ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1239.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 1239/2012-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. října 2012 o dovolání obviněného P. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2012, č. j. 5 To 145/2012-106, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 25/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2012, č. j. 5 To 145/2012-106, byl k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 3. 2012, č. j. 3 T 25/2012-80, kterým byl obviněný uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a byl odsouzen podle §206 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, když pro výkon trestu odnětí svobody byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou a o nároku poškozeného bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a nově s přihlédnutím k §259 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle §206 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců, když pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou a dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. 6. 2011, č. j. 5 T 63/2011-36, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu; jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2012, č. j. 5 To 145/2012-106, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S ohledem na uplatněný dovolací důvod obviněný namítá, že jeho jednání bylo nesprávně kvalifikováno jako trestný čin zpronevěry, když soudy nebraly v úvahu skutečnosti, kterými by bylo prokázáno, že se jednalo o půjčku finančních prostředků, nikoli trestný čin. Uvádí, že nespáchal skutek tak, jak je popsán v napadeném rozsudku, a nevidí důvod k náhradě vyčíslené škody. Pokud jde o uložený trest odnětí svobody, tak podle mínění obviněného nebylo bráno v úvahu, že byl v předmětné době v těžší finanční situaci, mezi otcem obviněného a poškozeným došlo k dohodě ohledně uhrazení způsobené škody, bez významu není podle jeho mínění ani pohnutka, která musí být také náležitě zjištěna. Samo zjištění, že byl v minulosti odsouzen pro úmyslnou trestnou činnost, ještě není podle obviněného dostatečným důvodem, pro který by nebylo možno použít ustanovení §56 odst. 3 tr. ř. a zařadit obviněného do mírnějšího typu věznice. S ohledem na shora uváděné skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí a věc přikázal soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně sám ve věci rozhodl a obviněného zprostil obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněným uplatněné námitky, které se vztahují k tomu, že mu měl být vyměřen mírnější trest a měl být zařazen do mírnějšího typu věznice, nespadají pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako námitka ohledně „nových skutečností“, ze kterých by snad mělo vyplývat, že se obviněný trestné činnosti nedopustil, a proto navrhl, aby dovolání obviněného bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
V souvislosti s podaným dovoláním je nezbytné uvést, že obviněný uplatnil dovolací důvod vymezený §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v jeho rámci se mj. domáhá také změny výroku o vině (obviněný argumentuje např. tím, že soudy pochybily při závěrech o právní kvalifikaci přečinu, kterým byl uznán vinným; výhrady má k problematice spolehlivého prokázání úmyslu; hovoří o půjčce finančních prostředků apod.). Obviněného je nutno upozornit na tu skutečnost, že sám podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a v rámci svého odvolání napadl pouze výrok o trestu, zařazení do věznice s ostrahou a výrok o náhrady škody (č. l. 84-86). Z rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2012, č. j. 5 To 145/2012-106, vyplývá, že pouze v intencích podaného odvolání věc přezkoumával, tj. nepřezkoumával otázku viny. Na případ shora uvedený, kdy obviněný v dovolání napadá výrok, který nebyl napaden řádným opravným prostředkem a který se nestal předmětem přezkumu soudem druhého stupně, dopadá rozhodnutí č. 20/2004 Sb. roz. tr., ze kterého mj. vyplývá – jestliže dovolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumávat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumávat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Pouze tolik považoval Nejvyšší soud za vhodné uvést k námitce obviněného ohledně jím uplatněné výhrady k právní kvalifikaci skutku – výroku o vině.
Další výhrady obviněného směřovaly proti výroku o trestu a způsobu jeho výkonu. Z obsahu námitek obviněného vyplývá, že tento považuje jemu uložený trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný, stejně jako zařazení do věznice s ostrahou, kdy je toho názoru, že soudy měly aplikovat ustanovení §56 odst. 3 tr. zákoníku a rozhodnout o jeho zařazení do mírnějšího typu věznice. Obviněného je potřebné opětovně upozornit na tu skutečnost, že mu byl ukládán souhrnný trest odnětí svobody a ten mu byl ukládán v rámci trestní sazby nejpřísněji trestného činu, kterým byl uznán vinným. Tímto přečinem byl podvod podle §206 odst. 3 tr. zákoníku, kde bylo možno obviněnému uložit trest odnětí svobody v trvání od jednoho roku do pěti let. Pokud soud v rámci §43 odst. 2 tr. zákoníku uložil obviněnému souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců nepodmíněně, nelze tento trest co do druhu a jeho výměry považovat za trest, který by byl uložen mimo trestní sazbu stanovenou v zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, ani se nejedná o druh trestu, který zákon nepřipouští [§265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. Obdobná je situace u zařazení obviněného do typu věznice, kdy se obviněný dovolává aplikace §56 odst. 3 tr. zákoníku a zařazení do mírnějšího typu věznice. Na situaci, kdy obviněný v rámci dovolání zpochybňuje uložený trest a zařazení do nápravně výchovné skupiny, které shledává nepřiměřeně přísným, pamatuje rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr., které uvádí, že námitky vůči druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako celek podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimku obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. října 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann