ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1379.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 1379/2011-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. března 2012 dovolání, která podali obviněný M. C. , nar., obviněný P. N. , nar., a obviněný R. N. , nar., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2011, sp. zn. 10 To 220/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 1 T 220/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněných M. C., P. N. a R. N. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 1 T 220/2009, byli obvinění M. C. , P. N. a R. N. uznáni vinnými, že
v úmyslu vylákat pojistné plnění od Č. p. a. s. prostřednictvím rámcové pojistné smlouvy o havarijním pojištění souboru motorových vozidel, uzavřené se společností D. Ch. S. B. s. r. o., od níž měla společnost D. – I. s. r. o., jejímiž jednateli jsou obžalovaní P. N. a R. N. , na základě leasingové smlouvy pronajato vozidlo Mercedes Benz E 220CDI, VIN:, RZ, po vzájemné dohodě obžalovaný C. řídil dne 6. 3. 2006 již poškozené vozidlo po silnici třídy č. v katastru obce M. p. B. a v km s vozidlem přejel pravou krajnici a narazil s ním do přilehlých svodidel, načež P. N. zajistil odtažení vozidla a spolu s R. N. ohlásili Č. p. a. s. pojistnou událost s tím, že vozidlo nebylo před nehodou poškozeno, ačkoli o tom, že bylo poškozeno již před nehodou věděli a Č. p. a. s. vyplatila neodůvodněné pojistné plnění v částce 427.516,- Kč.
Takto zjištěný skutek soud prvního stupně právně kvalifikoval u všech obviněných jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a všechny obviněné odsoudil podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Č. p. a. s. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vůči tomuto rozsudku podali obvinění M. C. , P. N. a R. N. a poškozená Č. p. a. s. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2011, sp. zn. 10 To 220/2011, byl podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o náhradě škody. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. bylo při nezměněném výroku o vině a výroku o trestech znovu rozhodnuto tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným M. C. , P. N. a R. N. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené Č. p. a. s., se sídlem P., S., částku 427.516,- Kč.
Podle §256 tr. ř. byla odvolání všech tří obviněných zamítnuta.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadli obvinění M. C. , P. N. a R. N. prostřednictvím společného obhájce v jednom podání dovoláními, která shodně opřeli o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jejich názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Současně zrekapitulovali, jak ve věci soudy obou stupňů rozhodly.
Obvinění shledali nesprávné právní posouzení v tom, že předmětný skutek, jenž byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Uvedli, že toto ustanovení je obecným ustanovením postihujícím podvodné jednání v podstatě v jakékoliv souvislosti, pokud jím byla způsobena škoda a došlo k obohacení. Zdůraznili, že jedním ze zákonných znaků tohoto trestného činu, a to ve znění účinném v době, kdy měl být trestný čin spáchán, je tzv. obohacení, kterým se rozumí neoprávněné rozmnožení majetku (majetkových práv) pachatele nebo někoho jiného, ať již jeho rozšířením nebo ušetřením nákladů, které by jinak byly z majetku pachatele nebo někoho jiného vynaloženy. V této souvislosti vytkli, že soudy obou stupňů pominuly argument obhajoby, jenž byl podpořen důkazními prostředky. Šlo zejména o výpověď svědkyně Ing. D. M., pracovnice obchodní společnosti M., jako vlastníka předmětného vozidla. Jmenovaná podrobně popsala postup při vyúčtování leasingové smlouvy, kdy po obdržení pojistného plnění ve výši 652.590,- Kč vznikl na straně leasingového nájemce, tj. obchodní společnosti D. I. s. r. o. nedoplatek ve výši 278.033,- Kč, a tudíž na straně obchodní společnosti M. k žádnému obohacení prokazatelně nedošlo. Rovněž obchodní společnost D. I. s. r. o. (tj. i obvinění) se žádným způsobem neobohatila. Tato skutečnost byla prokázána znaleckým posudkem soudního znalce Ing. P., z jehož závěrů jednoznačně vyplývalo, že předmětná nehoda vedla k finanční ztrátě obchodní společnosti D. I. s. r. o. ve výši 824.9l8,- Kč. Tedy opět nedošlo k žádnému obohacení.
Dále obvinění konstatovali, že prvostupňový soud zmíněné důkazy zcela pominul. Odvolací soud se naplněním znaku obohacení u trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. zabýval, ale s navzájem protichůdnými argumenty. Sice ocitoval znění tohoto trestného činu a zdůraznil zákonný znak sebe nebo jiného obohatí , avšak zkonstatoval: „…námitka odvolatelů, týkající se toho, že nebylo zjištěno, že by měli ze svého jednání prospěch, ani to, kdo jiný by se měl obohatit, je podle názoru odvolacího soudu bezpředmětná.“ S naplněním zákonného znaku obohacení se vypořádal toliko tvrzením: „Je přitom zřejmé, že bez doznání pachatelů či výpovědi zasvěceného svědka nemá soud žádnou reálnou možnost pozadí takového podvodu objasnit . “
Podle obviněných soudy obou stupňů vzaly za prokázané znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu (resp. prokázání úmyslu) s odkazem na závěry znaleckého posudku Ing. Z.. V něm se – bez důkazního podložení – hovoří o namontování již poškozených jednotlivých dílů na předmětné vozidlo, a to pouze na základě fotografií vozidla, bez skutečného ohledání a výpovědi „zasvěceného svědka“, když na druhé straně přesně vyčíslený posudek renomovaného soudního znalce soudy za relevantní důkaz nepovažují. Za situace, kdy obhajoba předložila důkazy o neexistenci zákonného znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu, jímž by bylo obohacení, není s ohledem na zásadu „in dubio pro reo“ možné subsumovat jejich jednání pod skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. Z důvodů procesní jistoty současně dodali, že nebyl prokázán jejich úmysl poškodit v rámci nehody předmětný automobil, když se o tomto nehovoří ani v žádném ze znaleckých posudků, na kterých soud své závěry postavil. Ve zmiňovaných posudcích je potvrzena možnost vzniku nehody na daném místě a v daném čase tak, jak byla nahlášena; pouze se hovoří o technické nepřijatelnosti vzniku některých poškození při této nehodě.
Jak obvinění namítli, teoreticky by (za absence obohacení) připadalo v úvahu pouze trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. Zdůraznili, že toto ustanovení účinné v době, kdy měl být trestný čin spáchán, se při konkurenci s ustanovením o trestném činu podvodu podle §250 tr. zák. účinném v době, kdy měl být trestný čin spáchán, použije přednostně, a to ohledně základní i kvalifikované skutkové podstaty trestného činu. Naplňuje-li jednání pachatele znaky skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu, mělo být posuzováno podle §250a tr. zák. a nikoliv podle §250 tr. zák. Ustanovení §250a odst. 1 tr. zák., které bylo účinné v době, kdy měl být trestný čin spáchán, dopadá mimo jiné na případy, kdy pachatel při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Podle obviněných měl soud na základě závěrů předmětných znaleckých posudků o tom, že k nehodě mohlo dojít, posoudit, zda nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. nebo §250a odst. 2 tr. zák. a současně se vypořádat s výší způsobené škody s ohledem na poškození, která při nehodě mohla vzniknout, a která nikoli. Současně opětovně poukázali na znění skutkové věty rozsudku prvoinstančního soudu: „...v úmyslu vylákat pojistné plnění od Č. p. a. s. prostřednictvím rámcové pojistné smlouvy o havarijním pojištění souboru motorových vozidel...“ , když již toto samotné znění ukazuje na eventuální šetření ohledně spáchání trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák.
Závěrem dovolání obvinění konstatovali, že zmíněné vady rozsudku, případně předchozího trestního řízení vyplývají z neujasnění podstaty skutku a jeho právní kvalifikace. Tím došlo k omezení práv obhajoby, neboť jejich osobám nemohlo být v průběhu trestního stíhání dostatečně jasné, co jim je přesně kladeno za vinu. Tato okolnost má přitom zcela zásadní význam pro taktiku obhajoby, když v judikatuře Ústavního soudu i obecných soudů je zdůrazňováno, že požadavek na řádné sdělení obvinění (či podání obžaloby) je odůvodněn zejména potřebou zajistit obviněnému možnost řádného uplatnění práva na obhajobu.
S poukazem na popsané skutečnosti obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2011, č. j. 10 To 220/2011-536, i rozsudek Okresního soudu Praha – západ ze dne 7. 10. 2010, č. j. 1 T 220/2009-504, a věc přikázal prvostupňovému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podaným dovoláním se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Připomněla, jak ve věci soudy rozhodly a jaké dovolací námitky obvinění uplatnili.
Státní zástupkyně konstatovala, že prvostupňový soud na základě pečlivě provedeného dokazování zjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti a tento skutkový stav kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. S jeho závěry se, a to s výjimkou náhrady škody, ztotožnil i odvolací soud. Uvedla, že námitky obviněných jsou totožné s námitkami uplatněnými v odvolání a bylo na ně reagováno v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, na něž v plném rozsahu odkázala. Odůvodnění napadených rozhodnutí shledala jako jasná, logická a přesvědčivá a jsou výsledkem nezávislého rozhodování soudů. Za rozhodující označila závěry znaleckého zkoumání Ing. Z., z nichž vyplývá, že k nehodě popsané v protokolu policie na místě dojít mohlo, nešlo však o událost nahodilou a vozidlo bylo již dříve poškozeno. Tyto závěry potvrdil i následný posudek znaleckého ústavu D.. Z obou posudků plyne, že poškození vozidla jako celek nehodovému ději neodpovídá a s jednotlivými díly bylo manipulováno. Z těchto skutečností byl učiněn závěr o fingování dopravní nehody s rozsáhlým poškozením vozidla, již dříve poškozeného, s úmyslem vylákat protiprávně pojistné plnění, které bylo také vyplaceno.
Dále státní zástupkyně připomněla, jak je trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. vymezen v zákoně. V návaznosti na to uvedla, že Č. p. a. s. byla podvodným jednáním obviněných poškozena o neoprávněně vyplacené pojistné plnění a je zcela nerozhodné, v čí prospěch se tak stalo. Zdůraznila, že neobstojí námitka obviněných, že k obohacení nedošlo. Dodala, že pokud se domáhají toho, že se v dané věci nejedná o trestný čin z důvodu neexistence zákonného znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu, jímž je obohacení jiného, pak vycházejí z odlišných skutkových okolností, než jaká okresní soud zjistil. S poukazem na rozvedené skutečnosti konstatovala, že napadená rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání, které jako mimořádný opravný prostředek není dalším odvoláním, ale slouží toliko k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad, které jsou taxativně uvedeny v §265b tr. ř.
Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněných M. C. , P. N. a R. N. jako zjevně neopodstatněná a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Rovněž vyslovila podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby i případně jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádných opravných prostředků předně shledal, že dovolání obviněných M. C. , P. N. a R. N. jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno dále posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Z popsaných důvodů je nutno označit za irelevantní námitky obviněných, pokud namítají, že soudy pominuly jednak výpověď svědkyně Ing. D. M., pracovnice obchodní společnosti M., že k žádnému obohacení této společnosti nedošlo, jednak závěry znaleckého posudku Ing. P. a soudům vytýkají, že vycházely ze závěrů znaleckého posudku Ing. J. Z., s nímž nesouhlasí. Tyto výhrady, které nenaplňují nejen obviněnými deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání v zákoně taxativně zakotvených, zpochybňují, jak soudy hodnotily provedené důkazy a jaké skutečnosti vzaly za prokázané. Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. V opačném případě nelze napadené rozhodnutí přezkoumávat.
V mimořádném opravném prostředku obvinění rovněž v podrobnostech vytýkají, že zjištěným jednáním nenaplnili znaky trestného činu, jímž byli uznáni vinnými. Tato námitka obsahově uplatněný důvod dovolání naplňuje. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda napadená soudní rozhodnutí jsou zatížena tvrzenou právní vadou.
Podle názoru Nejvyššího soudu vykazuje skutek, jak je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině v pravomocném rozsudku Okresního soudu Praha - západ a blíže rozveden v jeho odůvodnění, všechny zákonné znaky trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. (§250a odst. 2, 3 tr. zák.), který je ve vztahu speciality k trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byli všichni tři obvinění uznáni vinnými.
Trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí . Téhož trestného činu podle §250a odst. 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo úmyslně vyvolá pojistnou událost, nebo kdo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje v úmyslu zvýšit vzniklou škodu . Kvalifikovanou skutkovou podstatu podle §250a odst. 3 tr. zák. naplní pachatel, který způsobí činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 na cizím majetku škodu nikoliv malou . Podle §89 odst. 11 tr. zák. platí, že škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč . Ustanovení §4 písm. a) tr. zák. zakotvuje, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v tomto zákoně (tj. trestním zákoně) uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem .
Ve stručnosti lze připomenout, že za nepravdivé se považují údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé důležité skutečnosti pro uzavření pojistné smlouvy nebo pro uplatnění práv a povinností z ní. Hrubě zkreslenými údaji jsou takové, které mylně nebo neúplně informují o podstatných a důležitých okolnostech pro uzavření pojistné smlouvy či realizaci práv a povinností z ní. Podstatné údaje zamlčí ten, kdo neuvede při sjednávání pojistné smlouvy nebo realizaci práv a povinností z ní jakékoli údaje, které jsou v těchto souvislostech rozhodující nebo zásadní (tj. podstatné). Úmyslné vyvolání pojistné události je takové jednání pachatele, kterým úmyslně způsobí konkrétní skutečnost, ze které vzniká povinnost pojistitele poskytnout plnění. Udržování stavu vyvolaného pojistnou událostí se rozumí jednání pachatele, jímž pojistnou událost, která nastala bez jeho přičinění nebo jeho nedbalostním jednáním, resp. důsledky této pojistné události, prodlužuje nebo rozvíjí.
Z tzv. skutkové věty rozsudečného výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) vyplývá, že všichni tři obvinění jednali po vzájemné dohodě „ v úmyslu vylákat pojistné plnění od Č. p. a. s. prostřednictvím rámcové pojistné smlouvy o havarijním pojištění souboru motorových vozidel, uzavřené se společností D. Ch. S. B. s. r. o., od níž měla společnost D. – I. s. r. o., jejímiž jednateli jsou obžalovaní P. N. a R. N. na základě leasingové smlouvy pronajato vozidlo M. B. E 220CDI,…“. Jednání obviněného M. C. , který dne 6. 3. 2006 řídil již toto poškozené vozidlo, s nímž přejel pravou krajnici a úmyslně s ním narazil do přilehlých svodidel, jak jeho počínání okresní soud vyhodnotil na str. 9 odůvodnění rozsudku, naplňuje zákonné znaky trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 2, 3 tr. zák. Úmyslně totiž vyvolal pojistnou událost a takovým činem způsobil na cizím majetku (konkrétně České pojišťovně a. s.) škodu nikoli malou (v důsledku vyplacení neodůvodněného pojistného plnění v částce 427.516,- Kč). Dále obvinění P. N. a R. N. svým činem naplnili všechny zákonné znaky trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák., neboť při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedli nepravdivé údaje ( „…ohlásili Č. p. a. s. pojistnou událost s tím, že vozidlo nebylo před nehodou poškozeno, ačkoli o tom, že bylo poškozeno již před nehodou věděli…“ ) a takovým činem způsobili na cizím majetku (společnosti Č. p. a. s.) škodu nikoli malou (vyplacením neodůvodněného pojistného plnění v částce 427.516,- Kč). Zde je třeba připomenout, že pachatelem trestného činu pojistného podvodu může být nejen kterýkoli z účastníků pojistné smlouvy (tj. pojistitel, pojistník či pojištěný), ale též osoba, jež smluvní stranou pojistné smlouvy není, avšak dostatečně významným způsobem se účastní procesu uplatnění nároku z pojistné smlouvy a přitom sdělí nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2007, sp. zn. 5 Tdo 299/2007, a ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 6 Tdo 1150/2009). Žádný z obviněných sice nebyl smluvní stranou pojistné smlouvy, na jejímž podkladě bylo Č. p. a. s. vyplaceno pojistné plnění ohledně vozidla Mercedes Benz E 220CDI, VIN:, RZ. Z Rámcové pojistné smlouvy ze dne 7. 11. 2001, č. 933/2001/02, o pojištění souboru motorových vozidel (č. l. 294 a násl. tr. spisu), jež byla uzavřena mezi společnostmi D. Ch. S. B. s. r. o. (dále ve větě jen „společnost“) a Č. p. a. s. (pojistitel), plyne, že podle článku IV., bodu 2) této smlouvy leasingový nájemce, popřípadě společnost oznamoval pojistné události ihned po jejich vzniku telefonicky pojistiteli. Za leasingového nájemce, tj. společnost D. I. s. r. o., měli obvinění P. N. a R. N. jako její jednatelé oprávnění jednat a takovéto oznámení učinili, čímž se významným způsobem účastnili procesu uplatnění nároku z pojistné smlouvy, v jehož rámci sdělili nepravdivé údaje. Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za potřebné poznamenat, že pokud by obviněný P. N. neoznámil Č. p. a. s. pojistnou událost, tak jeho jednání, kterým zajistil odtažení předmětného havarovaného motorového vozidla, by s ohledem na další skutečnosti vykazovalo znaky účastenství ve formě pomoci k trestnému činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) k §250a odst. 1, 3 tr. zák.
Z formulace rozsudečného výroku prvostupňového soudu ( „v úmyslu vylákat pojistné plnění…“ ) jednoznačně plyne, že z hlediska obligatorního znaku subjektivní stránky trestného činu pojistného podvodu, ať již podle §250a odst. 2, 3 tr. zák. v případě obviněného M. C. a podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. u obviněných P. N. a R. N. , a to úmyslného zavinění, všichni obvinění jednali ve formě úmyslu přímého podle §4 písm. a) tr. zák., který zahrnuje všechny jeho podstatné znaky. Současně lze připomenout, že ve smyslu ustanovení §6 písm. a) tr. zák. postačuje k naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 3 tr. zák., tj. ohledně způsobení škody nikoli malé, i zavinění z nedbalosti.
Jednání obviněných, kteří předtím žili řádným životem, je nebezpečné pro společnost, která spočívá ve významu zájmu chráněného trestním zákonem, jímž je cizí majetek, a který vyšší formou úmyslného zavinění a z pohnutky vylákat pojistné plnění porušili. Okolnost, že obvinění činem způsobili škodu 427.516,- Kč, která mnohonásobně převyšuje zákonem stanovenou minimální hranici pro naplnění znaku škody nikoli malé (25 000 Kč), pro svou závažnost ve smyslu znění §88 odst. 1 tr. zák. podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Proto je z hlediska materiální stránky u všech obviněných naplněna nejen příslušná základní (§250a odst. 2 tr. zák.; §250a odst. 1 tr. zák.), ale i kvalifikovaná skutková podstata trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 3 tr. zák.
Dále je nutno uvést, že na trestný čin pojistného podvodu i trestný čin podvodu zákon stanoví v §250a odst. 3 tr. zák. a §250 odst. 2 tr. zák. zcela shodný trest, a to odnětí svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitý trest. Proto není nezbytně nutné ohledně výše rozvedeného nedostatku, jenž spočívá v právním posouzení skutku, napadená rozhodnutí zrušit a u obviněných nově rozhodnout o vině, trestu a povinnosti k náhradě škody. Je totiž zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit jejich postavení a otázka, která by měla být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Toto tvrzení je namístě, neboť i při odchylném právním posouzení by nebyl žádný důvod ukládat obviněným jiný trest, než jim byl uložen, a ani učinit jiné rozhodnutí o náhradě škody.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl dovolání obviněných M. C. , P. N. a R. N.. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k