ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.600.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 600/2013-81
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. července 2013 o dovolání, které podal obviněný Z. W. , nar., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 2. 2013, sp. zn. 9 To 12/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 2 T 48/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 2 T 48/2011, byl obviněný Z. W. v bodech I/A/1) - 13), I/C/1) - 70) a II/1) - 4) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/), v bodě II/1) - 4) jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku a přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě I/ B), a to na podkladě skutkového zjištění, jak je ve výroku rozsudku uvedeno. Za to byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. c) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věcí a jiné majetkové hodnoty blíže specifikovaných ve výroku rozsudku.
Tímtéž rozsudkem bylo též rozhodnuto o vině a trestech obviněných R. Š., T. H. a A. C.
O odvoláních obviněných Z. W., R. Š. a Okresního státního zástupce v Sokolově podaného v neprospěch obou obviněných, proti předmětnému rozsudku, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. 2. 2013, sp. zn. 9 To 12/2013 , jímž k odvolání obviněného Z. W. a okresního státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. d), písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 2 T 48/2011, ve výroku o uložených trestech ohledně tohoto obviněného a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného Z. W. odsoudil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Dále mu podle §70 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. c) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věcí a jiné majetkové hodnoty specifikovaných ve výroku rozsudku. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 4. 2. 2011, sp. zn. 6 T 93/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
K odvolání obviněného R. Š. odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. b), odst 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 2 T 48/2011, ohledně tohoto obviněného ve výroku o vině pod bodem B a dále ve výrocích o trestech a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o vině ohledně tohoto obviněného.
Odvolání Okresního státního zástupce v Sokolově proti témuž rozsudku ohledně obviněného R. Š. bylo jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu napadl obviněný Z. W. následně dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto svého mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) namítl, že napadá výroky o vině a trestu, zejména vytýká, že soudy jeho jednání v bodech I/A/ 1) – 13), I/C/ 1) –70) a v bodě II/1) - 4) nesprávně právně posoudily jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku. Současně poukázal, že podle soudu prvního stupně tento ke skutkovým a právním závěrům dospěl na podkladě důkazů získaných v souladu s trestním řádem s tím, že odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu jsou procesně použitelné a potvrzují, že dovolatel měl vyrábět a distribuovat pervitin, když rovněž výslechy poškozených a svědků učiněných v přípravném řízení označil za procesně použitelné na rozdíl od jejich výpovědí v rámci hlavních líčení, přičemž odvolací soud tyto skutkové i právní závěry prvostupňového soudu převzal. S procesním postupem soudů a skutkovými závěry, které soudy vyvodily z provedených důkazů, jakož i jejich hodnocením, které následně promítly do odůvodnění svých rozsudků, však dovolatel projevil zásadní nesouhlas. Podle jeho názoru nesprávné právní posouzení spočívá s poukazem na judikaturu NS (např. rozhodnutí sp. zn. 7 Tdo 448/2010) v extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními učiněnými obecnými soudy, která zejména pokud jde o skutky pod body I/C/1) – 70) napadeného rozsudku z žádného provedeného důkazu nevyplývají. K těmto skutkům a přiměřeně též ke skutkům pod bodem II. rozsudku nalézacího soudu dovolatel uvedl, že soud své závěry o vině opíral pouze o provedené odposlechy. Tyto dovolatel označil za nezákonné a procesně nepoužitelné, neboť nemají žádnou vypovídací hodnotu o tom, zda se jednotlivé útoky staly či nikoliv, ev. jaké množství drogy mělo být distribuováno či vyrobeno, přičemž v odůvodnění rozsudku absentují úvahy soudů, na základě jakých konkrétních výstupů z odposlechů ke svým skutkovým závěrům dospěly, a to zejména u skutků (útoků) pod body rozsudku 1/C/3, 4, 15, 24, 36, 41, 45, 54, 66. Na výstupy z odposlechů podle dovolatele nenavazují žádné důkazy (zajištění prodané drogy, ustanovení osoby konzumenta a jeho výslech apod.), které by jeho vinu mohly spolehlivě prokázat či vyvrátit. Učiněná skutková zjištění soudů jsou tak podle něj pouhými domněnkami a nepodloženými spekulacemi a odůvodnění jejich rozhodnutí je nepřezkoumatelné.
