ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.1569.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 1569/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. ledna 2012 o dovolání obviněné M. R., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2011, sp. zn. 8 To 208/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 21/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M.R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 3 T 21/2005, byla obviněná M. R. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby, kterou jí bylo kladeno za vinu, že dne 17. 5. 2003 kolem 14.15 hodin v P., v ulici Z. před domem fyzicky napadla svoji sousedku J.P., která seděla na místě řidiče ve svém osobním automobilu značky Škoda Favorit, a hodlala uzamknout řadicí páku, tak, že jí nejprve zkroutila levou ruku a poté ji udeřila pěstí do obličeje, přičemž jí sprostě nadávala a vyhrožovala zabitím, čímž jí způsobila lehké podvrtnutí levého zápěstí, zlomeninu skeletové zubní protézy v hodnotě 2.850,- Kč a posttraumatickou stresovou poruchu s dobou léčení od 17. 5. 2003 do nejméně 19. 10. 2003, a tím měla spáchat trestné činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci podle §197a tr. zák. Podle §229 odst. 3 tr. ř. bylo též rozhodnuto o náhradě škody.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 13. 6. 2011, sp. zn. 8 To 208/2011, odvolání, které proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná, podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněná proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala prostřednictvím obhájce JUDr. Borise Vacy z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. dovolání, jímž se domáhala, aby byla zproštěna obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř. Poté, co dovolatelka nejprve obsáhle v dovolání zrekapitulovala řízení, které vydání nyní dovoláním napadeného rozhodnutí předcházelo a konstatovala obsah odůvodnění napadeného usnesení, konkrétně zdůraznila, že soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na nelogickém a odporujícím si hodnocení provedených důkazů, a označila ho za projev libovůle. Podle obviněné nebyl dostatečně spolehlivě zjištěn skutečný stav věci, a proto bylo předčasné, aby odvolací soud dospěl k závěru, že by se mělo jednat o trestný čin výtržnictví ve smyslu §202 odst. 1 tr. zák., který by považoval za správný, pokud by bylo možné vadu soudu prvního stupně odstranit. Obviněná se však především neztotožnila s tím, jak soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy, a to zejména výpověď poškozené. Dovolatelka zopakovala svou dosavadní obhajobu, že od počátku popírala, že by poškozenou udeřila do obličeje nebo že by konflikt vyvolala ona, a rozvedla další podrobnosti, kterými se v průběhu trestního řízení hájila. Obviněná vznesla podrobně i další výhrady proti způsobu, jakým soud prvního stupně posuzoval věrohodnost ostatních svědků, a zdůraznila jejich přátelský vztah k poškozené. Provedené hodnocení důkazů označila za extrémně rozporné s §2 odst. 6 tr. ř., a namítala, že ani odvolací soud nedostál své povinnosti a uvedené vady, které v hodnocení důkazů sám shledal, neodstranil. Postup odvolacího soudu tak popsala jako povrchní a způsob, jakým se v odůvodnění s výhradami obviněné vypořádal, považovala s odkazem na konkrétní rozhodnutí Ústavního soudu za odporující zásadám vytyčeným v ustanovení §125 tr. ř., a za projev libovůle, neboť bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Protože obviněná se domnívala, že odůvodnění usnesení odvolacího soudu je nedostatečné, má za to, že rozhodování o opravném prostředku proběhlo pouze formálně, a tudíž nebyly ve smyslu §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro rozhodnutí o zamítnutí. Ze všech rozvedených důvodů dovolatelka vyjádřila, že neměla být zproštěna obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř., ale z důvodu podle §226 písm. a) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že se skutek vůbec stal. Mimo uvedené dovolací důvody poukázala také na průtahy v řízení, které podle ní trvalo, nikoliv její vinou, více než sedm let.
V závěru dovolání proto obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud po v souladu s §265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2011, sp. zn. 8 To 208/2011, i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 3 T 21/2005, a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl, nebo aby sám podle §265m odst. 1 tr. ř. dovolatelku zprostil obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší státní zastupitelství, kterému byl opis dovolání doručen, Nejvyššímu soudu sdělilo, že se k němu nebude písemně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., a to i přesto, že je obviněná podala proti rozsudku, jímž byla zproštěna obžaloby, protože obviněný může dovoláním napadat i zprošťující rozsudek, avšak jen v případě, pokud se domáhá příznivějšího důvodu zproštění. S přihlédnutím k výše rozvedenému obsahu dovolání je třeba připomenout, že důvod zproštění uvedený v ustanovení §226 písm. a) tr. ř. (tj. že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obviněný stíhán) je pro obviněnou příznivější než důvod zproštění uvedený v ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj., že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem) [srov. přiměřeně rozhodnutí č. 37/1989 – III. Sb. rozh. tr.]. Naproti tomu obviněný se nemůže dovoláním domáhat toho, aby byl zproštěn z důvodu, který je pro něj méně příznivý, neboť dovolání v neprospěch obviněného může podat toliko nejvyšší státní zástupce [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř. a. cont.].
Když dovolání bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), Nejvyšší soud zkoumal, zda uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze považovat za důvody dovolání v tomto zákonném ustanovení vymezené, neboť dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod není uveden v §265b tr. ř. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění a hodnocení důkazů učiněných soudy prvního a druhého stupně.
Tímto dovolacím důvodem zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Nejvyšší soud je totiž povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu tudíž nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Proto s poukazem na nesprávná skutková zjištění nebo na nesouhlas s hodnocením důkazů není možné dovozovat ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Z obsahu dovolání obviněné M. R. však vyplývá, že podstatou jejích námitek je tvrzení, že soudy učinily nesprávná skutková zjištění, pokud dospěly k závěru, že se stíhaný skutek stal, neboť brojila proti tomu, že se čin, který jí byl kladen za vinu, odehrál. Obviněná se tedy domáhá jiného skutkového zjištění, když s poukazem na neúplnost provedeného dokazování a nesprávnost hodnocení vykonaných důkazů dovozuje, že stíhaný skutek se vůbec nestal, a tedy měla být zproštěna obžaloby z důvodu uvedeného v ustanovení §226 písm. a) tr. ř.
Vzhledem k tomu, že podstatou dovolání obviněné, která byla zproštěna z důvodu §226 písm. b) tr. ř., je požadavek, aby byla zproštěna proto, že skutek, jenž jí je kladen za vinu, se vůbec nestal, tj. aby byl použit důvod zproštění podle §226 písm. a) tr. ř., obviněná nenamítá právní vady. Uvedenými výhradami totiž napadá soudy učiněná skutková zjištění tvrzením, že se v žalobním návrhu uvedený skutek nestal. Dovolání je v takovém případě podáno z jiného než zákonného důvodu (viz rozhodnutí č. 40/2005 Sb. rozh. tr.), a proto k těmto skutkovým výhradám dovolatelky nebylo možno přihlédnout, a Nejvyšší soud nemohl z jejich podnětu věc meritorně přezkoumávat.
Pokud jde o výhrady obviněné podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je třeba připomenout, že v tomto ustanovení jsou zakotveny dvě alternativy naplňující tento dovolací důvod. Podle první lze namítat, že postupem přezkumného orgánu (tj. soudu druhého stupně, resp. ve vztahu k posuzované věci soudu odvolacího) došlo k zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup. V podstatě jde o situaci, kdy dovolateli byl odepřen přístup k soudu druhého stupně, resp. k přezkoumání prvoinstančního rozhodnutí v rámci řádného opravného řízení. V případě odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně lze prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu (této jeho alternativy) namítat, že došlo k zamítnutí či k odmítnutí odvolání postupem podle §253 odst. 1 nebo §253 odst. 3 tr. ř. V posuzované věci o takový případ evidentně nejde, neboť odvolací soud zamítl podané odvolání obviněné jako věcně nedůvodné podle §256 tr. ř., a to poté, co jej přezkoumal ve smyslu ustanovení §254 tr. ř.
Druhá alternativa, na kterou se vztahuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., míří na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, ačkoliv v řízení předcházejícím tomuto usnesení byl dán některý z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
S ohledem na obsah podaného dovolání je zřejmé, že obviněná použila uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť současně dovolání opřela i o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a navíc i proto, že se neztotožnila s tím, v jakém rozsahu a s jakým obsahovým závěrem odvolací soud její odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně přezkoumal. Žádná z těchto námitek na uvedenou alternativu dovolacího důvodu nedopadá, neboť nejde o výhrady naplňující některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. l ), jak zákon předpokládá. Proto k těmto námitkám nebylo možno přihlédnout ve smyslu tohoto uplatněného dovolacího důvodu.
Vzhledem ke všem takto Nejvyšším soudem učiněným zjištěním, lze shrnout, že námitky právně relevantním způsobem nedopadají na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., ani na žádné z dalších důvodů dovolání podle §265b odst. 1, 2 tr. ř., a proto Nejvyšší soud dovolání obviněné M. R. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou zákonem vymezeny.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. ledna 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová