ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.572.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 572/2012-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. června 2012 o dovolání, které podala obviněná J. M. –D. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2011, sp. zn. 11 To 90/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze, pod sp. zn. 42 T 8/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 42 T 8/2011, byla obviněná J. M. –D. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za který byla odsouzena podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byla pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněné uložen trest vyhoštění z České republiky na dobu určitou v trvání deseti let. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo vysloveno zabrání 585,1 gramu hydrochloridu kokainu, jednoho páru sportovních bot zn. NIKE a jednoho páru sportovních bot zn. TNNG. Dle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněná trestné činnosti dopustila tím, že
dne 1. 2. 2011 kolem 17,49 hod. přicestovala na letiště P. – R. v P. leteckou linkou na trase A. – P. , celková trasa L. (P. ) – A. (N. ), poté se dostavila kolem 18,10 hod. do zelené zóny na Celní úřad R. -Letiště P. , oddělení 020, terminál Sever II., kde po dotazu, zda dováží nějaké zboží k proclení, a její záporné odpovědi bylo přistoupeno k celní kontrole, které byl podroben i její černý látkový kufr zn. Samsonite s vysouvacím madlem, opatřený štítkem, který byl zabalen v bezpečnostní fólii zelené barvy opatřený samolepkou s čárovým kódem a číslem , samolepkou útržku s tím, že toto zavazadlo bylo uzamčeno pomocí visacího zámku zn. Viro na klíček, který měla obviněná M. –D. uložený ve své kabelce a jímž pak tento kufr odemkla, při kontrole obsahu zavazadla byla kontrolním stěrem signalizována přítomnost látky kokain a v obsahu kufru byl poté nalezen jeden pár sportovní obuvi zn. Nike bílé barvy, v němž byl v každé botě mezi vnitřní vložkou a podešví vlepen balíček obsahující dohromady 274,8 gramu hydrochloridu kokainu, a dále byl nalezen jeden pár sportovní obuvi zn. TNNG bílé barvy, v němž byl v každé z bot opět vlepen mezi vnitřní vložkou a podešví balíček obsahující dohromady 310,3 gramu hydrochloridu kokainu, a v těchto úkrytech obviněná M. –D. bez povolení vědomě dovezla na území České republiky celkem 585,1 gramu hydrochloridu kokainu s koncentrací 83,6 %, což představuje 489, 1 gramu kokainu báze, který vědomě převzala k nelegální přepravě v Peru, přičemž kokain je uveden jako omamná látka v příloze č. 1 sezamu I. k zák. č. 167/1998 Sb.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze. Usnesením ze dne 21. 11. 2011, sp. zn. 11 To 90/2011, podle §256 tr. ř. odvolání obviněné jako nedůvodné zamítl.
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2011, sp. zn. 11 To 90/2011, napadla dovoláním prostřednictvím svého obhájce Mgr. Filipa Vyskočila obviněná, která uplatila dovolací důvod upravený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dle ní dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítla nedůvodnost posouzení činu, kterým byla uznána vinnou, jako zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, když zastává názor, že její jednání mělo být kvalifikováno maximálně jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Ve vztahu k závěru soudu, že se předmětného jednání měla dopustit ve „značném rozsahu“, poukazuje obviněná na to, že veškerá odvolacím soudem označená judikatura, o kterou svůj závěr o její vině opřel, poukazuje na nutnost individuálního hodnocení každého případu při současném zdůraznění spojitosti mezi kvalitativní a kvantitativní stránkou uvedené kvalifikované skutkové podstaty.
Dle obviněné tak vyvstaly jak povinnost soudu pečlivě vážit nejen kvantitativní, nýbrž i kvalitativní stránku posuzovaného jednání, tak povinnost v odůvodnění jeho rozhodnutí uvést veškeré úvahy, které ho vedly k závěru o spáchání činu obviněné „ve značném rozsahu“. V odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu chybí judikaturou předpokládaná podmínka správné právní kvalifikace trestného činu, tedy individuální posouzení věci s ohledem na její specifika, osobu pachatele, jakož i další okolnosti významné pro rozhodnutí. Jediná konkrétní úvaha odvolacího soudu týkající se posouzení, zda čin byl spáchán ve značném rozsahu, je čistě kvalitativního charakteru, kdy je vymezeno množství nalezené drogy a konstatován narůstající společenský problém spočívající v distribuci drog. Při zdůraznění nutnosti individuálního posouzení každého případu s přihlédnutím k jeho specifickým vlastnostem, hodnotí odvolací soud věc paušálně, bez jakékoli snahy po jejím individuálním zhodnocení. Způsob nakládání s drogou, délka doby, po kterou ji měla obviněná ve své moci, předpokládaný majetkový prospěch, ani další posuzovaná kriteria nehovoří o naplnění předpokladu pro spáchání trestného činu ve značném rozsahu, neboť nelze hovořit o tom, že by všechna posuzovaná kriteria byla ve vzájemné rovnováze. Pokud se týká doby, kdy měla mít obviněná drogu ve své moci, a toho, jak s ní mělo být disponováno, pak dovozuje, že nebyl proveden žádný důkaz, který by zpochybňoval její údaje o těchto skutečnostech. Skutkový stav byl zjištěn v rozsahu nálezu drogy na letišti, nic více fakticky zjišťováno nebylo. Nebyly vyhodnoceny skutečnosti podstatné pro posouzení osoby obviněné a její jednání bezprostředně předcházející nalezení drogy. V odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu není uvedeno, jaký prospěch měla obviněná ze svého jednání mít, kdo měl drogu převzít, či komu byla určena. Pokud nebyly zjištěny tyto podstatné skutečnosti pro právní kvalifikaci jejího jednání, nemůže soud použít kvalifikovanou skutkovou podstatu.
Pro užití kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku nedostačuje, vychází-li odvolací soud jen z kvantitativní složky věci, neboť předestřená judikatura naplnění pojmu značný rozsah podmiňuje jak kvantitativní, tak kvalitativní složkou, přičemž provedené dokazování musí vytvářet podklad po úplné zhodnocení obou požadovaných složek. Neunesla-li obžaloba důkazní břemeno, když rozsah dokazování zúžila fakticky na určení množství a kvality nalezené drogy, není povinností soudu nahrazovat tento nedostatek svými úvahami. Vytrhla-li obžaloba nález předmětné drogy z kontextu jednání, které sama předpokládá, ale neprokazuje, není prokázáno naplnění uváděné kvalifikované skutkové podstaty. Z těchto důvodů mělo být jednání obviněné kvalifikováno pouze jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a dle jeho trestní sazby jí měl být případně ukládán trest.
Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2011, sp. zn. 11 To 90/2010 (správně 11 To 90/2011) a tomuto soudu přikázal, aby věc v uvedeném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání obviněné uvedl, že toto dovolání považuje za zjevně neopodstatněné. Obviněná argumentuje ve svém mimořádném opravném prostředku týmiž skutečnostmi jako v odvolání, se kterým se bezezbytku vypořádal odvolací soud. K jeho argumentům (soudu druhého stupně) lze dodat, že obviněná vysoce překročila množství kokainu, které dle usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 3 Tdo 544/2011 (400 g) odůvodňuje použití kvalifikačního znaku „značného rozsahu“, takže další hlediska, jejichž zohlednění pro mírnější právní kvalifikaci se obviněná domáhá, ztrácejí svůj význam.
Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněné bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítnuto. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, přičemž udělil výslovný souhlas k tomu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.], aby v neveřejném zasedání bylo o dovolání rozhodnuto i za situace, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než jím navrhované rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2011, sp. zn. 11 To 90/2011, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda vznesené námitky naplňují v něm uplatněné dovolací důvody.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Obviněná uplatnila námitku týkající se kvalifikačního znaku „ značného rozsahu “ podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jde o námitku právně relevantní podoby. Její důvodnost byla Nejvyšším soudem posouzena s přihlédnutím k následujícím poznatkům:
Skutková zjištění obsažená ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud, který odvolání obviněné zamítl, ztotožnil, vycházejí z toho, že obviněná - zkráceně uvedeno - dopravila dne 1. 2. 2011 kolem 17,49 hod na letiště P. – R. v P. leteckou linkou, tedy na území České republiky, ve svých zavazadlech celkem 585,1 gramu hydrochloridu kokainu s koncentrací 83,6 %, což představuje 489,1 gramu kokainu báze, který vědomě převzala k nelegální přepravě v Peru, přičemž kokain je uveden jako omamná látka v příloze č. 1 seznamu I. k zák. č. 167/1998 Sb.
Obviněná svým dovoláním namítá, že skutkem (i při jeho detailnějším vyjádření obsaženém ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně), kterým byla uznána vinnou, nemohla naplnit soudem uvedený zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty, neboť tento skutek nevyjadřuje veškeré nezbytné skutkové okolnosti, které jsou dle ní esenciální pro závěr o spáchání činu „ve značném rozsahu“. Jeho naplněnost totiž spojuje se zjištěním, že užití tohoto zákonného znaku je odůvodněno oběma jí uváděnými složkami (kvantitativní i kvalitativní), přičemž je nutné, aby „ všechna posuzovaná kriteria byla ve vzájemné rovnováze “.
V tomto směru však dovolací soud nemůže argumentaci obviněné přisvědčit.
K otázce výkladu a následné aplikace kvalifikačních znaků trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku daného různými stupni rozsahů spáchání trestného činu se přísluší připomenout následující skutečnosti:
S přijetím nového trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb.), který trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy upravil v ustanovení §283, došlo oproti úpravě dřívější, týkající se trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů obsažené v ustanovení §187 tr. zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů), ke změnám ve vymezení znaků kvalifikovaných podstat, kdy nově byla zavedena širší škála vymezující rozsah, v němž lze uvedený drogový delikt spáchat. Trestní zákoník ve svých ustanoveních nevymezil konkrétní náplň pojmů „ větší rozsah “, „ značný rozsah “ a „ velký rozsah “, neboť toliko k pojmu odlišnému, a to zákonnému znaku „ množství větší než malé “, v ustanovení §289 odst. 2 zmocnil vládu, aby nařízením stanovila, jaké je „množství větší než malé“ u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů . Toto zmocnění bylo realizováno nařízením vlády č. 467/2009 Sb., resp. konkrétně ve vztahu k jednotlivým látkám obsahem jeho přílohy č. 2.
Zavedení nových pojmů u uvedeného trestného činu oproti dřívější úpravě obsažené v ustanovení §187 tr. zákoníku se projevilo v interpretačních rozdílech při výkladu těchto zákonných znaků. Ty vyvolaly potřebu sjednotit stávající nejednotnou judikaturu při posuzování kritérií rozhodných pro jejich naplnění. Z toho důvodu Nejvyšší soud uveřejnil ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12/2011 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010.
Podle tohoto rozhodnutí k naplnění jednotlivých typů rozsahů omamných nebo psychotropních látek je třeba vzít v úvahu, že trestný čin podle §283 tr. zákoníku dopadá na všechny omamné a psychotropní látky, které se od sebe liší co do povahy i účinků, v důsledku čehož nelze pro všechny tyto látky stanovit společnou hranici či výši rozsahů ve smyslu §283 odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. d) [větší rozsah], odst. 2 písm. c) [značný rozsah], odst. 3 písm. c) [velký rozsah] tr. zákoníku, ale je nutné každý z těchto rozsahů vymezovat individuálně. Toto rozlišení je třeba odvíjet od množství těchto látek stanoveného jako množství větší než malé, které je pro jednotlivé omamné a psychotropní látky určeno nařízením vlády č. 467/2009 Sb. Při stanovení každého z jednotlivých typů rozsahů omamné nebo psychotropní látky je třeba mít na zřeteli kvantifikační stupně rozsahu činu (větší, značný, velký) a lze je oddělit podle jejich vzájemné proporcionality a společenské škodlivosti vyjádřené sazbami trestu odnětí svobody u těchto zvlášť přitěžujících okolností. Na naplnění určitého typu rozsahu (většího, značného, velkého) bude však možné usuzovat ne toliko z konkrétního množství a kvality omamné nebo psychotropní látky, ale i z dalších okolností, např. z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou či distribuovanou látku pachatel buď utržil anebo utržit chtěl či mohl, délky doby, po níž pachatel s uvedenými látkami neoprávněně nakládal, eventuelně pro jaký okruh osob byl určen. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u poškozených osob, případně i jiné skutečnosti (srov. rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr.).
Na podkladě takto vysloveného názoru se v rozhodovací praxi soudů prosadila tendence přihlížet při posouzení toho, zda čin byl spáchán v příslušném typu rozsahu (a zdůrazňuje se, že daný závěr je třeba opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, s nímž pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení §283 odst. 1 trestního zákoníku, a to i s ohledem na druh a kvalitu této látky), mimo hlediska kvantitativního též k hledisku kvalitativnímu, neboť se obecně zastává, že je třeba současně podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal, pro ně přechovával, případně i jiné skutečnosti. V daném směru se zpravidla opětovně odkazuje na již shora zmíněné rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. trest.
Vzájemný vztah a návaznost ustanovení o „ množství větším než malém “, „ větším rozsahu “, „ značném rozsahu “ a „velkém rozsahu“ svědčí pro jednoznačný závěr, že uvedené pořadí vyjadřuje posloupnost od nejmenšího po největší množství drog, jež je východiskem (a tím i nejpodstatnějším kriteriem) pro úvahy o naplnění (či absenci) příslušného kvalifikačního znaku v tom kterém konkrétním případě.
Vyšlo-li i rozhodnutí publikované pod č. 12/2011 Sb. rozh. tr. z názoru, že rozlišení jednotlivých typů rozsahů je třeba odvíjet od množství látky stanovené jako množství větší než malé nařízením vlády č. 467/2009 Sb., pak v případě kokainu to znamená, že tímto východiskem je více než 1g kokainu s nejmenším množstvím účinné psychotropní látky 0.6 g (hydrochlorid), či 0,54g base.
Z hledisek zájmu na udržení kontinuity v rozhodování a obecně předvídatelnosti soudních rozhodnutí se jeví potřebným navázat na aplikační praxi soudů, která se vyvinula při interpretaci a rozlišování pojmů „ množství větší než malé “ a „ ve větším rozsahu “ upravených trestním zákonem a která byla ovlivněna úpravou obsaženou v pokynech obecné povahy Nejvyšší státní zástupkyně (č. 6/2000 a č. 2/2006), tj. interní úpravou státního zastupitelství pro soudy nezávaznou, avšak obecně přijímanou s ohledem na to, že byla výrazem poznatků lékařské vědy o účincích drog na lidský organismus i mezinárodních zkušeností. Podle rozhodovací praxe před 1. 1. 2010 byl za „ větší rozsah “ orientačně považován dvacetinásobek množství většího než malého. V případě zachování tohoto rozlišení i mezi pojmy „ větší rozsah “ a „ značný rozsah “ to pak znamená, že pro naplněnost zákonného znaku upraveného zněním §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku z množstevního hlediska dostačuje dispozice pachatele s cca 400 g kokainu či 216 g base.
Rozhraničení provedené podle množstevního kritéria (s možností podpůrného zohlednění okolností dalších) je třeba považovat za rozhodné pro určení příslušné odpovídající právní kvalifikace skutku a pro aplikaci adekvátní kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku.
Podstatou dovolací argumentace obviněné (ve shodě s námitkami uplatněnými v jejím odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně) je její tvrzení, že kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku je možno aplikovat jen v těch případech, kdy nejen z hlediska kvantitativní složky věci (tj. množství a kvality drogy), nýbrž i z hlediska její složky kvalitativní, tj. při uplatnění podstatného významu těch skutkových okolností (uváděných zejména v citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu), které jsou pro tuto složku rozhodné, je opodstatněn závěr, že závažnost činu odůvodňuje užití kvalifikované skutkové podstaty vymezené zákonným znakem spáchání činu „ ve značném rozsahu “. Řečeno jinými slovy, dle obviněné bez ohledu na množství a kvalitu drogy, s níž neoprávněně disponovala, není možno k závěru o důvodnosti aplikace uvedené kvalifikované skutkové podstaty dojít, není-li součástí skutkových zjištění závěr, že čin spáchala i za podmínek, které tvoří složku kvalitativní (tj. zejména délka doby páchání trestné činnosti, výraznější majetkový profit pachatele, poskytnutí drogy většímu okruhu uživatelů a tím ohrožení většího počtu osob účinky s její aplikací spojenými, atd.). Takto vnímaná interpretace zákonného znaku spáchání činu „ ve větším rozsahu “ je však nepřijatelná, neboť jejím důsledkem by byla mnohdy taková aplikace zákona, která by ve své podstatě byla absurdní a odporující důvodům, pro které je odlišná trestně právní odpovědnosti a tím i odlišný trestně právní postih v rámci citovaného ustanovení trestního zákoníku konstrukcí znaků kvalifikovaných skutkových podstat upravován. Je nezbytné uvážit, že na rozdíl od znaků skutkové podstaty, u níž nenaplnění byť jen jednoho z nich v jednání pachatele vede k závěru o nenaplnění skutkové podstaty (případně kvalifikované) trestného činu, nenaplnění některého z prvků (míněna intenzita jeho projevu v rámci skutku, jímž je pachatel uznán vinným), který dle interpretace soudů je významný z hlediska kvalitativní stránky trestného činu podle §283 tr. zákoníku, nepřináší stejné důsledky v podobě právního závěru, že čin nebyl spáchán „ ve větším rozsahu “. Absolutizace významu jednotlivých skutkových okolností, které jsou charakteristické z hlediska individualizace pro ten který konkrétně spáchaný drogový delikt (délka doby páchání trestné činnosti, atd.), by ve svých důsledcích vedla právě ke zvažovaným absurdním důsledkům. Umožňovala by na straně jedné čin pachatele, který by po složce kvantitativní nedosahoval příslušných orientačních hranic množství daného typu drogy (příslušných násobků množství většího než malého) avšak z pohledu složky kvalitativní (např. délky doby páchání trestného činu) by tuto kvalifikaci odůvodnil, posoudit jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a naopak na druhé straně by znemožnila takové právní posouzení činu a tím i přísnější postih pachatele, který by nedovoleným způsobem nakládal s velkými objemy drogy způsobilými přivodit závažné následky u značeného množství poškozených, avšak jednal by v časově omezenějším intervalu (skutkově by např. šlo právě transport drogy pachatelem ze zahraničí). Posouzení takového činu, u něhož by výrazné množství drogy bylo upozaděno, toliko v rámci základní skutkové podstaty by bylo zjevně neodůvodněné. Obviněnou zdůrazňovaná nutnost individuálního posouzení případu (ve skutečnosti absolutizace pro daný případ podružného znaku/prvku), jejíž význam nemíní dovolací soud popřít, by tak – skrze snížení významu faktoru množstevního - vedla k neodůvodněným rozdílům při posuzování (z hlediska závažnosti činu) srovnatelných případů.
Kriteria, které ovlivňují složku kvalitativní, je proto třeba vnímat jako hlediska podpůrná, která mají umožnit případnou aplikaci kvalifikačního znaku daného rozsahem spáchání činu v případech, kdy samotné množství a kvalita drogy by k přijetí takového právního závěru nedostačovaly. Ostatně v uvedeném směru lze odkázat na to, že např. již zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 463/2010, publikované pod č. 12/2011 Sb. rozh. tr., při zdůraznění významu kriterií, o která svou argumentaci opírá dovolání obvinění, dospělo k závěru o naplněnosti „ značného rozsahu “ při jednání pachatele, který disponoval s 68,4 gramy pervitinu, ač obvykle se pro naplněnost uvedeného zákonného znaku vyžaduje vyšší hmotnost této látky (např. dle usnesení ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1103/2011 je vyžadováno alespoň 240 g pervitinu). Význam těchto podpůrných kritérií se tedy projevuje v tom, že brání takové aplikaci uvažovaných kvalifikačních znaků, která by v případech hraničních vycházela jako z jediného rozhodného a tudíž zcela samostatně se uplatňujícího hlediska, jímž by bylo toliko množství drogy, s níž pachatel nedovoleně disponoval. V takových situacích podpůrná kritéria ovlivňují výsledné právní posouzení skutku v závislosti na intenzitě jejich naplnění v konkrétním případě.
Zmiňovaná kritéria však nemohou být na straně druhé vnímána jako zákonné překážky bránící závěru o naplněnosti daného kvalifikačního znaku v případech, kdy samotné množství a kvalita drogy přesahuje (zejména, jde-li o výrazný přesah) hranici množství, které z pohledu dostatečného rozhraničení pojmů „ větší rozsah “, „ značný rozsah “ a „ velký rozsah “ je považováno za dostačující k naplnění těchto zákonných pojmů. Takové pojímání, které by aplikaci kvalifikované skutkové podstaty, u níž by naplněnost znaku příslušného typu rozsahu spáchání trestného činu v konkrétním případě byla dána již zcela dostatečným množstvím, s nímž pachatel neoprávněně nakládal, vázalo na současné splnění dalších podmínek, tj. okolností, jejichž nedostatkem argumentuje ve svém dovolání obviněná, by ve své podstatě znamenalo návrat ke konstrukci, kterou obsahovalo ustanovení §88 odst. 1 tr. zákona, dle něhož k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby (tj. při formální naplněnosti zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty), se přihlédlo jen tehdy, jestliže pro svoji závažnost podstatně zvyšovalo stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost (tj. přistoupila-li skutkovou podstatou nedefinovaná okolnost, která aplikaci - již formálně naplněné - kvalifikované skutkové podstaty materiálně odůvodnila). Takový výklad, který by upozadil zjištění o množství a kvalitě drogy, s níž pachatel neoprávněně nakládal, a který by naplněnost kvalifikačních znaků jednotlivých typů rozsahů spáchání činu podmínil vždy i zjištěním o vyšším stupni naplněností znaků jiných, tj. těch, které tvoří tzv. složku kvalitativní, by ve své podstatě kolidoval s koncepcí trestního zákoníku, který je vybudován na tzv. formálním pojetí trestného činu. Znamenal by ve svém důsledku to, že okolnosti, které mají být hodnoceny v rovině úvah o ukládaném trestu, by svého významu (tak jako za účinnosti trestního zákona okolnosti vyjmenované v §3 odst. 4 tr. zákona) nabývaly v rovině základů trestní odpovědnosti, tj. při rozhodování o vině pachatele. Taková aplikace ustanovení trestního zákoníku je však dle dovolacího soudu nemožná.
Je-li v tomto směru hodnocena věc obviněné, pak nelze odhlédnout od faktu, že při celní kontrole jejího zavazadla bylo zajištěno celkem 585,1 gramu hydrochloridu kokainu s koncentrací 83,6 %, což představuje 489,1 gramů kokainu báze. Stanoví-li příloha č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., že za množství větší než malé je třeba považovat více než 1g kokainu, přičemž nejmenší množství účinné psychotropní látky, jež musí obsahovat je 0.6 g (hydrochlorid), pak skutkové zjištění vyjádřené ve výroku rozsahu soudu prvního stupně odůvodňuje právní závěr, že čin byl obviněnou spáchán ve „značném rozsahu “ ve smyslu kvalifikačního znaku odst. 2 písm. c) §283 tr. zákoníku, neboť aplikace kvalifikované skutkové podstaty z pohledu zákonem zvažované škodlivosti činu je odůvodněna již skutečnostmi, které se přimykají k tzv. kvantitativní složce činu. Opětovně je třeba zdůraznit, že závěr o naplnění určitého typu rozsahu je nutné opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky (její druh a kvalitu), neboť další okolnosti, za nichž byl čin spáchán, je třeba zohlednit podpůrně (např. již zmiňované rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 1103/2011). Pokud pak státním zástupcem citované rozhodnutí (3 Tdo 544/2011) připouští i menší, než jím uváděné (400 gramů), množství kokainu pro učinění závěru, že čin byl spáchán ve „ značném rozsahu “, pak ve věci posuzované není důvod činit právní závěr, že citovaný znak kvalifikované skutkové podstaty obviněná svým jednáním nenaplnila.
Namítaný nedostatek délky páchání trestné činnosti a okolností dalších, které obviněná ve svém dovolání zmiňuje, tak dle Nejvyššího soudu nemohou v posuzované věci vést k závěru, že užití kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku není opodstatněno.
Pokud obviněná vytkla soudům, že v souvislosti s právním posouzením věci nepřihlédly a nevyhodnotily skutečnosti charakterizující její osobu, pak je nutno uvést, že ani tato námitka není případná. Legalita trestního práva (čl. 30 LPS), jakož i princip rovnosti před zákonem vyžadují, aby všichni adresáti trestněprávních norem, měli z hlediska viny stejné, rovné postavení. Osoba pachatele se proto chápe diferencovaně, tzn. jinak vzhledem k vině (subjekt trestného činu) a jinak vzhledem k trestní sankci (osobnost pachatele). V rovině viny to znamená, že požadované rovné postavení mají pachatelé trestných činů bez ohledu na jejich konkrétní atributy, pokud ovšem právě s nimi v typizované podobě nepočítá jako se znaky skutkových podstat trestných činů (srov. Vladimír Kratochvíl a kolektiv, Kurs trestního práva, Trestní právo hmotné, Obecná část, první vydání, C. H. BECK 2009, str. 188). Uvedené znamená, že tyto konkrétní atributy, jejichž nevyhodnocení při právním posouzení skutku obviněná soudům vytkla, se nemohou projevit (ať již jako faktor odůvodňující zpřísnění či naopak zmírnění právní kvalifikace) při posouzení znaku vymezujícího rozsah spáchání činu, v případě obviněné konkrétně znaku „ většího rozsahu “, neboť z tohoto hlediska jsou zcela nerozhodné. Takové atributy totiž mohou nabýt svého významu až v rovině právních následků trestní odpovědnosti, tj. při úvahách o trestu, a to v rámci posuzování tzv. osobnosti pachatele. Rozsah spáchání činu nemůže ovlivňovat ani fakt zpětnosti, či hodnocení obviněného jako speciálního recidivisty, neboť uvedené skutečnosti za podmínek zákonem stanovených mohou nabýt svého významu při právním posouzení činu v podobě konkrétně uvedeného zákonného znaku [odst. 2 písm. b) §283 tr. zákoníku] a nemohou ovlivňovat naplněnost zákonného znaku jiného. Proto ani z hlediska takto zaměřené námitky obviněné neshledává dovolací soud její dovolání důvodným.
Byť obviněná ve svém dovolání uplatnila argumenty, které lze formálně relevantně podřadit pod jí deklarovaný dovolací důvod, nelze důvodnosti jejího dovolání z výše uvedených důvodů přisvědčit.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněné odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Ivo Kouřil