ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.253.2012.1
sp. zn. 8 Tdo 253/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. března 2012 o dovolání obviněného R. R., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2011, sp. zn. 9 To 529/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 172/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. R. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 2. 9. 2011, sp. zn. 3 T 172/2011, uznal obviněného R. R. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným, že:
„1) dne 15. 2. 2011 kolem 17:30 hod. v Č. B., okr. K., na náměstí A. z P., v úmyslu se obohatit přistoupil spolu s neustanovenou osobou k J. Š., kdy rozhovorem odlákali pozornost a poté jí z pravé kapsy bundy odcizili peněženku v hodnotě 100,- Kč s finanční hotovostí ve výši 1.300,- Kč, slevovou kartou „Z“ Českých drah a osobními fotografiemi, načež utekli,
2) dne 6. 5. 2011 kolem 13:50 hod. v Č. B., okr. K., ul. K. J., před místním kinem S., požadoval se slovy „dej mi peníze nebo tě zmlátím“
na poškozeném V. Š., peníze, poškozený ze strachu vyndal ze zadní kapsy kalhot peněženku a z ní hotovost ve výši nejméně 8.300,- Kč, kterou obviněnému předal,
3) dne 22. 4. 2011 kolem 13:10 hod. na nádraží ČD v Č. B., okr. K., v úmyslu obohatit se při vystupování z osobního vlaku přistoupil v prostoru před dveřmi k poškozenému M. T., a z batohu, který měl uzavřený na zádech, mu odcizil pánskou koženou peněženku v hodnotě 100,- Kč, ve které měl poškozený občanský průkaz, kartu pojištěnce VZP, In-kartu na slevu jízdného v hodnotě 300,- Kč, vše na své jméno, a dále finanční hotovost ve výši nejméně 200,- Kč,
4) dne 8. 5. 2011 kolem 20:15 hod. v Č. B., okr. K., na ul. K. J., před domem v úmyslu se obohatit oslovil poškozeného D. Ch., nabízel mu k prodeji mobilní telefony a následně mu začal bez svolení osahávat kapsy kalhot, kdy z levé přední kapsy vytáhl ruličku smotaných bankovek v celkové hodnotě 1.000,- Kč, poté z místa odešel a nedbal výzev poškozeného k vrácení peněz,
5) dne 9. 5. 2011 kolem 13:35 hod., na H. n. v Č. B.,
okr. K., v úmyslu se obohatit přistoupil k poškozené J.C., a z batohu, který měla uzavřený na zádech, jí odcizil pánskou koženou kabelu
na doklady černé barvy v hodnotě 100,- Kč, ve které měla občanský průkaz, průkaz pojištěnce OZP, průkaz ZTP, platební kartu Poštovní spořitelny, kreditní kartu GE Money Bank, a. s., vše na své jméno, a dále finanční hotovost 1.400,- Kč a mobilní telefon zn. Nokia 1600, černé barvy, v hodnotě 400,- Kč,
6) dne 11. 5. 2011 kolem 15:35 hod. v Č. B., na n. A. z P., v úmyslu se obohatit oslovil poškozenou L.L., s tím, že jí prodá levně cigarety, což poškozená akceptovala a do ruky si připravila finanční hotovost v hodnotě 2.000,- Kč, tuto jí však vytrhl z ruky i s látkovým batohem hnědé barvy v hodnotě 200,- Kč, v batohu se dále nacházely mobilní telefon zn. LG KC 550, v hodnotě nejméně 1.200,- Kč, svinovací vodítko na psa v hodnotě 200,- Kč, 2 krabičky cigaret Viceroy modré v ceně 125,- Kč, dioptrické brýle s hnědými obroučkami v ceně 3.000,- Kč, tiskařská lupa zn. Heidelberg v ceně 700,- Kč, O2 City karta a klíče od bytu a zaměstnání, se vším pak utekl,
7) dne 26. 5. 2011 kolem 13:10 hod. v Č. B., okr. K., po pozemní komunikaci v ul. K., úmyslně řídil osobní automobil zn. Ford Escort, a to v době výkonu trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 1 Tm 23/2006 (PM 11. 7. 2007) ve výměře 4 let a dne 9. 2. 2010 mu byl zkrácen na dobu tří let, kdy do výkonu trestu se nezapočítává doba výkonu trestu odnětí svobody v době od 15. 6. 2007 do 14. 12. 2007 a od 19. 6. 2009 do 31. 7. 2010“.
Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně posoudil v bodě 1) jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, v bodě 2) jako zločin loupeže podle §173 odst. 1 trestního zákoníku, v bodě 3) až 6) jako pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d) trestního zákoníku, v bodě 5) jako přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 trestního zákoníku a v bodě 7) jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, a podle §173 odst. 1 a §43 odst. 1 trestního zákoníku mu uložil úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost nahradit poškozeným v rozsudku vyjmenovaným způsobenou škodu, přičemž se zbytkem nepřiznaného nároku je podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 2. 11. 2011, sp. zn. 9 To 529/2011, tak, že je podle
§256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Martina Vlasáka dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. l) a g) tr. ř.
Obviněný (aniž blíže rozlišil, který z použitých argumentů chce pod ten který dovolací důvod podřadit) namítl, že skutky popsané pod body 4) a 6) rozsudku nevykazují zákonné znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d) trestního zákoníku. S poškozenou totiž skutečně jednal, nabídl jí určitou službu, kterou však poté nesplnil. Poškození mu předali peníze za účelem obstarání věci, on toto sice nesplnil, ale jen z toho důvodu, že byl pod vlivem drog. Jednal v předsvědčení, že věci obstará později, proto se nemůže jednat o přečin krádeže.
K bodům 1), 3) a 5) rozsudku obviněný uvedl, že provedené dokazování bylo nedostatečné, hodnocením důkazů ve vzájemné souvislosti nebylo možné dospět k závěru o jeho vině. Poukazoval na některé z provedených důkazů (záznamy z bezpečnostních kamer, televizní reportáž, předestření fotek při rekognici) a tvrdil, že nejsou dostačující. K tomu dodal, že z nepřímých a navíc účelově „poskládaných“ důkazů není možné dovodit vinu.
Obdobné námitky dovolatel uplatnil ve vztahu ke skutku popsanému v bodě 2) rozsudku. Údajně byl odsouzen jen na základě výpovědi svědka, který měl sníženou orientační a rozpoznávací schopnost. Soud prvého stupně stejně jako soud odvolací se prý s jeho námitkami nevypořádaly, proto navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil jak napadené rozhodnutí odvolacího soudu, tak další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že námitky obviněného směřují z převážné části do oblasti skutkových zjištění, zpochybňují správnost a úplnost skutkových zjištění, poukazují na neúplnost provedeného dokazování a zejména na chybné hodnocení opatřených důkazů. Nastíněné argumenty navíc obviněný uplatnil již v předchozí fázi trestního řízení, přičemž u bodů 2) a 4) rozsudku nabídl i vlastní verzi skutkového děje. Tyto výhrady však v žádném případě nelze subsumovat pod dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Logicky tedy státní zástupce považoval za nenaplněný ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Určitou relevanci z pohledu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. státní zástupce naopak přiznal námitce obviněného spočívající v tom, že se v kritické době nacházel pod vlivem drog a že tudíž neví, proč jednal způsobem, který popsal. Ani v tomto směru však nepovažoval tvrzený dovolací důvod za důvodný, neboť již nalézací soud opatřil ve věci znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, z něhož vyplynulo, že obviněný mohl rozpoznat protiprávnost svého jednání a ovládat je. Skutkový stav byl podle státního zástupce v daném případě spolehlivě zjištěn ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., přičemž protiprávnost jeho jednání pak oba soudy přiléhavě právně kvalifikovaly.
Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně vyslovil souhlas, aby toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřil souhlas i pro případ jiného, nežli výše navrhovaného rozhodnutí [§265r odst.1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Jak již bylo uvedeno, obviněný uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b
odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. Z logiky věci je zapotřebí zmínit nejprve druhý z nich, který je procesním dovolacím důvodem obsahujícím dvě alternativy. Podle §265b odst. 1
písm. l ) tr. ř. lze totiž dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému
v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z obsahu podání je zřejmé, že tento dovolací důvod obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě, neboť tvrdil, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tato alternativa by v dané věci mohla být naplněna pouze za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo hmotně právními vadami
v citovaném důvodu dovolání předpokládanými.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů
a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování
a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Dovolatel ve svém podání napadal zásadně rozsah provedeného dokazování soudy obou stupňů a způsob hodnocení důkazů z jejich strany (nedostatečně provedené dokazování, chybné hodnocení opatřených důkazů, nepoužitelné záznamy z bezpečnostních kamer, nesprávně provedenou rekognici), čímž primárně napadal správnost učiněných skutkových zjištění a v důsledku toho se domáhal jejich změny ve svůj prospěch. Nabízel vlastní skutkovou verzi o tom, že s poškozenými jednal o provedení služeb a že svůj příslib pouze nesplnil. Teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Takovou argumentaci ovšem pod uvedený dovolací důvod (ani pod žádný jiný) podřadit nelze.
Na rozdíl od názoru státního zástupce je Nejvyšší soud přesvědčen, že pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ale ani pod žádný jiný) nelze zahrnout ani (víceméně mimochodem učiněnou) zmínku dovolatele, že v některých případech, kdy mu poškození předali peníze za účelem obstarání věci, byl pod vlivem drog. I to je totiž námitka vyloženě skutkové povahy, s níž se soudy obou instancí v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Pokud by výhrady obviněného měly být považovány za zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. ř.).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a