Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.03.2012, sp. zn. 6 Tdo 1064/2011 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1064.2011.1

sp. zn. 6 Tdo 1064/2011-104 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. března 2012 dovolání, které podala obviněná D. S. , rozená V., nar., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 11 To 422/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 231/2008, a rozhodl takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné D. S. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 4 T 231/2008, byly uznány vinnými: obviněná D. S. - trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. částečně ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (v bodě I. výroku), - trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák. částečně ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (v bodě II. výroku), obviněná Z. H. - trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. částečně ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (v bodě I. výroku), - trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (v bodě II. výroku), a to vše na podkladě skutkového zjištění, jak v rozhodnutí uvedeno. Za tyto trestné činy byly odsouzeny: obviněná D. S. podle §148 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, obviněná Z. H. podle §148 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. za výše uvedené trestné činy, jakož i za trestné činy podle §147 odst. 1 a §250 odst. 1, 2 tr. zák., jimiž byla uznána vinnou trestními příkazy Okresního soudu v Jičíně ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. 2 T 9/2007, a ze dne 21. 9. 2007, sp. zn. 1 T 171/2007, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z trestních příkazů Okresního soudu v Jičíně ze dne 21. 9. 2007, sp. zn. 1 T 171/2007, a ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. 2 T 9/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Proti konstatovanému rozsudku obviněná D. S. podala odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 11 To 422/2010, podle §256 tr. ř. zamítnuto. Usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (výroky o vině i trestu) obviněná D. S. (dále též i „dovolatelka“) napadla prostřednictvím obhájkyně obsahově shodnými dovoláními ze dne 24. 1. 2011 a ze dne 22. 7. 2011, která opřela o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. a), b), g), l ) tr. ř. Podle jejího názoru ve věci rozhodoval věcně a místně nepříslušný soud, byla jí odňata soudem možnost uplatnit námitku podjatosti, ve věci proto rozhodl vyloučený orgán, rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Podle obviněné bylo celé řízení stiženo vadami, v důsledku kterých byla porušena její základní práva a svobody, zejména právo na spravedlivý proces tím, že: - již v přípravném řízení ve věci rozhodoval podjatý státní zástupce; - usnesení o zahájení trestního stíhání bylo vydáno v rozporu se zákonem; - popis skutku v obvinění je nepřezkoumatelný pro chybně specifikovanou daň a duplicitu účetních dokladů; - podkladem pro zahájení trestního řízení byla zpráva o kontrole Finančního úřadu v J. a fotokopie dokladů; - účetnictví J. H. nebylo zajištěno jako důkazní prostředek; - v jejím případě nebyly zahájeny úkony trestního řízení a nebylo ani podáno trestní oznámení směřující k její osobě; - usnesení o zahájení trestního stíhání postrádá základní atributy, zejména subjektivní stránku trestného činu, přičemž odkázala na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 46/1996, sp. zn. IV. ÚS 582/1999, a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 98/2006; - věc (podané trestní oznámení na J. H.) prověřoval podjatý vyšetřovatel Policie ČR J., P. L., který byl v přátelském vztahu jednak s tehdejším manželem obviněné, jednak s obviněnou H.; - bylo odepřeno právo na nestranného státního zástupce a na zákonně vedené řízení; po doručení usnesení o zahájení trestního stíhání a oznámení jména právního zástupce obviněné se celé Okresní státní zastupitelství v J. vyloučilo pro podjatost, a to z důvodu jejího působení jako přísedící Okresního soudu v Jičíně, odkud byla věc postoupena Okresnímu státnímu zastupitelství v Semilech; - pokyn k zahájení trestního stíhání vydala státní zástupkyně JUDr. T., která se označila za podjatou a byla tedy podjatá i ke dni zahájení trestního stíhání; - ve věci rozhodoval místně nepříslušný soud, když místně příslušným soudem pro vedení trestního řízení proti její osobě byl Okresní soud v Jičíně; stejná situace s podjatostí státních zástupců se opakovala i po podání obžaloby, kde se Okresní soud v Jičíně označil vůči její osobě za podjatý; Krajský soud v Hradci Králové věc přidělil Okresnímu soudu v Semilech, přestože podle rozvrhu práce Okresního soudu v Jičíně v případě, že se podjatostí vyřadí všichni trestní soudci příslušného soudu, rozhodne věc soudce z civilního úseku; - přidělení soudce Okresního soudu v Semilech, nebylo v souladu s rozvrhem práce tohoto soudu; dovolatelka napadla i možnou podjatost soudců rozhodujícího senátu, neboť při doručení obžaloby nebyla informována o tzv. přesunech mezi soudy, ani o tom, že krajský soud rozhodoval ve věci určení místní příslušnosti, nebyla rovněž písemně seznámena se složením senátu, aby se k osobám soudců mohla vyjádřit; - dne 9. 3. 2009 rozhodl Okresní soud v Semilech o její vině bez jakéhokoliv důkazu, a nesprávně zhodnotil výpověď svědkyně S., účetní a administrativní pracovnice obviněné H., která dovolatelku po celou dobu řízení vyviňovala a jako důkaz použil úřední záznam o podání vysvětlení z přípravného řízení, který ze zákona nemůže být použit jako důkazní prostředek; - obviněná poukázala i na své zdravotní obtíže (v měsíci březnu 2009 prodělala dvě mozkové mrtvice, které mají za následek plnou invaliditu), v důsledku kterých se nařizovaných jednání nemohla účastnit a k věci se vyjadřovala písemně a rovněž tak činila návrhy na dokazování; soud se však těmito návrhy na dokazování nezabýval, nerozhodl usnesením o neprovedení důkazů a odmítl též návrh na doplnění dokazování předkládaný oběma právními zástupci obviněné; - z hlavního líčení dne 10. 6. 2010 nebyl proveden zvukový záznam, protokol z hlavního líčení neobsahuje údaje z jednání hodnověrným způsobem a uvedený den také došlo opět ke změně ve složení senátu; pro svou nepřítomnost neměla možnost se k této otázce vyjádřit a soud jí tuto informaci nesdělil písemně; ve věci tak jednal podjatý senát či člen senátu a obviněné bylo upřeno právo námitku podjatosti vznést; - předsedající soudce z důvodu doplnění dokazování vrátil věc Policii ČR, aniž na tyto úkony vydal usnesení, a toto prováděl podjatý vyšetřovatel L., obviněná nebyla soudem informována o doplňování dokazování, obhájce nebyl výslechům přítomen; - hlavní líčení dne 14. 7. 2010 a doplnění dokazování s ohledem na znalecký posudek Ing. Horáka mělo vliv na výsledek řízení, pro skutková zjištění soudu chyběly důkazy i motiv její tzv. trestné činnosti; dovolatelka vznesla též námitky k odůvodnění výše trestu, který označila za neúměrný, odkaz na prevenci za neadekvátní a podle jejího názoru je neúměrná i pětiletá zkušební doba. Dále obviněná konstatovala, že skutek popsaný v obžalobě a v odsuzujících rozsudcích se nestal, na základě zjištěného skutkového stavu nelze dospět k závěru, že se jej dopustila a svým jednáním naplnila skutkovou podstatu uvedeného trestného činu. Pro popis i jeho hodnocení chybí důkazní prostředky, přičemž pro tvrzení, že došlo k úmyslnému krácení daně, nebyl proveden žádný důkaz. Soudy obou stupňů rovněž nesprávně vyhodnotily skutková zjištění a provedené důkazy, na které v podrobnostech odkázala, přičemž předložila jejich vlastní interpretaci: a) Zpráva o daňové kontrole Finančního úřadu v J. je jediným důkazem pro trestní řízení a pro stanovení výše škody. Relevantní důkaz - daňová evidence J. H. však nebyla zajištěna. Fotokopie některých dokladů, jejichž shoda s originálem se ověřovala bez existence originálu, pak nemohou naplňovat atributy důkazu. Popřela, že byla pověřena zpracovávat daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků - tedy zpracovávat mzdy (podle H. i podle OČTŘ). Rovněž podotkla, že popsaný skutek si odporuje, neboť ve výroku je odkazováno na závislou činnost (daňové přiznání u této daně se nepodává, pouze vyúčtování), podstatou je daň z příjmů fyzických osob podávajících přiznání. Sdělení obvinění, obžaloba i rozsudek tak nesprávně odkazují na jinou daň, skutek je nepřezkoumatelný a byl i nesprávně hodnocen. Od toho se odvíjí i jiné hmotně právní posouzení popsaného skutku, neboť pro závislou činnost platí jiná pravidla a jiná platí pro daň z příjmů (DPFO). b) Výpověď Ing. B. , který uvedl, že se k obviněné chodil radit vždy, když něco nevěděl, že účetnictví (správně daňová evidence) zůstalo u H. v PC a pod heslem, ovšem důkaz tímto účetnictvím (daňovou evidencí) tak, aby bylo zjištěno, že položky zaúčtované (zaevidované) do září 2004 jsou součástí daňové evidence Ing. B. nebyl proveden. Jako důkaz slouží fotokopie daňových dokladů, kde na žádném z nich není písmo obviněné ani žádná jiná zmínka, která by vedla k její osobě, tj. údajně vedoucí daňovou evidenci. c) Výpověď svědkyně S. byla soudem nesprávně zhodnocena, přestože opakovaně přiznávala, že daňovou evidenci vedla ona. Doklady - fotokopie, jsou označeny jejím písmem, veškeré doklady evidovala, zpracovávala a takto zpracované je „někdo“ přenesl do PC programu (do srpna 2004 Ing. B.). Jmenovaná rovněž vypověděla, že účetní program byl instalován na počítači, na kterém pracovala právě ona, tvrzení o účtování dovolatelky má z doslechu od H. a tyto dvě řídily podnik J. H., spolupracovaly, a proto jednají ve shodě. Ani tato svědkyně ji za účetní neoznačila. d) Výpovědi pracovníků Finančního úřadu v J. V. a V. nepřinesl žádné nové poznatky, když tyto směrem k obviněné byly pouze z doslechu od H.. e) Výpověď obviněné H. – tuto dovolatelka označila za notorickou lhářku s trestní minulostí, která se jí pomstila za to, že jako jediná z jejich věřitelů od ní (H.) dokázala získat zpět peníze, které jí půjčil JUDr. S.. f) Znalecké posudky z roku 2006 znalec zpracovával pro jiné trestní řízení vůči H., v předmětném řízení se tak doplňovaly staré posudky. Znalec, který měl k dispozici fyzicky účetnictví J. H. někdy v roce 2005 vycházel ze Zprávy o kontrole a nikoliv z daňové evidence. Poslední doplnění z července 2010 a jeho výpočty jsou nepřezkoumatelné a zmatečné. Soudní znalec podal nepravdivý znalecký posudek a při hlavním líčení vypovídal o skutečnostech, které nebyly předmětem znaleckého posudku, neboť šlo o jeho subjektivní názor na účetní, tedy na její osobu. g) Soud neprovedl návrhy na doplnění dokazování ohledně jejích zdravotních obtíží ani výslech svědků N. a K.. h) Vyjádření obviněné doručené soudu v písemné podobě není předmětem odůvodnění rozsudků, a soud se tedy nevypořádal s jejími námitkami zákonným způsobem. Provedená skutková zjištění (popis skutkové věty) obviněná shledala v rozporu s výrokem o vině a trestu a hmotně právní posouzení v rozporu s platnými daňovými předpisy, trestními přepisy a judikaturou. Podle jejího názoru sdělení obvinění, obžaloba i následně rozsudky postrádají popis skutku, jeho hmotně právní posouzení a důkazy svědčící pro úmyslnou trestnou činnost. Skutková věta a zhodnocení subjektivní stránky trestného činu se dostalo do rozporu s trestními předpisy. Skutek uvedený ve výroku soudu se nestal, proto nemůže být trestným činem, nebylo prokázáno, že by skutek spáchala. Orgány činné v trestním řízení neprokázaly, že plnění deklarovaná na tzv. fiktivních fakturách neexistovala. Dotazy se vždy vázaly k fakturám, nikoliv k předmětu plnění na fakturách uváděných. Jednatelé či osoby zastupující vystavovatele dokladů nebyli vyslýcháni na protokol o výslechu svědka (ze zprávy o kontrole to neplyne). Není tedy prokázáno, zda skutečně doklady nevystavili a zda to nebyli právě oni, kdo neodvedli daň, zejména nebylo zjištěno, zda deklarované plnění existovalo. Dovolatelka nebyla nikým pověřena k vedení daňové evidence, neevidovala ani nesestavovala daňová přiznání, jak je jí kladeno za vinu. V dovolání obviněná zopakovala, že po zrušení prvního odsuzujícího rozsudku odvolacím soudem v září 2009 zaslala soudu elektronickou cestou či prostřednictvím právního zástupce s ohledem na svou nemoc (viz lékařská zpráva založená ve spise z Fakultní nemocnice H. K., Doc. MUDr. K.) písemná vyjádření (celkem 7 ks), jejichž obsahem byla obšírná obhajoba, vyvracení skutkových tvrzení obžaloby včetně návrhů na doplnění dokazování, když ústního projevu není schopna. Proto požádala dovolací soud, aby přihlédl k jejím zdravotním obtížím a písemná vyjádření (písemné výpovědi) postavil na roveň ústního projevu při hlavním líčení. S těmito námitkami, zejména písemnými návrhy na provedení důkazů a písemnou výpovědí se soud vypořádal tvrzením, že se obviněná vyjádřila pouze tak, že se cítí nevinná (odůvodnění rozsudku ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 4 T 231/ 2008). Jak obviněná vytkla, odvolací soud zamítl usnesením její odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí - dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. (viz vyjádření výše), a to zejména z důvodů, že podle jejího mínění nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byla stíhána, v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem a nebylo prokázáno, že tento skutek spáchala. V návaznosti na výše uvedené skutečnosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1387/2009-I., sp. zn. 8 Tdo 1013/2009. Závěrem obviněná shrnula, že skutky popsané v obžalobě a napadených rozhodnutích se nestaly, nejsou trestným činem ani nebylo prokázáno, že tyto spáchala, a to ani v úmyslu přímém či nepřímém. Dodala, že zjištěný skutkový stav nevykazuje znaky trestného činu, a proto jde o nesprávné posouzení a je naplněn dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z popsaných důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 11 To 422/2010, a její osobu podle §226 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. zprostil obžaloby, nebo alternativně věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně se závazným pokynem, aby byla obžaloby zproštěna. Rovněž navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265o tr. ř. odložil výkon rozhodnutí do právní moci rozhodnutí o dovolání. K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Shrnul, jak ve věci soudy obou stupňů rozhodly a obviněnou uplatněné dovolací námitky. Státní zástupce blíže rozvedl, že petit dovolání je vadný, neboť není realizovatelný. Zdůraznil, že bez ohledu na tento nedostatek nelze dovolání přisvědčit ani z věcného hlediska. Pokud v rámci prvého z uplatněných dovolacích důvodů obviněná namítá, že usnesení o zahájení trestního stíhání je imperfektní proto, že neobsahuje vyjádření subjektivní stránky trestného činu, tak zdůraznil, že jde o argument nepravdivý. V usnesení ze dne 18. 3. 2008, č. j. ORJC-1513/TČ-80-2007, je totiž v rámci popisu skutku expressis verbis uvedeno, že obě obviněné „úmyslně zaúčtovaly do daňové evidence… čímž úmyslně ve prospěch daňového subjektu ovlivnily základ pro výpočet daně…“ , a to v návětí každého zde popsaného skutku. Podle názoru státního zástupce jde v případě námitek podjatosti, které směřují vůči policejnímu orgánu a státnímu zástupci, o tvrzení jednak nepodložené, jednak irelevantní z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Připomněl, že právní teorie i soudní praxe vychází z premisy, že námitku podjatosti lze uplatnit vůči tomu orgánu, jehož rozhodnutí se dovoláním napadá, a tím je v tomto případě Krajský soud v Hradci Králové, vůči němuž ovšem obviněná tuto námitku nevznáší. Z rozhodnutí odvolacího soudu ani není zřejmé, že by obviněná tutéž námitku uplatnila již v rámci řádného opravného prostředku, takže dochází naplnění i vylučovací podmínka uvedená v ustanovení §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. ve větě za středníkem. Za nedůvodnou státní zástupce rovněž označil námitku obviněné, že byla zbavena práva na rozhodnutí své věci zákonným soudcem. Vzhledem k její pozici přísedící Okresního soudu v Jičíně, čili osoby podílející se na rozhodování trestních věcí a v té souvislosti přicházející do styku jak se soudci, tak státními zástupci činnými u hlavních líčení konaných u tohoto soudu, byla věc důvodně tomuto okresnímu soudu odňata a přikázána k projednání jinému místně příslušnému soudu, a to Okresnímu soudu v Semilech. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 12. 2008, sp. zn. 12 Nt 471/2008, jímž bylo takto rozhodnuto (a před ním obdobně usnesením Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 14. 4. 2008 sp. zn. 1 KZT 237/2008), státní zástupce označil za souladné se zákonem a vydané pávě proto, aby se předešlo možným pochybnostem o podjatosti soudců (a státních zástupců) činných v trestním řízení u Okresního soudu v Jičíně. Tímto postupem, který byl učiněn podle zákona, nemohla být obviněná zbavena svého zákonného soudce. Pokud jde o výhrady, jež by měly zřejmě směřovat k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupce zdůraznil, že se bez výjimky týkají procesu dokazování, ať již ve smyslu provádění důkazů, jejich úplnosti nebo hodnocení těchto důkazů soudem. Takové námitky však není možno podřadit pod důvod dovolání citovaný shora, neboť se nevztahují k aplikaci ustanovení hmotného práva, nýbrž se jimi zpochybňuje skutkový stav zjištěný soudem, což je ostatně zřejmé i z opakovaného tvrzení obviněné, že popsaný skutek není trestným činem a že se nestal (což je samo o sobě tvrzení logicky vadné). Obviněná těmito výhradami brojí nikoli proti právnímu posouzení skutku, nýbrž proti skutkovým zjištěním jako takovým, ovšem taková námitka nespadá nejen pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný jiný ze zákonem stanoveného katalogu dovolacích důvodů. Jestliže obviněná deklarovala i důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., tak podle státního zástupce nesprávně namítá, že nebyly splněny procesní podmínky pro rozhodnutí podle §256 tr. ř. Zmíněný dovolací důvod ve své první alternativě, kterou uplatnila, se totiž týká pouze případů, kdy soud druhého stupně rozhodl o řádném opravném prostředku bez jeho věcného projednání, tj. podle ustanovení §253 odst. 1, 3 tr. ř. V tomto případě však došlo v odvolacím řízení k řádnému přezkoumání věci a tento dovolací důvod, a to v podobě uvedené obviněnou, proto není naplněn. Z popsaných důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil za podmínek ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání. Rovněž uvedl, že rozhodování podle §265o odst. 1 tr. ř. nepřipadá v úvahu, přičemž z dostupného spisového materiálu navíc není zřejmé, že by předseda senátu soudu prvního stupně postupoval podle §265h odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněné D. S. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.). Podle §265b odst. 1 písm. a), b), g), l ) tr. ř. platí , že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů: a) ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně, b) ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta, g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, l ) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky. U obviněné však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Hradci Králové jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l ) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněná uvedla dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), b), g) tr. ř. Nejvyšší soud považuje za potřebné předeslat, že obviněná D. S. vznáší v podstatné části dovolání námitky, které jí deklarované dovolací důvody a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují, jak bude níže popsáno, a řadu z nich ani neuplatnila v řízení o řádném opravném prostředku - odvolání. Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Pokud by obviněná uplatnila pouze námitky, které by ani obsahově nenaplnily žádný ze zákonných dovolacích důvodů, tak bylo nutno podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítnout, neboť by bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Žádný dovolací důvod nenaplňuje námitka obviněné, jež spočívá v jejím tvrzení, že usnesení o zahájení trestního stíhání postrádá základní atributy, zejména subjektivní stránku trestného činu, že bylo vydáno v rozporu se zákonem a že popis skutku v obvinění je nepřezkoumatelný. Zde považuje Nejvyšší soud za potřebné poznamenat, že z usnesení Policie ČR, Okresního ředitelství, služby kriminální policie a vyšetřování Jičín ze dne 18. 3. 2008, č. j. ORJC-1513/TČ-80-2007 (č. l. 306-318 spisu), jímž bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestního stíhání D. S. pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., který spáchala zčásti sama a zčásti ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (v bodě I.) a trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák., který spáchala zčásti sama a zčásti ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., evidentně plyne, a to z popisu každého skutku, že byl spáchán úmyslným jednáním. Nelze proto souhlasit s výtkou obviněné, že postrádá subjektivní stránku trestného činu. Ve smyslu dovolacího důvodu zakotveného v §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je věcně nepříslušným soudem soud, který rozhodl v rozporu s pravidly upravujícími v trestním řízení věcnou příslušnost soudů (srov. ustanovení §16 a §17 tr. ř.) s výjimkou, že rozhodl soud vyššího stupně (např. místo věcně příslušného okresního soudu by rozhodl krajský soud). Soud nebyl náležitě obsazen, jestliže obsazení soudu neodpovídalo ustanovením §27, §31 a §35 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších právních předpisů. Půjde o případy, kdy rozhodoval samosoudce namísto senátu nebo rozhodoval senát složený z předsedy senátu a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců, nebo opačně. Dále pokud senát rozhodoval v neúplném složení, na rozhodování se podílel soudce, jenž nebyl náhradním soudcem podle §197 tr. ř. apod. Kdyby však místo samosoudce rozhodoval senát, dovolací důvod by naplněn nebyl. Námitku obviněné D. S., když vytýká, že ve věci rozhodl místně nepříslušný Okresní soud v Semilech, který byl Krajským soudem v Hradci Králové k rozhodování určen, ačkoliv místně příslušným soudem pro vedení trestního řízení proti její osobě byl Okresní soud v Jičíně, nelze obsahově podřadit pod ustanovení §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť je zpochybňována nikoli věcná, ale místní příslušnost soudu prvního stupně k rozhodnutí v její trestní věci. Vznesená výhrada obsahově nenaplňuje ani žádný jiný zákonný důvod dovolání. Pro úplnost je ale nutno zdůraznit , že v dané trestní věci rozhodoval v souladu se zněním §16 tr. ř. v prvním stupni věcně příslušný okresní soud. Současně je potřebné dodat, že není namístě zpochybňovat ani to, že trestní věc rozhodoval Okresní soud v Semilech. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 12. 2008, sp. zn. 12 Nt 471/2008, bylo v trestní věci obviněných Z. H. a D. S., vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 231/2008, o návrhu předsedy senátu na vydání rozhodnutí o příslušnosti rozhodnuto: I. Podle §24 odst. 1 tr. ř. je soudem příslušným k projednání věci Okresní soud v Jičíně. II. Podle §25 tr. ř. se trestní věc Okresnímu soudu v Jičíně odnímá a přikazuje k projednání Okresnímu soudu v Semilech. V odůvodnění usnesení Krajský soud v Hradci Králové mimo jiné poukázal na znění §25 část věty před středníkem tr. ř. (stanoví, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně ). Podle Nejvyššího soudu oprávněně shledal existenci zákonem požadovaných důležitých důvodů k odnětí věci příslušnému soudu (Okresnímu soudu v Jičíně) a její přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně (Okresnímu soudu v Semilech), a to „ve skutečnosti, že obviněná D. S. je přísedící Okresního soudu v Jičíně a působí na trestním úseku. Proto je v kontaktu se soudci tohoto úseku, kteří by měli v posuzované věci, v níž je obžalována, rozhodovat. Vznikly by tak samozřejmě pochybnosti o nestranném rozhodování příslušného soudu“ (vše na str. 2 rozhodnutí). Nejvyšší soud považuje za nutné tuto argumentaci doplnit zdůrazněním, že s ohledem právě na působení obviněné u Okresního soudu v Jičíně jako přísedící (sama uvádí dobu minimálně šesti let) nepostačovalo, aby v její trestní věci rozhodovali soudci a přísedící tohoto soudu (konkrétně předseda senátu a dva přísedící), byť nikoli trestního úseku, aby se předešlo případným pochybnostem o jejich nepodjatosti. Námitka obviněné, že „přidělení soudce Okresního soudu v Semilech, nebylo v souladu s rozvrhem práce tohoto soudu“ , sice obsahově důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. naplňuje, avšak nelze se s ní ztotožnit. Z rozvrhu práce zmíněného soudu, který Nejvyšší soud vyžádal, bylo zjištěno, že v případě trestního úseku jsou věci agendy T, Nt a Td zapsány do rejstříku podle časové posloupnosti nápadu a přiděleny do jednotlivých oddělení automaticky dle algoritmu ISAS. Podle tohoto algoritmu jsou pak střídavě přidělovány do oddělení 2 a 4, u rejstříku T je zohledněno, zda se jedná o věc vazební či nevazební a obě tyto skupiny jsou mezi oddělení 2 a 4 rozdělovány samostatně. Věci vrácené k došetření a znovu napadlé jsou přiděleny původnímu oddělení mimo pořadí. Současně nebylo shledáno, že by předmětná věc byla přidělena v rozporu s rozvrhem práce. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je zapotřebí uvést, že je možné jej úspěšně uplatnit za předpokladu, že ve věci samé rozhodoval orgán, který byl z rozhodování vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle §31 tr. ř., a současně tato skutečnost nebyla dovolateli v původním řízení známa nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Obviněnou D. S. uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. a ani žádný jiný důvod dovolání nenaplňují její námitky, že trestní oznámení J. H. prověřoval podjatý vyšetřovatel Policie ČR v J., který měl provádět i doplnění dokazování a že pokyn k zahájení trestního stíhání vydala podjatá státní zástupkyně. V uvedeném směru proto nelze trestní řízení přezkoumávat. Nejvyšší soud připomíná, že námitku podjatosti lze uplatnit vůči tomu orgánu, jehož rozhodnutí se dovoláním napadá a tím je v daném případě usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 11 To 422/2010, a rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 4 T 231/2008. V dovolání obviněná taktéž shledává možnou podjatost soudců rozhodujícího senátu, s jehož složením nebyla seznámena a nemohla se tak k jejich osobám vyjádřit. Rovněž při doručení obžaloby nebyla informována o postoupení věci jinému soudu ani nebyla písemně seznámena se složením senátu tak, aby se k osobám soudců mohla vyjádřit. Dne 10. 6. 2010 došlo opět ke změně ve složení senátu, ona sama nebyla pro nepřítomnost o tomto písemně informována. Přestože její právní zástupce souhlasil s tím, že dokazování nebude opakováno, ve věci jednal podjatý senát či soudce a jí tak bylo upřeno právo námitku podjatosti vznést. Podle §30 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat . Účelem citovaného zákonného ustanovení je upevnit důvěru účastníků řízení i veřejnosti v nestrannost postupu orgánů činných v trestním řízení. Zákon vylučuje z vykonávání úkonů trestního řízení ten orgán činný v trestním řízení, u něhož lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti z taxativně vyjmenovaných důvodů. Současně je nutno zdůraznit, že rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). S ohledem na ustálenou judikaturu může poměr k projednávané věci záležet např. v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení sám nebo osoba jemu blízká byly poškozeny projednávanou trestnou činností, případně byly jinak této činnosti účastny (např. jako svědci, tlumočníci). Mezi důvody vyloučení však nemůže patřit otázka úrovně odborné způsobilosti např. soudce (předsedy senátu, členů senátu) rozhodujícího ve věci. Stejně nelze považovat za poměr k projednávané věci odlišný právní názor. Z ustanovení §30 tr. ř. vyplývá, že projednávanou věcí je nutno rozumět skutek a všechny faktické okolnosti s ním související, přičemž poměr vyloučené osoby k věci musí mít zcela konkrétní podobu, musí mít osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti takové osoby přistupovat k věci a k úkonům jí se dotýkajících objektivně. Nemůže postačovat poměr abstraktního rázu, který se promítá v právním názoru a z něj vycházejícím přístupu k projednávané věci, neboť nejde o osobní poměr k věci samé, ale toliko o odlišný názor (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tvo 157/2001). Důvodem pro vyloučení soudce nemohou být ani okolnosti spočívající v jeho procesním postupu v řízení o projednávané věci, nejde-li o případy stanovené v §30 odst. 2 až odst. 4 tr. ř. Pro poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká (ale také pro poměr k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo jinému orgánu činnému v trestním řízení), bude vyloučen soudce, který je k uvedeným osobám zejména v poměru příbuzenském, švagrovském, druha a družky, popř. ve vztahu úzce přátelském, anebo naopak nepřátelském. Negativní vztah soudce např. k obviněnému však nelze vyvozovat toliko ze subjektivního pocitu obviněného, že je soudce vůči němu zaujat, ale musí být podložen konkrétními objektivními skutečnostmi. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že předvolání k hlavnímu líčení a obžalobu obviněná D. S. převzala dne 6. 2. 2009 (viz tzv. dodejka na č. l. 456 spisu) a její obhájce JUDr. T. Z. byl o konání hlavního líčení vyrozuměn dne 2. 2. 2009 (č. l. 456 spisu). Obviněná svými podáními datovanými dnem 5. 3. 2009 požádala, aby celé hlavní líčení bylo konáno v její nepřítomnosti a dále se k podané obžalobě vyjádřila tak, že se žalovaného jednání nedopustila, přičemž lze připomenout, že tato obě podání byla adresována Okresnímu soudu v Semilech ke sp. zn. 4 T 231/2008 (č. l. 470 a 471 spisu). Podle protokolu o hlavním líčení ze dne 9. 3. 2009, sp. zn. 4 T 231/2008, Okresní soud v Semilech rozhodoval ve složení předseda senátu JUDr. Martin Fišer a přísedící V. G. a J. Š. (č. l. 477 spisu). Tomuto hlavnímu líčení byl osobně přítomen obhájce obviněné JUDr. T. Z., který v tomto směru žádné námitky nevznesl. Z protokolu o hlavním líčení konaném dne 13. 1. 2010 plyne, že prvostupňový soud rozhodoval v senátě ve složení JUDr. Martin Fišer a přísedící L. J. a J. Š. (č. l. 576 spisu). Předseda senátu informoval přítomné se skutečností, že došlo ke změně složení senátu na postu jedné z přísedících. Státní zástupkyně a obě obviněné prostřednictvím svých obhájců uvedli, že souhlasí s přečtením podstatného obsahu protokolu o hlavním líčení ze dne 9. 3. 2009. Podle protokolu o hlavním líčení konaného dne 10. 6. 2010 soud rozhodoval ve složení předseda senátu JUDr. Martin Fišer a přísedící I. H. a J. Š. (č. l. 629 spisu), přičemž předseda senátu seznámil přítomné s tím, že došlo ke změně složení senátu na postu jedné z přísedících. Státní zástupkyně a obě obviněné prostřednictvím svých obhájců uvedli, že souhlasí s přečtením podstatného obsahu protokolu o hlavním líčení ze dne 9. 3. 2009 a ze dne 13. 1. 2010 a netrvají na opakování dokazování. Obviněná se hlavních líčení na vlastní žádost neúčastnila a souhlasila s jejich konáním v její nepřítomnosti. Za situace, kdy v dovolání ani není tvrzeno, že by někdo z osob senátu Okresního soudu v Semilech, který ve dnech 9. 3. 2009, 13. 1. 2010 a 10. 6. 2010 ve shora jmenovaném složení rozhodoval, měl k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkony trestního řízení přímo dotýkaly včetně obou obviněných, k jejich obhájcům nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nějaký bližší či vysloveně osobní vztah, tak nelze jejich podjatost dovozovat z výše obviněnou vytýkaných okolností. Jmenovaný předseda senátu a přísedící nebyli vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení, neboť nevznikly pochybnosti o jejich nestrannosti ve smyslu znění §30 odst. 1 tr. ř. V rámci již citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Nejvyšší soud musí konstatovat, že obviněná D. S. uplatňuje v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jí deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený dovolací důvod obsahově nenaplňují. V dovolání totiž primárně v podrobnostech zpochybňuje správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění, vytýká neúplnost dokazování a chybné hodnocení soudem prvního stupně provedených důkazů, přičemž z těchto a dalších tvrzených procesních nedostatků a vlastní skutkové verze celé události obviněná dovozuje vadu ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo shora řečeno, v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. Obviněná nenamítá, že předmětné skutky, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Její výhrady směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Semilech (následně též Krajský soud v Hradci Králové) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnila všechny zákonné znaky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. částečně ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (v bodě I. výroku) a trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák. částečně ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (v bodě II. výroku). V dovolání obviněná D. S. vznáší i námitku spočívající v tvrzení, že uložený trest je nepřiměřený – přísný. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (který obviněná ani neuplatnila) , tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice . … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“ Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze výtku obviněné D. S. směřující proti nepřiměřené přísnosti jí uloženého trestu pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. podřadit. Nadto lze jen stručně dodat, že obviněné byl uložen přípustný druh trestu - trest odnětí svobody, který byl vyměřen v rámci příslušné trestní sazby (stanovené v §148 odst. 3 tr. zák.) a podmíněně odložený na zkušební dobu vymezenou §59 odst. 1 tr. zák. S poukazem na všechny popsané skutečnosti Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání, které obviněná D. S. podala, neboť je shledal zjevně neopodstatněným. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud nerozhodoval samostatným výrokem o podnětu obviněné D. S. na odklad výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, neboť takový návrh mohl podat pouze předseda senátu soudu prvního stupně (§265h odst. 3 tr. ř.), který jej ale neučinil. Současně nebyl ve věci shledán důvod k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 29. března 2012 Předseda senátu: JUDr. Jiří Horák