ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.838.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 838/2012-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. srpna 2012 o dovolání obviněného M. Š., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 2. 2012, sp. zn. 10 To 543/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 72/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Semilech ze dne 19. 9. 2011, č. j. 4 T 72/2011 – 373, byl obviněný M. Š. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zákona, jehož se dle skutkových zjištění dopustil tím, že (bod 1 rozsudku)
„v úmyslu získávat finanční prostředky z prostituce provozované cizími osobami, v přesně nezjištěné době v listopadu 2008 zjednal M. Š., k provozování prostituce nejméně sedm žen, a to L. N., D. K., P. D., B. H., I. P. a jednu ženu blíže nezjištěné totožnosti z U., když uvedené ženy přinejmenším v průběhu měsíců prosinec 2008 a leden 2009 provozovaly na základě dohody s M. Š., v nočním klubu G., prostituci a nejméně v 15 případech vykonaly pohlavní styk za úplatu, návštěvnici klubu platili za poskytnuté služby barmanovi G. L., z takto získaných finančních prostředků pak polovinu částky obdržela vždy ta která žena a druhou polovinu těchto finančních prostředků přebíral obviněný M. Š., sám nebo prostřednictvím, další osoby, přičemž obviněný M. Š., zajišťoval činnost klubu G. tím, že vybavil prostory Klubu - tři pokoje a bar – zařízením, organizoval dopravu uvedených žen do tohoto klubu a zpět, kontroloval návštěvnost, zásobování baru, přebíral od barmana G. L. peníze z provozované prostituce a tyto dále používal pro svou potřebu.“
Za tento trestný čin byl odsouzen podle §204 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.
Citovaným rozsudkem rozhodl okresní soud i o vině obviněného prap. M. Š., a to tak, že ho
jednak (v bodě 2 rozsudku) uznal vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zákona, za který ho odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let,
jednak podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby pro trestné činy kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zákona a podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona
a poškozeného J. J. podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních, které proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Semilech podali oba obvinění a v neprospěch obviněného prap. M. Š., státní zástupce, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. 2. 2012, sp. zn. 10 To 543/2011, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce zrušil napadený rozsudek v celém zprošťujícím výroku a ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc v uvedeném rozsahu Okresního soudu v Semilech k novému rozhodnutí, zatímco odvolání obou obviněných podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jiřího Stránského dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §256b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku i jiné nesprávné hmotně právní posouzení, když dle jeho názoru skutečnosti týkající se toho, že toleroval, že L. hodlá provozovat noční klub se sexuálními službami, a že od něj inkasoval peníze, mu nemohou být přičítány jako kořistění na prostituci jiného, neboť uvedené ženy v L. klubu neznal, natož aby je nutil, aby mu vyplácely jakýsi podíl z jejich vlastní prostituce. Neexistuje jediný důkaz, že by jakékoli prostitutky zjednal, poskytl návštěvníkovi klubu a poté inkasoval od prostitutky jednu polovinu úplaty za uvedené sexuální služby.
V podrobnostech obviněný uvedl, že sám provozoval hernu v přízemí podniku, který se jmenoval po L., jemuž zapůjčil 10.000 Kč na prvé vybavení baru nápoji. L. mu rovněž měl platit částku 2.000,- Kč měsíčně za otop. Peníze mu vracel sporadicky, zda pocházely z prostituce vykonávané jinými nebo z rabatu za nápoje v baru, obviněný nevěděl. Z výpovědi L. N. vyplynulo, že poté, co do baru přišla, hlásily se další ženy, které se to dozvěděly od ní a dalších. Provoz v nočním klubu s prostitutkami zavedla prakticky ona. Ženy, které vykonávaly prostituci, mohly mít dojem, že záležitost organizuje obviněný jako nájemce domu. Jeho chybou bylo, že ženám nebránil v provozování prostituce.
K naplnění skutkové podstaty kuplířství je třeba zjednat jiného k provozování prostituce a kořistit z této prostituce. Soud dle obviněného neprokázal, že ženy k provozování prostituce zjednal, neboť pouze v jednom případě byl taxikářem, který ženy sháněl u L. N. Nebyl organizátorem ani inkasním místem z prostituce, pokud byla v prostorách v T. vůbec provozována. Peníze od L. inkasoval jako úhradu za otop, za prodej věcí z baru a za nájem místa.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby dovolací soud rozsudek Okresního soudu v Semilech a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a Okresnímu soudu v Semilech nařídil, aby ve věci jednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedla, že tento neuplatnil žádnou námitku, že by v rozsudečném výroku uvedená skutková zjištění neznamenala naplnění zákonných znaků trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zákona. Pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) t. ř. nejsou podřaditelné námitky, které uplatnil vůči skutkovým zjištěním soudů. V posuzované věci bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný zjednával ženy k provozování prostituce a z této kořistil. Obviněný v Č. k. v T. provozoval noční klub s poskytováním sexuálních služeb za úplatu, přičemž za tím účelem najal jako prostitutku L. N., která pak na jeho žádost a s jeho vědomím přivedla další ženy za účelem provozování prostituce, které pak za své služby dostávaly pouze část peněz získaných od zákazníků a zbývající část přebíral pro sebe obviněný.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby své rozhodnutí v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 2. 2012, sp. zn. 10 To 543/2011, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal obviněný prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda vznesené námitky naplňují v něm uplatněné dovolací důvody.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
S přihlédnutím k takto vymezenému a interpretovanému dovolacímu důvodu, který obviněný uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku, musí Nejvyšší soud konstatovat, že výhrady, které obviněný ve svém dovolání vznesl, jím deklarovaný dovolací důvod nenaplňují. Je tomu tak proto, že veškerá argumentace obviněného v jeho dovolání se soustřeďuje na polemiku se skutkovými závěry obou soudů, resp. s jejich hodnocením provedených důkazů. Obviněný v této části vyjadřuje svůj nesouhlas se závěry, k nimž oba soudy nižších stupňů dospěly, zaujímá své vlastní hodnotící závěry, z nichž vyvozuje vlastní skutkové závěry, které vyjadřují tvrzení, že žádnou z žen k provozování prostituce nezjednal, nepodílel se na zisku plynoucím z prostituce v objektu provozované, atd. Ve svém dovolání neuplatňuje žádné hmotně právní výhrady, které by bylo možno hodnotit jako právně relevantní námitky vůči právnímu posouzení věci, tj. vůči subsumpci skutkových zjištění pod příslušná ustanovení trestního zákona. Přitom pouze zpochybněním hmotně právních závěrů obsažených v napadených rozhodnutích, tzn. zpochybněním soudy užité právní kvalifikace skutku, případně konkrétních znaků trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zákona, jimiž je naplněnost skutkové podstaty uvedeného trestného činu v jednání obviněného shledávána ( „zjednal jiného k provozování prostituce a kořistil z prostituce provozované jiným“ – viz tzv. právní věta výroku rozsudku soudu prvního stupně), a to ve vztahu ke skutkovým závěrům vyjádřeným zejm. v tzv. skutkové větě výroku rozsudku, by obviněný naplnil zákonné podmínky dovolacího důvodu upraveného zněním §265i odst. 1 písm. g) tr. ř. (t. j. že „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“ ).
Obsah dovolacích námitek, jimiž obviněný zpochybňuje skutková zjištění vyjádřená v rozsudku soudu prvního stupně, jsou svou povahou po obsahové stránce námitkami odvolacími. S nimi se však (stejně jako námitkami stran právní kvalifikace skutku) dostatečně vypořádal již Krajský soud v Hradci Králové, jak o tom svědčí obsah odůvodnění jeho usnesení na str. 4, kde uvedený odvolací soud vyjma námitek ryze skutkových adekvátně (poukazem na R 11/1978 Sb. rozh. tr.) reagoval např. i na obviněným opětovně uplatněnou námitku v jeho dovolání, týkající se tvrzené absence vynucování hmotného prospěchu z provozované prostituce jeho osobou („natož abych je nutil, aby mi vyplácely jakýsi podíl z jejich vlastní prostituce“).
Veškeré uvedené poznatky, které svědčí o nikoli hmotně právním, nýbrž skutkovém zpochybnění závěrů učiněných soudy nižších stupňů v dovolání obviněného, vedou Nejvyšší soud ke zjištění, že obviněný se ve svém mimořádném opravném prostředku s uplatněným dovolacím důvodem (ve své argumentaci) míjí. Plyne to z faktu, že dovolatel je nejen povinen v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání na příslušné zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., nýbrž že současně musí obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, vymezit tak, aby skutečně odpovídaly důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněného nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý
Vypracoval:
JUDr. Ivo Kouřil