ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.1519.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 1519/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce V. N., zastoupeného Mgr. Hanou Šimkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00, proti žalované Mgr. R. A. jako správkyni konkursní podstaty úpadce BURG, a. s. - v likvidaci, identifikační číslo osoby 60754061, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 Cm 104/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. prosince 2010, č. j. 10 Cmo 37/2010-82, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. prosince 2010, č. j. 10 Cmo 37/2010-82, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 29. dubna 2010, č. j. 55 Cm 104/2009-49, Krajský soud v Brně zamítl žalobu, jíž se žalobce (V. N.) domáhal vůči žalované (správkyni konkursní podstaty úpadce BURG a. s. - v likvidaci) určení, že výpověď z nájmu žalované žalobci, učiněná přípisem ze dne 29. června 2009, je neplatná (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
Soud při posuzování důvodnosti žaloby vyšel zejména z toho, že:
1/ Žalobce, který se na základě usnesení Státního notářství v Ústí nad Orlicí ze dne 17. srpna 1992, č. j. D 1518/91-19, stal výhradním vlastníkem mimo jiné „domovní nemovitosti ve D.“, uzavřel dne 1. dubna 1997 se S. D. (dále jen „S. D.“) smlouvu o zřízení věcného břemene, kterou zřídil ve prospěch jmenované k označené nemovitosti věcné břemeno spočívající ve výlučném užívání „celé domovní nemovitosti“; věcné břemeno bylo zřízeno jako úplatné na dobu 15 let.
2/ Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. května 2007, č. j. 4 Cm 104/2003-56, který nabyl právní moci dne 4. září 2007, určil, že věcné břemeno pro S. D., zřízené v její prospěch smlouvou ze dne 1. dubna 1997, zaniklo.
3/ J. N., L. N. a P. N. uzavřeli jako pronajímatelé s žalobcem jako nájemcem dne 10. ledna 2001 smlouvu „o nájmu bytu o velikosti 4+1 v domě ve D.“ za měsíční nájemné 300,- Kč, počínaje 1. únorem 2001 na dobu neurčitou; dodatkem č. 1, datovaným 18. prosince 2001, byla doba nájmu změněna na „dobu určitou od 1. ledna 2002 na dobu 30 let“ (dále jen „nájemní smlouva“).
4/ Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. listopadu 1999, č. j. 37 K 69/97-96, prohlásil konkurs na majetek úpadce a správcem konkursní podstaty ustavil žalovanou.
5/ Žalovaná sepsala 12. října 2001 do konkursní podstaty úpadce nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Orlicí na listu vlastnictví pro obec D. u Vysokého Mýta, a to objekt bydlení na parcele (dále též jen „sporná nemovitost“), parcelu, zastavěná plocha a nádvoří a parcelu, zahrada.
6/ „Domovní nemovitost ve D. je rodinným domem obsahujícím jednu bytovou jednotku“.
7/ Výpovědí „smlouvy o nájmu nemovitostí“ ze dne 29. června 2009 vypověděla žalovaná nájemní vztah z nájemní smlouvy.
Na tomto základě pak soud - vycházeje z ustanovení §18 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) a §37 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) - dospěl k závěru, že nájemní smlouva je absolutně neplatná, když jde o simulovaný právní úkon, neboť celá sporná nemovitost, kterou tvoří jeden byt, byla v době uzavírání nájemní smlouvy zatížena věcným břemenem ve prospěch S. D. a není „fyzicky možné“, aby tentýž „jednobytový dům“ byl s právem užívat jej celý pronajat žalobci. Maje nájemní smlouvu z tohoto důvodu za neplatnou, soud uzavřel, že nevznikl-li nájemní vztah, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti výpovědi z nájmu.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že ve smyslu ustanovení §80 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) není dán naléhavý právní zájem, na určení neplatnosti výpovědi z nájmu ze dne 29. června 2009, byť z jiných důvodů, než ke kterým dospěl soud prvního stupně.
Odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 2. dubna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 29. července 2008, sp. zn. 32 Odo 1298/2006, a usnesení ze dne 13. května 2010, sp. zn. 26 Cdo 2074/2008; tato rozhodnutí jsou - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu) zdůraznil, že lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti právního úkonu (smlouvy, výpovědi), jestliže právní otázka - platnost právního úkonu - má povahu pouze předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu.
V posuzované věci - pokračoval odvolací soud - je mezi účastníky spor o to, zda žalobce je nájemcem bytu, který je zákonem chráněn, tj. lze jej případně vypovědět pouze z kvalifikovaných výpovědních důvodů stanovených v „§711a obč. zák.“, žaloba na určení neplatnosti výpovědi žalované z nájmu nemovitosti ze dne 29. června 2009, kterou žalovaná učinila ve vztahu k žalobci „při posouzení práva žalobce jako práva nájmu nemovitosti a nikoliv práva nájmu bytu, nevytváří pevný právní základ“ pro právní vztahy účastníků sporu a nepředejde tak jejich případným dalším sporům. Odvolací soud uzavřel, že případné určení neplatnosti tohoto právního úkonu bezprostředně neovlivní právní postavení žalobce, neboť nebude postaveno najisto, zda mu jím tvrzené právo nájmu bytu svědčí. K tomu podle odvolacího soudu může vést pouze určení toho, zda je (žalobce) nájemcem bytu; v této souvislosti odvolací soud opět poukázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2074/2008.
Za nedůvodnou měl odvolací soud námitku žalobce, podle níž žalovaná jako správkyně konkursní podstaty nebyla oprávněna vypovědět nájem v situaci, kdy nájemní smlouvu neuzavřel úpadce. Odvolací soud zdůraznil, že oprávnění správce konkursní podstaty vypovědět nájem i v případě, jsou-li do konkursní podstaty sepsány nemovitosti ve vlastnictví třetí osoby, která je dříve pronajala, vyplývá z ustanovení §18 odst. 3 a §27 odst. 5 ZKV. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2010, sp. zn. 29 Cdo 3153/2008 (jde o rozsudek uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2011, pod číslem 60) uvedl, že správce konkursní podstaty má v důsledku soupisu pronajatých nemovitostí právo nájemní smlouvu vypovědět, avšak zásadně pouze tehdy, jestliže takové právo svědčí vlastníkům těchto nemovitostí (zda by tak mohli učinit), případně plyne-li takové právo správci konkursní podstaty z některého zákonného ustanovení.
Odvolací soud uzavřel, že vhledem k tomu, že žalobce v řízení neprokázal naléhavý právní zájem na požadovaném určení, se již nemohl zabývat „konkrétním právním posouzením oprávněnosti žalované jako správkyně konkursní podstaty k předmětnému úkonu (výpovědi ze dne 29. června 2009)“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež má za přípustné dle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., uplatňuje dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tj. namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatel sice připouští, že judikatura Nejvyššího soudu je v řešení otázky naléhavého právního zájmu na podání žaloby o určení neplatnosti výpovědi z nájmu ustálena a nelze ničeho namítat proti závěru, podle něhož, je-li posouzení platnosti výpovědi z nájmu posouzením předběžné otázky předcházející úsudku, zda nájemní vztah nadále trvá či trval, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti výpovědi z nájmu, avšak poukazuje na to, že v posuzované věci byla vypovězena smlouva o nájmu bytu, přičemž ustanovení hmotného práva explicitně podání žaloby na určení neplatnosti výpovědi předjímá. Tato žaloba je jedinou ochranou nájemce proti nezákonnému zásahu do jeho práva, přičemž připustit, že by se nájemce měl bránit žalobou na určení existence nájemního vztahu, by znamenalo vážný zásah do právní jistoty nájemců bytu.
Dovolatel zdůrazňuje, že právní závěr, podle něhož podaná žaloba nemůže vyřešit existenci práva či právního vztahu, když jejím předmětem je toliko předběžná otázka platnosti úkonu (výpovědi), by byl správný, kdyby v dané věci nešlo o nájem bytu. V případě nájmu bytu tato argumentace nemůže obstát. Odvolacímu soudu pak vytýká, že se povahou nájemního vztahu (mezi účastníky spornou otázkou, zda jde o nájem bytu, jak tvrdí žalobce), nezabýval, ač tato otázka je klíčová, když dle druhu nájemního vztahu lze následně dovodit druh obrany žalobce. Podle dovolatele jde o předběžnou otázku, kterou měl soud vyřešit v rámci podané žaloby.
Žalovaná ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout. Má za to, že nájemní smlouvu, nelze považovat za smlouvu o nájmu bytu (ačkoliv je tak nazvána), která požívá ochrany ve smyslu §685 odst. 1 obč. zák. a kterou lze vypovědět pouze z důvodů a způsobem dle §711 obč. zák., nýbrž za smlouvu o pronájmu nemovitosti (rodinného domu).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání shledává Nejvyšší soud přípustným podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť odvolací soud posoudil otázku naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy .
Podle ustanovení §14 odst. 5 ZKV je správce oprávněn vypovědět nájemní nebo podnájemní smlouvu a smlouvu o výpůjčce uzavřenou úpadcem ve lhůtě stanovené zákonem nebo smlouvou, a to i v případě, že byla sjednána na dobu určitou; výpovědní lhůta však nesmí být delší než 3 měsíce; ustanovení §711 občanského zákoníku tím není dotčeno. Nájemné nebo jinou úhradu zaplacenou předem je třeba přihlásit podle §20.
Podle ustanovení §711 obč. zák. ve znění účinném v době, kdy byla dána výpověď z nájmu (29. června 2009), tj. naposledy ve znění zákona č. 384/2008 Sb., pronajímatel může vypovědět nájem pouze z důvodů uvedených v zákoně (odstavec 1). Pronajímatel může vypovědět nájem bez přivolení soudu: a/ jestliže nájemce nebo ti, kdo s ním bydlí, přes písemnou výstrahu hrubě porušují dobré mravy v domě; b/ jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu nebo nedoplnil peněžní prostředky na účtu podle §686a odst. 3; c/ má-li nájemce dva nebo více bytů, vyjma případů, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt; d/ neužívá-li nájemce byt bez vážných důvodů nebo byt bez vážných důvodů užívá jen občas; e/ jde-li o byt zvláštního určení nebo o byt v domě zvláštního určení a nájemce není zdravotně postižená osoba (odstavec 2). Písemná výpověď pronajímatele musí být doručena nájemci. V písemné výpovědi pronajímatele musí být uveden důvod výpovědi, výpovědní lhůta (§710 odst. 2), poučení nájemce o možnosti podat do šedesáti dnů žalobu na určení neplatnosti výpovědi k soudu, a pokud nájemci podle tohoto zákona přísluší bytová náhrada, závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu (odstavec 3). Má-li nájemce právo na náhradní byt nebo na náhradní ubytování, je povinen byt vyklidit do 15 dnů po zajištění odpovídajícího náhradního bytu nebo náhradního ubytování (odstavec 4). Nájemce není povinen byt vyklidit, pokud podá ve lhůtě šedesáti dnů ode dne doručení výpovědi žalobu na určení neplatnosti výpovědi a řízení není ukončeno pravomocným rozhodnutím soudu (odstavec 5).
Nejvyšší soud v obecné rovině souhlasí s odvolacím soudem potud, že není dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení §80 písm. c/ o. s. ř. na určení neplatnosti právního úkonu, jestliže právní otázka - platnost tohoto právního úkonu - má povahu pouze předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, tedy lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu. Přiléhavý je v souvislosti s posuzováním žaloby na určení neplatnosti výpovědi z nájmu i odkaz na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2074/2008 (vydané v řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu nebytových prostor).
V čem však již odvolací soud pochybil, je jeho zobecňující závěr, jímž shora uvedený právní názor vztáhl i na žaloby o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu.
Přitom Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. října 2009, sp. zn. 26 Cdo 845/2008, vysvětlil, že z celkové koncepce právní úpravy zániku nájmu bytu výpovědí pronajímatele (účinné od 31. března 2006) vyplývá, že na rozdíl od úpravy předchozí je upravena možnost, aby pronajímatel u výpovědních důvodů vyjmenovaných v §711 odst. 2 písm. a/ až e/ obč. zák. ukončil nájemní vztah svým jednostranným právním úkonem bez ingerence soudu.
Účelem novelizované právní úpravy v §711 obč. zák. tak podle Nejvyššího soudu bylo nepochybně posílit ochranu vlastnického práva pronajímatele a urychlit ukončení nájemního vztahu k bytu v případech, kdy chování nájemce ve svých důsledcích poškozuje jeho práva. Nájemce je přitom chráněn právem domáhat se neplatnosti takovéto výpovědi podle §711 odst. 5 obč. zák. Toto ustanovení upravuje specifický případ určovací žaloby, jejíž uplatnění je - právě s ohledem na její zvláštní povahu a účel jí sledovaný - časově omezeno šedesátidenní lhůtou, jež je svou povahou lhůtou hmotněprávní, prekluzivní, a nemůže se uplatnit mimo její rámec. Nájemce nemusí v tomto případě prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení, jako je tomu u určovací žaloby podle §80 písm. c/ o. s. ř.
K těmto závěrům se následně Nejvyšší soud přihlásil např. v rozsudku ze dne 17. června 2010, sp. zn. 26 Cdo 3710/2008.
Napadený rozsudek je s těmito judikatorními závěry Nejvyššího soudu, které se plně uplatní i pro případy, kdy správce konkursní podstaty vypovídá smlouvu o nájmu bytu dle §14 odst. 5 ZKV, v rozporu. V situaci, kdy se správce konkursní podstaty (v postavení pronajímatele) rozhodne vypovědět smlouvu o nájmu bytu, musí dodržet podmínky stanovené v §711 obč. zák. a obranou nájemce, který s výpovědí nesouhlasí, je právě žaloba na určení neplatnosti výpovědi (§711 odst. 5 obč. zák.).
Z uvedeného vyplývá, že dovolatel svou argumentací správně vystihl, že bez vyřešení předběžné otázky, zda jde v posuzované věci o nájem bytu, který je zákonem chráněn (§685 odst. 3 a §711 obč. zák.), nelze učinit jednoznačný závěr, že dovolatel nemá naléhavý právní závěr na požadovaném určení, že výpověď nájmu učiněná žalovanou v přípise ze dne 29. června 2009 je neplatná.
Jelikož dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud , aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř., včetně závislého výroku o nákladech odvolacího řízení (§242 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243b odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. února 2013
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu