ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.129.2012.1
sp. zn. 8 Tdo 129/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. února 2012 o dovolání obviněného P. Č. , proti usnesení Městského soudu v Praze, ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 61 To 357/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 38/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 8. 8. 2011, sp. zn. 15 T 38/2011, byl obviněný P. Č. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným, že:
„dne 25. 5. 2011 v době od 8:00 do 17:00 hod. v P., Ř., ve IV. patře se vloupal do bytu tak, že po odstranění části petlice vstupu
na střechu vypáčil střešní okno bytu bez označení, vnikl dovnitř, kde odcizil zlatý řetízek v hodnotě 2.700,- Kč, zlatý přívěsek hodnotě 828,- Kč, zlatý řetízek v hodnotě 2.100,- Kč, zlatý přívěsek v hodnotě 560,- Kč, zlatý náramek v hodnotě 3.500,- Kč, 1 pár zlatých náušnic v hodnotě 910,- Kč, zlatý prsten v hodnotě 910,- Kč, zlatý prsten v hodnotě 1.820,- Kč, zlatý řetízek v hodnotě 2.100,- Kč, zlatý přívěsek v hodnotě 630,- Kč, zlatý řetízek v hodnotě 1.800,- Kč, zlatý přívěsek v hodnotě 840,- Kč, náhrdelník z obecného kovu v hodnotě 60,- Kč, náhrdelník z obecného kovu v hodnotě 30,- Kč, náhrdelník z obecného kovu v hodnotě 15,- Kč, náhrdelník z obecného kovu v hodnotě 600,- Kč, náhrdelník – korálky v hodnotě 30,- Kč, stříbrný řetízek a přívěsek v hodnotě 390,- Kč, řetízek a přívěsek z obecného kovu v hodnotě 30,- Kč, náhrdelník z obecného kovu v hodnotě 60,- Kč, náhrdelník z obecného kovu v hodnotě 100,- Kč, náhrdelník z obecného kovu v hodnotě 100,- Kč, řetízek a přívěsek z obecného kovu v hodnotě 40,- Kč, stříbrný řetízek s přívěskem v hodnotě 105,- Kč, náhrdelník z obecného kovu v hodnotě 40,- Kč, stříbrný náhrdelník v hodnotě 440,- Kč, stříbrný náhrdelník v hodnotě 780,- Kč, stříbrný řetízek v hodnotě 100,- Kč, stříbrný náhrdelník v hodnotě 720,- Kč, řetízek z obecného kovu s přívěskem v hodnotě 250,- Kč, náhrdelník z obecného kovu v hodnotě 80,- Kč, náhrdelník z obecného kovu v hodnotě 50,- Kč, řetízek z obecného kovu v hodnotě 15,- Kč, šňůru korálků v hodnotě 80,- Kč, náhrdelník z obecného kovu v hodnotě 100,- Kč, pár stříbrných náušnic v hodnotě 330,- Kč, pár stříbrných náušnic z obecného kovu v hodnotě 60,- Kč, pár stříbrných náušnic v hodnotě 160,- Kč, pár náušnic z obecného kovu v hodnotě 80,- Kč, pár stříbrných náušnic v hodnotě 600,- Kč, pár stříbrných náušnic v hodnotě 430,- Kč, pár náušnic z obecného kovu v hodnotě 60,- Kč, pár stříbrných náušnic v hodnotě 650,- Kč, pár náušnic z obecného kovu v hodnotě 25,- Kč, pár náušnic z obecného kovu v hodnotě 50,- Kč, pár náušnic z obecného kovu v hodnotě 80,- Kč, pár náušnic z obecného kovu v hodnotě 40,- Kč, pár náušnic z obecného kovu v hodnotě 250,- Kč, pár stříbrných náušnic v hodnotě 130,- Kč, pár náušnic z obecného kovu v hodnotě 40,- Kč, pár zlatých náušnic v hodnotě 3.000,- Kč, zlaté náušnice v hodnotě 700,- Kč, prsten z chirurgické oceli v hodnotě 80,- Kč, stříbrný přívěsek v hodnotě 440,- Kč, stříbrný přívěsek v hodnotě 96,- Kč, stříbrný náramek v hodnotě 372,- Kč, stříbrný náramek v hodnotě 230,- Kč, stříbrný náramek v hodnotě 287,- Kč, stříbrný náramek na nohu v hodnotě 92,- Kč, stříbrný náramek v hodnotě 125,- Kč, stříbrný náramek v hodnotě 540,- Kč, náramek perlový v hodnotě 50,- Kč, korálkový náramek v hodnotě 30,- Kč, náramek z obecného kovu v hodnotě 20,- Kč, 19 ks obalů s polotovary bižuterie hodnotě 125,- Kč, 1 dřevěný přívěsek bez hodnoty, brašnu na doklady v hodnotě 200,- Kč, MP3 přehrávač v hodnotě 100,- Kč, látkovou brašničku v hodnotě 50,- Kč, 1 USB kabel v hodnotě 30,- Kč, dvoje náramkové hodinky v hodnotě 4.000,- Kč, plastové pouzdro na MP3 přehrávač v hodnotě 30,- Kč, pláštěnku v hodnotě 10,- Kč, ketlovací kleště v hodnotě 50,- Kč, dámský holící strojek v hodnotě 400,- Kč, 1 ks klíč od boxu na CD, malá plastová krabička, elektronická součástka, silikonové háčky od podprsenek, vše bez hodnoty, manikúru v hodnotě 80,- Kč, pár sluchátek do mobilu v hodnotě 20,- Kč, šperkovnici v hodnotě 80,- Kč, 3 leštítka na nehty v hodnotě 30,- Kč, regenerační krém na nohy bez hodnoty, krém Ultra Lift Garnier v hodnotě 30,- Kč, antibakteriální gel v hodnotě 100,- Kč, lak na nehty v hodnotě 100,- Kč, lak na nehty v hodnotě 30,- Kč, lak na nehty v hodnotě 100,- Kč, lak na nehty v hodnotě 50,- Kč, lak na nehty v hodnotě 80,- Kč, digitální budík v hodnotě 350,- Kč, čistící vodu v hodnotě 20,- Kč, čistící vodu v hodnotě 80,- Kč, spray na nohy v hodnotě 150,- Kč, spray do bot v hodnotě 150,- Kč, látkový batoh na kolečkách v hodnotě 1.350,- Kč, ks micro Systém zn. Grundig v hodnotě 1.000,- Kč, 1 notebook v hodnotě 5.000,- Kč, digitální fotoaparát v hodnotě 1.500,- Kč, brašnu na fotoaparát v hodnotě 250,- Kč, náramkové hodinky v hodnotě 1.000,- Kč, parfém v hodnotě 400,- Kč, MP3 přehrávač v hodnotě 350,- Kč, DVD Simps 3 a CD v hodnotě 950,- Kč, nabíječku AA baterií v hodnotě 250,- Kč, cestovní pas na jméno Ing. J. J., finanční hotovost 50 EUR v hodnotě 1.228,- Kč, 50,- USD v hodnotě 873,- Kč, dárkové šeky SODEXHO v hodnotě 1.500,- Kč, 300,- Kč v mincích, vše ke škodě poškozené J. J., a dále cestovní pas na jméno H. J., přičemž způsobil odcizením věcí celkovou škodu ve výši 52.826,- Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009, potrestán rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. 14 T 79/2009, úhrnným a společným trestem odnětí svobody v trvání tří let se zařazením do věznice s ostrahou, z něhož byl dne 2. 5. 2011 podmíněně propuštěn, se stanovením zkušební doby v trvání tří let s dohledem“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 trestního zákoníku, přečin krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, za což mu podle §205 odst. 3 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost uhradit poškozené Ing. J. J., bytem Š., V., škodu ve výši 18.588,- Kč, a poškozené H. J., bytem tamtéž, škodu ve výši 15.411,- Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal obě poškozené podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 61 To 357/2011, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Jana Šváry dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný oběma soudům nižších stupňů vytkl, že učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu (odvolací soud prý v podstatě jen zopakoval argumentaci soudu prvního stupně a s jeho námitkami se rozumně nevypořádal). Dále brojil proti zvolené právní kvalifikaci, podřazení protiprávního jednání pod skutkovou podstatu přečinu krádeže podle §205 odst. 3 trestního zákoníku považoval za neadekvátní. Údajně měl způsobit větší škodu ve smyslu §138 trestního zákoníku, přitom však výše škody nebyla hodnověrným způsobem prokázána. Soud prvního stupně vycházel ze dvou znaleckých posudků vypracovaných JUDr. V. D. a R.S., na základě kterých byla stanovena výše škody na částku 50.230,- Kč. Hodnota odcizených věcí, z nichž se však většina nenašla, byla znalcem zjišťována podle vlastnoručně vyrobených nákresů poškozených nebo nahlížením do katalogu. Tento způsob zjištění výše způsobené škody nepovažoval za seriózní a nevzbuzující pochybnosti.
Obviněný dále namítal, že poškozené nebyly schopné k odcizeným věcem prokázat vlastnické právo. Tuto skutečnost a také hodnověrné stanovení výše škody spolu se svým doznáním označil za jediný správný způsob prokázání viny. Kdyby se prý při stanovení škody vycházelo jen z předmětů u něho nalezených, nedosahovala by škoda ani intenzity škody malé. Poškozené se mohly mýlit ve specifikaci věcí a mohlo dojít k jejich nadhodnocení. Proto měla být aplikována zásada „in dubio pro reo“.
Stejné výhrady obviněný použil i ve vztahu k výroku o náhradě škody a dodal, že pokud by poškozené věc žalovaly v civilním řízení, neunesly by břemeno tvrzení ani břemeno důkazní a jejich žaloba by musela být zamítnuta. V postupu soudů nižších stupňů proto spatřoval porušení práva na spravedlivý proces.
S ohledem na shora uvedené obviněný navrhl (bez uvedení konkrétního zákonného ustanovení), aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil k „dalšímu řízení“.
Nejvyšší státní zástupce se k podanému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. věcně nevyjádřil, prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství pouze souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřil souhlas i pro případ jiného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl dovolatel uznán vinným a byl mu uložen trest
§265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž zásadně napadají pouze rozsah provedeného dokazování soudy obou stupňů a způsob provedení důkazů z jejich strany. Jak již bylo zmíněno výše, dovolatel ve svém podání napadal především hodnocení provedených důkazů a následně správnost učiněných skutkových zjištění (namítal, že nebyla řádně stanovena výše škody, přičemž toto své tvrzení podepřel argumenty o tom, že nebyly nalezeny všechny odcizené předměty, že poškozené se při specifikaci těchto předmětů mohly mýlit a mohlo tak dojít k nadhodnocení částek, že nebyly schopny prokázat vlastnictví věcí, apod.). V důsledku toho se domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Takovou argumentaci ovšem pod uvedený dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.
Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení dovolatele, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Pokud by výhrady obviněného měly být považovány za zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov.
§265a odst. 4 tr. ř.).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. února 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a