ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.390.2012.1
sp. zn. 8 Tdo 390/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. dubna 2012 o dovolání obviněného L. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 2011, sp. zn. 4 To 253/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 2 T 17/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. 8. 2011, sp. zn. 2 T 17/2011, byl obviněný L. M. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 14. 7. 2010 v přesně nezjištěné době kolem 17. hodiny v k.ú. N. J., nedaleko penzionu N. S. u skládky dřevní hmoty v lesním porostu jako soukromý podnikatel v úmyslu vylákat na poškozené P. G. finanční hotovost pod záminkou prodeje smrkové kulatiny v objemu 47,41 m³, kterou disponoval a kterou jí ukázal uloženou na skládce, přičemž od ní na místě převzal částku ve výši 88.000,- Kč jako kupní cenu za zde uloženou dřevní hmotu, a úhradu kupní ceny stvrdil zápisem na vystavený „Dodací výkupní lístek“ s údaji o vytěžené kulatině, zinkasoval finanční hotovost ve výši 88.000,- Kč jako kupní ceně za dodanou kulatinu od P. G. i přesto, že věděl, že tuto nabízenou dřevní hmotu odveze a prodá jinému subjektu, což následně téhož dne kolem 18:30 hod. učinil a předmětnou smrkovou kulatinu odvezl najatým nákladním vozidlem a prodal, čímž způsobil P. G. škodu ve výši 88.000,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný podle §209 odst. 3 tr. zákoníku s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně v neprospěch obviněného a obviněný odvolání, o nichž Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. 12. 2011, sp. zn. 4 To 253/2011, rozhodl tak, že z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. obviněného nově odsoudil podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému uložil přiměřenou povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu koupě dřevní hmoty za účelem jejího dalšího prodeje a prodej dřevní hmoty na dobu dvou let. V ostatních výrocích ponechal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. Odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Tento rozsudek soudu druhého stupně napadl obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Jana Dobrovolného s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. dovoláním. V jeho obsahu soudům vytkl, že nesprávně hmotně právně posoudily čin, jímž byl uznán vinným, a to především s ohledem na úmysl vylákat od poškozené finanční prostředky. Důvod tohoto pochybení spatřoval v tom, že soudy jednak nesprávně zhodnotily provedené důkazy a jednak některé důkazy vůbec neprovedly, a tudíž z provedeného dokazování, především ze svědeckých výpovědí a znaleckého posudku, nevyplývá, že by se trestné činnosti dopustil tak, jak mu obžaloba kladla za vinu. V souladu se svou dříve uplatňovanou obhajobou konstatoval, že dřevo prodal jinému zájemci proto, že v mezidobí zjistil, že poškozená potřebnými finančními prostředky nedisponuje. Obviněný zdůraznil význam časové posloupnosti dané události, kterou konkretizoval, avšak orgány činné v trestním řízení se jí vůbec nezabývaly. Pokud odvolací soud vysvětloval správnost závěru o podvodném úmyslu tím, že šlo ze strany obviněného o akt msty a odplaty za dříve realizovaný sporný obchod mezi ním a poškozenou, vytkl, že na tuto okolnost nebylo dokazování zaměřeno a za základ pro tuto úvahu vzal odvolací soud pouze výpověď poškozené, aniž by považoval za podstatné zabývat se podrobněji zmíněným dřívějším sporným obchodem. Těmito argumenty obviněný dovozoval nesprávnost závěru o podvodném úmyslu, vytkl především nesprávný způsob hodnocení výpovědi poškozené, kterou označil za nevěrohodnou především v otázce předání peněz, a setrval na tom, že poškozená mu žádné peníze nepředala. Podle obviněného údajnému předání peněz neměl být podle skutkových zjištění přítomen nikdo jiný než on a poškozená, a proto hodnocení její výpovědi bylo nutné provést ve vzájemných souvislostech, včetně vyhodnocení případných nepřesností a nedostatků. Taktéž znalecký posudek z oboru písmoznalectví podle názoru obviněného jednoznačně neprokazuje jeho vinu a jako takový jej shledává nevyhovujícím, a proto i nadále trvá na vypracování nového revizního znaleckého posudku za použití metody využívající spektrální rozbor psací pasty, jak to navrhoval již dříve soudní znalec Mgr. R. M. ve svém písemném vyjádření. Oběma soudům vytkl, že tento již dříve opakovaně navrhovaný důkaz neprovedly. Veškeré závažné pochybnosti, které na základě nedostatečně a neúplně provedeného dokazování vznikly, měly soudy hodnotit ve prospěch obviněného.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 2011, sp. zn. 4 To 253/2011, jakož i další rozhodnutí na citované rozhodnutí obsahově navazující, tj. rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. 8. 2011, sp. zn. 2 T 17/2011, zrušil v celém rozsahu a sám rozhodl rozsudkem podle §265m tr. ř. tak, že obviněného podle §226 písm. a) tr. ř. zprostí v celém rozsahu obžaloby, protože nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který je stíhán.
Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž byl opis dovolání obviněného doručen dne 20. 2. 2012, zaslalo prostřednictvím u něj působící státní zástupkyně Nejvyššímu soudu sdělení, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně vyslovilo souhlas s jeho projednáním v neveřejném zasedání, a to i pro případ rozhodnutí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Poté zkoumal, zda argumenty obviněného lze podřadit pod jím označené dovolací důvody, neboť jen dovolání, které je opřeno o některý ze zákonem vymezených důvodů, je možné podrobit věcnému přezkoumání.
Vzhledem k tomu, že obviněný své dovolání vymezil dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., je možné uvést, že o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání opřít, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 v písmenech a) až k) tr. ř. Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť namítal, že v řízení předcházejícím napadenému rozsudku byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí této právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.
Citovaný dovolací důvod tudíž nelze dovozovat s poukazem na nesprávná skutková zjištění nebo na nesouhlas s hodnocením důkazů. Obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů nestačí, neboť dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003).
Současně je třeba připomenout, že Nejvyšší soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a teprve v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Průlomem do právě uvedených zásad by mohl být toliko extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. zjištění, že skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04 a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005). O extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci se jedná tehdy, jsou-li prokázána zcela zjevná extrémní pochybení mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. O takový případ jde jen za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010).
Se zřetelem na shora rozvedená kritéria je nutné posuzovat i obsah podaného dovolání, v němž obviněný jednak vytýkal nedostatečný rozsah a neúplnost provedeného dokazování a jednak zpochybňoval správnost závěrů znaleckého zkoumání ručního písma a v návaznosti na to se domáhal vypracování dalšího, revizního znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. Namítal rovněž nesprávnost postupu při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud se neztotožnil se závěry soudů o věrohodnosti výpovědi poškozené P. G., z čehož následně dovozoval absenci svého zavinění. Kromě uvedeného poukázal také na nevyužití zásady in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného), což je rovněž námitka směřující výlučně do skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů. Je nepochybné, že obviněný takto formulovanými výhradami ve skutečnosti popíral, že by spáchal čin tak, jak je ve skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku popsán, čímž vyjadřoval svůj nesouhlas se skutkovými zjištěními. Tímto postupem se domáhal, aby soudy uvěřily jeho verzi obhajoby (uplatňované již dříve v řízení před soudy nižších stupňů), ze které mělo vyplývat, že se jednání kladeného mu za vinu nedopustil. Takto uplatněné výhrady však nejsou námitkami právní povahy a pod označený dovolací důvod je nelze podřadit.
I přes tento závěr, v jehož důsledku není Nejvyšší soud povinen přezkoumávat napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející, je vhodné jen ve stručnosti zmínit, že vady, jejichž existenci obviněný vytýkal, v projednávané věci z ničeho nevyplývají. Dokazování bylo provedeno v potřebném rozsahu a řádným způsobem opatřené důkazy byly také řádně zhodnoceny v souladu se zákonem tak, jak je požadováno v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Proto ani na základě nich učiněná skutková zjištění nevyvolávají pochybnosti. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku uvedl, na podkladě kterých důkazů zjistil průběh skutkového děje (viz str. 7 rozsudku). Skutková zjištění soudu prvního stupně, jakož i správnost aplikovaných procesních postupů a použité právní kvalifikace následně potvrdil také odvolací soud, jenž své úvahy v tomto směru v odůvodnění svého rozsudku podrobně rozvedl (viz str. 4 až 8 rozsudku). Způsob, jakým soudy nižšího stupně zhodnotily provedené důkazy a na jejich podkladě vyslovily své skutkové a následně i právní závěry, nesvědčí o zjevné absenci srozumitelného odůvodnění rozsudku, ani o kardinálně logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, nebo o opomenutí či nehodnocení stěžejních důkazů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010), a proto ani Nejvyšší soud neměl důvod o jejich správnosti pochybovat.
Za situace, kdy nebyla naplněna obecná kritéria vymezující dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je třeba konstatovat, že obviněný v dovolání uplatnil výhrady, které nejen na označený, ale ani na žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. nedopadají. Jestliže tedy obviněný v dovolání označil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě, jak je výše uvedeno, pak tím, že nebyl řádně uplatněn dovolací důvod subsumovaný pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., od něhož se odvíjela obviněným namítaná nesprávná přezkumná činnost odvolacího soudu, nebyl řádně naplněn ani důvod dovolání zakotvený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Nejvyšší soud na základě shora rozvedených skutečností shledal, že dovolání obviněného L. M. bylo podáno z jiného než zákonem uvedeného dovolacího důvodu, a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. dubna 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová