právem určit rozsah předložených či vyhledaných důkazů. Soud proto není povinen akceptovat každý důkazní návrh předložený některou ze stran trestního řízení. V případě, že soud odmítne provést jemu navržený důkaz, musí své rozhodnutí pečlivě odůvodnit a předtím zvážit, zda dosavadní rozsah dokazování přináší dostatečný podklad pro rozhodnutí o podané obžalobě. (Srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 101/95, publikovaný pod č. 81 ve svazku 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.) V posuzované trestní věci Městský soud v Praze poměrně obsáhle věnoval část svého odůvodnění vysvětlení důvodů, pro které nevyhověl jednotlivým důkazním návrhům obou obviněných, resp. jejich obhájců (viz str. 52 – 54 rozsudku tohoto soudu), soud odvolací pak k návrhu obviněného Ing. J. Š. dokazování ve věci dokonce doplnil. Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dalšího dokazování v dané věci nesrozumitelnými, naopak především argumenty soudu prvního stupně jsou zcela přesvědčivé. Pokud jde o tvrzený „extrémní rozpor“ mezi obsahem jednotlivých důkazů a skutkových zjištění soudů, Nejvyšší soud neshledal nesoulad skutkových závěrů a výsledků provedených důkazů v dané věci, naopak jednotlivé hodnotící úvahy průběhu událostí, jež jsou předmětem trestního stíhání obviněných, lze označit za naprosto vyčerpávající a logické. Jak plyne i z odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze (srov. str. 10), soudy pečlivě přistupovaly k projednávané věci při vědomí složitosti dokazování, vyvolané nejen existencí cizího prvku, ale i osobními zájmy jednotlivých osob vystupujících v procesním postavení svědků. Nejvyšší soud tak nad rámec dovolacího přezkumu podotýká, že rozsah i hodnocení dokazování odpovídá zcela zákonným požadavkům zjištění skutku bez důvodných pochybností (§2 odst. 5, 6 tr. ř.).
Dále se dovolací soud zabýval námitkami obviněného Ing. J. Š. , které odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neshledal je však opodstatněnými. Obviněný v této souvislosti zpochybnil správnost právní kvalifikace jím spáchaného skutku jako trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák., když podle jeho názoru nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka posuzovaného trestného činu.
Ve vztahu k objektivní stránce posuzovaného trestného činu dovolatel především nesouhlasil se závěrem soudů obou stupňů, že jeho jednání, kterým převedl předmětné finanční prostředky společnosti GALILEO REAL, k. s., do banky UBS AG, bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody.
Trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle ustanovení §255 odst. 1, 3 tr. zák. spáchal ten, kdo jinému způsobil škodu velkého rozsahu (tzn. dosahující nejméně částky 5.000.000,- Kč) tím, že porušil podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Předmětem útoku tohoto trestného činu byl cizí majetek, a to nejen věci, ale též další majetkové hodnoty. Podstatu trestného činu podle §255 tr. zák. tak tvořilo jednání (konání nebo opomenutí), kterým vznikla škoda na cizím majetku, přičemž trestní zákon nevyžadoval, aby se jím pachatel nebo někdo jiný obohatil nebo získal jinou výhodu. Je možné připomenout, že škodou se rozumí jakékoli zmenšení hodnoty (užitné i směnné) opatrovaného nebo spravovaného majetku, k němuž by nedošlo, kdyby byl majetek spravován nebo opatrován řádně. Vznik škody pak musel být v příčinné souvislosti s porušením povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek.
Základem příčinného vztahu je teorie podmínky (condicio sine qua non), podle níž je příčinou každý jev, bez něhož by jiný jev vůbec nenastal, anebo nenastal způsobem jakým nastal (Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné – I. Obecná část. Praha: ASPI, a. s., 2007, s 173). K této obecně teoretické zásadě je též vhodné připomenout, že příčinou nějakého následku je každá okolnost, která buď jako samostatná, nebo ve spojení s jinou okolností následek přivodila. Pachatel tedy „způsobí“ zakázaný škodlivý následek ve smyslu trestního zákona i tehdy, když jeho konání nebo opomenutí je v řetězu příčin takovou složkou, bez které by k následku buď vůbec nedošlo, nebo by se nebezpečí následku alespoň snížilo (srov. č. 354/1942 Sb. rozh. tr.). K přerušení příčinné souvislosti by došlo pouze tehdy, kdyby nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která způsobila následek bez ohledu na jednání pachatele. Skutečnost, že následek, který vyplynul z jednání pachatele, byl jiný, než si pachatel představoval (tzv. omyl v kauzálním průběhu – aberratio ictus), pachateli neprospívá a nevylučuje jeho zavinění (srov. č. 37/1975 Sb. rozh. tr.).
Ze skutkového stavu popsaného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, který zcela akceptoval i odvolací soud, vyplývá, že obviněný Ing. J. Š. v rozporu se svými povinnostmi podepsal za společnost GALILEO REAL, k. s., platební příkaz ze dne 21. 3. 2005 k převodu částky 500.000.000,- Kč z účtu vedeného v České republice u Komerční banky, a. s., na účet číslo … u banky UBS AG ve Švýcarsku, který ve skutečnosti neexistoval, v důsledku čehož byla dne 24. 3. 2005 zmíněná částka odepsána z účtu u Komerční banky, a. s., a provedena platba do banky UBS AG, kde byly předmětné finanční prostředky dne 29. 3. 2005 převedeny za součinnosti obviněného MUDr. M. S. a zaměstnance banky UBS AG A. H. na běžný účet MUDr. M. S. číslo …, který s nimi dále nakládal ke škodě společnosti GALILEO REAL, k. s. (Z důvodu stručnosti rozhodnutí Nejvyšší soud v této souvislosti nezmiňuje předcházející obchodní transakci spočívající v převedení totožné částky z České republiky do Švýcarska na provizorní účet u banky SGPB, neboť v daném případě byly peníze vráceny zpět na účet poškozené společnosti.)
Ze skutkových zjištění je naprosto zřejmé, že protiprávní jednání obviněného Ing. J. Š., kterým se v rozporu se svými povinnostmi opatrovat a spravovat cizí majetek zbavil dispozice s finančními prostředky společnosti GALILEO REAL, k. s., bylo jednou z příčin, bez níž by ke vzniku škody nemohlo dojít. Obviněnému lze sice přisvědčit, že další nezbytnou příčinou bylo jednání MUDr. M. S., případně i A. H., která dovolatel neinicioval, nicméně, jak bylo vyloženo výše, to jej nezbavuje odpovědnosti za vzniklý následek. Na samém počátku procesu vzniku úkoru poškozené společnosti, tj. úbytku majetku v hodnotě 500 milionů Kč, byl totiž pokyn obviněného Ing. J. Š. k odeslání takto vysoké finanční částky mimo území České republiky, čímž umožnil cizím osobám s jemu svěřeným majetkem dále disponovat a sám se možnosti této dispozice zbavil. Ve vztahu k otázce příčinného vztahu mezi jednáním obviněného a následkem, resp. účinkem, v podobě vzniku majetkové újmy proto nelze mít jakoukoli pochybnost o jeho existenci. Pokud by totiž obviněný neučinil převod finančních prostředků, nemohl by je vlastník ztratit z dosahu a na jeho úkor se o ně obohatit třetí osoba. Nejvyšší soud proto nemá důvod se v tomto směru odchylovat od závěru soudů obou stupňů, které shodně dovodily existenci příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného Ing. J. Š. a vznikem škody společnosti GALILEO REAL, k. s.
V části dovolání týkající se objektivní stránky posuzovaného trestného činu dovolatel rovněž namítl, že ve výroku o jeho vině nebylo uvedeno, že banka UBS AG blokuje na účtu společnosti Draxton Investments Ltd. částku 890.004,- USD, kterou má být uhrazena společnosti GALILEO REAL, k. s., část vzniklé škody. Jinými slovy zpochybnil výši škody (následku, jenž je znakem objektivní stránky trestného činu), která je mu kladena za vinu v souvislosti s jeho jednáním. Takovou výhradou však pominul, že k naplnění skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák. došlo již v okamžiku, kdy poškozené společnosti vznikla újma ve výši 500.000.000,- Kč. Čin byl dokonán, tj. veškeré znaky jeho skutkové podstaty byly naplněny, vznikem škody v uvedeném rozsahu. Pokud by později, tzn. po spáchání trestného činu, byla škoda nebo její část poškozené společnosti refundována, pak tato okolnost již nemůže mít vliv na určení výše škody způsobené již dokonaným trestným činem, natož, aby mohla znamenat případnou beztrestnost pachatele. (Srov. č. 32/2004-II Sb. rozh. tr.).
Pokud jde o posouzení subjektivní stránky trestného činu, dovolatel namítal, že v jeho případě nebyl na místě závěr o úmyslné formě zavinění a domáhal se změny na nedbalostní trestný čin podle §255a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Tento svůj požadavek dovodil z jím uplatňované obhajoby o smyslu, který sledoval převodem peněz, jímž mělo být výhodné zhodnocení vkladu u švýcarské banky, tj. v konečném důsledku zamýšlel získat pro poškozenou společnost prospěch nikoli jí způsobit újmu.
Soudy v dané věci zhodnotily subjektivní stránku trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zák. tak, že se jej obviněný Ing. J. Š. dopustil ve formě nepřímého úmyslu. Ustanovení §4 písm. b) tr. zák. vyžadovalo, aby si pachatel byl vědom porušení své zákonné nebo smluvně převzaté povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a současně byl alespoň srozuměn se způsobením škody nikoli malé (tj. nejméně 25.000,- Kč podle §89 odst. 11 tr. zák.) na spravovaném nebo opatrovaném majetku. Pokud jde o těžší následek spočívající ve způsobení škody velkého rozsahu (tj. nejméně 5.000.000,- Kč), postačovalo zavinění z nedbalosti.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, byl obviněný Ing. J. Š. dne 1. 1. 2003 jmenován ředitelem a dne 10. 12. 2003 zvolen členem představenstva společnosti IMOB, a. s., IČO: 60197901, jež vykonávala funkci ředitelky společnosti Chancery Nominees B. V. (Nizozemské království), jež byla jediným komplementářem společnosti GALILEO REAL, k. s. V postavení ředitele společnosti a člena představenstva společnosti IMOB, a. s., byl Ing. J. Š. v rozhodném období vázán povinnostmi vyplývajícími pro něj ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, Manažerské smlouvy ze dne 11. 2. 2004, Smlouvy o výkonu funkce člena představenstva společnosti IMOB, a. s., ze dne 17. 12. 2003 ve znění dodatku č. 1 ze dne 28. 1. 2004, Stanovami akciové společnosti IMOB, a. s., ze dne 15. 3. 2004, Organizačními a podpisovými řády společnosti IMOB, a. s., ze dne 9. 12. 2004 a 24. 2. 2005, Mandátní smlouvou uzavřenou mezi společnostmi Chancery Nominees B. V. a IMOB, a. s., ze dne 1. 9. 2002 ve znění dodatků ze dnů 1. 4. 2003, 30. 4. 2004 a 18. 11. 2004, Společenskou smlouvou o založení společnosti GALILEO REAL, k. s., ze dne 6. 3. 2000 a Smlouvou o správě a vedení podniku uzavřenou mezi společnostmi GALILEO REAL, k. s., a IMOB, a. s., ze dne 1. 2. 2003 ve znění dodatku ze dne 26. 2. 2004 .
Dále bylo zjištěno, že obviněný Ing. J. Š. se v roce 2004 obrátil prostřednictvím svědka Ing. F. S. na obviněného MUDr. M. S., který mu přislíbil zhodnocení volných finančních prostředků společnosti GALILEO REAL, k. s. MUDr. M. S. za tímto účelem zprostředkoval kontakt Ing. J. Š. a viceprezidenta banky SGPB J. K., svého známého, se kterým Ing. J. Š. začal dne 26. 10. 2004 jednat. Představenstvo společnosti IMOB, a. s., na svém 38. jednání konaném dne 4. 11. 2004 odmítlo schválit návrh Ing. J. Š. o správě části volných finančních prostředků společnosti GALILEO REAL, k. s., ve výši 500.000.000,- Kč prostřednictvím správce aktiv SGPB a uložilo mu, aby nejprve předložil příslušnou dokumentaci. Přesto Ing. J. Š. uzavřel dne 16. 11. 2004 jménem společnosti GALILEO REAL, k. s., s bankou SGPB obchodní vztah, na základě kterého byl pro společnost u banky otevřen provizorní účet č. …, a již dne 17. 12. 2004 vystavil a podepsal platební příkaz k převodu finančních prostředků společnosti GALILEO REAL, k. s., ve výši 500.000.000,- Kč z jejího účtu vedeného u Komerční banky, a. s., na zmíněný účet č. … u SGPB. Banka SGPB dne 21. 3. 2005 ukončila obchodní vztah se společností GALILEO REAL, k. s., uzavřela účet č. … a peníze vrátila na její účet u Komerční banky, a. s., s odůvodněním, že společnost IMOB, a. s., nedoložila doklady o schválení obchodního vztahu a zřízení účtu jejími vrcholnými orgány. Téhož dne Ing. J. Š. vystavil a podepsal, na podkladě žádosti MUDr. M. S. ze dne 19. 3. 2005 opatřené jeho padělaným podpisem, platební příkaz k převodu finančních prostředků společnosti GALILEO REAL, k. s., ve výši 500.000.000,- Kč z jejího účtu vedeného u Komerční banky, a. s., na účet u banky UBS AG č. …, jenž ve skutečnosti neexistoval. Poté, co předmětné finanční prostředky došly do banky UBS AG, dal MUDr. M. S. pokyn A. H. k jejich převodu na jeho běžný účet č. …, kde byly připsány dne 29. 3. 2005, přičemž s nimi dále nakládal ke škodě společnosti GALILEO REAL, k. s. Ing. J. Š. ještě navrhl na zasedání dozorčí rady konaném dne 5. 5. 2005 k projednání otázku zhodnocení volných finančních prostředků společnosti GALILEO REAL, k. s., avšak dozorčí rada se jí odmítla zabývat, neboť věc nebyla projednána představenstvem společnosti IMOB, a. s. Dále se obviněný o peníze nezajímal a o skutečnosti, že se nenacházejí na účtu společnosti GALILEO REAL, k. s., u banky UBS AG se dozvěděl až koncem roku 2005, kdy bylo započato s realizací plánovaného prodeje této společnosti a s tím vyvstala potřeba vrátit v podstatě jediný majetek tvořený předmětnou částkou zpět do České republiky.
V souvislosti s uvedeným skutkovým zjištěním je nutné zdůraznit, že obviněný Ing. J. Š. využíval při realizaci uvedených transakcí s finančními prostředky společnosti GALILEO REAL, k. s., ve výši 500.000.000,- Kč služeb obviněného MUDr. M. S., aniž by se s ním byl podle svého vyjádření osobně setkal nebo byl v telefonickém kontaktu, přitom jej zmocnil k právu kontroly podkladů týkajících se účtu č. … u SGPB a především provedl převod peněz z účtu společnosti GALILEO REAL, k. s., vedeného u Komerční banky, a. s., na domnělý účet u banky UBS AG č. …. Již na samém počátku tak obviněný Ing. J. Š. nerespektoval rozhodnutí kolektivního orgánu obchodní společnosti, jejíž majetek spravoval, evidentně porušil i další své smluvní povinnosti vyplývající z jeho postavení (vyjmenovány shora), a dokonce ani poté, co nebyl prakticky realizován obchodní vztah s bankou SGPB, jež peníze vrátila z důvodu nedostatečných podkladů od obviněného, opakoval stejným způsobem své protiprávní jednání a rozhodl o opětovném převodu peněžní částky do jiné banky, které však rovněž nedodal potřebné podklady. Vůbec se nezabýval tím, proč jiný bankovní ústav ve stejné zemi nepožaduje v podstatě žádné dokumenty k založení účtu, nejevil zájem osobně si ověřit, zda jím spravovaný majetek bude skutečně zhodnocován tak, jak tvrdí, že předpokládal. Je naprosto nepochybné, že obviněný věděl, že společnost GALILEO REAL, k. s., neuzavřela s bankou smlouvu o zřízení účtu a že nemá v bance zřízeno dispoziční právo, čímž společnost zbavil možnosti nakládat s jejími prostředky. Již v tento okamžik tedy současně musel být přinejmenším srozuměn s možností vzniku škodlivého následku zahrnujícího celou finanční částku, neboť neměl jakoukoli záruku od „zprostředkovatelů“ transakce, že nejméně on sám, bude mít ke vkladu přístup. Obviněný dokonce následně nerespektoval ani vyjádření dozorčí rady společnosti IMOB, a.s., ze dne 5. 5. 2005 a dále se o peníze, aniž by na ně mohl dosáhnout, více jak půl roku nezajímal. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že obviněný Ing. J. Š. si musel být vědom, že svým jednáním porušuje své zákonné a smluvně převzaté povinnosti opatrovat a spravovat majetek společnosti GALILEO REAL, k. s., a nepochybně musel být minimálně srozuměn s tím, že této společnosti může vzniknout škoda až ve výši 500.000.000,- Kč. Nejvyšší soud proto souhlasí se soudy obou stupňů, že zjištěný skutek je třeba posoudit jako úmyslný trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák., přičemž i ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě obviněný jednal v nepřímém úmyslu. S ohledem na to, že byla převáděna částka 500. 000.000,- Kč jednomu subjektu a za naprosto stejných okolností, není možné uvažovat jinak, než že škodlivý následek, resp. účinek, zahrnul celou tuto částku. Argument obviněného ohledně jeho věku a zkušeností v době činu, jímž se snažil podpořit svůj požadavek na použití nedbalostní formy zavinění, je vhodnější použít opakem. Právě dosavadní praktické znalosti obviněného při správě cizího majetku a zřejmě fungování obchodního trhu vůbec, jej měly vést k daleko vyšší opatrnosti a především respektu ke spolupracujícím osobám, o to více pak kolektivnímu orgánu, jemuž byl v rozhodování podřízen. Ze všech skutečností, jež se podařilo ohledně této majetkové dispozice učiněné obviněným Ing. J. Š. objasnit, je nanejvýš pravděpodobný jeho zištný úmysl, který jej mohl vést k naprosto nepochopitelné dispozici s tak vysokou finanční částkou, kterou fakticky svěřil do rukou soukromým osobám, o nichž nemohl mít jasné informace z hlediska jejich spolehlivosti a ještě k tomu za takových podmínek, které fakticky vylučovaly jeho možnost dále s penězi nakládat. Jestliže měl obviněný v rozhodnou dobu minimálně vysokoškolské ekonomické vzdělání, nemohl i bez dostatečné praxe v oboru činit natolik riskantní spíše hazardu se blížící dispozice s částkou, jež se již sama o sobě vymyká běžným obchodním transakcím. V podstatě pak skutečně není rozhodné, zda se kdy osobně setkal se spoluobviněným MUDr. M. S., který měl být subjektem, jež měl zaručit výhodné zhodnocení peněz ve Švýcarsku. Pro zachování alespoň té nejmenší opatrnosti, kterou bylo možné od obviněného Ing. J. Š. vyžadovat, měl k dispozici jiné prostředky, jimiž by si pojistil schopnost nakládat s penězi i po jejich uložení v cizí bance. Švýcarsko je pro občany českého státu natolik dostupnou a především civilizovanou zemí, kam se mohl osobně vypravit za účelem uzavření řádné smlouvy o vkladu a uložení podpisového vzoru. Jestliže však obviněný neučinil v podstatě vůbec nic pro to, aby jemu svěřenou finanční částku ochránil před zneužitím, resp. odcizením, nepřichází v úvahu možnost soudit jej pro nedbalostní delikt.
Obviněný Ing. J. Š. zpochybnil prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výši uloženého trestu, který označil za nepřiměřený. V rámci svých výhrad namítl, že soudy dostatečně nezohlednily všechny zásady ukládání trestů a nevzaly v úvahu jednotlivé okolnosti, které mu polehčovaly (jeho osobní a majetkové poměry, dosavadní bezúhonný způsob života, chování po činu, spolupráci s orgány činnými v trestním řízení, účinky a důsledky, které lze očekávat od trestu pro budoucí život pachatele, ani dobu, která uplynula od spáchání trestného činu apod.). Poukázal přitom na nesprávnou aplikaci ustanovení §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák., resp. §39 tr. zákoníku. Nejvyšší soud poznamenává, že skutek obviněného Ing. J. Š. byl právně posouzen podle zákona, který byl účinný v době spáchání činu, neboť nová právní úprava (již citovaný trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010) pro něho nebyla příznivější (srov. §16 odst. 1 tr. zák. a §2 odst 1 tr. zákoníku) Soudy tak při ukládání trestu nemohly použít ustanovení §39 tr. zákoníku, jehož nerespektování se odvolatel mj. domáhal. Pokud jde o samotné námitky týkající se nepřiměřenosti trestu, nemohl je Nejvyšší soud vzhledem ke své ustálené judikatuře akceptovat a blíže se jimi zabývat, neboť je nelze subsumovat pod dovolatelem uplatněný, ale ani pod jiný zákonný dovolací důvod (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr., shodně Ústavní soud v usnesení ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07). Nad rámec dovolacího přezkumu tak Nejvyšší soud pouze pro úplnost může uvést, že ani výrok o trestu ve všech jeho částech nepovažuje za nesprávný či dokonce protizákonný.
Obviněný Ing. J. Š. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku za trestný čin porušování povinností při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák., u něhož je rozpětí trestní sazby od dvou do osmi let. Jedná se tedy o trest uložený v horní hranici, avšak nejedná se o trest nepřiměřeně přísný. Již soud prvního stupně, s nímž se v otázce uloženého trestu ztotožnil i soud odvolací, správně zohlednil především mimořádně vysoký stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, daný výší škody, kterou obviněný svým jednáním způsobil. K jeho tíži bylo rovněž nutné přihlížet k rozsahu i charakteru porušených zákonných a smluvních povinností, které vůbec nerespektoval, i ke všem okolnostem, za nichž projevil naprosto nezodpovědný přístup k jemu svěřenému majetku. Na druhé straně soudy zároveň přihlédly i k jeho dosavadní trestní bezúhonnosti, projevené lítosti, spolupráci s orgány činnými v trestním řízení a pochybení banky UBS AG při nakládání s předmětnými finančními prostředky. Nejvyšší soud považuje za nutné připomenout k tíži obviněného, že jak již bylo zmíněno, z provedených zjištění vyplývá zištná pohnutka, která jej zjevně dovedla k ignorování základních pravidel obezřetnosti a ztrátě jakékoli odpovědnosti nejen vůči svým povinnostem, ale především k cizímu majetku. Všechna hlediska pro naplnění účelu trestu tak byla v daném případě soudy nižších stupňů akceptována a jeho výměra tak odpovídá i v trestním zákonu uvedeným obecným zásadám. V rámci svých úvah samozřejmě nemohly soudy žádným způsobem přihlížet k možnostem faktického potrestání spoluobviněného MUDr. M. S. a ukládat tak obviněnému Ing. J. Š. nižší trest proto, že druhý obviněný je mimo území České republiky a řízení proti němu bylo vedeno podle §302 a násl. tr. řádu jako proti uprchlému. Tento fakt měl vliv výhradně na procesní stránku věci, kdy bylo nutné dodržovat zákonem stanovené formy jednotlivých úkonů v rámci trestního řízení, avšak vyhýbání se trestnímu řízení pobytem v cizině není ani nemůže být polehčující okolností pro další osoby, jež se na trestné činnosti podílely s uprchlým. Navíc po právní moci rozhodnutí soud prvního stupně činí veškerá opatření pro to, aby byl zajištěn návrat obviněného MUDr. M. S. do České republiky samozřejmě za účelem vykonání uloženého trestu.
Závěrem svého dovolání obviněný Ing. J. Š. napadl výrok o náhradě škody s tím, že chybí příčinná souvislost mezi vznikem škody a jeho jednáním. Především je nutné konstatovat, že příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním pachatele a vznikem škody je dána vždy, je-li škoda trestněprávním následkem trestného činu. K tomu dovolací soud odkazuje na výše uvedenou pasáž týkající se objektivní stránky posuzovaného trestného činu, ve které bylo vyloženo, že jednání obviněného, jímž porušil své zákonné a smluvní povinnosti opatrovat cizí majetek, bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody společnosti GALILEO REAL, k. s. Dále je třeba upozornit, že v rámci adhezního řízení mohl soud rozhodovat o náhradě škody pouze ve vztahu k obviněným. Pokud se na jejím vzniku podílely i jiné osoby (v případě tzv. souběžného zavinění), jak dovolatel naznačil, není napadeným výrokem dotčena možnost i jejich odpovědnosti, o níž by však bylo vedené již jiné řízení. Zásada solidární odpovědnosti ve smyslu §438 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, umožňuje poškozenému, aby se domáhal náhrady celé škody na kterémkoliv z odpovědných subjektů. Pravomocné rozhodnutí o povinnosti jednoho ze solidárně odpovědných škůdců nahradit poškozenému škodu ani netvoří překážku věci rozsouzené ve smyslu §159a odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Namítané možné uspokojení nároku poškozené společnosti z finančních prostředků zadržovaných v bance UBS AG je přitom z hlediska tohoto trestního řízení irelevantní, neboť je pak otázkou případného výkonu rozhodnutí, aby se obviněný dožadoval zániku pohledávky poškozenému jejím splněním jiným subjektem a navrhl zastavení výkonu rozhodnutí /§268 odst. 1 písm. g) o. s. ř./. Právo poškozeného uplatnit svůj nárok na náhradu škody vůči několika škůdcům neznamená současně možnost, aby mohl získat více, než co činí jemu přiznaná náhrada škody. Proto ani v posuzovaném případě otázka možného plnění více osob témuž poškozenému nemůže bránit vyslovení povinnosti k náhradě škody obviněnému ve smyslu §228 odst. 1 tr. ř. K okolnostem, jež nastanou až po rozhodnutí soudu v trestním řízení, nemůže být přihlíženo a soudy správně v rámci adhezního řízení posuzovaly právní stav platný v okamžiku vydání rozhodnutí.
Konečně pokud jde o námitku obviněného ve vztahu k nesprávně uvedenému křestnímu jménu spoluobviněného MUDr. M. S., jako „T.“ ve výroku rozsudku odvolacího soudu, k této je třeba uvést, že k odstranění této vady není určeno dovolání, nýbrž postup podle §131 tr. ř. (obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2006, sp. zn. 11 Tdo 142/2006, publikované pod č. T 889 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, sešit 25, ročník 2006).
Jestliže obviněný Ing. J. Š. v dovolání pouze odkázal na námitky, které uplatnil ve svém odvolání, Nejvyšší soud připomíná, že obsah dovolání nelze vymezit ani částečně odkazem na obsah odvolání. Proto Nejvyšší soud nemůže přihlížet k námitkám, které nebyly výslovně uvedeny v podaném dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), byť je předtím dovolatel neúspěšně uplatnil ve svém odvolání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, publikované pod č. T 1325 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, sešit 69, ročník 2010).
Obviněný MUDr. M. S. formuloval ve svém dovolání námitky, které bylo možné podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., i když jeho výhrady v podstatě směřovaly proti skutkovým závěrům soudů nižších stupňů. Vytýkal právní posouzení skutku obsaženého ve výroku rozsudku soudu prvního stupně jako trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, a to s odůvodněním, že z něj nelze dovodit příčinnou souvislost mezi jednáním a vznikem škody, resp. obohacení, ani podvodný úmysl a protiprávnost činu byla fakticky skončena vyvedením peněžní částky mimo území republiky jeho spoluobviněným Ing. J. Š..
Úvodem je možné připomenout, že skutek tohoto obviněného byl právně posouzen podle pozdějšího zákona v souladu s ustanovením §2 odst. 1 tr. zákoníku, neboť s ohledem na nižší horní sazbu kvalifikované skutkové podstaty trestného činu, resp. zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, je nová právní úprava pro obviněného příznivější. Tohoto zločinu se dopustí pachatel, který sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Škodou velkého rozsahu se rozumí škoda ve výši nejméně 5.000.000,- Kč, což vyplývá z výkladového pravidla uvedeného v §138 odst. 1 tr. zákoníku pro určení hranic výše škody.
Ze skutkových zjištění obsažených ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá, že obviněný MUDr. M. S. začal v roce 2004 jednat prostřednictvím svědka Ing. F. S. s obviněným Ing. J. Š., kterému přislíbil zhodnocení volných finančních prostředků společnosti GALILEO REAL, k. s. Za tímto účelem zprostředkoval kontakt Ing. J. Š. s bankou SGPB, u níž otevřel pro společnost GALILEO REAL, k. s. provizorní účet č. …, který byl na základě jeho platebního příkazu ze dne 17. 12. 2004 kreditován dne 27. 12. 2004 částkou 500.000.000,- Kč. MUDr. M. S. dne 15. 2. 2005 založil současně jménem společnosti Draxton Investments Ltd. u stejné banky účet č. …, k němuž mu svědčilo podpisové právo, a požádal jménem společnosti Draxton Investments Ltd. banku SGPB o poskytnutí úvěru zajištěného prostřednictvím zástavní smlouvy ze dne 15. 2. 2005 aktivy této společnosti nacházejícími se na uvedeném dosud provizorním účtu č. …. Téhož dne doručil do banky SGPB viceprezidentovi A. W. dva platební příkazy ze dne 7. 2. 2005 opatřené padělanými podpisy Ing. J. Š., kterými mělo být převedeno z účtu společnosti GALILEO REAL, k. s., na účet společnosti Draxton Investments Ltd. celkem 350.000.000,- Kč. Následně MUDr. M. S. zaslal do banky SGPB zástavní smlouvu ze dne 25. 2. 2005 opatřenou jeho pravým podpisem a padělaným podpisem Ing. J. Š., podle které společnost GALILEO REAL, k. s., zastavila veškerá svá aktiva u banky SGPB ve prospěch společnosti Draxton Investments Ltd., a žádost společnosti GALILEO REAL, k. s., ze dne 25. 2. 2005 o schválení úvěru ve výši 350.000.000,- Kč opatřenou padělaným podpisem Ing. J. Š.. Dne 8. 3. 2005 MUDr. M. S. založil prostřednictvím bankovního poradce A. H. u banky UBS AG pro svoji osobu účet č. …, pro společnost Draxton Investments Ltd. účet č. … a bylo mu sděleno kmenové číslo případného budoucího účtu společnosti GALILEO REAL, k. s., č. …. V období ode dne 14. 3. do 17. 3. 2005 pak emaily a faxem urgoval provedení platebního příkazu ze dne 10. 3. 2005 k převedení finančních prostředků společnosti GALILEO REAL, k. s., z účtu u banky SGPB č. … na účet společnosti u banky UBS AG č. …. Banka SGPB však na jeho výzvy nereagovala, dne 21. 3. 2005 ukončila obchodní vztah se společností GALILEO REAL, k. s., uzavřela účet č. … a peníze vrátila na její účet u Komerční banky, a. s. V mezidobí MUDr. M. S. zařídil, aby Ing. J. Š. obdržel žádost ze dne 19. 3. 2005, ve které byl vyzván, aby převedl předmětné finanční prostředky společnosti GALILEO REAL, k. s., na její termínovaný účet č. … u banky UBS AG, který ve skutečnosti neexistoval, což Ing. J. Š. provedl platebním příkazem ze dne 21. 3. 2005. Poté, co peníze přišly do banky UBS AG, dal MUDr. M. S. pokyn A. H. k jejich převodu na jeho běžný účet č. …, kde byly připsány dne 29. 3. 2005, přičemž s nimi dále nakládal ke škodě společnosti GALILEO REAL, k. s.
Ve vztahu k objektivní stránce trestného činu podvodu Nejvyšší soud připomíná následující. Objektivní stránka trestného činu podvodu ve smyslu §209 odst. 1 tr. zák. je charakterizovaná především podvodným jednáním pachatele, které spočívá v tom, že uvede v omyl nebo využije omylu poškozeného či jiné osoby, anebo jim zamlčí podstatné skutečnosti. Za omyl se považuje vždy rozpor (neshoda) mezi představou toho, kdo jedná v omylu, a skutečností. Omyl se může týkat i skutečností, které mají teprve nastat. Podmínkou však je, aby pachatel věděl o omylu již v době, kdy sebe nebo jiného obohacuje. Za uvedení v omyl je třeba pokládat takové jednání pachatele, kterým předstírá okolnosti, jež se neslučují s faktickým stavem věci, přičemž není podstatné, zda pachatel uskuteční své jednání konáním, opomenutím nebo mlčky tzv. konkludentním jednáním. Pachatel může naplnit objektivní stránku trestného činu podvodu i tím, že využije něčího omylu. V tomto případě se sice pachatel sám nepřičiní o vyvolání omylu jiné osoby, nicméně po poznání omylu jiného se cíleně snaží dosáhnout obohacení sebe či další osoby, a to v příčinném vztahu k existujícímu omylu jiného. Podobně je tomu i při zamlčení podstatných skutečností (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 1852 až 1855). Jak dále vyplývá i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ke zmíněnému formálnímu znaku týkajícího se trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., která je použitelná i ve vztahu k nové právní úpravě, naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu předpokládá existenci příčinné souvislosti mezi omylem určité osoby (resp. neznalostí všech podstatných skutečností) a jí učiněnou majetkovou dispozicí a dále příčinnou souvislost mezi touto dispozicí na straně jedné a škodou na cizím majetku a obohacením pachatele nebo jiné osoby na straně druhé. Na podvodu mohou být zainteresovány celkem čtyři osoby: pachatel, osoba jednající v omylu, osoba poškozená a osoba obohacená. Přijetím zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2012, je nutné modifikovat judikát č. 5/2002-I. Sb. rozh. tr. tak, že osoby vyjmenované shora mohou být jak fyzické tak i právnické včetně pachatele. V soudní praxi se formy podvodného jednání liší v závislosti na tom, jaký způsob kriminální aktivity pachatel zvolí a jak postupuje ve své protiprávní činnosti směřující ke způsobení jím zamýšleného trestněprávně významného následku.
Soudní praxe přijala názor, že ani možnost podvedené osoby zjistit skutečný stav věci, bez dalšího nevylučuje, aby její jednání bylo ovlivněno jednáním pachatele trestného činu podvodu, který podvedeného uvede v omyl, využije jeho omylu nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti. O podvodné jednání může jít i v případě, jestliže podvedený je schopen zjistit nebo ověřit si skutečný stav rozhodných okolností, avšak je ovlivněn působením pachatele ve formě podání nepravdivých nebo zamlčení podstatných informací, takže si je v důsledku pachatelova jednání neověří buď vůbec, nebo tak neučiní včas (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1256/2003, publikované pod č. T 648 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, sešit 1, ročník 2004).
Soud prvního stupně a ve shodě s ním i odvolací soud v rámci posouzení konání obviněného MUDr. M. S. ve vztahu k finanční částce 500.000.000,- Kč převedené z České republiky na jím určená čísla účtů postupně u dvou bankovních institucí ve Švýcarsku poukázaly především na to, že byl obeznámen s veškerými transakcemi týkajícími se předmětných finančních prostředků společnosti GALILEO REAL, k. s., což vyplývá i z oznámení Ing. J. Š. bance SGPB ze dne 27. 12. 2004, podle něhož to byl právě obviněný MUDr. M. S., kdo měl přijímat a předávat informace o pohybu na účtech společnosti, práva kontroly, které mu Ing. J. Š. udělil ve vztahu k účtu společnosti GALILEO REAL, k. s., č. … u banky SBPG, záznamů jeho setkání s A. W. i emailové korespondence s bankou SGPB. Dne 15. 2. 2005, v období, kdy se již předmětné finanční prostředky nacházely na provizorním účtu společnosti č. …, MUDr. M. S. založil u banky SGPB pro společnost Draxton Investments Ltd. účet č. … se svým podpisovým právem a jejím jménem zažádal o úvěr, který měl být zajištěn aktivy společnosti v držení banky, která však po celou dobu vedení účtu č. … nepřesáhla částku 1.000,- CHF. Zároveň doručil prostřednictvím A. W. do banky SGPB platební příkazy ze dne 7. 2. 2005 k převodu částky 350.000.000,- Kč z účtu č. … společnosti GALILEO REAL, k. s., na účet č. … společnosti Draxton Investments Ltd. s padělanými podpisy Ing. J. Š., a platební instrukci ze dne 3. 2. 2005, kterou vyzýval Ing. J. Š., aby na základě smlouvy o investičním poradenství ze dne 20. 1. 2005 zaslal finanční prostředky společnosti GALILEO REAL, k. s., na účet společnosti Draxton Investments Ltd. č. …. Navíc zaslal do banky SGPB smlouvu ze dne 25. 2. 2005, podle níž společnost GALILEO REAL, k. s., zastavila svá aktiva u banky ve prospěch společnosti Draxton Investments Ltd. a která byla opatřená jeho pravým podpisem a falešným podpisem Ing. J. Š.. Kromě toho banka SGPB obdržela žádost společnosti GALILEO REAL, k. s., o poskytnutí úvěru 350.000.000,- Kč s padělaným podpisem Ing. J. Š.. Cílem těchto transakcí nepochybně bylo zajištění pro požadovaný úvěr ve prospěch společnosti Draxton Investments Ltd., která neměla na svém účtu č. … dostatek finančních prostředků, resp. získání možnosti nakládat s penězi společnosti GALILEO REAL, k. s. Poté, co banka SGPB odmítla dále plnit pokyny ve vztahu k účtu společnosti GALILEO REAL, k. s., která nezaslala dokumenty potřebné k řádnému založení účtu, a rozhodla se zaslanou částku vrátit zpět do České republiky, to byl opět obviněný MUDr. M. S., kdo se rozhodl využít svůj kontakt v jiné bance. Dne 8. 3. 2005 založil u banky UBS AG účty jak pro svoji osobu č. … tak i pro jím ovládanou společnost Draxton Investments Ltd. Současně požádal o založení účtu pro společnost GALILEO REAL, k. s., přičemž mu bylo sděleno kmenové číslo budoucího účtu č. …. Dále prostřednictvím emailů ze dnů 14. až 16. 3. 2005 a jím podepsaným faxem ze dne 17. 3. 2005 požadoval provedení platebního příkazu ze dne 10. 3. 2005 s padělaným podpisem Ing. J. Š., na jehož základě měly být finanční prostředky společnosti GALILEO REAL, k. s., převedeny z jejího účtu č. … u banky SGPB na účet č. … u banky UBS AG. Přitom podle výpovědi znalkyně PhDr. Václavy Musilové učiněné v hlavním líčení konaném dne 28. 4. 2010 obsahuje podpis na příkazu ze dne 10. 3. 2005 stejné odlišnosti jako ostatní padělky, z čehož lze dovodit, že jejich pisatelem byla tatáž osoba, což odpovídá i zjištěnému způsobu spáchání trestné činnosti. Osobou, která měla bezpochyby na převodu finančních prostředků z banky SGPB do banky UBS AG zájem byl právě obviněný MUDr. M. S., jenž byl nepochybně obeznámen se všemi okolnostmi, přičemž vyjmenované účty u banky UBS AG založil pouhé tři dny před vyhotovením zmíněného příkazu. Nehledě na to, že v rámci emailové korespondence s bankou SGPB byl dne 15. 3. 2005 upozorněn, že dojde ke zrušení jejího obchodního vztahu se společností GALILEO REAL, k. s. Jestliže Ing. J. Š. opětovně odeslal finanční prostředky v souladu s žádostí ze dne 19. 3. 2005 z účtu u Komerční banky, a. s., na domnělý účet č. … u banky UBS AG, dospěly soudy obou stupňů k závěru, že uvedená žádost sice obsahuje padělaný podpis MUDr. M. S., nicméně s ohledem na jeho dřívější jednání a časovou souslednost jednotlivých úkonů to byl právě obviněný MUDr. M. S., kdo jediný měl zájem na převodu předmětných finančních prostředků, přičemž není významné, zda listinu skutečně podepsal MUDr. M. S. nebo jiná osoba na jeho příkaz či s jeho vědomím. Jeho podvodné jednání vyvrcholilo pokynem k zaúčtování předmětných finančních prostředků na jeho účet č. … u banky UBS AG, a díky získání možnosti dalšího nakládání s penězi tak došlo i k naplnění znaku obohacení na úkor obchodní společnosti GALILEO REAL, k. s. Zcela mimo výsledky provedeného dokazování je námitka obviněného MUDr. M. S. o jeho představě o původu a charakteru peněz na účtech, s nimiž oprávněně disponoval. Zatímco předmětné peníze byly na jeho účet připsány již dne 29. 3. 2005, o poskytnutí úvěru požádal banku UBS AG až dne 5. 4. 2005. Z výše stručně uvedených okolností je zřejmé, že ve vztahu k peněžním částkám, jimiž v rozhodné době obviněný MUDr. M. S. disponoval, nejednal sám v mylné představě, že se jedná o úvěrové prostředky, ale naopak věděl o skutečném původu peněz a byl srozuměn s tím, že se jedná o cizí peníze, o něž obohatil sebe i jiného ke škodě jejich vlastníka.
Za této důkazní situace musely soudy uvažovat v podstatě jediným logicky se nabízejícím směrem, když řetězec nepřímých důkazů hodnotily způsobem popsaným v obou rozsudcích, a učinily tak správná skutková zjištění o rozhodných skutečnostech v posuzované trestní věci. Nejvyšší soud rovněž souhlasí s právní kvalifikací skutku, jak je (byť obsáhle) vymezen ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, v němž jsou obsaženy veškeré okolnosti vyjadřující znaky skutkové podstaty zločinu podvodu, jímž byl obviněný uznán vinným. Již soud prvního stupně podrobně vysvětlil důvody pro právní posouzení skutku (viz zejména jeho str. 46 až 50), v čem spočívalo uvedení v omyl, kdo byl osobami uvedenými v omyl, jaký tzv. modus operandi zvolil obviněný ke spáchání posuzovaného trestného činu, jakou pohnutkou byl veden a jaký protiprávní následek svým jednáním vyvolal. V posuzované věci to byl právě obviněný, kdo uskutečnil zásadní úkony, jimiž se snažil zastřít pravý záměr ohledně finanční částky, vyvolal omyl nejméně u poškozené společnosti, resp. jejího zaměstnance, a v konečném důsledku způsobil škodu velkého rozsahu. Z hlediska vzniku trestní odpovědnosti obviněného MUDr. M. S. již není podstatné, zda svůj úmysl nakládat s cizími penězi mohl realizovat mj. i za přispění či spoluúčasti jiných osob. Ať se jedná o zaměstnance banky UBS AG A. H., či Ing. F. S., u nichž nelze vyloučit zištný motiv k jejich participaci na trestném činu, není možné se v rámci trestního stíhání obviněných Ing. J. Š. a MUDr. M. S. jakkoli blíže vyjadřovat k případné vině těchto dalších osob s ohledem na obžalovací zásadu zakotvenou v §2 odst. 8 tr. ř., a to bez ohledu na možnost dosahu trestní jurisdikce českých orgánů na A. H.. Jak již bylo řečeno, tyto otázky nemohou zvrátit ani zpochybnit trestní odpovědnost obou obviněných v této trestní věci.
Pokud obviněný MUDr. M. S. vyslovil názor, že trestný čin byl dokonán ještě předtím, než mohl s převedenými penězi disponovat on sám, je evidentní, že pomíjí rozdílné právní posouzení skutkových zjištění obou obviněných. Podstata trestní odpovědnosti obviněného Ing. J. Š. spočívá stručně v tom, že odstranil, byť s představou pouhé dočasnosti, majetek společnosti, který měl za povinnost opatrovat, aniž by si zajistil kontrolu nad tímto majetkem a svěřil jej pro něho prakticky cizím osobám, tedy s vědomím vzniku škodlivého následku. Naproti tomu obviněný MUDr. M. S. je odsouzen za vyvolání omylu ohledně jeho úmyslu naložit s převedenou peněžní částkou a obohatit sebe i jiného na úkor poškozené společnosti. Právě rozdílnost znaků skutkových podstat trestných činů, jimiž byli obvinění uznáni vinnými, vyvolává nutnost zahrnout u druhého z obviněných delší časové období, jež následovalo poté, co Ing. J. Š. již dokonal trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku. Okamžik dokonání trestného činu podle §255 tr. zák. tak neměl vliv na stále pokračující jednání spoluobviněného MUDr. M. S., které nakonec bylo ukončeno až naplněním znaku obohacení u podvodu. S ohledem na způsob provedení činu, kdy muselo dojít k postupným dispozicím s vloženou finanční částkou, je v podstatě nutné, aby podvod byl dokonán až poté, co došlo ke spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku.
Závěrem považuje Nejvyšší soud za nutné shrnout, že jednotlivé výhrady, jimiž se dovolatel MUDr. M. S. snažil zbavit své viny, jsou v podstatě všechny založené na jiném způsobu hodnocení jednotlivých důkazů, z nichž dovodil svou beztrestnost. Pokud v daném rozhodnutí Nejvyšší soud znovu shrnul podstatné skutkové okolnosti, k nimž dospěly soudy nižších stupňů, učinil tak především pro srozumitelnější vysvětlení pravého charakteru dovolacích námitek tohoto obviněného. Jak správně upozornil již státní zástupce ve svém vyjádření, dovolatel poukazuje na některé z provedených důkazů, provádí jejich vlastní hodnocení a interpretuje je tendenčně ve svůj prospěch tak, aby zpochybnil své obvinění. Tímto způsobem ovšem dochází k deformaci některých důkazů a především k izolaci důkazů dalších, jež do souhrnného hodnocení dovolatel záměrně nepojal. Zcela markantní je tento postup při hodnocení zásadní otázky – zavinění ve vztahu k představě obviněného o původu peněz. Přestože z důkazů evidentně vyplývá, že o poskytnutí úvěru požádal obviněný až poté, co došlo k připsání peněz na jeho účet, resp. účet, k němuž měl dispoziční právo, setrvává na tvrzení, že manipuloval s penězi v dobré víře, že pochází z bankovního úvěru, ačkoli uvedená časová posloupnost takovou možnost výkladu (myšleno při respektování obecných zásad logiky) zcela vylučuje. Proto nemohl Nejvyšší soud akceptovat výhrady v dovolání, neboť jejich skutečná povaha je ryze skutková. Jak již také Nejvyšší soud upozornil, neshledal v dané trestní věci odchylky skutkových zjištění od obsahu jednotlivých důkazů tak, aby mohlo jít ze strany soudů o porušení zásad trestního procesu či dokonce základních práv obviněných, jež jsou garantována ústavními zákony.
Napadené rozhodnutí tak nebylo zatíženo žádnou z vad, které mu obvinění vytýkali ve svých dovoláních. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto nebyl dán. Nemohlo dojít ani k naplnění důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, který uplatnil obviněný Ing. J. Š., neboť odvolací soud nerozhodl o zamítnutí podaných odvolání, nýbrž z jejich podnětu zrušil částečně rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě škody a sám ve věci rozhodl rozsudkem.
Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněných Ing. J. Š. a MUDr. M. S. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. mohl Nejvyšší soud rozhodnout v neveřejném zasedání.
Předsedkyně senátu soudu prvního stupně nepodala ohledně obviněného Ing. J. Š. návrh na odložení výkonu uloženého trestu odnětí svobody ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud pak s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání tohoto obviněného neshledal důvod pro odložení výkonu napadeného rozhodnutí trestu podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný žádný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. ledna 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová