ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.637.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 637/2012-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. června 2012 o dovoláních, které podali obvinění J. F. a G. Z., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 4 To 488/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 312/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 25. 11. 2011, č. j. 1 T 312/2011-1821, byli obvinění J. F. a G. Z. uznáni vinnými zločinem krádeže podle §205 odst. 1, písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §238 odst. 1 tr. zákoníku spáchanými ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jichž se dle skutkových zjištění dopustili jednáním popsaným ve výroku rozsudku, a to obviněný J. F. v bodech 2-5, 11-12, 14-15, a obviněný G. Z. v bodech 1-14, 16-19. Za to byli odsouzeni podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku obviněný J. F. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku a obviněný G. Z. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jejichž výkon byli oba podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazeni do věznice s ostrahou.
Oba obvinění byli podle §228 odst. 1 tr. ř. zavázáni společně a nerozdílně nahradit škodu poškozeným AGRO Rozstání, družstvo, ve výši 161.920 Kč, JEDNOTA, spotřební družstvo Boskovice ve výši 58.288,- Kč, ČSOB Pojišťovna, a. s., Pardubice ve výši 260.257,- Kč, AGRODRUŽSTVO Brťov-Lipůvka ve výši 249.611,- Kč, Telefónica Czech Republic, Praha 4 ve výši 4.714,- Kč, ZS Bohuslavice, a. s., výši 123.375,- Kč, Ing. J. P. ve výši 3.000,- Kč, Stavby a projekty Zrebný, s. r. o., Slavkov u Brna ve výši 61.150,- Kč a ve výši 10.950,- Kč, Pekárna Crocus, s. r. o., Slavkov u Brna ve výši 108.860,- Kč.
Obviněný G. Z. byl podle §228 odst. 1 tr. ř. dále zavázán zaplatit škodu poškozeným AGROSPOL, agrární družstvo Knínice ve výši 91.022,- Kč, Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, Praha 1 ve výši 77.218,- Kč, Výrobně obchodní družstvo se sídlem v Kámeně, Kámen ve výši 49.600,- Kč, Zemědělské družstvo Černovice u Tábora, Černovice ve výši 46.994,- Kč, Produktion Sito, s. r. o., Pelhřimov ve výši 171.837,- Kč, ZB REAL, a. s., Brno ve výši 5.000,- Kč, BALJER-ZEMBROD, spol. s r. o., Brno ve výši 28.672,- Kč, VSP Group, a.s., Olešnice na Moravě ve výši 100.665,- Kč, E-Trading, s. r. o., Slavkov u Brna ve výši 4.000,- Kč, PILOUS spol. s r.o., Praha 1 ve výši 11.637,- Kč, Obec Varvažov ve výši 28.179,- Kč, E. H. ve výši 1.200,- Kč, Agria Ujčov, a. s., Ujčov ve výši 18.941,- Kč, Česká pojišťovna, a. s., Praha 1 ve výši 250.201,- Kč, Telefónica Czech Republic, a.s., Praha 4 ve výši 8.825,- Kč, Brick form spol. s r.o., Modřice ve výši 26.604,- Kč a JEDNOTA, spotřební družstvo Moravský Krumlov, ve výši 339.646,- Kč. Obviněný J. F. byl podle téhož ustanovení zavázán zaplatit škodu poškozené JEDNOTA, spotřební družstvo v Milevsku, Milevsko ve výši 103.238,- Kč.
Poškození ZD Bohuslavice, Výrobně obchodní družstvo se sídlem v Kameně, VSP Group, a. s., Pekárna Crocus, s. r. o., Brick form spol. s r. o., JEDNOTA, spotřební družstvo Moravský Krumlov byli podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázání se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dalšími výroky byli oba obvinění podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby, a to obviněný J. F. v části, jíž mu bylo kladeno za vinu spáchání skutků popsaných v žalobním návrhu pod body 1), 7), 8), 9), 10), 13), 16), 17), 18) a 19), a obviněný G. Z. v části, jíž mu bylo kladeno za vinu spáchání skutku popsaného v žalobním návrhu pod bodem 15).
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 4 To 488/2011, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu Brně ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 4 To 488/2011, podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání, přičemž uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný J. F. ve svém dovolání nejprve poukázal na skutečnosti uvedené v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a následně namítl, že pokud soud z nálezu pachových stop na 8 místech činů naznává, že četnost pachových stop vylučuje náhodnost zanechání pachové stopy, činí tak naprosto v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 4 Tz 107/2002, z nepřímého důkazu důkaz přímý. Navíc při posuzování každého skutku zvlášť neobstojí ani výše uvedená argumentace soudu, neboť v každém jednotlivém skutku šlo vždy pouze o jednu pachovou stopu. Odůvodnění rozsudku vytýká rozpor s nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 10/02, který činí závěr, že s pachovou stopou lze nakládat jen jako s důkazem podpůrným, který doplňuje a případně uzavírá celý důkazní řetězec na sebe navazujících a vzájemně se doplňujících důkazů. Obviněný namítá, že žádný takový řetězec důkazů neexistuje a závěr o jeho vině je postaven jen a pouze na pachových stopách. Soudu navíc vytýká, že se nezaobíral zhodnocením odebírání, srovnání a zkoumání pachové stopy, neboť obhájce ani obviněný žádné zkoušce přítomni nebyli, a protože mimo písemné protokoly nejsou nikde zaznamenány, nelze přezkoumat, zda byly prováděny v souladu se zákonem. Obviněnému není zřejmé, jakým způsobem policie získala jeho pachový vzor, neuvědomuje si, že by mu byl pachový vzorek odebírán. Závěr o jeho vině vyvozený pouze z četnosti pachových stop a z toho, že skutky byly činěny stejným způsobem, je naprosto neopodstatněný, neboť nešlo o sofistikovaný postup, který by dokázal identifikovat pachatele, ale o zcela běžný způsob páchání předmětné trestné činnosti. I z odůvodnění zprošťujícího výroku, kde soud zmiňuje totožný způsob provedení skutků, plyne, že soudy vinu obviněného postavily jen a pouze na pachových stopách. Soudy obou stupňů ignorovaly jeho obhajobu, žádným způsobem se k ní nevyjádřily a nepřipustily důkazy, které obviněný navrhl.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku proto obviněný J. F. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 4 To 488/20211, v celém rozsahu a rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 25. 11. 2011, č. j. 1 T 312/2011-1821, v rozsahu, ve kterém byl uznán vinným, a rozhodl tak, že jej zprostí viny v celém rozsahu, případně vrátí věc soudu prvního stupně k novému projednání.
Obviněný G. Z. ve svém dovolání uvedl, že nalézací soud svoji úvahu o jeho vině staví na nepřímých důkazech, jimiž jsou nález pachové stopy, stejný způsob provedení činu, nález klíče od trezoru při domovní prohlídce a předchozí odsouzení obviněného.
Pokud jde o stopy pachové, poukazuje obviněný na to, že jak rozhodnutí Ústavního soudu, tak rozhodnutí Nejvyššího soudu nezpochybňují metodu pachové identifikace, ale zdůrazňují, že se jedná o důkazy pouze podpůrné, nepřímé důkazy k důkazům dalším. Pokud nalézací soud vyzdvihuje množství pachových stop, které byly zajištěny, pomíjí to, že v celé řadě případů byla zajištěna pouze jediná pachová stopa. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 107/2002 vyjadřuje sice názor, že četnost ztotožněných pachových stop (nalezených na jednom místě) je výraznou indicií, která zvyšuje možnost, že dotyčná osoba mohla spáchat trestný čin, ale bez dalších důkazů se taková pravděpodobnost nemůže proměnit v jistotu. V případě obviněného nedochází k situaci, že na jednom místě spáchání trestného činu bylo nalezeno větší množství ztotožněných pachových stop. Pokud soud poukazuje na to, že pachové stopy byly nalezeny na místech, kudy pachatelé vnikali do objektů, pomíjí, že v celé řadě případů byly nalezeny na předmětech mobilních (skutek 1 - plastová láhev, skutek 6 - plastové nůžky, skutek 7 - ručník, skutek 10 - prodlužovací kabel, skutek 11 - kožená taška), což zvyšuje možnost, že případný pachatel mohl přijít do styku s tímto předmětem mimo místo spáchání trestného činu. Kusost a neúplnost dokazování spatřuje obviněný i stran závěru soudu, že nemá pochyby o správnosti způsobu odběru pachových stop a způsobu provedení pachové identifikace, neboť v podobných případech soudy přibíraly znalce z oboru kriminalistiky se specializací kriminalistická odorologie.
Stejný způsob provedení útoků je soudem spatřován ve skutečnosti, že při násilném vniknutí do objektů dochází k znefunkčnění zabezpečovacího zařízení a k vniknutí do trezorů jejich poškozením rozbrušovačem. Tato trestná činnost je však vždy páchána stejným způsobem, neboť těžko si lze představit pachatele, který vnikne do zabezpečeného objektu, aniž by předtím učinil zabezpečovací systém disfunkčním. Stejně tak z použití úhlové brusky k otevření trezoru nelze dovozovat žádný specifický a na jednotlivé pachatele ukazující způsob spáchání činu. Rovněž ze skutečnosti, že byl obviněný v minulosti odsouzen za podobnou trestnou činnost, nelze dovozovat, že se dopustil této trestné činnosti. K úvaze soudu, že je nevysvětlitelné, proč člověk žijící ze sociálních dávek má v bytě klíče od trezoru, obviněný sdělil, že do trezorů bylo vnikáno úhlovou bruskou a nikoli klíči.
Z uvedených důvodů Nejvyššímu soudu navrhl, aby ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. dovoláním napadené rozhodnutí zrušil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání obviněných uvedl, že veškerá argumentace dovolatelů směřuje proti rozsahu dokazování a způsobu, jímž soudy hodnotily opatřené důkazy. Takové námitky pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze, neboť svou podstatou směřují nikoli do oblasti právního posouzení skutku, nýbrž do oblasti samotných skutkových zjištění. Námitku tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a z nich vyvozenými skutkovými a posléze právními závěry ani jeden z dovolatelů neuplatil a ze spisového materiálu ani neplyne, že by napadené rozhodnutí takovou vadou reálně trpělo.
Dovolatelé opětovně uplatňují námitky, jimiž se dostatečně zabýval soud druhého stupně. Dovolací řízení není určeno k dalšímu plnému přezkumu trestní věci a dovolací soud není povinen opakovaně přezkoumávat napadené rozhodnutí na podkladě stejných námitek, na jejichž základě již bylo rozhodnutí přezkoumáno v řízení o řádném opravném prostředku. Byť je důkazní situace v předmětné věci nepochybně specifická, výhradám vysloveným vůči hodnocení důkazu zkoumáním pachových stop zajištěných na místě činu nelze přisvědčit. Nejedná se o případ, kdy by se orgány činné v trestním řízení snažily nakupením většího počtu pachových stop z jediného místa „posílit“ pozici tohoto důkazu. Jde o prokázání skutečnosti, že obvinění se nacházeli, dílem společně, na značném počtu míst, kde došlo k vloupání do objektů, narušení prostředku jejich ochrany a poté ke krádeži, přičemž scénář jednotlivých dílčích skutků se neliší a je pro trestnou činnost obviněných typický. Pachové stopy spojují obviněné s místy konkrétních trestných činů proti majetku. Při přičlenění jednotlivých skutků z hlediska pachatelství k jednotlivým obviněným postupoval soud prvního stupně důsledně se zásadou in dubio pro reo, což vyústilo v poměrně rozsáhlý zprošťující výrok.
Zásadní ovšem je, že obviněnými uplatněné námitky směřující proti skutkovému stavu a způsobu jeho zjišťování nemohou založit jimi deklarovaný (ale ani žádný jiný) dovolací důvod.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud obě podaná dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podaná z jiného důvodu, než které jsou uvedeny v §265b tr. ř. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyslovil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas k tomu, aby v neveřejném zasedání učinil i jiné než jím navržené rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 4 To 488/2011, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obvinění jsou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání. Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými vznesené námitky naplňují v nich uplatněný dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečnostech podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Věcný přezkum dovoláním napadeného rozhodnutí nemůže založit pouhý formální odkaz na uplatněný dovolací důvod. V případě toliko formálního odkazu na uplatněný dovolací důvod [oba obvinění deklarující dovolací důvod upravený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., je totiž nutno odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2.6.2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, z něhož plyne, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda odvolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jim vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonné dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámce, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnut dovolacím soudem.
Obvinění ve svých mimořádných opravných prostředcích nevznesli žádnou konkrétní hmotně právní námitku, kterou by brojili proti právním závěrům soudů nižších stupňů, jež se týkají právního posouzení skutků popsaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. Naopak veškeré jejich výhrady se koncentrují na otázku skutkových zjištění, které se snaží zpochybnit prostřednictvím námitek týkajících se hodnocení důkazů soudy, resp. v případě dovolání G. Z. i prostřednictvím námitky o nedostatečnosti provedeného dokazování. Tímto způsobem však nenaplňují po stránce věcného obsahu deklarovaný dovolací důvod. Otázky týkající se způsobu či rozsahu dokazování, resp. i hodnocení provedených důkazů orgány činnými v trestním řízení nejsou totiž upraveny právem hmotným, nýbrž právem procesním. Námitky obviněných se tak s uplatněným dovolacím důvodem míjejí.
Ve shodě s hodnocením dovolání obviněných státním zástupcem proto musí Nejvyšší soud konstatovat, že obviněnými uplatněné námitky nesměřují vůči právnímu posouzení skutku, ale směřují proti skutkovému stavu vyjádřenému v napadených rozhodnutích a způsobu jeho zjišťování soudy. Takové námitky nemohou založit obviněnými uplatněný, ale ani žádný jiný ustanovením §265b odst. 1 tr. ř. upravený, dovolací důvod.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Ivo Kouřil