ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.498.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 498/2012-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. června 2012 dovolání obviněného T. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2011, č. j. 6 To 421/2011-240, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 81/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 7. 2011, č. j. 4 T 81/2011-192, byl obviněný T. B. (společně s obviněným A. S. ) uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin mu byl podle §283 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, který mu byl podle §84 tr. zákoníku a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let za současného vyslovení dohledu podle §49 tr. zákoníku a §50 tr. zákoníku v rozsahu podmínek §51 tr. zákoníku. Zároveň mu byla podle §85 odst. 2 tr. zákoníku uložena přiměřená povinnost podrobit se testům na přítomnost omamných a psychotropních látek v krvi, eventuálně moči, na pokyn ze strany dohled vykonávajícího probačního úředníka a na místě probačním úředníkem určeném.
Z podnětu odvolání státního zástupce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 10. 2011, č. j. 6 To 421/2011-240, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu ohledně obviněného T. B. a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a podle §283 odst. 2 tr. zákoníku mu uložil trest odnětí svobody v trvání tří roků. Pro výkon tohoto trestu obviněného zařadil podle §56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s dozorem.
Dovolání obviněný opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Namítá, že jeho jednání nemělo být kvalifikováno podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť trestný čin nespáchal ve značném rozsahu. Má za to, že s ohledem na nedostatečné množství omamné a psychotropní látky, jakož i k jeho postoji k trestné činnosti (k jeho doznání), i vzhledem k jeho spolupráci s orgány činnými v trestním řízení, kdy napomáhal objasnění trestné činnosti, neboť jak doba, tak množství pervitinu, které bylo vyrobeno je založeno na jeho vlastní výpovědi, mělo být jeho jednání kvalifikováno toliko podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Za této situace jsou podle jeho názoru dány důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne ze dne 26. 10. 2011, č. j. 6 To 421/2011-240, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se vyjádřil k dovolání obviněného. Má za to, že s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1103/2011, je dovolání obviněného důvodné. Podle tohoto usnesení naplňuje znak značného rozsahu výroba cca 240 gramů pervitinu. Tento znak sice nelze považovat za absolutně daný, nicméně posouzení menšího množství pervitinu jako značného rozsahu lze jen při existenci dalších významných okolností, jako je delší doba, po kterou je pervitin pachatelem vyráběn, více osob, kterým je distribuován apod. V této souvislosti upozornil na to, že obviněný byl uznán vinným za výrobu 150 gramů pervitinu, který vyráběl po dobu cca 4 měsíců a dodal ho zčásti zdarma a zčásti za protislužby celkem 5 osobám. Z tohoto důvodu je státní zástupce tohoto názoru, že znak značného rozsahu v daném případě naplněn nebyl. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 6 To 421/2011, zrušil také všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud zrušením ztratila svůj podklad, a věc podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný uplatnil námitku týkající se kvalifikačního znaku „značného rozsahu“ podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy jde o námitku právně relevantní povahy.
Nutno poznamenat, že v dané věci soud prvního stupně dospěl k odlišné právní kvalifikaci skutku než soud odvolací. Při svém rozhodování soud prvního stupně vycházel z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 7 Tdo 12/2011. Učinil závěr, že ani s ohledem na to, že obviněný psychotropní látku metamfetamin (pervitin) poskytl za úplatu pěti osobám, nebylo možno vzhledem k množství 150 g vyrobené drogy dovodit, že by byl naplněn kvalifikační znak značného rozsahu podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Nejvyšší soud se však s tímto právním názorem soudu prvního stupně neztotožňuje a k tomu uvádí následující:
Není pochyb, že ke zvolení právní kvalifikace skutku podle §283 odst. 1 tr. zákoníku soud prvního stupně přistoupil poté, co neshledal množství psychotropní látky za dostatečné pro naplnění znaku „značného rozsahu“ podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Základem jeho rozhodnutí se tedy stalo pouze jediné hodnotící kritérium, a to množství účinné látky. V souvislosti s přijetím nového trestního zákoníku a se zřetelem ke stávající nejednotné judikatuře při posuzování rozhodných kritérií pro naplnění znaků §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku vyvstala potřeba názory soudů na posuzování těchto hledisek sjednotit. Za tím účelem Nejvyšší soud uveřejnil ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12/2011 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010. Podle tohoto rozhodnutí k naplnění jednotlivých typů rozsahů omamných nebo psychotropních látek je třeba vzít v úvahu, že trestný čin podle §283 tr. zákoníku dopadá na všechny omamné a psychotropní látky, které se od sebe liší co do povahy i účinků, v důsledku čehož nelze pro všechny tyto látky stanovit společnou hranici či výši rozsahů ve smyslu §283 odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. d) [větší rozsah], odst. 2 písm. c) [značný rozsah], odst. 3 písm. c) [velký rozsah] tr. zákoníku, ale je nutné každý z těchto rozsahů vymezovat individuálně. Toto rozlišení je třeba odvíjet od množství těchto látek stanoveného jako množství větší než malé, které je pro jednotlivé omamné a psychotropní látky určeno nařízením vlády č. 467/2009 Sb. Při stanovení každého z jednotlivých typů rozsahů omamné nebo psychotropní látky je třeba mít na zřeteli kvantifikační stupně rozsahu činu (větší, značný, velký) a lze je oddělit podle jejich vzájemné proporcionality a společenské škodlivosti vyjádřené sazbami trestu odnětí svobody u těchto zvlášť přitěžujících okolností. Na naplnění určitého typu rozsahu (většího, značného, velkého) bude však možné usuzovat ne toliko z konkrétního množství a kvality omamné nebo psychotropní látky, ale i z dalších okolností, např. z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou či distribuovanou látku pachatel buď utržil anebo utržit chtěl či mohl, délky doby, po níž pachatel s uvedenými látkami neoprávněně nakládal, eventuelně pro jaký okruh osob byl určen. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u poškozených osob, případně i jiné skutečnosti (srov. rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr.).
V této souvislosti je třeba uvést, že soud prvního stupně opominul zhodnotit všechny okolnosti, které v dané věci vyšly najevo a bylo třeba je posoudit společně s množstvím vyrobené omamné a psychotropní látky. V souvislosti s osobou obviněného nelze odhlédnout od toho, že má sklony páchat trestnou činnost na úseku toxikomanie a že drogového deliktu se nedopouští poprvé. U obviněného se jedná o speciální recidivu, za níž byl již třikrát odsouzen. Nicméně ani tyto skutečnosti obviněného od dalšího páchání uvedené trestné činnosti neodradily. Z charakteru páchání trestné činnosti obviněného vyplývá, že k ní dochází zpravidla těsně před vypršení zkušební doby nebo krátce po jejím uplynutí. Další skutečnosti lze spatřovat v trestné činnosti samotné. Obviněný byl odsouzen za trestný čin související s výrobou drogy metamfetamin (pervitin). Jde o tvrdou drogu, která vyvolává silnou psychickou závislost a závažné abstinenční příznaky. Tím, že obviněný distrubuoval drogu také dvěma osobám, jejichž věk se pohyboval kolem 18 let (M. Š. , E. B. ), závažnost jeho trestného činu ještě zvyšuje. Je známo, že uvedené osoby patří mezi rizikové skupiny konzumentů drog, u nichž se může vyvinout značný stupeň závislosti právě s ohledem na nevyzrálost osobnosti. Proto je třeba posuzovat páchání trestné činnosti vůči těmto osobám daleko přísněji, tedy nikoliv jen s ohledem na množství poskytnuté zakázané látky. Rovněž bylo prokázáno, že obviněný za vyrobenou drogu obdržel od T. P. finanční hotovost ve výši 5.000,- Kč a od ostatních si nechal poskytovat různé protislužby. B. G. jej vozil svým autem, D. N. mu občas nosil jídlo nebo pomohl s domácími pracemi. Vezmeme-li v úvahu, že obviněný vyrobil během 4 měsíců 150 g pervitinu není uvedené množství tak malé a ve světle shora uvedených skutečností jde o okolnosti, který kvalifikační znak „značného rozsahu“ zcela nepochybně naplňují. Kromě toho se obviněný ve své výpovědi zmiňuje o tom, že vyrobil podstatně větší množství drogy, které však pro svou kvalitu nemohl využít. V uvedeném rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, byl obviněný odsouzen za jednání, kdy během zhruba 14 měsíců vyrobil a následně prodal či daroval osobám v celkovém množství 59,8 g psychotropní látky metamfetamin (pervitin). V porovnání s obviněným T. B. jde tedy zjevně o menší množství drogy. Lze tedy konstatovat, že výroba 150 g pervitinu během čtyř měsíců je také okolností přitěžujícího charakteru, která opodstatňuje použití kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Správně tedy odvolací soud vyhodnotil i tuto situaci, když zhodnotil krátkost této doby, po níž obviněný ve 12 případech vyrobil celkem 150 g psychotropní látky. Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud shledal použitou právní kvalifikaci skutku odvolacím soudem za správnou a s posouzením jednání obviněného podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku se ztotožňuje.
Vzhledem ke skutečnostem shora uvedeným Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o odmítnutí dovolání v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann