ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.1501.2012.1
sp. zn. 8 Tdo 1501/2012-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. prosince 2012 o dovolání obviněného P. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 6. 2012, sp. zn. 50 To 114/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 9 T 87/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 10. 11. 2011, sp. zn. 9 T 87/2011, uznal obviněné P. P. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) a R. P. vinnými, že:
„1) oba obžalovaní společně v P. dne 22. 9. 2010 v době kolem 04:00 hod. po vzájemné domluvě vnikli do řadové garáže v ulici N. tak, že obžalovaný P. P. nejprve za použití pákových kleští přestřihl visací zámek garáže, následně do garáže vnikli a odcizili tam 4 kusy hliníkových kol zn. Mazda s pneumatikami zn. Pirreli Sottozero v celkové hodnotě 6.000,-- Kč, 4 kusy hliníkových kol s pneumatikami zn. Michelin Energy o rozměru 185/65 R 14, v celkové hodnotě 4.000,-- Kč, motocyklovou pánskou bundu zn. Büse Racing, černé barvy, v hodnotě 3.000,-- Kč, 1 pár motocyklových rukavic zn. Spark, černobéžové barvy, v hodnotě 1.000,-- Kč, dále látkový batoh zn. Boxer Naish, obsahující plovací vestu zn. Hiko, čímž způsobili majiteli věcí D. K., škodu odcizením věcí v celkové výši nejméně 14.000,-- Kč a zničením visacího zámku škodu ve výši 200,-- Kč,
2) obžalovaný P. P. sám v P. dne 22. 9. 2010 v době od 09:00 hod. do 09:15 hod. v J. ulici, před výrobnou masokombinátu, vnikl nezjištěným způsobem do zde zaparkovaného uzamčeného osobního motorového vozidla značky Renault Clio, červené barvy, kdy z vozidla následně odcizil dámskou černou látkovou kabelku v hodnotě 300,-- Kč, koženou peněženku černé barvy v hodnotě 150,-- Kč, občanský průkaz, řidičský průkaz, platební kartu České spořitelny, a. s., P. kartu, vše na jméno poškozené M. R., dále osvědčení o registraci vozidla, finanční hotovost ve výši 3.000,-- Kč a 5,-- Euro, notebook zn. MSI, černé barvy, 15" displej, v hodnotě 6.000,-- Kč, kdy odcizením věcí způsobil poškozené M. R., škodu v celkové výši 9.573,-- Kč
a jednání pod body 1), 2) se dopustil obžalovaný P. P. přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 3 T 3/2008, který nabyl právní moci dne 14. 2. 2008, mimo jiné uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) trestního zákona a byl mu uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, který vykonal dne 31. 12. 2008,
3) obžalovaný R. P. sám v P. v době od 29. 11. 2010 do 16. 3. 2011 v ulici N., na odběrném místě neoprávněně odebíral elektrický proud tím způsobem, že přestřihl plomby na krytu svorkovnice elektroměru, na kterém byla dne 29. 11. 2010 přerušena dodávka elektrického proudu a tento elektroměr opětovně připojil zapojením drátů do hodin elektroměru a takto odebral 2.282 kWh s vysokým tarifem a 2.054 kWh s nízkých tarifem, čímž způsobil společnosti ČEZ Distribuce a. s., se sídlem D., T., škodu v celkové výši 28.313,-- Kč.“
Takto popsané jednání soud právně kvalifikoval u obviněného P. P. v bodech 1) a 2) jako pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku, v bodě 2) jako přečin neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 trestního zákoníku, u obviněného R. P. v bodě 1) jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku, v bodě 3) jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Za to obviněnému P. P. uložil podle §205 odst. 2 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku úhrnný trest odnětí svobody ve výměře dvou roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, podle §228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost poškozené M. R. zaplatit na náhradě škody částku ve výši 9.000,-- Kč. Obviněnému R. P. uložil podle §205 odst. 1 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku úhrnný trest odnětí svobody ve výměře deseti měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků, podle §228 odst. 1 tr. ř. mu dále uložil povinnost uhradit poškozené ČEZ, Měření s. r. o., částku ve výši 28.313,-- Kč, zároveň tuto poškozenou podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal se zbytkem jejího nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti shora popsanému rozsudku podali odvolání poškozená ČEZ, Distribuce, a. s., zastoupená zmocněncem ČEZ Měření, s. r. o., a obviněný P. P. Krajský soud v Plzni o nich rozhodl tak, že rozsudkem ze dne 25. 6. 2012, sp. zn. 50 To 114/2012, z podnětu odvolání poškozené podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil výše citovaný rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ve výroku o náhradě škody ohledně obviněného R. P. a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil tomuto obviněnému povinnost, aby poškozené ČEZ Distribuce, a. s., uhradil škodu ve výši 28.313,-- Kč, se zbytkem nároku odkázal tuto poškozenou podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného P. P. podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný P. P. s takovým rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájkyně Mgr. Ing. Martiny Soudkové podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel zejména tvrdil, že si je vědom ustálené praxe Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), že v dovolacím řízení soud vychází ze skutkových zjištění provedených soudy nižších stupňů a hodnotí pouze to, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Důvodnost svého podání spatřoval v tom, že soudy pro rozhodnutí o vině použily pouze jediný důkaz, a to výpověď spoluobviněného. Důkazy, které navrhl, nebyly soudy provedeny, ačkoli mohly přinést zásadní zvrat ve věci.
Dále konstatoval, že v jeho věci soudy nepostupovaly v souladu se zákonem, neboť nebyl zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností a nebyly zkoumány všechny podstatné okolnosti případu.
S ohledem na uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek (chybně uvedeno usnesení) odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že veškeré námitky obviněného směřují do oblasti skutkových zjištění resp. procesu dokazování. Proto odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle které se v rámci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku.
Státní zástupce dále uvedl, že obviněný opakoval námitky uplatněné před odvolacím soudem, kterými se však odvolací soud řádně zabýval. Neshledal přitom žádná pochybení v provedení a hodnocení výpovědi spoluobviněného R. P. jakož i dalších důkazů.
Proto se domníval, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání, a navrhl, aby Nejvyšší soud toto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Zároveň souhlasil s tím, aby dovolací soud takové rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než-li navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., že bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku,
ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např.ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil
a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž zásadně napadají pouze rozsah provedeného dokazování soudy obou stupňů a způsob provedení důkazů z jejich strany (namítal, že soudy svůj závěr o vině opřely toliko o výpověď spoluobviněného, že odmítly další návrhy na provedení dokazování, že neprozkoumaly všechny podstatné okolnosti případu). V důsledku toho se domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Takovou argumentaci ovšem pod uvedený dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Pokud by výhrady obviněného měly být považovány za zpochybnění správnosti
a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. ř.).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a