ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.799.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 799/2012-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. července 2012 o dovolání, které podal obviněný V. V. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 50 To 411/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 9 T 156/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. 2. 2011, č. j. 9 T 156/2010-244, byl obviněný V. V. (dále jen „obviněný“) uznán vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, kterého se dopustil jednáním popsaným pod body 1-6 výroku rozsudku. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem.
O odvolání, kterým obviněný napadl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni tak, že usnesením ze dne 26. 9. 20211, sp. zn. 50 T 411/2011, odvolání obviněného zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání, kterým napadá výrok o trestu, a to s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uložení trestu odnětí svobody spojeného s přímým výkonem trestu považuje v situaci, kdy se k trestné činnosti v celém rozsahu doznal, projevil upřímnou lítost i snahu nahradit poškozeným škodu, a kdy soud neshledal žádnou přitěžující okolnost, neboť je osobou dosud netrestanou, za nesprávné. Uložení trestu, jehož výkon by byl podmíněně odložen na přiměřenou dobu, by bylo i ku prospěchu poškozených, neboť by obviněnému umožnilo řádně pracovat a nahradit poškozeným škodu. Odvolací soud měl napadenou část rozsudku zrušit a obviněnému měl uložit trest, který by nebyl spojen s přímým výkonem. Rozhodnutí krajského soudu považuje za nesprávné, došlo k chybné právní úvaze ve smyslu uloženého trestu.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále je „Nejvyšší soud“) zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni, sp.zn. 50 To 411/2011, ze dne 26. 9. 2011, jakož i všechna rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, tedy zejména rozsudek Okresního soudu Plzeň – město, sp. zn. 9 T 156/2010, ze dne 24. 2. 2011, a aby buď sám ve smyslu ustanovení §265m) tr. ř. ve věci rozhodl rozsudkem tak, že při nezměněném výroku o vině z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. 2. 21011, sp. zn. 9 T 156/2010, uloží obviněnému trest odnětí svobody s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na přiměřenou zkušební dobu, anebo ve smyslu §265 l odst. 1, odst. 2 tr. ř. zruší dovoláním napadené rozhodnutí a rozhodnutí na ně obsahově navazující a přikáže věc Okresnímu soudu Plzeň-město, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Současně Nejvyššímu soudu navrhl, aby ve smyslu ustanovení §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání odložil výkon trestu uloženého mu napadenými rozhodnutími.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k dovolání obviněného nebude vyjadřovat a udělila výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací d ů vod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dále je třeba konstatovat, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (jenž obviněný neuplatnil), tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zákona (příp. v 38 až §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně uvést usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze námitky obviněného směřující proti nepřiměřené přísnosti jemu uloženého trestu pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (a ani jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř.) podřadit.
Nad tento rámec lze stručně dodat, že obviněnému byl uložen přípustný druh trestu v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Konkrétně lze připomenout, že podle §250 odst. 3 tr. zákona, tj. dle trestní sazby kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podvodu, jímž byl obviněný uznán vinným napadenými rozhodnutími, je možno pachateli uložit trest odnětí svobody v trvání na dvě léta až osm let. Tento trest je v závislosti na jeho konkrétní výměře buď ze zákona trestem nepodmíněným, nebo, je-li ve výměře do tří let, případně i trestem bezprostředně nespojeným s jeho výkonem (tzn. trestem s podmíněným odkladem výkonu, jehož uložení se – ovšem v rozporu s podmínkami dovolacího řízení domáhá obviněný svým mimořádným opravným prostředkem). Je však nutno zdůraznit, že i trest uložený na samé spodní hranici uvedené trestní sazby může být uložen jako trest nepodmíněný. Z výše uvedeného je tedy patrno, že pokud byl obviněnému uložen tento druh trestu ve výměře dvou let a pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem, bylo postupováno v souladu se zákonem.
Dále je vhodné zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům p ř edpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální ; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Ačkoliv obviněný formálně deklaroval zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho námitky po obsahové stránce nejsou způsobilé tento dovolací důvod naplnit. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. července 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý
Vypracoval:
JUDr. Ivo Kouřil