ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1091.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 1091/2012-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 3. října 2012 v Brně dovolání obviněného J. L., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. 4 To 64/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 139/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. L. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. L. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2011, sp. zn. 12 T 139/2011, uznán vinným přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve formě účastenství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a za tento přečin byl odsouzen podle §346 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Odvolání obviněného J. L. proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. 4 To 64/2012, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., které má obsahové náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. V dovolání především namítl, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily výpověď svědka P. Š. jako věrohodnou, dále že soud prvního stupně měl provést důkaz obsahem zprávy zaslané e-mailem svědkem P. Š. a že byla porušena zásada in dubio pro reo. Namítl také, že v rozporu se zavedenými zvyklostmi mu jako jednateli společnosti nebyla předložena poškozená převodovka autobusu a ani nebyl přizván k zjištění výše škody. Obviněný je přesvědčen, že společenská škodlivost jeho jednání nedosáhla takového stupně, aby jednání bylo možno kvalifikovat jako přečin, kterým byl uznán vinným. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný neodůvodnil.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. 4 To 64/2012, i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2011, sp. zn. 12 T 139/2011, a aby poté podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že námitky obviněného směřují k přehodnocení skutkových závěrů soudů obou stupňů, neboť obviněný především zpochybňuje věrohodnost výpovědi svědka P. Š., ačkoliv soudy obou stupňů, a zejména soud prvního stupně, se obsahem této výpovědi velmi pečlivě zabývaly. Poukázal přitom na to, že svědek P. Š. byl odsouzen pro přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a dodal, že motivace obviněného, aby svědek P. Š. vypovídal nepravdivě, je evidentní. Nejvyšší státní zástupce dále uvedl, že námitku obviněného nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený v §265b tr. ř.
Podle názoru nejvyššího státního zástupce je částečně relevantní jen námitka obviněného, že jeho jednání nemělo být posouzeno jako přečin pro nedostatek společenské škodlivosti činu. V tomto směru poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu k aplikaci ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 5 Tdo 17/2011. S ohledem na tuto judikaturu pokládá tuto námitku za zjevně neopodstatněnou.
Nejvyšší státní zástupce považuje dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné, a proto navrhl, aby dovolání obviněného bylo v neveřejném zasedání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících částech tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného směřují primárně právě do oblasti skutkové a procesní. Vzhledem ke konstantní judikatuře Nejvyššího soudu je zřejmé, že námitky obviněného proti věrohodnosti výpovědi svědka P. Š. jsou námitkami skutkovými, které nenaplňují svým obsahem důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pod tento dovolací důvod lze zčásti podřadit námitku týkající se společenské škodlivosti činu obviněného ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Tuto námitku však shledal zjevně neopodstatněnou vzhledem k okolnostem případu i k tomu, že obviněný J. L. byl v době činu statutárním orgánem žalované společnosti, a mohl si ověřit obsah výpovědi svědka P. Š. v občanskoprávním řízení.
Vzhledem k tomu, že podstatná část námitek obviněného představuje námitky skutkové, kterými se Nejvyšší soud nemůže zabývat a jedinou námitku týkající se společenské škodlivosti činu shledal zjevně neopodstatněnou, Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako celek jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. října 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek