ECLI:CZ:NS:2013:4.TDO.1429.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 1429/2012-92
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. ledna 2013 o dovolání obviněného D. K. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2012 sp. zn. 5 To 44/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 5/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. K. odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 12. 2011 sp. zn. 10 T 5/2011 ve skupinové trestní věci uznal obviněného D. K. vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku (skutky popsané pod body A.2., A.4. a A.6.), přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (skutky popsané pod body A.2., A.4. a A.6.) a zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku (skutky popsané pod body B.1. - B.7.), kterých se dopustil následovně:
A.
obvinění A. J., P. K., D. K., M. J. a J. H. společně po předchozí vzájemné domluvě, rozdělení úkolů, kdy nejméně vždy někdo z nich hlídal, další vnikl do napadeného objektu realizujíce samotné vloupání a vynášení věcí, načež vždy k tomu konkrétně určený obviněný přistavil vozidlo, do něhož obvinění naložili vynošené věci, s nimiž opustili níže uvedená místa činu, a to vždy s cílem vlastního obohacení, kdy obvinění A. J. a P. K. řídili ostatní spoluobviněné a měli hlavní slovo při plánování jednotlivých vloupání, přičemž jim dávali úkoly nejen před samotným započetím činu, ale i v průběhu jeho páchání, kdy rozhodovali i o okamžitém ukončení akce v případě hrozby odhalení, čehož se všichni zde jmenovaní obvinění dopouštěli jako členové organizované skupiny, tak že
2. A. J. s D. K. společně v blíže nezjištěné době od 13.00 hod. dne 7 . 2. 2010 do 06.00 hod. následujícího dne v J., na ulici U C., po vysazení dvoukřídlých železných vrat ze závěsů zajištěných visacím zámkem, se dostali na oplocený pozemek skladů různých firem, kde po odtržení hliníkového vlnitého plechu venkovního obložení budovy a vystřižení otvoru o velikosti 80x80cm do hliníkového vnitřního obložení stěny vnikli do budovy skladu firmy T. V., s.r.o., kde pro snadnější odcizení věcí přestřihli visací zámek zajišťující vstupní plechová vrata z vnitřní strany, tyto vrata otevřeli a ze skladu postupně vynosili, vzali a za užití přistaveného motorového vozidla ke škodě uvedené společnosti odvezli různé zboží určené k dalšímu prodeji jako měděné střešní systémy, měděné plechy, nářadí, pracovní oděvy, rukavice a další věci v úhrnné ceně 361.360,-Kč, dále zde ve stejnou dobu ke škodě V. T. vzali a odvezli různé již používané nářadí a to stojanovou vrtačku v hodnotě 3.360,-Kč, stolní brusku v hodnotě 2.000,-Kč, svařovací agregát zn. ARC 140, typ 140 v hodnotě 6.890,-Kč, ruční vrtačku zn. Narex v hodnotě 2.000,-Kč, dílenský svěrák zn. York v hodnotě 1.980,-Kč, dílenský kufřík zn. Stanley s nářadím v hodnotě 4.960,-Kč a úhlovou brusku zn. Einhel v hodnotě 4.000,-Kč, čímž tak poškozenému V. T., způsobili na odcizených věcech škodu v celkové výši 25.190,-Kč a na poškození přestřižením visacího zámku další škodu ve výši 50,-Kč a dále firmě PIVOVAR ZWETTLER CZ společnosti s ručením omezeným, způsobili škodu poškozením vnějšího a vnitřního opláštění budovy ve výši 900,-Kč a dále zde obžalovaní záměrně poškodili před plechovými vraty zaparkované osobní motorové vozidlo tv. zn. Škoda Favorit, které jim bránilo v úplném otevření těchto vrat, kdy u tohoto vozidla vytrhli na dveřích řidiče těsnící pryž spodní části okna a vyhnuli nad zámkem stejných dveří plech pro snadnější otevření zámku a dveří a vozidlo odtlačili asi o tři metry, čímž tak L. Z., jako vlastníkovi tohoto vozidla, způsobili jeho poškozením škodu ve výši 500,-Kč, kdy tak celková škoda na odcizených věcech za oba poškozené činí 386.550,-Kč a na poškození 1.450,-Kč,
4. A. J. společně s P. K., D. K. a M. J. v blíže nezjištěné době od 18.30 hod. dne 5. 3. 2010 do 11.15 hod. následujícího dne ve Ž. n. S., na ulici B., po přestřižení visacího zámku, kterým byla uzamčena vjezdová brána, se dostali na oplocený pozemek skladů, kde po rozbití skleněné výplně okna vnikli do objektu skladu firmy HV Střešní systémy s.r.o., kde poté přestřihli vnitřní visací zámek zajišťující plechová vrata do objektu, dovnitř zajeli blíže nezjištěným dodávkovým vozidlem, jímž po naložení z tohoto objektu odvezli různé zboží určené k dalšímu prodeji jako měděné plechy, okapové svody, žlaby, kolena, háky k okapům, fólie různých typů, střešní okno zn. FAKRO a další věci v úhrnné ceně 782.780,-Kč a dále pak i používanou úhlovou brusku zn. Protool, v hodnotě 2.300,-Kč, čímž tak firmě HV Střešní systémy s.r.o., jako vlastníkovi všech těchto věcí, způsobili jejich odcizením celkovou škodu ve výši 785.080,-Kč, a dále na poškození objektu firmě GREMIS, s.r.o., způsobili přestřižením dvou visacích zámků a rozbitím skleněné výplně okna škodu v celkové výši 2.210,-Kč a dále na stejném místě a ve stejnou dobu vnikli po odstranění visacího zámku zajišťujícího dřevěné dvoukřídlé dveře do sklepa pod budovou skladu, kde ale nic neodcizili, neboť zde z jejich pohledu nenalezli nic vhodného k odcizení, čímž tak E. K., způsobili na poškozeném zámku škodu ve výši 50,-Kč, kdy tak celková škoda na poškození za oba poškozené činí 2.260,-Kč,
6. A. J. společně s P. K., D. K. a M. J. v blíže nezjištěné době od 16.15 hod. dne 23. 3. 2010 do 06.52 hod. následujícího dne v obci L., po pravé straně od silnice č. 36068 ve směru od obce M. B., po přestřižení visacího zámku, kterým byla uzamčena vjezdová brána, se dostali na oplocený pozemek firmy První chodská stavební společnost, spol. s r.o., kde nad dveřmi do kanceláře přestřihli přívodní kabel venkovního světla s pohybovým čidlem a po vypáčení plechových dveří trojdílných plechových vrat v oblasti zámku vnikli do budovy skladu uvedené společnosti, odkud postupně vynosili, vzali a za užití přistavených motorových vozidel odvezli různé zboží určené k prodeji jako měděné okapové svody, žlaby, kolena, háky k okapům, šrouby, hřebíky různé ruční nářadí, měděné tabule, střešní okna a další věci v úhrnné ceně 756.110,-Kč a dále další používané věci jako stavební výtah Geda - lift v hodnotě 34.510,-Kč, motorový křovinořez v hodnotě 2.000,-Kč, motorovou pilu zn. Partner v hodnotě 2.000,-Kč a elektrické nůžky na rovinný plech v hodnotě 10.000,-Kč, čímž tak firmě První chodská stavební společnost, spol. s r.o., jako vlastníkovi všech těchto věcí, způsobili jejich odcizením celkovou škodu ve výši 804.620,-Kč a dále na poškození objektu (přestřižený visací zámek, přestřižení přívodního kabelu světla, vypáčení plechových dveří) další škodu v celkové výši 1.500,-Kč a dále na stejném místě ve stejnou dobu ke škodě P. K., vzali a odvezli funkční elektrickou svářečku značky JIKOV 150A, žluté barvy v hodnotě 3.000,-Kč, kdy tak celková škoda na odcizených věcech za oba poškozené činí 807.620,-Kč,
přičemž všichni obvinění byli při shora popsaném jednání vždy vedeni snahou o vlastní obohacení, což po odvezení daných věcí z místa činu jimi přistaveným motorovým vozidlem popř. motorovými vozidly, na jejichž řízení se ve většině případů, pokud se onoho konkrétního jednání účastnil, podílel obviněný A. J., P. K. a M. J., kteréžto konkrétní obohacení pak zpravidla realizovali rozdělením si odcizených „neměděných věcí" a u odcizených „měděných věcí" pak zpravidla jejich znehodnocením tak, aby tyto mohli prodat jako kovový měděný odpad ve sběrnách druhotných surovin a takto získané finanční prostředky si rozdělit,
B.
obviněný D. K.
1. dne 25. 5. 2009 v době kolem 23.00 hod. v H. na ulici 5. k., předem ozbrojen plynovou pistolí a maskovaný černou kuklou s vyříznutými otvory pro oči a oděný celkově do tmavého oblečení, nejprve přiběhl ke stojanům benzínové čerpací stanice společnosti BENZINA, s.r.o., kde v tu dobu prováděla úklid obsluha čerpací stanice P. B., na tuto namířil pistoli, druhou rukou jí předložil list papíru s nápisem v černé barvě „PENÍZE, CIGARETY" a poté jí opakovaně důrazně pohybem pistole donutil, aby společně vešli do vnitřních prodejních prostor čerpací stanice a zde ji pod pohrůžkou stále na ni namířené pistole přinutil k otevření příruční poklady a z ní k vydání hotovosti ve výši 25.250,-Kč, jakož i z pultu za pokladnou k vydání celkem sto sedmdesáti krabiček cigaret různých značek v úhrnné ceně 11.133,-Kč, načež s takto získanou hotovostí a cigaretami z místa činu utekl, čímž provozovateli této čerpací stanice P. N., jako vlastníkovi uvedené hotovosti a cigaret, způsobil jejich odcizením celkovou škodu ve výši 36.383,-Kč,
2. dne 4. 6. 2009 v době kolem 02.56 hod. v H., předem ozbrojen plynovou pistolí a maskovaný černou kuklou s vyříznutým otvorem pro oči a oděný celkově do tmavého oblečení, vešel vstupními dveřmi do prodejních prostor benzínové čerpací stanice H., kde u prodejního pultu namířil plynovou pistoli na zde přítomnou obsluhu čerpací stanice E. L., kterou pod pohrůžkou na ni namířené pistole a po opakovaných slovních výzvách „Dělej, dělej, honem!" přinutil k otevření příruční poklady a z ní k vydání hotovostí ve výši 5.300,-Kč, načež z čerpací stanice s touto hotovostí utekl, čímž firmě DRS Deštná s.r.o., jako vlastníkovi uvedené hotovosti, způsobil jejím odcizením celkovou škodu ve výši 5.300,-Kč,
3. dne 23. 6. 2009 v době kolem 22.05 hod. v Ž., na ulici P., předem ozbrojen plynovou pistolí a maskovaný černou kuklou s vyříznutým otvorem pro oči a oděný celkově do tmavého oblečení, vyčkal až obsluha benzínové čerpací stanice Euro Oil L. K., bude vycházet ven, kdy při otevření dveří jí s pistolí v ruce namířenou dopředu zastoupil cestu a se slovy „Naval prachy!" ji natlačil do vnitřních prostor prodejny, natáhnul závěr pistole do zadní polohy a následně ji přinutil pod pohrůžkou na ni namířené pistole k otevření příruční poklady a z ní ke škodě firmy ČEPRO, a.s., k vydání hotovostí ve výši 10.000,-Kč a ke škodě R. H., k vydání patnácti dobíjecích kupónů různých operátorů v ceně 5.657,-Kč a šestasedmdesáti krabiček cigaret různých značek v úhrnné ceně 4.952,-Kč, načež s uvedenou hotovostí a věcmi po zaslechnutí spuštěného alarmu utekl, kdy tak oběma poškozeným způsobil v souhrnu škodu v celkové výši 20.609,-Kč,
4. dne 7. 8. 2009 v době kolem 02.39 hod. v H. n. S., předem ozbrojen plynovou pistolí a maskovaný černou kuklou s vyříznutým otvorem pro oči a oděný celkově do tmavého oblečení, vešel do vnitřních prostor prodejny benzínové čerpací stanice ÖMV, kde v té době byla přítomna obsluha benzínové čerpací stanice E. Č., na kterou ihned namířil pistoli a s opakujícími slovy „Davaj, davaj, peníze" jí přinutil k otevření příruční poklady, ze které se nejprve sám pokusil vytáhnout rukou peníze, což se mu ale nepodařilo a tak z pokladny vytáhl celý plastový zásobník v hodnotě 500,-Kč s hotovostí ve výši 23.821,-Kč a s tímto zásobníkem i hotovostí z místa činu utekl, čímž provozovateli této čerpací stanice M. S., způsobil celkovou škodu ve výši 24.321,-Kč,
5. dne 15. 9. 2009 v době kolem 09.40 hod. v B. na ulici L., společně s dosud neznámým spolupachatelem, předem ozbrojeni plynovou pistolí, kterou držel v ruce jeho spolupachatel a zápalnou lahví naplněnou benzínem, kterou se zapalovačem držel v ruce on sám, oba maskovaní kuklami přes obličej a celkově tmavým oblečením, vešli do pobočky České spořitelny, a.s., kde nejprve vůči pracovnici této pobočky Z. H., užili výhružek zapálení láhve s benzínem, načež na ni na přepážce namířili pod bezpečnostním sklem i pistoli a při tomto jednání ji opakovaně slovně vyzývali k vydání všech peněz, kdy tato jim ke škodě České spořitelny, a.s., vydala hotovost ve výši 95.600,-Kč, s níž oba z místa činu utekli a po nasednutí do osobního automobilu tv. zn. Peugeot 205, červené barvy, odjeli směrem na S.,
6. dne 18. 1. 2010 v době kolem 18.10 hod. v B. na ulici L., předem ozbrojen plynovou pistolí a maskovaný šátkem přes obličej, kapucí přes hlavu a oděný celkově do tmavého oblečení, se nejprve schoval v průjezdu domu v bezprostřední blízkosti vstupních dveří do pobočky České spořitelny, a.s., kde vyčkal do okamžiku, kdy ze dveří vycházely pracovnice uvedené pobočky Z. H. a M. T., na tyto namířil pistoli, natlačil je obě do prostor České spořitelny pro zákazníky a poté i pro zaměstnance, kde je opakovaně vyzval k vydání peněz a pro zdůraznění tohoto svého požadavku z pistole vystřelil do vzduchu, čímž obě pracovnice donutil k odemčení trezoru umístěného v prostoru pro zaměstnance, ze kterého mu pod hrozbou namířené pistole M. T. vydala ke škodě České spořitelny, a.s., trezorek tmavomodré barvy v hodnotě 300,-Kč s hotovostí ve výši 372.750,-Kč, s nímž obžalovaný z místa činu utekl, kdy tímto svým jednáním poškozené Z. H. způsobil nejméně pět měsíců trvající posttraumatickou stresovou poruchu, která si vyžádala pracovní neschopnost jmenované trvající do 18. 6. 2010 a její psychiatrické léčení antidepresivy od 11. 2. do 14. 7. 2010, kdy ani po ukončení pracovní neschopnosti a léčení nebyla jmenovaná H. schopna vrátit se zpět do původního zaměstnání,
7. dne 10. 6. 2009 v době kolem 03.30 hod. v T., na ulici P., předem ozbrojen plynovou pistolí a maskovaný černou kuklou s vyříznutým obdélníkovým otvorem pro oči a oděný celkově do tmavého oblečení, vešel vstupními dveřmi do prodejních prostor benzínové čerpací stanice P. O., kde u prodejního pultu namířil plynovou pistoli na zde přítomnou obsluhu čerpací stanice H. S., které za stálého míření na ni pistolí řekl „peniaze“, čímž jmenovanou přinutil k otevření příruční poklady a z ní ke škodě R. H., k vydání hotovosti ve výši 6.400,-Kč, se kterou z místa činu utekl.
Za to byl obviněnému D. K. podle §173 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu pěti let podle §73 odst. 1 tr. zákoníku a trest vyhoštění z území České republiky na dobu pěti let podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Dále mu byl podle §70 odst. 1 písm. a) tr. ř. (správně má být uvedeno tr. zákoníku) uložen trest propadnutí věci - osobního motorového vozidla, tovární značky Peugeot 205 2.0 GTI, červené barvy, rok výroby 1986, najeto 268.301 km, včetně klíče, osvědčení o registraci, zelené karty a průkazu emisí, 6 ks nábojů, a to 5 ks ze žlutého kovu a 1 ks ze stříbrného kovu, černé pletené kukly a páčidla modré barvy.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému D. K. a obviněnému A. J. uložena povinnost uhradit poškozeným: společnosti Kooperativa pojišt'ovna, a.s., VIG, se sídlem P., T., škodu ve výši 202.620,- Kč, V. T., škodu ve výši 25.190,- Kč, a to rukou společnou a nerozdílnou. V souladu s týmž ustanovením bylo dále obviněnému D. K. a zároveň obviněným A. J., P. K. a M. J. uložena povinnost uhradit poškozené společnosti HV Střešní systémy, s.r.o., se sídlem Ž. n. S., B., škodu ve výši 785.080,- Kč, poškozené společnosti GREMIS, s.r.o., se sídlem V. M., J., škodu ve výši 2.210,- Kč, a to rukou společnou a nerozdílnou, dále rovněž těmto poškozeným: společnosti První chodská stavební společnost, s.r.o., se sídlem K. p. Č., škodu ve výši 709.620,- Kč, společnosti ČSOB pojišťovna, a.s., se sídlem P. – Z. p., M. nám., škodu ve výši 95.000,- Kč, P. K., škodu ve výši 3.000,- Kč, a to rukou společnou a nerozdílnou. Dále podle téhož ustanovení byla obviněnému D. K. uložena povinnost uhradit poškozenému P. N., škodu ve výši 36.383,- Kč, společnosti DRS Deštná, s.r.o., se sídlem D., n. M., škodu ve výši 5.300,- Kč, společnosti Allianz pojišťovna, a.s., se sídlem P., K. Š., škodu ve výši 7.915,- Kč, společnosti ČEPRO, a.s., se sídlem P., D., škodu ve výši 5.000,- Kč, společnosti UNIQA pojišťovna, a.s., se sídlem P., E., škodu ve výši 5.000,- Kč, společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., VIG, se sídlem P., T., škodu ve výši 21.438,- Kč, M. S., škodu ve výši 2.883,- Kč, společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., VIG, se sídlem P., T., škodu ve výši 417.125,- Kč, České spořitelně, a.s., se sídlem P., O., škodu ve výši 51.225,- Kč a R. H., škodu ve výši 6.400,- Kč.
V souladu s ustanovením §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození R. S., společnost První chodská stavební společnost, s.r.o., se sídlem K. p. Č., společnost GIENGER CENTRON, s.r.o., se sídlem P., U R., společnost Coleman S.I., a.s., se sídlem V., S., společnost ZAHRADA VYSOČINA, s.r.o., se sídlem Ž. n. S., B., společnost Swoboda CZ, s.r.o., se sídlem J., H. d., společnost STABU, s.r.o., se sídlem V., S., společnost STAVO THERM CZ, s.r.o., se sídlem P., P., Ing. M. B., D. H., společnost BOHEMIA VITAE Jindřichův Hradec, a.s., se sídlem N. D., R., společnost DVS Line, a.s., se sídlem U. H., S., společnost PTÁČEK - Velkoobchod, a.s., se sídlem B., U V. c., a M. S., odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §226 písm. c) tr. ř. pak byl obviněný D. K. zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že dne 11. 5. 2009 v době kolem 01.52 hod. v J. na ulici D., předem ozbrojen plynovou pistolí a maskovaný černou kuklou s vyříznutými otvory pro oči a oděný celkově do tmavého oblečení, vešel do herny C. A., kde v tu dobu vykonávala obsluhu A. V., na tuto ihned namířil pistoli, druhou rukou jí předložil list papíru s nápisem v černé barvě „PENÍZE, CIGARETY" a poté jí pod pohrůžkou na ni stále namířené pistole přinutil k vydání číšnické peněženky v hodnotě 300,-Kč s hotovostí ve výši 17.845,-Kč a jednadvaceti krabiček cigaret různých značek v úhrnné ceně 1.553,-Kč, načež s takto získanou hotovostí a věcmi z herny utekl, čímž tak firmě American game s.r.o., jako vlastníkovi všech uvedených věcí a hotovosti, způsobil škodu v celkové výši 19.698,-Kč, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená společnost American Game, s.r.o., se sídlem K., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání kromě obviněného D. K. i další spoluobvinění a to A. J., P. K., M. J. a J. H. Pokud jde o odvolání obviněného D. K., to bylo rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2012 sp. zn. 5 To 44/2012 podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný D. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Dovolání směřuje proti rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, které v předchozím řízení podal proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně, jímž byl uznán vinným, neboť v řízení předcházejícím byl dán dovolací důvod uvedený v písm. g) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Nesprávné hmotněprávní posouzení dovolatel spatřuje především v uložení úhrnného trestu. V dovolání nejprve citoval ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku a poté poukázal na rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 15. 10. 2009 sp. zn. 1 T 108/2009, jímž byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zák., účinného do 31. 12. 2009 (správně má být uvedeno §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák.). Skutků uvedených v bodě B.1.-5. a B.7. se měl podle obžaloby a napadených rozsudků dopustit předtím, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Zastává proto názor, že nalézací soud tuto skutečnost nesprávně hmotně právně posoudil, neboť měl obviněnému uložit přiměřený souhrnný trest za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 15. 10. 2009 sp. zn. 1 T 108/2009, což neučinil.
Další pochybení obviněný spatřuje v uložení trestu vyhoštění podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Nalézací soud při rozhodování o existenci překážek pro uložení tohoto trestu ve smyslu §80 odst. 3 písm. a) – g) tr. zákoníku správně shledal, že v případě obviněného zde existuje zájem na spojování rodin, protože na území ČR žijí dlouhodobě osoby v blízkém poměru k obviněnému. Zároveň obviněný splňuje podmínku trvalého pobytu na území ČR a má zde vytvořeno sociální zázemí. Nalézací soud však neshledal naplnění podmínky pracovního zázemí v ČR. Podle soudu se jedná o poměrně důležitou okolnost, díky níž má být zajištěno, že obviněný nebude při svém pobytu na území ČR nucen k páchání případné další protiprávní činnosti z důvodu nedostatku legálních zdrojů obživy. Nalézací soud poukázal na skutečnost, že dostatečné pracovní zázemí může mít pachatel vytvořeno nejen prostřednictvím pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli, který sídlí na území ČR nebo zde má pracoviště, ale rovněž na základě vlastní skutečně vykonávané podnikatelské aktivity, ať již jako podnikající fyzické osoby nebo jako společníka v obchodní společnosti. Nalézací soud podle názoru obviněného tuto okolnost nesprávně posoudil jako nesplněnou, když konstatoval, že obviněný sice má vystavený živnostenský list s předmětem podnikání hostinská činnost, nicméně z prohlášení obviněného vyplynulo, že ji vykonával jen do svého zadržení. Podle obviněného je však logické, že právě z důvodu zadržení nemohl svou živnost vykonávat, a bez dalšího pak nelze dospět k závěru, že nesplnil podmínku pracovního zázemí ve smyslu §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
Zároveň pak podle obviněného nebyly splněny ani podmínky pro uložení trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu pěti let a trestu propadnutí věci - osobního motorového vozidla, tov. značky Peugeot 205 2.0 GTI, červené barvy, neboť z provedeného dokazování nelze dovodit, že toto předmětné vozidlo bylo použito k páchání trestné činnosti a že se obviněný trestné činnosti dopustil v souvislosti s řízením motorových vozidel. Ze skutkových vět k jednotlivým útokům uvedeným v částí B. rozsudku nalézacího soudu byly totiž vypuštěny věty o tom, že obviněný z místa činu odjel předmětným vozidlem, vyjma útoku uvedeného pod bodem B.5., u něhož však soudy dovozují přítomnost vozidla Peugeot z nepřesvědčivé výpovědi svědka, který popsal typově stejný automobil, ale v jiné barevné kombinaci.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené výroky o trestu vyplývající z rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2012 sp. zn. 5 To 44/2012 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2011 sp. zn. 10 T 5/2011 podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a sám za použití §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl, přičemž za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 15. 10. 2009 sp. zn. 1 T 108/2009 obviněnému uložil přiměřený trest. Současně vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupce se k podanému dovolání obviněného písemně vyjádřil podle §265h odst. 2 tr. ř. a to prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství.
Ta nejprve zrekapitulovala jednotlivá rozhodnutí soudů nižších stupňů včetně obsahu podaného dovolání. K tomu dále zkonstatovala, že uvedené námitky vůči trestům propadnutí věci, zákazu činnosti a vyhoštění jsou pouze opakováním argumentace již jednou užité v rámci řádného opravného prostředku, a jako s takovými se s nimi odvolací soud ve svém rozhodnutí vypořádal. Dále vyjádřila souhlas s tím, že tyto tresty byly obviněnému uloženy v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními v rámci platných trestních sazeb, přičemž jejich výměra odpovídá všem zákonným hlediskům. Podrobně pak poukázala na důvody, které soudy vedly k jejich uložení.
Pokud jde o další námitku, že obviněnému měl být uložen souhrnný trest s ohledem na rozhodnutí Okresního soudu v Jihlavě ze dne 15. 10. 2009 sp. zn. 1 T 108/2009, státní zástupkyně konstatovala, že pokud se obviněný dopustil trestné činnosti v souběhu s trestnými činy, k jejichž dokonání došlo v průběhu roku 2010 (body A. 2., 4., 6. výroku o vině), tedy k dokonání (dokončení) trestné činnosti došlo až po rozhodném okamžiku, tak uložení souhrnného trestu nepřicházelo v úvahu.
Podle státní zástupkyně meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno nahradit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné a učinil tak v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání obviněného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2012 sp. zn. 5 To 44/2012 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z obsahu mimořádného opravného prostředku obviněného vyplývá, že jej uplatnil v jeho druhé variantě, neboť tvrdí, že v předcházejícím řízení před soudem prvního stupně byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“ ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak již bylo uvedeno výše, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Pro úplnost Nejvyšší soud odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena v rozhodnutí č. 36 z roku 2004 Sb. rozh. tr. nebo v dalších četných rozhodnutích Nejvyššího soudu, zejména též v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006. Uvedenou problematikou se pak zabýval i Ústavní soud, např. v usnesení ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 1692/07, v usnesení ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž zdůraznil, že Ústavní soud se „ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.“
Tvrzení dovolatele o pochybení soudu prvního stupně, týkající se nesprávného uložení úhrnného trestu, namísto trestu souhrnného, ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 15. 10. 2009 sp. zn. 1 T 108/2009, v daném případě představuje jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jež je možno posoudit jako otázku druhu a výměry trestu (např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu; viz rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Je proto přípustné tuto námitku uplatnit s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §43 odst. 1 tr. zákoníku odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; jde-li o vícečinný souběh většího počtu trestných činů, může soud pachateli uložit trest odnětí svobody v rámci trestní sazby, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu; horní hranice trestní sazby odnětí svobody však nesmí ani po tomto zvýšení převyšovat dvacet let a při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nesmí převyšovat třicet let. Vedle trestu přípustného podle takového ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Stanoví-li trestní zákon za některý z takových trestných činů pouze trest odnětí svobody, může být úhrnným trestem jen trest odnětí svobody jako trest samostatný.
Podle odstavce 2 téhož zákonného ustanovení soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Rozhodující okolností pro možnost uložení souhrnného trestu je existence vícečinného souběhu trestných činů posuzovaných alespoň ve dvou samostatných řízeních, kdy pro část těchto trestných činů byl tentýž pachatel již odsouzen, resp. byl v dřívější věci vyhlášen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, přičemž zbývající trestné činy spáchal předtím, než byl tento dřívější rozsudek vyhlášen.
Tímto rozhodnutím v dřívější věci má podle dovolatele být rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 15. 10. 2009 sp. zn. 1 T 108/2009, kterým byl obviněný D. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., dílem ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., za nějž byl podle §247 odst. 3 odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let se zařazením do věznice s ostrahou podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému D. K. spolu s obviněným P. K. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené Kooperativě pojišťovně, a.s., škodu ve výši 75.628,- Kč a poškozené TESLA Jihlava, a.s. škodu ve výši 495.000,- Kč. K odvolání obou těchto obviněných zrušil Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě napadené rozhodnutí rozsudkem ze dne 5. 5. 2010 sp. zn. 42 To 297/2009 ohledně obou obviněných toliko ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody, a za splnění podmínek podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obvinění D. a P. K. byli podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazeni pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s dozorem. Proti tomuto rozsudku soudu druhého stupně podali oba obvinění dovolání, která byla usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2011 sp. zn. 8 Tdo 234/2011 podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuta, neboť byla podána z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř.
Ze skutkové věty výroku o vině odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně vydaného v nyní posuzované věci plyne, že skutky popsané v části A. pod body 2., 4. a 6. byly obviněným D. K. spáchány v blíže nezjištěné době od 13.00 hod. dne 7. 2. 2010 do následujícího dne, v blíže nezjištěné době od 18.30 hod dne 5. 3. 2010 do 11.15 hod. následujícího dne a v blíže nezjištěné době od 16.15 hod. dne 23. 3. 2010 do 06.52 hod. následujícího dne, z čehož je zřejmé, že k jejich spáchání nedošlo před okamžikem vyhlášení dřívějšího odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 1 T 108/2009, tj. 15. 10. 2009 . Další posuzované skutky popsané v části B. téhož rozsudku pod body 1., 2., 3., 4., 5. a 7. byly obviněným všechny spáchány v mezidobí od 25. 5 2009 do 15. 9. 2009, tedy před vyhlášením citovaného rozsudku Okresního soudu v Jihlavě. Avšak skutek pod bodem B. 6. byl obviněným spáchán až po vyhlášení tohoto rozsudku, konkrétně dne 18. 1. 2010 . Vzhledem ke skutečnosti, že všechny dílčí útoky (skutky) uvedené v části B. odsuzujícího rozsudku Krajského soudu v Brně byly posouzeny jako jediný, pokračující zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, nemůže se ve vztahu k trestnému činu krádeže, za nějž byl obviněný odsouzen výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě, jednat o vícečinný souběh trestných činů , za něž by obviněnému přináležel souhrnný trest. Je tomu tak proto, že v důsledku doby spáchání dílčího útoku (skutku) ad B. 6. byl celý pokračující trestný čin loupeže dokonán až dnem 18. 1. 2010, tedy jednoznačně po okamžiku vyhlášení předmětného odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Jihlavě o jiném trestném činu obviněného. V daném případě se tak jednalo o recidivu, nikoli o souběh trestných činů a souhrnný trest zde nepřipadal v úvahu.
Krajský soud v Brně proto napadeným rozsudkem ze dne 6. 12. 2011 sp. zn. 10 T 5/2011 správně obviněnému D. K. uložil úhrnný trest podle §173 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §43 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoli trest souhrnný. Při svém rozhodování zároveň zohlednil i v dovolání zmíněný rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 15. 10. 2009 sp. zn. 1 T 108/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 5. 5. 2010 sp. zn. 42 To 297/2009. Argumentace obviněného, v jejímž rámci se domáhá uložení souhrnného trestu, je tak v daném ohledu zjevně neopodstatněná.
Pokud jde o zbývající, výše konkretizované výhrady obviněného ohledně uloženého trestu, konkrétně že mu neměl být uložen trest vyhoštění, ani trest zákazu činnosti - řízení motorových vozidel všeho druhu, jakož ani trest propadnutí předmětného osobního motorového vozidla, nelze tyto podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož takto vyspecifikované námitky nejsou hmotně právního charakteru. Obdobné námitky by bylo možné uplatnit výlučně s odkazem na důvod dovolání vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívající v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí případy, kdy byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v §52 tr. zákoníku, bez splnění podmínek předpokládaných zákonem. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ale dovolatelem v podaném dovolání v této souvislosti uplatněn nebyl.
Lze tudíž uzavřít, že obviněný v prvém případě ve svém dovolání sice uplatnil tvrzení spadající pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale toto tvrzení bylo shledáno jako zjevně neopodstatněné. Se zbývající argumentací se pak ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, neboť námitky uplatněné proti napadenému rozhodnutí jej obsahově nenaplňují.
Jelikož v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí odvolacího soudu nebylo shledáno opodstatněné uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., bylo třeba zároveň konstatovat, že nebyl naplněn ani další dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného D. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. ř.).
V Brně dne 8. ledna 2013
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c