Ve vztahu ke skutkům pod body 1/A/1) - 12) dovozuje dovolatel extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními učiněnými obecnými soudy v návaznosti na procesní pochybení soudů, které s poukazem např. na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 669/05 není z přezkumu v rámci podaného dovolání vyloučeno. V tomto směru vyjádřil přesvědčení, že výslechy svědků v přípravném řízení s ohledem na absenci zákonných důvodů nebyly procesně použitelné a nemělo k nim být při hodnocení důkazů vůbec přihlíženo. Uvedl, že primárně mají být v přípravném řízení svědci vyslýcháni na úřední záznam o podaném vysvětlení. Procesně se svědci vyslýchají pouze za podmínek uvedených v §164 odst. 1 tr. ř. Podle dovolatele však v době výslechů jednotlivých svědků neexistovaly žádné objektivní podmínky předpokládané v ustanovení §164 odst. 1 tr. ř. pro jejich výslech a ani v protokolech o výslechu svědků není uváděn žádný důvod pro tento procesní postup. Tento stav tak lze podle jeho názoru hodnotit jako nezákonný a protiústavní postup policie, s ohledem na absenci zdůvodnění takového postupu lze ho rovněž označil za nepřezkoumatelný. Ačkoliv na tyto procesní nedostatky jednotlivých výslechů poukazoval již v průběhu hlavních líčení, nebylo k nim přihlédnuto, a to ani následně v rámci rozhodnutí odvolacího soudu. Protože soudy vycházely z procesně nepoužitelných výslechů svědků z přípravného řízení, je dán extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy (procesně použitelné výpovědi svědků v rámci hlavních líčení) a skutkovými zjištěními obou soudů, neboť svědci v rámci svých výpovědí u hlavních líčení buď nepotvrdili rozsah nákupu drog, či jej popřeli, popřípadě nevypovídali.
Jak dále uvedl, rovněž s poukazem na citované rozhodnutí Ústavního soudu, není vyloučen přezkum provedených a z pohledu obviněného nezákonně opatřených a procesně nepoužitelných odposlechů, o které se celá, jemu dovozovaná trestná činnost důkazně opírá. Dovolatel vytkl, že tyto úkony byly podle §88 tr. ř. prováděny před zahájením trestního řízení jako běžné a nikoliv jako neodkladné, což kupř. vyplývá z nálezů Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 789/06 a II. ÚS 2806/08. Odposlechy tak nemohou z pohledu souladu se zákonem ve spojení s citovanými nálezy Ústavního soudu obstát a je nutno je považovat za nezákonné a procesně nepoužitelné.
Proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 2. 2013, sp. zn. 9 To 12/2013, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 2 T 48/2011, zrušil a Okresnímu soudu v Sokolově přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření státní zástupkyni činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta zaslala dovolacímu soudu přípis, ve kterém konstatovala, že po seznámení se s obsahem podaného dovolání a vzhledem k povaze obviněným uplatněných námitek nepovažuje za potřebné se k tomuto dovolání věcně vyjadřovat. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání.
Obviněný Z. W. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání Z. W. je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovoláních odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Takový závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy ( k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. O takovou situaci se však v předmětné trestní věci nejedná.
V posuzované věci obviněný Z. W. zpochybňoval výlučně hodnotící úvahy soudů obou stupňů při hodnocení důkazů. Jeho námitky tak nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil.
Nezaložil tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Nad její rámec Nejvyšší soud uvádí, že hodnotící úvahy obou soudů důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují zákonné požadavky ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. Soudy obou stupňů rozhodně nevybočily při hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu ze zákonného rámce. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že neexistuje ani onen shora zmíněný extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci a provedenými důkazy.
Pokud dovolatel v rámci dovolacích námitek poukazuje na to, že soudy nebyla jeho vina prokázána a argumentuje tím, že pochybily, pokud jej uznaly vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku a přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku, tak Nejvyšší soud zdůrazňuje, že soudy oprávněně vycházely při zjišťování skutkového stavu věci z celé řady procesně bezvadných důkazů, které byly opatřeny v souladu s ustanoveními trestního řádu. Pokud jde o námitky dovolatele stran procesní závadnosti a nepoužitelnosti odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, které potvrzovaly, že obvinění pervitin vyráběli a distribuovali, nutno konstatovat, že příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byly vydány v souladu s trestním řádem na základě příkazu soudce Okresního soudu v Sokolově podle ust. §88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. Současně je třeba zdůraznit, že trestní řízení bylo vedeno pro závažnou trestnou činnost, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána mezinárodní smlouvou a důvodně bylo předpokládáno, že tímto budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, které nelze dosáhnout jinak. S těmito závěry v tom směru, že nařízené odposlechy jsou procesně použitelné, se ztotožnil i soud odvolací. Skutečnost, že se obviněný Z. W. dopustil výše uvedeného protiprávního jednání byla prokázána nejen odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, ale rovněž celou řadou dalších, na sebe navazujících důkazů, které soudy podrobně a logicky vyhodnotily, a z nichž lze zejména poukázat na výpovědí svědků (R. K., L. B., M. H., R. M., L. B., P. S., J. S., D. N., V. N., M. T., M. D. a dalších), které byly provedeny v souladu s ust. §164 odst. 1 tr. ř. Na tomto místě Nejvyšší soud podotýká, že dovolací námitka údajného porušení cit.ustanovení vyšetřujícími orgány je naprosto lichá, irelevantní. Ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. velmi úzce vymezuje dovolací důvody procesního charakteru, se kterými se argumentace dovolatele zcela míjí. Jako obiter dictum možno pouze poznamenat, že postupem vyšetřovatele bylo procesní postavení obviněného v přípravném řízení naopak posíleno (přítomnost obhájce, uplatnění kontradiktornosti), oproti postupu podle §158 odst. 3 písm. a) tr. ř. (vysvětlení od fyzických osob) s významným omezením obhajovacích práv. Soudy věrohodně vysvětlily, z jakých důvodů vycházely z výpovědí svědků z přípravného řízení, které učinili za přítomnosti obhájců obviněných, a proč považovaly změněné výpovědi některých z těchto svědků u hlavního líčení za nevěrohodné a účelové. Za nevěrohodnou a účelovou prvostupňový soud označil rovněž výpověď svědkyně L. M., družky obviněného, motivovanou snahou obviněnému pomoci mu v jeho postavení. V případě skutků pod bodem II/1) – 4), kterých se obviněný dopustil ve spolupachatelství s obviněným T. H., pak závěry o jeho vině zcela jednoznačně vyplývají taktéž z doznání se k trestné činnosti tohoto spoluobviněného, které svědčí o naprosté nevěrohodnosti tvrzení obviněného W. Lze konstatovat, že výpovědi svědků, které vzaly soudy za podklad svých rozhodnutí, jsou podrobné, popisné a nejsou v rozporu s dalšími důkazy, když soudy vycházely z toho, co tito svědci vypovídali i ohledně okolností a časového vymezení, kdy k trestné činnosti došlo. Nutno dodat, že výpovědi svědků nebyly v rámci realizace a hodnocení důkazů osamoceny, ale s těmito korespondovaly i další, zejména listinné důkazy, z nichž lze zmínit především protokoly o domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor a pozemků, které byly taktéž provedeny v souladu s ust. §83 odst. 1 tr. ř. a 83a odst. 1 tr. ř, nájemní smlouvu na byt v K., znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie a fyzikální chemie, odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie, stejně jako textové záznamy telekomunikačního provozu na CD a mnohé další, z jejichž souhrnu nelze mít o vině obviněného žádných pochyb.
Z odůvodnění napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni, a to ve spojení s příslušnou částí podrobného odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 2 T 48/2011, vyplývá, které skutečnosti soudy vzaly v trestní věci za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídily, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je též patrno, jak se soudy vypořádaly s obhajobou obviněného. Z těchto hledisek odpovídá odůvodnění napadeného rozsudku v zásadě požadavkům ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. Mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením na straně jedné a skutkovými zjištěními na straně druhé nelze shledat extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají obsahové zakotvení v provedených důkazech. Soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a především logicky vyložily. Podstatné je, že se soudy nedopustily vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. V posuzované věci však soudy obou stupňů komplexně, logicky a přesvědčivě zhodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem a zdůvodnily, proč je možno skutková zjištění spolehlivě opřít o řetěz důkazů vylučující závěr jiný.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž ve věci obviněného Z. W. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomu postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. července 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký